Petr Třešňák: Čaroděj filosofie
David Abram pochopil, proč je důležité mluvit s lososy
článek z časopisu Respekt, 26. 7. 2009
Pro dráhu filozofa se člověku může hodit leckterá kvalifikace, ale pouliční kouzelník? Americký filozof David Abram začínal právě v tomhle oboru a jeho životní cesta ukazuje, že znalost magických triků může člověka dovést k fascinujícím myšlenkám. Abramova klíčová kniha Kouzlo smyslů (The Spell of the Sensuous, 1996) je řadou lidí považována za vůbec nejzajímavější dílo na poli ekologické filozofie, jaké v posledních dvou dekádách vzniklo. Česky vyjde napřesrok, kdy má autor navštívit Prahu. Jako předkrm pro letošní letní toulky divočinou může zatím posloužit právě vydaný výbor kratších esejů a rozhovorů nazvaný Procitnutí do živé země.
Smysl magie
David Abram (1957) nebyl ledajaký kouzelník. Svá čísla už coby student s úspěchem předváděl v barech po celé Nové Anglii, zajímaly ho ale také teoretické souvislosti lidského vnímání, oné psychologické kategorie, která je pro úspěch triků s králíky v klobouku tak podstatná. Přihlásil se na studia psychologie, v 70. letech odjel na zkušenou do Evropy, kde kromě vystupování na ulicích strávil několik týdnů v Londýně a spolu se známým alternativním psychologem R. D. Laingem zkoumal možnosti využití kouzelnických triků pro psychoterapii. Pozoruhodné výsledky ho dovedly až k zájmu o práci služebně starších kolegů z oboru magie – šamanů a medicinmanů přírodních národů.
Spirituálně založení jedinci by teď mohli začít protestovat – šamani přece nejsou žádní „podvodníci“ jako družina západních estrádních umělců odkojená uměním hbitých prstů Harryho Houdiniho. Šamani čarují doopravdy. David Abram rozhodně nepatří mezi skeptiky, kteří by chtěli umění domorodých kouzelníků upírat autenticitu. Během svých studijních cest do Indonésie, Nepálu, na Bali, do nitra Amazonie a prérií Severní Ameriky však jedinečným způsobem předefinoval naše chápání domorodé animistické magie. Otázky, jak se to dělá a jestli je to trik, nebo pravda, které západního člověka obvykle sužují, jsou nepodstatné. Ta důležitá zní – jaký smysl má změněné vnímání reality, které kouzla a čáry zprostředkují. Doktorand psychologie a filozofie Abram se od ní odrazil k pochopení toho, proč má současný člověk takový problém rozumně zacházet se Zemí.
Smlouva
Mladý badatel se na Bali právě ubytoval u místního šamana v domě uprostřed džungle. Čaroděj a jeho žena obývají jednu chýši, pro návštěvníky je o kus dál postavena druhá. Každé ráno přichází žena a přináší snídani. Kromě ovoce pro hosta drží ještě jeden tác, na kterém leží svinuté palmové listy naplněné zrníčky rýže. Po pár dnech se David Abram osmělí a zeptá se šamanovy ženy, k čemu listy má. „Oběť duchům našeho místa,“ zní odpověď. Nazítří, když žena odejde z jeho obydlí, vydá se ji návštěvník sledovat a vidí, jak každý list pečlivě klade k jednomu z rohů domu. Po nějaké době se Abram na místo vrací a s překvapením pozoruje, že obětní list se pohybuje. Když přijde blíž, pochopí proč – od rohu domu se vine dlouhá, jemně se pohybující čára. Stovky černých mravenců vykládají zrnka rýže z listu a odnášejí je do nitra lesa.
Následující minuty projde pozorovatel myšlenkovým procesem, kterému vědci říkají „heuréka moment“. Nejprve ho zaplaví zmatek. Tak oni si myslí, že obětují duchům, a zatím jim přes den rýži sežerou mravenci, diví se v duchu. Pak ho napadne, že domorodec přece nemůže prožít celý život v džungli a netušit, že oběti odnášejí mravenci. A v tom se mu rozsvítí v hlavě. Okolí domu je plné obřích mravenišť a dům plný jídla. Tahle oběť je smlouva uzavřená mezi světem lidí a světem „více než lidským“ (more-than-human world se stane důležitým pojmem Abramovy filozofie), smlouva o neútočení a harmonii. Šaman je vyjednavačem mezi oběma světy a duchové nemusejí být nutně průsvitná strašidla. Kouzlo zůstává mysteriem – mysteriem vzájemnosti – a přitom má ryze praktický význam.
