S živou stravou jsme začali naprosto spontánně v lednu 2012. Po nějaké době nám dlouholetý kamarád, který sledoval všechny ty proměny, nabídl uspořádat praktický kurz o živé stravě pro své zaměstnance. Kurz měl nečekaný ohlas. A tak vzniklo rodinné uskupení Vařit, či nevařit? ve složení:
Renata Rádha má na starosti vývoj a je hlavním spoluautorem kuchařek Vařit či nevařit a přímým autorem více než 200 receptů. Živá strava je pro mě obří inspirace, jak skutečně zdravě připravovat jídlo a respektovat při tom své tělo. Taje raw-veganské kuchyně objevuji již 8 rokem. Mým zaměstnáním a celoživotní radostí je jóga, kterou učím již 30 let.
Martin syn je umělecký vedoucí a moderátor. Rád jím a 20 let jsem jedl bez radosti a s výčitkami. Když jsem ale přešel na živou stravu objevil jsem tolik energie, že jsem si ve škole zapsal i akrobacii, na kterou bych předtím ani nepomyslel…
Martin otec se zabývá produkcí. Na výrobu našich dvou posledních kuchařek jsme spotřebovali téměř 18 kg strouhaného kokosu ???? Živou stravou jsem ve svých padesáti zhubl 15 kilo během dvou měsíců. Zcela přirozeně a bez stresu.
Webové stránky Vařit, či nevařit? programuje syn Jenda. Kurzy děláme hlavně v Praze a za celou tu dobu jimi prošlo mnoho různých lidí ze všech koutů naší země i ze Slovenska. Každé z těchto setkání bylo velmi inspirující. Vyměnili jsme si zkušenosti, společně připravili „živé“ menu a na závěr si užili hostinu i vzájemné sdílení. Mnohokrát jsme slyšeli příběhy o zlepšení zdravotního stavu či uzdravení, shození přebytečných kil, vzestupu energie a chutě začít dělat nové věci. Ale i o tom, jak je nesnadné prosadit tento způsob stravování v rodině, která ráda jí jinak. A pak jsme také slyšeli moc hezké příběhy třeba o tom, jak vedoucí místo kávovarů nakoupil pro své zaměstnance odšťavňovače a lidé relaxovali při šťávách, jak mladí manažeři v kuchyňkách svých pracovišť během polední pauzy krájeli rajčata a papriky nebo jak děti nosily do školy krabičky s raw food přesnídávkou či obědem atd.
