Čang Chen-šuej (Zhang Henshui) žil v letech 1895-1967 a byl v 20. – 40. letech dvacátého století jedním z nejpopulárnějších čínských spisovatelů. Řada románů byla ve své době úspěšně zfilmována. My jsme vydali v Češtině knihu Šanghajský expres v rámci edice Kontinenty.
Podobně jako většině jeho současníků se i Čang Chen-šuejovi v útlém mládí dostalo tradičního vzdělání. Pod vedením soukromého učitele memoroval klasické konfuciánské spisy, jejichž znalost po dlouhá staletí tvořila základní morální a intelektuální výbavu vzdělaných Číňanů. V překotně se modernizující Číně doby zániku císařství a vzniku republiky však tradiční vzdělání rychle ztrácelo svoji prestiž i praktickou využitelnost a Čang Chen-šuej, stejně jako mnozí jeho generační druhové, pokračoval ve studiu na školách zřizovaných novým republikánským režimem, které se více než na studium konfuciánského pojetí historie a etiky soustředily na šíření moderních vědomostí v oblasti zemědělství, techniky a přírodních věd.
Rodina původně počítala s tím, že Čang Chen-šueje pošle na studia do Japonska či dokonce do Anglie, avšak nečekané úmrtí otce v roce 1912 tyto plány zhatilo. Čang Chen-šuej sice v jihočínském městě Su-čou nastoupil studium na škole vyučující zemědělství neúrodných oblastí Mongolska a Tibetu, po jejímž absolvování pokračoval ve studiu angličtiny a aritmetiky na jedné z nových škol v Nan-čchangu, během studií však byl odkázán na nevelkou finanční podporu příbuzenstva, neboť jeho matka, vdova s šesti dětmi, neměla dost prostředků ani k obživě rodiny. Čang Chen-šuej, jenž byl od mládí zapáleným čtenářem tradičních čínských románů i prvních překladů románů evropských a jenž byl též dychtivým posluchačem napínavých příběhů v podání vypravěčů, se donucen finanční tísní pokoušel již od roku 1913 psát krátké příběhy, kterými obesílal literární časopisy. Přestože se mu tu a tam dostalo slovního povzbuzení k další tvorbě, za svoje úsilí se nedočkal žádné finanční odměny. V roce 1914 se Čang Chen-šuej podvolil vůli rodiny a vstoupil do tradičního manželství sjednaného příbuznými.
Nejspíše proto, aby unikl ze zatuchlého rodinného prostředí a aby se vyrovnal s neúspěchem začínajícího spisovatele, se Čang Chen-šuej připojil ke kočovné divadelní skupině, s níž jako herec vedlejších rolí procestoval několik provincií na dolním toku Dlouhé řeky. Po pěti letech toulavého života, kdy se po jistý čas živil i jako podomní prodavač medikamentů, se Čang Chen-šuejovi s pomocí známých podařilo získat místo redaktora literární přílohy významného Anchuejského deníku. Práce redaktora mu poskytla prostředky i volný čas na to, aby se opět pokusil o vlastní literární tvorbu. Tentokrát byl úspěšný nejen jako spisovatel, ale též jako redaktor a novinář. Během krátké doby napsal a v různých periodikách uveřejnil sérii románů na pokračování, jejichž forma i tematické zaměření vykazovalo výrazný vliv tradičního čínského románu. V polovině dvacátých let odešel do Pekingu, kde postupně pracoval jako redaktor řady novin a dopisovatel tří tiskových agentur. Zde se znovu oženil, aniž by se však přitom vzdal odpovědnosti za svoji první ženu, která žila spolu s tchýní a zbytkem rodiny v jihočínské provincii An-chuej a kterou celý život finančně podporoval.
Během druhé poloviny dvacátých let Čang Chen-šuej napsal první tři romány, Neoficiální kroniku sídelního města, Moc a slávu rodinného klanu a Slzy a smích předurčené osudem, které jej proslavily jako autora, jenž navazuje na satirickou a sentimentální tradici čínského romanopisectví a zdařile ji rozvíjí. Díky čtenářskému ohlasu, který provázel jednotlivá pokračování románů v literárních přílohách významných šanghajských periodik, se Čang Chen-šuej stal nejlépe placeným spisovatelem své doby. Úspěch jej zbavil existenčních starostí, postupně se však, podle svých vlastních slov, stal strojem produkujícím texty , který nezná odpočinek. Čang Chen-šuej přesto během první poloviny třicátých let vytvořil přes dvacet románů, z nichž mnohé se okamžitě staly skutečnými bestsellery.
Více z předmluvy Dušana Andrše v knize Šanghajský expres (DharmaGaia, edice Kontinenty 2006)
