Dvacet let od prvního vydání knihy Way of council v USA a po přeložení do hebrejštiny a němčiny vyšla kniha s názvem Cesta poradního kruhu: umění otevřené komunikace i v češtině. Autoři Jack Zimmerman a Virginia Coyleová jsou oba zkušenými průvodci poradními kruhy a pocházejí z prostředí neziskové organizace Ojai Foundationsídlící v Kalifornii, jejímž cílem je šíření a uchovávání praxí, které vedou ke spojení se sebou samým, s ostatními a s přírodou.
Ve své knize se autoři snaží čtenářům představit praxi poradního kruhu a jeho jednotlivá využití v různých kontextech. S aktivitami v kruhu se v pedagogické praxi setkáváme běžně, využívají se při seznamování, při rozehřívacích aktivitách, při reflexích. Poradní kruhy se však od běžných kruhů odlišují svojí „kvalitou“ a hloubkou sdílení. Ta je v kruhu podporována zejména záměry, kterými se během procesu účastníci řídí – mluvit od srdce a naslouchat srdcem, být spontánní a stručný, mít na zřeteli dobro své i ostatních v kruhu, zachovávat důvěrnost. Díky sdílení dochází k rozvoji posilování vzájemných vztahů a poznávání sama sebe. Poradní kruhy lze však využít i při řešení konfliktů nebo při procesu rozhodování. Jedná se o jednoduchou techniku, kterou využívali tradiční společnosti již v dávných dobách.
Kniha je určena především lidem, kteří se s praxí poradních kruhů seznamují, ale slouží i pravidelným účastníkům a facilitátorům poradních kruhů.
V úvodních kapitolách kniha čtenáře provede procesem přípravy poradního kruhu, včetně výběru vhodných témat a forem, kterými poradní kruh může probíhat. Dále popisuje možnosti, jak se dá prohlubovat praxe poradního kruhu a nechybí ani kapitola, která je věnována výzvám při vedení poradních kruhů.
V dalších částech knihy jsou popsány možnosti využití poradních kruhů při práci s dětskými skupinami, v rodinách, intimních vztazích, v komunitách a byznysu.
Autoři předkládají autentické přepisy rozhovorů, příběhů a situací, které textu dodávají autentický rozměr a pomáhají praxi poradních kruhů lépe porozumět. K tomu přispívají i drobné ilustrace, které dobře fungují při popisu různých forem poradních kruhů a fotografie z jednotlivých setkání.
Čtenáře z pedagogického prostředí může nejvíce oslovit kapitola o dětských poradních kruzích.
Jako začínající facilitátorka, která se snaží vnést poradní kruhy do své pedagogické práce, na textu oceňuji zejména praktické rady: jak dětem poradní kruhy představit, jak kruh samotný zahájit a jak se vyrovnat s účastníky kruhu, kteří se staví do role rebelů a sabotérů. Text se zabývá i tím, jak reagovat ve chvíli, kdy se v kruhu sdílejí informace podléhající ohlašovací povinnosti nebo jak představit poradní kruhy rodičům. Ocenila bych doporučení pro práci s poradními kruhy u jednotlivých věkových skupin a tipy na hry a aktivity sloužící přípravě dětí na sdílení v poradním kruhu.
Poradní kruhy jsem před přečtením knihy chápala jako cestu k vytváření hlubších vztahů mezi dětmi a efektivní způsob, jak nenásilně řešit konflikty. Text mi však pomohl pochopit další přínosy, které praxe poradních kruhů přináší – zlepšení vyjadřovacích schopností dětí, rozvoj sebevědomí a sebepřijetí, mezikulturní porozumění, zlepšování školních výsledků, budování vztahu s pedagogem i jeho osobní růst: Poradní kruh zvyšuje schopnost učitele naslouchat dětem na hlubší úrovni, slyšet jejich četné příběhy. Poskytuje jim také zkušenost vzájemného vyučování se žáky. V kruhu je každý žákem a učitelem zároveň.
V dodatku na konci knihy autoři sdílejí svoji téměř třicetiletou zkušenost se zaváděním poradního kruhu jako předmětu do základních a středních škol.
