Činul (1158–1210) se do historie zapsal nejen jako iniciátor obrodného komunitního hnutí, ale i jako myslitel, jemuž se podařilo překlenout názorové rozpory v mnišské obci, systematizovat metody zenové meditace a úspěšně je skloubit se spekulativní metafyzikou scholastického buddhismu, zvláště školy Chua-jen. Patří k nejvýraznějším postavám v dějinách korejského buddhismu.
Činulův myšlenkový odkaz je nedílnou a organickou součástí širší dálně-východní tradice buddhismu čínského kulturního okruhu, v němž se snoubí indický substrát, středoasijské vlivy, taoistické myšlení, prvky konfuciánské morálky i lidové pověry a představy vycházející z šamanských kořenů.
Ukázky z Cesta k probuzení v tradici korejského buddhismu:
„Slova, jimiž se vysvětluje nauka, jsou jen falešným rozlišováním mělké moudrosti. Kvůli nim vznikají překážky a není dosaženo poznání vlastní mysli. Pokud někdo není schopen poznat vlastní mysl, jak by mohl znát pravou stezku?“
„Pokud chce člověk poznat stav buddhovství, musí očistit své myšlení, aby bylo jako prázdný prostor.“
