Největší perský súfijský mystik a básník Džaláleddín Rúmí se narodil v Balchu (Afghánistán) roku 1207 a zemřel v Konyi (Turecko) roku 1273. Prošel islámským světem, setkal se s řadou slavných súfijských mistrů (Attár, Ibn Arabí aj.), nabyl vysokého vzdělání a v Konyi soustředil své žáky v řádu tančících dervíšů. Rúmí patří k nejvýznamnějším súfijským autorům a jeho díla se dodnes čtou, překládají a komentují po celém muslimském světě.

Jeho nejdůležitější dílem je rozsáhlá sbírka mystických příběhů a parabol Masnavíje ma’naví (Verše s vnitřním smyslem) o 27 tisících dvojverších. Masnaví je pokládáno za jakousi encyklopedii islámské mystiky, ale současně je pokladnicí lidových legendárních příběhů, bajek, anekdotických historek, které pak často inspirovaly tvůrce perské kulturní oblasti do nejnovější doby. Najdeme zde témata nejen z Koránu a prorocké tradice, ale i apologie, anekdoty, legendy a témata indického, perského a středomořského folkloru. Ústředním motivem Masnaví je vztah mezi milujícím a milovaným – láska vše osvětluje a oči milujícího vidí všude krásu. Dílo obsahuje mystické úvahy a modlitby, jež jsou často doloženy pro snadnější pochopení – a snad i osvěžení čtenáře či posluchače – zajímavými, vtipnými, někdy humornými až lechtivými historkami. Skladba celého díla nemá jednotný řád, střídají se části naplněné mystickými, občas velmi skrytými úvahami s prostými příběhy, jež lze také oddělit jako zábavné veršované povídky. Současně však i v nich je ukryta hluboká mystická moudrost. O Masnaví autor řekl: “Masnaví je žebřík, po němž se vystupuje k pravdě.”

Rúmí dále napsal soubor filosoficko-mystických spisů zvaný Fíhi má fíhi (Je v tom, co je v tom) a díván lyrických, mysticko-erotických gazelů, “písní lásky a smutku”, označených jménem jeho učitele Šamse Tabrízí.

O Rúmím a súfismu se český čtenář může dočíst rovněž v knize Evy de Vitray-Meyerovitch: Rúmí a súfismus (CAD Press, Bratislava, 1993).