Anatomie ducha

Úvodní slovo 7
Předmluva: Jak jsem se stala intuitivní lékařkou 12
Úvod: Krátce o mé minulosti 25

Část první
NOVÁ ŘEČ DUCHA

1. Energetické lékařství a intuice 47
2. Stvořeni k obrazu božímu 80

Část druhá
SEDM POSVÁTNÝCH PRAVD

1. První čakra: kmenová síla 121
2. Druhá čakra: síla vztahů 150
3. Třetí čakra: osobní síla 192
4. Čtvrtá čakra: emoční síla 224
5. Pátá čakra: síla vůle 248
6. Šestá čakra: síla mysli 267
7. Sedmá čakra: naše duchovní spojení 297

Doslov: Průvodce současného mystika 319
Poděkování 327
Vybraná bibliografie 331
O autorce 335

Při vzácných příležitostech můžete potkat neobyčejného člověka, který zásadním způsobem změní vaše vnímání světa a vás samotných. Setkání s takovou mimořádnou osobností vás právě čeká. Spisovatelka a intuitivní lékařka Caroline Myssová vás zaujme neotřelým pohledem na spiritualitu a podnítí ve vás odpovědnost za vaše vlastní zdraví. Některé aspekty její práce vám budou připadat natolik samozřejmé, až si budete říkat, proč jste o nich tímto způsobem neuvažovali dřív. Jiné myšlenky vás zasáhnou na emocionální a psychické rovině a přimějí vás, abyste znovu zvážili duchovní cestu, po které se ubíráte.

Se životní filosofií Caroline jsem se seznámil zhruba před dvanácti lety. Její prosté a působivé poselství nám připomíná, že jsme se narodili s určitým duchovním úkolem a je naší posvátnou povinností, abychom se naučili používat vlastní schopnosti odpovědně, moudře a s láskou. Tisíce let převažuje v lidské společnosti představa, že moc podléhá rozkladu a absolutní moc podléhá absolutnímu rozkladu. Autorita a kontrola, peníze a sex poskytují falešné symboly moci. Nedávno jsem v jednom časopise četl článek, který mimo jiné poukazoval na to, že John F. Kennedy měl nadbytek peněz a bohatý sexuální život, ale žádnou moc. Autor pak trivializoval moc, když zdůraznil rozšířenou představu, že Kennedy si kupoval moc vydáváním časopisu pro společenskou smetánku. Máte-li takovou představu o moci, buďte připraveni na to, že s vámi Anatomie ducha hluboce otřese, protože Caroline přináší mnohem hlubší představu skutečné síly — síly lidského ducha.

V minulosti existovali lidé nadaní intuitivními schopnostmi a mystikové, kteří znali centra síly v lidském těle. Alice Baileyová, Charles W. Leadbetter a Rudolf Steiner se věnovali této problematice, ale žádný z nich nezachytil šíři a hloubku našeho elektromagnetického duchovního systému tak přesvědčivě jako Caroline. Anatomie ducha nebyla ještě nikdy tak pronikavě odhalena. Právě ona představuje základy lékařství 21. století.

Lidé si odedávna kladli prostou, ale zásadní otázku: „Jaké mám v životě poslání?“ Caroline na ni nabízí jednoduchou a pronikavou odpověď: Posláním každého z nás je žít ve shodě s vlastními duchovními ideály, řídit se zlatým pravidlem (Nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě) a prožít každou myšlenku jako posvátnou modlitbu. Jak prosté — ale zdaleka ne jednoduché.

Zkuste si na chvíli představit, že jste vstoupili do místnosti plné lidí a okamžitě si uvědomili, jak nepříjemně se cítíte. Představte si, že se dokážete naladit na to, co se odehrává v podvědomí každého z přítomných, že „znáte“ jejich energii a zdravotní stav. Co je ještě důležitější — představte si, že znáte do všech podrobností svou vlastní energii a víte o všem, co vám ubírá intelektuální, fyzickou a emocionální sílu. Tato kniha přináší nástroje, které vám umožní vidět vlastní energii a energii ostatních lidí.

Odborníci na kvantovou fyziku potvrzují existenci základní vibrační podstaty života, kterou lidé s intuitivními schopnostmi cítí. Lidská DNA kmitá na frekvenci 52 až 78 gigahertzů (miliard cyklů za vteřinu). Třebaže dosud neexistují přístroje, které by dokázaly určit přesnou frekvenci konkrétního člověka nebo překážky omezující proudění takové energie, nelze popřít dvě základní skutečnosti. Za prvé, životní energie není statická; je kinetická, pohybuje se. Za druhé, lidé nadaní intuitivními schopnostmi jako Caroline mohou tuto energii vyhodnotit, ačkoli lidskou mysl ani energetický systém nelze dostupnými prostředky přesně fyzicky změřit. Během čtvrtstoletí práce s intuitiv­ními lékaři na celém světě jsem nepoznal nikoho, kdo by dosahoval tak jasného vhledu a přesných výsledků jako Caroline.

Caroline se dokáže naladit na jemnohmotnou energii našeho systému a číst řeč naší elektromagnetické bytosti. Její diagnózy opakovaně potvrzují vliv emocionální energie — minulé i současné — na fyzické zdraví; dokáže vnímat hluboké a traumatické zážitky, ale také přesvědčení a postoje, které mění frekvence buněk a celistvost našeho energetického systému. Dokáže číst našeho ducha, který představuje naši skutečnou sílu.

V této knize najdete podrobné informace o sedmi centrech síly v těle. Tato centra řídí proud životní energie a představují jakési biologické akumulátory našeho emočního života. „Naše biografie se stává naší biologií“ neboli náš životopis je uložen v našem těle — i kdybyste si z této knihy neodnesli nic jiného, tato skutečnost pro vás bude užitečná. Poznáte, jak se vyvarovat toho, aby vás vysávaly vaše připoutanosti nebo negativní energie jiných lidí; jak si uchovat pocit vlastního já a sebeúctu, aby vaši osobní sílu nenarušovaly falešné symboly moci — peníze, sex a vnější autorita; a jak rozvinout své vlastní intuitivní schopnosti.

Anatomie ducha přináší nový způsob, jak porozumět sedmi centrům energie v těle. Začleňuje judaistické, křesťanské, hinduistické a buddhistické pojetí síly do sedmi universálních duchovních pravd. „Společným klenotem těchto čtyř náboženství je skutečnost, že Bůh je obsažen v našem biologickém systému v sedmi úrovních síly, které nás vedou k tomu, abychom dokázali rozvinout a transcendovat svoji osobní sílu,“ píše Caroline.

Spojení metafyzických významů křesťanských svátostí, kabaly a čaker ve vás vyvolá trvalou změnu. Poznání je síla, a poznání obsažené v této knize je klíčem k osobní síle.

Anatomie ducha přináší podstatu alternativní medicíny s přesvědčivostí, která vás inspiruje k tomu, abyste žili svými duchovními ideály a otevřeli se zázrakům vlastního léčení. Je mi ctí, že jsem mohl být přítomen vzniku této přínosné knihy. Poznání v ní obsažené obohatilo můj život způsobem, o jakém se mi ani nezdálo. Přeji vám, aby vás Carolinina moudrost zasáhla podobně.

Norman Shealy, M. D., Ph. D.,
zakladatel Shealyho institutu pro komplexní péči o zdraví,
zakladatel a president Americké asociace holistické medicíny,
profesor klinické a experimentální psychologie,
autor knihy Miracles Do Happen (Zázraky se dějí)

Caroline Myssová, Ph. D., je průkopnicí v oblasti energetické medicíny a lidského vědomí. Od roku 1982 působí jako intuitivní lékařka: pomocí intuice je schopná „vidět“ nemoc v těle pacienta. Zabývá se především pomocí lidem, kteří chtějí pochopit emocionální, psychické a fyzické příčiny svých nemocí. Při vyučování intuitivní diagnostiky spolupracuje rovněž s dr. C. Normanem Shealym, M. D., Ph. D., zakladatelem Americké asociace pro holistickou medicínu, s nímž napsala knihu The Creation of Health: The Emotional, Psychological, and Spiritual Responses That Promote Health and Healing (Cesta ke zdraví: emocionální, psychické a duchovní reakce, které podporují zdraví a léčení, česky Triton 2000). Caroline žije v Oak Parku ve státě Illinois a další informací o její práci najdete @ www.myss.com.

Jak jsem se stala intuitivní lékařkou.

Česky od autorky dále vyšlo:

Neviditelné dary (Triton 2006)
Posvátné smlouvy. Jak probudit svůj božský potenciál (DharmaGaia 2007)
Proč se lidé neléčí a jak mohou (Triton 2006)
Stav beztíže. Léčení s mystickou duší a myslí (Pragma 2010)

Jak jsem se stala intuitivní lékařkou

Když jsem na jaře 1982 přestala pracovat jako novinářka a získala titul magistry teologie, založila jsem se dvěma partnery nakladatelství Stillpoint. Vydávali jsme knihy o metodách léčení poskytujících alternativu k tradiční medicíně. Alternativní terapie mě zajímaly jako nakladatelku, ale nijak jsem netoužila zabývat se jimi osobně. Neměla jsem potřebu poznávat žádné léčitele. Odmítala jsem meditovat. Vytvořila jsem si hlubokou nechuť k hudbě New Age a debatám o výhodách organického zahradničení. Kouřila jsem, kávu pila po hektolitrech a nadále v sobě živila představu praktické a věcné novinářky. Nebyla jsem zdaleka připravena na jakýkoli mystický zážitek.

Téhož roku na podzim jsem však zjistila, že se výrazně rozšiřují mé schopnosti vnímání. Jakmile se někdo známý zmínil o člověku, který se necítil dobře, okamžitě jsem měla jasný vhled do příčiny jeho potíží. Mé diagnózy byly pozoruhodně přesné, a zanedlouho se o mé schopnosti doslechli lidé v okolí. Začali volat do nakladatelství, aby si domluvili termín na intuitivní posouzení jejich zdravotního stavu. Na jaře 1983 už jsem běžně poskytovala hodnocení lidem, kteří se ocitli v životní krizi, jejíž projevy sahaly od deprese po rakovinu.

Řeknu-li, že jsem byla v rozpacích, zdaleka to nevystihne pravý stav věcí. Byla jsem zmatená a poněkud vyděšená. Nechápala jsem, kde se ve mně ty vjemy berou. Dodnes je vnímám jako neosobní sny, které do mě začínají proudit, jakmile získám souhlas dotyčné osoby, její jméno a věk. Neosobní kvalita vjemů nezatížených pocity je nesmírně důležitá, protože se jedná o ukazatel, že tyto vjemy nevytvářím ani neprojektuji. Prohlížíte-li si cizí album, k lidem na fotografiích necítíte žádnou emocionální vazbu jako v případě, kdy listujete vlastním rodinným albem. Vjemy jsou zřetelné, ale zcela bez emocí.

Vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, do jaké míry jsou mé vjemy přesné, po několika měsících konzultací jsem zjistila, že mám z každé další schůzky strach, jako by se jednalo o nesmírně riskantní zkušenost. Prvních šest měsíců jsem přestála jenom díky tomu, že jsem se ujišťovala, že užívání lékařské intuice je tak trochu hra. Byla jsem nadšená, když jsem se „trefila“, protože správný odhad svědčil přinejmenším o tom, že jsem duševně v pořádku. Přesto jsem si pokaždé říkala: „Bude ,to‘ fungovat i tentokrát? Co když se mi už žádné vjemy neobjeví? Co když něco dělám špatně? Co když mi někdo položí otázku, na kterou nedokážu odpovědět? Co když někomu řeknu, že je zdravý, a vzápětí zjistím, že je nevyléčitelně nemocný? A především — co v takové okrajové oblasti vůbec pohledává nakladatelka, bývalá novinářka a studentka teologie?“

Měla jsem pocit, jako bych měla najednou bez sebemenší kvalifikace vysvětlovat boží vůli desítkám smutných, vyděšených lidí. Čím víc tito lidé chtěli pochopit, co jim Bůh dělá, tím víc jsem chtěla vědět, co dělá mně. Napětí, které jsem cítila, se nakonec projevilo migrénou trvající řadu let.

Chtěla jsem pokračovat, jako by se má nová schopnost nijak nelišila například od kuchařských dovedností, ale věděla jsem, že si nemohu nic nalhávat. Byla jsem vychována jako katolička, vystudovala jsem teologii a byla jsem si vědoma toho, že transpersonální schopnosti mohou přivést člověka do kláštera — nebo do psychiatrické léčebny. Hluboko uvnitř jsem cítila, že se přibližuji k něčemu, co je v zásadě posvátné, a připadala jsem si vnitřně rozpolcená. Na jednu stranu jsem měla strach, že budu považována za nezpůsobilou jako staří mystici, ale zároveň jsem se cítila povolána k životu, který budou hodnotit věřící i skeptici. Ať jsem si představovala budoucnost jakkoli, tušila jsem, že mě čeká utrpení.

Při tom všem jsem žasla nad svou novou schopností vnímání a pokračovala jsem v hodnocení zdravotního stavu ostatních lidí. Vjemy, které jsem přijímala, se zpočátku týkaly převážně fyzického zdraví a souvisejícího emočního nebo psychického napětí. Zároveň jsem byla schopná vidět energii obklopující tělo dotyčné osoby. Tato energie obsahuje informace o minulosti jednotlivce a zároveň je jakýmsi prodloužením jeho ducha. Začala jsem si uvědomovat něco, co jsem se ve škole nikdy neučila: že náš duch tvoří nedílnou součást každodenního života, že obsahuje naše myšlenky od těch nejpřízemnějších až po vizionářské a každou z nich uchovává. Ačkoli jsem byla zvyklá slýchat, že náš duch se po smrti odebere buď „nahoru“, nebo „dolů“ v závislosti na tom, jak ctnostně jsme žili, najednou jsem pochopila, že duch je ještě něco víc. Podílí se na našem životě každou vteřinu. Jedná se o vědomou sílu, která je život sám.

Víceméně automaticky jsem pokračovala v intuitivním hodnocení až do okamžiku, kdy se můj rozporuplný vztah k této schopnosti vyjasnil. Ve své kanceláři v nakladatelství Stillpoint jsem právě pozorovala ženu, která měla rakovinu. Ten den bylo horko a já byla unavená. Skončila jsem se čtením a chvíli jsem váhala, než jí oznámím, co jsem zjistila. Měla jsem strach sdělit jí, že se jí rakovina rozšířila po celém těle. Věděla jsem, že se mě zeptá, proč ji taková pohroma postihla, a popuzovalo mě, že jí musím odpovědět právě já. Když jsem se chystala promluvit, naklonila se ke mně, položila mi ruku na koleno a řekla: „Já vím, že mám rakovinu, Caroline. Mohla byste mi říct, jak je možné, že mě něco takového postihlo?“

Má nevraživost ještě zesílila, když tu nenáviděnou otázku vyslovila. Málem jsem vyhrkla: „Jak to mám vědět?“ — když mě znenadání zaplavila energie, jakou jsem nikdy předtím nepocítila. Projela mi tělem, jako by mě chtěla odstrčit, aby mohla použít mé hlasivky. Ženu sedící přede mnou jsem neviděla. Měla jsem pocit, jako bych se scvrkla na velikost mince a nějaký hlas uvnitř hlavy mi přikázal, abych dávala dobrý pozor.

Tentýž hlas začal skrze mne k té ženě hovořit. „Provedu vás teď vaším životem a všemi vztahy, jaké jste kdy měla,“ řekl. „Projdu s vámi všechny vaše strachy a ukážu vám, jakou moc nad vámi měly, až vás životní energie nemohla nadále podporovat.“

Tato „přítomnost“ provedla ženu všemi podrobnostmi jejího života — všemi podrobnostmi. Připomněla jí ty nejvšednější rozhovory, okamžiky nesmírné osamělosti, které proplakala, a všechny vztahy, které pro ni něco znamenaly. Tato „přítomnost“ ve mně zanechala dojem, že každá vteřina našeho života — a každá mentální, emocionální, tvůrčí a fyzická činnost, kterou tyto vteřiny vyplňujeme, včetně odpočinku — je nějakým způsobem zaznamenaná. Každý soud, který učiníme, je uchován. Každý názor, který zastáváme, je zdrojem pozitivní nebo negativní síly, za níž neseme odpovědnost.

Ten zážitek ve mně vyvolal posvátnou hrůzu. Začala jsem se modlit zčásti ze strachu a zčásti z pokory ke skutečnosti, že vnímám nejniternější a nejvyšší uspořádání vesmíru. Vždycky jsem předpokládala, že naše modlitby jsou „vyslyšeny“, ale nikdy jsem nevěděla jak. Prostým rozumem jsem si nedokázala vysvětlit, jak může nějaký systém — dokonce i boží — zaznamenávat potřeby každého člověka a dávat přednost například žádosti o léčení před žádostí o finanční pomoc. Byla jsem zcela nepřipravená na takovou posvátnou podívanou, v níž je každé vteřině života s láskou přisuzována nejvyšší hodnota.

Zatímco jsem se modlila, jako pouhý pozorovatel jsem požádala, aby se ta žena nedověděla, že s ní nehovořím já. Vzhledem k tomu, že jsem nemohla odpovědět na její otázku „Proč mám rakovinu?“, nemohla jsem jí ani vysvětlit, jak jsem zjistila podrobnosti o její minulosti. Jakmile jsem s modlitbou skončila, opět jsem hleděla ženě do tváře. Zjistila jsem, že mám ruku na jejím koleni, ačkoli jsem si nevzpomínala, že bych ji tam položila.

Celá rozechvělá jsem ruku odtáhla. „Mockrát vám děkuji,“ řekla nakonec. „Teď už s tím mohu žít.“ Odmlčela se a pak dodala: „Už mě neděsí ani má vlastní smrt. Všechno je v naprostém pořádku.“

Vyšla z kanceláře a zanedlouho jsem celá otřesená odešla i já. Zamířila jsem na nádhernou louku za nakladatelstvím a slíbila jsem si, že budu se svou intuitivní schopností spolupracovat bez ohledu na výsledek.

Od onoho podzimního dne roku 1983 pracuji jako intuitivní lékařka. Používám své intuitivní schopnosti k tomu, abych pomohla ostatním lidem porozumět emoční, psychické a duchovní energii, která je příčinou jejich nemoci, vnitřního neklidu nebo životní krize. Umím vycítit druh nastávajícího onemocnění mnohem dřív, než si dotyčná osoba vůbec uvědomí, že je nemocná. Lidé, s kterými pracuji, si však obvykle uvědomují, že v jejich životě není něco v pořádku.

Intuitivní schopnosti nepřinesla do mého života žádná dramatická událost. Jednoduše se ve mně přirozeným způsobem probudily, jako by tam dřímaly odedávna a čekaly jenom na vhodnou příležitost. Když jsem vyrůstala, vždycky jsem spoléhala na intuici a jako většina lidí jsem reagovala instinktivně. I vy vnímáte energie ostatních lidí instinktivně a občas vědomě, ale obvykle dotyčného člověka znáte nebo jste se s ním už alespoň jednou setkali. Na mé intuici je neobvyklé to, že mohu hodnotit lidi, které jsem v životě neviděla. Ve skutečnosti jsem raději, když je neznám, protože pohled do vyděšené tváře výrazně zasahuje do mé schopnosti „vidět“ jasně.

Čím více jsem svoji intuici používala, tím byla přesnější. Dnes mi připadá zcela samozřejmá, ačkoli způsob, jakým funguje, pro mě bude vždycky tak trochu záhadou. Mohu vás sice do jisté míry naučit, jak rozvinout intuitivní schopnosti, ale nejsem si tak docela jistá, jak jsem se to sama naučila. Domnívám se, že mé intuitivní schopnosti povzbudil můj zájem o duchovní záležitosti a hluboká nespokojenost, která se mě zmocnila, kdykoli se můj život neubíral podle mých představ. Zároveň je snad i možné, že má lékařská intuice byla jednoduše následkem něčeho, co jsem snědla. Ani v nejmenším by mě to nepřekvapilo.

Zdokonalit svou intuici nebylo nijak jednoduché, ani když jsem se zavázala, že jí budu vycházet vstříc. Neměla jsem žádné vzory ani učitele, i když se mi nakonec dostalo podpory a vedení od kolegů z řad lékařů. Po čtrnácti letech nepřetržité práce mi tato schopnost připadá jako nějaký šestý smysl. Pro mě to znamená, že nadešel čas, abych řeč energie a lékařské intuice učila ostatní.

Intuice mi pomohla rozpoznat emocionální a psychické příčiny nemoci. Mezi fyzickým a emocionálním napětím a určitým onemocněním bezpochyby existuje těsné spojení, jež bylo poměrně přesně zmapováno například v souvislosti se srdečními chorobami a vysokým tlakem a takzvanou osobností typu A. Já jsem se však z vlastní zkušenosti přesvědčila o tom, že emocionální a duchovní napětí nebo neklid představují příčiny všech fyzických onemocnění. Určité emocionální a duchovní krize navíc vyvolávají potíže v odpovídajících částech těla. Lidi, kteří za mnou chodí se srdečními chorobami, přiměly životní zkušenosti k tomu, aby ze svého života vytěsnili intimitu nebo lásku. Bolesti spodní části zad například souvisejí s trvalými finančními potížemi; rakovina obvykle svědčí o nevyřešeném vztahu s minulostí, pracovních a emocionálních problémech; potíže s krví se často vyskytují v důsledku vleklých konfliktů s rodiči. Čím hlouběji jsem pronikala do systému lidské energie, tím více jsem si uvědomovala, že v našich tělech — nebo spíš v našich životech — se odehrává jenom málo věcí „náhodou“. Vztah mezi emočním a duchovním napětím a určitým onemocněním nejlépe pochopíme v souvislosti s anatomií lidského energetického systému — neboli anatomií svého vlastního ducha: ta tvoří jádro materiálu, který v současné době vyučuji po Spojených státech a dalších zemích, a ústřední téma této knihy.

Díky svým intuitivním schopnostem jsem poznala nejen energetické příčiny nemocí, ale také problémy, kterým čelíme při vlastním léčení. Velký význam pro mě mělo poznání, že „léčení“ nemusí nutně představovat uzdravení fyzického těla z určité nemoci. Léčení může rovněž zna­menat, že se náš duch zbavil starých strachů a negativních myšlenek o sobě a ostatních. Takové duchovní osvobození a léčení může nastat i v případě, že tělo fyzicky umírá.

Znalost řeči lidského energetického systému je prostředkem k vlastnímu porozumění, který vám pomůže vypořádat se s problémy na duchovní cestě. Studium energetické anatomie vám umožní nalézt zažité životní vzorce a pochopit vzájemné působení mysli, těla a ducha. Takové poznání vám může přinést radost a klid mysli a zároveň přispět k emocionálnímu a fyzickému léčení.

Tento úvod k lékařské intuici je výsledkem mého čtrnáctiletého zkoumání anatomie a intuice, těla a mysli, ducha a síly. Pokusím se vás naučit řeč energie, s níž pracuji. Znalost energetické anatomie vám umožní vnímat své tělo jako projev vlastního ducha a číst v něm jako v posvátné knize. Porozumíte-li řeči energie, budete schopni vidět vlastního ducha v těle a pochopit, co jej vytváří a dává mu — a vám — sílu. Řeč energie vám poskytne nový pohled na vaši osobní sílu. Zjistíte také, co oslabuje vašeho ducha a ubírá vám osobní sílu, abyste mohli zabránit další ztrátě energie. Osvojením řeči energie a pochopením lidského energetického systému získáte jasnější intuitivní vjemy, protože se budete moci opřít o tělesné, konkrétní odkazy, které vás zbaví pocitu, že hledáte informace ve vzduchoprázdnu.

Abych přinesla nový pohled na to, jak tělo a duch spolupracují, vycházím z odvěké moudrosti několika duchovních tradic — hinduistických čaker, křesťanských svátostí a kabalistického Stromu života. Záměrně ponechávám stranou bohaté učení islámu, protože jsem s touto tradicí nežila jako s židovsko-křesťanským, hinduistickým a buddhistickým učením —, islámu si vážím, ale mám pocit, že bych o něm nedokázala psát odpovědně. Naučíte-li se pohlížet na své tělo a ducha prostřednictvím starých pravd, můžete začít pěstovat vlastní intuici, pochopit vlastního ducha a vědět si s ním rady.

Původně jsem zamýšlela omezit tuto knihu pouze na lidský energetický systém, filosofii a praxi energetické diagnostiky a lékařskou intuici, ale když jsem text začala psát, uvědomila jsem si, že bych tato pojetí energie nemohla bez odpovídajícího duchovního rámce přesně popsat. Jsem přesvědčena o tom, že naším úkolem je porozumět svému tělu a mysli jako individuální duchovní síle vyjadřující vyšší božskou energii. Máme objevit jak svou osobní sílu, tak společný důvod být naživu v rámci určitého duchovního kontextu.

Všichni máme fyzické tělo, které onemocní nebo se uzdraví ze stejných důvodů. Ocitáme se rovněž v emocionálních a psychických krizích, kterými se lidská zkušenost vyznačuje. Každý člověk má strach z opuštění, ztráty, zrady; hněv je stejně škodlivý v židovském, křesťanském nebo hinduistickém těle; a všichni jsme přitahováni k lásce. Pokud jde o zdraví našeho ducha a těla, neexistují mezi námi žádné rozdíly.

Zaměření této knihy na mysl a tělo tudíž souvisí s duchovním jazykem symbolického zření. Symbolické zření představuje způsob, jak vidět a chápat sebe sama, ostatní lidi a životní události z hlediska universálních archetypálních vzorců. Rozvinutí symbolického zření zvyšuje naši intuitivní schopnost, protože nás učí zdravé objektivitě, která odhaluje symbolický význam událostí, lidí a problémů, což platí zvláště o nemoci. Symbolické zření vám umožní nahlédnout do vašeho ducha a neomezených možností léčení a dosažení celistvosti.

Mé přednášky a semináře navštěvují lékaři a lidé, kteří hledají pomoc s vlastním zdravím nebo si chtějí vypěstovat intuitivní schopnosti. Všichni však touží porozumět síle vlastního ducha. Chtějí rozvinout vnitřní jasnost, svůj vlastní intuitivní hlas. Lékaři se mi na seminářích svěřují s pocity marnosti, které se jich zmocňují, když mají tušení, že onemocnění některého pacienta vyvolala určitá emoční nebo dokonce duchovní příčina, a oni nemohou stanovit duchovní diagnózu, protože ji konvenční věda neuznává. Mnozí lékaři si intuitivní vjemy nechávají pro sebe, protože „tušení a důkaz dosud neodpovídají požadavkům pojišťoven“. Jiný lékař mi řekl: „Lékařskou intuici nepotřebuji — té mám dostatek. Chci se dovědět něco o rodinných vzorcích a hlubších duchovních problémech svých pacientů, protože právě takovou informaci vyžadují k tomu, aby se vyléčili. Potřebují víc než jen léky, které jenom dočasně potlačí příznaky jejich nemoci.“ Touha po duchovním kontextu a duchovní interpretaci života je universální. Jsem přesvědčena o tom, že řeč energie a používání symbolického zření může pomoci překlenout propast mezi konvenční medicínou a duchovním pohledem na zdraví a léčení.

Když jsem poprvé intuitivně poznala přítomnost nemoci, zneklidnila mě skutečnost, že nemám žádný lékařský ani duchovní kontext. První dva roky jsem proto tajila většinu informací, které jsem získala. Omezila jsem se na to, že jsem pomáhala lidem interpretovat emocionální, psychické a duchovní potíže a faktory podporující vznik jejich nemocí. Nedoporučovala jsem svým klientům konkrétní způsoby léčby nebo chirurgické zákroky, ale posílala jsem je k lékařům. Tato situace se změnila v roce 1984, kdy jsem poznala dr. C. Normana Shealyho. Začala jsem s ním studovat anatomii lidského těla. Díky tomu, že jsem mohla s Normanem — a jeho prostřednictvím s pacienty — hovořit o jejich životech a nemocech, podařilo se mi vytříbit porozumění vjemům, které jsem přijímala. To mi poskytlo prostor, který jsem potřebovala k tomu, aby mé schopnosti uzrály, třebaže klienty stále neléčím, ale pouze se jim snažím pomoci interpretovat duchovní příčiny jejich emocionální nebo fyzické krize.

Během let spolupráce s Normanem, který se stal mým kolegou a blízkým přítelem, jsem zjistila, že má schopnost má největší cenu ve fázi předcházející skutečnému rozvinutí fyzické nemoci. Ještě předtím než v těle vznikne fyzická nemoc, ukazatelé energie — například dlouhé období apatie a deprese — nám naznačují, že ztrácíme životní sílu. Člověk v takovém stavu vyhledá pomoc lékaře, protože ví, že mu není dobře — vnímá signály, že jeho tělo ztrácí energii. Lékařské testy ovšem často nasvědčují tomu, že je všechno v pořádku, protože na fyzické úrovni zatím nelze nic zjistit. Konvenční lékařské testy nemohou změřit ztrátu energie a většina lékařů odmítá přijmout jako vysvětlení představu energetické dysfunkce. Neustále se však objevují nové, komplikované nemoci, které nereagují na konvenční způsoby léčby. Některé z nich — například AIDS — lze zjistit pomocí konvenční lékařské metodologie, zatímco jiné jako by se vyvíjely v důsledku našeho uspěchaného života a neustálého vystavení elektromagnetické energii z počítačů, parabolických antén, mobilních telefonů a dalších přístrojů. Některé nemoci, jako je například syndrom chronické únavy nebo poruchy způsobené špatným životním prostředím, jsou v současné době „neoficiální“; podle konvenčních lékařských měřítek postrádají identifikovatelnou mikrobiální příčinu. Rozhodně se však jedná o oficiální nemoci, budeme-li takové zdravotní poruchy chápat z hlediska energie, protože jejich symptomy naznačují, že pacient trpí ztrátou síly v energetickém poli.

Lékařská intuice může pomoci lékařům, kteří chápou lidské tělo jako fyzický a energetický systém a lidskou zkušenost zasazují do duchovního kontextu, aby rozpoznali energetický stav určité nemoci a kromě symptomů se věnovali také její příčině. Léčba v oblasti energie může zahrnovat psychoterapii, akupunkturu, masáže a homeopatii. Základní složkou léčení energie však zůstává aktivní účast pacienta. Intuitivní lékař může upozorňovat na pravděpodobnost určité nemoci, ale samotné varování neléčí — k tomu je nutné učinit praktické kroky.

Ze všeho nejraději bych vám prostřednictvím svých knih a seminářů ihned předala své intuitivní schopnosti. Svou vlastní intuici si však plně vypěstujete až po letech praxe. „Intuitivní stáž“, kterou jsem absolvovala u Normana, neurochirurga, který vystudoval Harvardovu universitu a založil Americkou asociaci holistické medicíny, mi umožnila pracovat profesionálně. Tato kniha vám může pomoci rozvinout intuitivní schopnosti, ale vzhledem k tomu, že k plnému rozvinutí intuice je důležitá praxe, chystáme se s Normanem v blízké budoucnosti pomoci lidem s intuitivními schopnostmi absolvovat stáž v holistických centrech po celé zemi. Na Normanově farmě ve Springfieldu ve státě Missouri pořádáme seminář o umění intuice, jehož cílem je naučit lidi používat intuici jako běžnou součást vnímání.

Ještě před deseti lety by mi seminář o lékařské intuici připadal nepředstavitelný, ale od té doby jsme se jako společnost otevřeli léčebným metodám využívajícím dávných vědomostí o proudění energie v lidském těle a kolem něj, mezi které patří například akupunktura, akupresura nebo čchi-kung. Jak píše dr. Larry Dossey v knize Meaning and Medicine (Smysl medicíny), potřebujeme praktikovat „medicínu III. éry“ — terapie kombinující duchovní a fyzický, holistický a alopatický přístup k fyzickému a emocionálnímu léčení. Nemohu se zbavit pocitu, že intuitivní lékaři se nakonec stanou nepostradatelnými členy zdravotnických týmů u nás i na celém světě.

Konvenční medicína musí co nevidět uznat souvislost mezi energetickou nebo duchovní dysfunkcí a nemocí. Jednoho dne nevyhnutelně překlene propast mezi tělem a duchem, ale mezitím si můžeme pomoci tím, že si postavíme vlastní mosty k svému duchu osvojením řeči energie a schopnosti symbolického zření. Doufám, že se s pomocí této knihy naučíte přemýšlet o sobě v pojmech energie stejně samozřejmě, jako dnes vidíte své fyzické tělo, a že začnete pečovat o svého ducha stejně vědomě, jako dnes pečujete o své tělo.

První kapitola

Energetické lékařství a intuice

Občas zklamu některé lidi, když hovořím o intuici, protože jsem přesvědčená o tom, že intuitivní nebo symbolické zření není nadání, ale dovednost vycházející ze sebeúcty. Tuto dovednost — a zdravé vědomí vlastního já — získáte mnohem snadněji, když dokážete myslet ve slovech, pojmech a principech energetické medicíny. Při čtení této kapitoly myslete na to, že naučit se používat intuici znamená naučit se interpretovat řeč energie.

Lidské energetické pole

Všechno živé pulsuje energií, která obsahuje informaci. Nikoho nepřekvapí, že toto pojetí přijímají lidé praktikující alternativní nebo doplňkovou medicínu, ale existenci elektromagnetického pole vytvářeného biologickými procesy těla uznávají také někteří kvantoví fyzikové. Vědci přijímají skutečnost, že lidské tělo vytváří elektrickou energii, neboť živá tkáň vytváří energii.

Naše fyzické tělo obklopuje energetické pole zhruba ve vzdálenosti natažených paží. Jedná se o jakési informační centrum a vysoce citlivý systém vnímání. Prostřednictvím tohoto systému neustále „komunikujeme“ se vším, co nás obklopuje. Jedná se o jakousi vědomou elektrickou energii vysílající a přijímající informace z těl ostatních lidí. Lidé s intuitivními schopnostmi vnímají právě tyto informace přicházející z energetického pole.

Lékaři praktikující energetickou medicínu jsou přesvědčeni, že energetické pole každého člověka obsahuje a odráží jeho energii. Obklopuje nás a uchovává v sobě emocionální energii vytvořenou našimi vnitřními a vnějšími zkušenostmi — jak pozitivními, tak negativními. Tato emocionální síla ovlivňuje fyzickou tkáň v našem těle. Naše biografie — neboli souhrn zkušeností, které tvoří náš život — se tak stává naší biologií.

Zkušenosti, které přinášejí emocionální energii do našeho energetického systému, zahrnují: minulé a současné vztahy jak osobní, tak pracovní; hluboké a bolestivé zážitky a vzpomínky; přesvědčení a postoje, což se týká rovněž víry a pověr. Emoce vzešlé z těchto zkušeností se ukládají v našem biologickém systému a podílejí se na vzniku buněčné tkáně, která vytváří kvalitu energie odrážející tyto emoce. Takové energetické vjemy představují řeč energie obsahující doslovnou a symbolickou informaci, kterou intuitivní lékař umí číst.

Uveďme si příklad informace, jakou může energetické pole poskytnout. Dejme tomu, že jste měli na základní škole problémy s matematikou. Znalost násobilky sama o sobě neobsahuje žádný emocionální náboj, který by mohl mít vliv na stav naší buněčné tkáně. Kdyby vás ovšem učitel ponižoval, protože vám násobilka nešla, taková zkušenost by obsahovala emocionální náboj, který by mohl poškodit buňky, zvlášť pokud byste na té vzpomínce lpěli až do dospělosti nebo se podle ní rozhodovali, jak nakládat s kritikou, autoritami, vzděláním nebo neúspěchem. Člověk s intuitivními schopnostmi by dokázal zachytit doslovný obraz vaší zkušenosti s učitelem nebo jakýkoli jiný negativní symbol spojený s takovou zkušeností.

Pozitivní obraz a energie pozitivních zkušeností se v energetickém poli také uchovávají. Vzpomeňte si na situaci, kdy vás někdo chválil za dobře vykonanou práci, na projev laskavosti nebo pomoci. Cítíte pozitivní energii — příval osobní síly ve vašem těle. Pozitivní a negativní zkušenosti zanechávají stopu v buněčné tkáni i v energetickém poli. Neurobioložka dr. Candace Pertová dokázala, že neuropeptidy, tj. chemické látky aktivované emocemi, jsou myšlenky převedené v hmotu. Naše emoce fyzicky přebývají v těle a působí na buňky a tkáně. Doktorka Pertová tvrdí, že ve skutečnosti není možné oddělit mysl od těla, protože stejné buňky, které vytvářejí a přijímají emocionální chemické látky v mozku, se nacházejí v celém těle. Tělo někdy reaguje emocionálně a vytváří emocionální molekuly, dokonce ještě dřív než mozek zaznamenal nějaký problém. Vzpomeňte si například, jak často vaše tělo reaguje na hlasitý zvuk dřív, než o tom stačíte přemýšlet.

„Je zřejmé, že existuje další druh energie, které jsme dosud neporozuměli,“ poznamenala dr. Pertová o knize Billa Moyerse Healing and the Mind (Léčení a mysl). „Zdá se například, že v okamžiku smrti odchází z těla jistý druh energie. Vaše mysl je přítomná v každé buňce vašeho těla.“ Moyers: „Vy tvrdíte, že mé emoce jsou uložené v těle?“ Dr. Pertová: „Jistě. Vy jste si to ještě neuvědomil? Existuje celá řada jevů, které nejsme schopni vysvětlit, aniž vezmeme v úvahu energii.“

Jak číst energetické pole

Člověk s intuitivními schopnostmi je schopen číst dramatické zážitky z dětství, ale může zaznamenat také pověry, osobní zvyky, vzorce chování, morální přesvědčení a zálibu v určitém druhu hudby nebo literatury. Jindy mohou být energetické vjemy symbolické povahy. Od pacienta, který měl potíže s dýcháním, jsem neustále přijímala symbolický obraz, v němž stál před popravčí četou, která ho střelila do srdce. Něco takového se mu pochopitelně nestalo, ale lékařské testy nedokázaly odhalit žádnou známou fyzickou příčinu jeho potíží. Když jsem mu popsala své dojmy, svěřil se mi, že ho manželka několikrát podvedla s jinými muži, a on měl z jejího jednání pocit, jako by byl střelen do srdce. Tím, že přiznal své emoce, které se do té doby zjevně snažil ignorovat, byl schopen označit jak problém v manželství, tak své zdravotní potíže.

Naše emocionální energie se mění v biologickou hmotu v poměrně složitém procesu. Podobně jako rozhlasové stanice fungují podle určitých vlnových délek energie, všechny orgány a ústrojí v našem těle jsou nastaveny tak, aby přijímaly a zpracovávaly určité emocionální a psychické energie. To znamená, že každá oblast v těle vysílá energii na určité frekvenci, a když jsme zdraví, jsme „vyladění“. Pokud nějaká oblast v těle nevysílá na své obvyklé frekvenci, svědčí to o nějakém problému. Změna frekvence znamená změnu v povaze a závažnosti nemoci a odhaluje vzorec napětí, který přispěl ke vzniku této nemoci.

Takový způsob interpretace energie těla bývá někdy označován jako „vibrační medicína“. Připomíná nejstarší lékařské postupy a přesvědčení, jako je například čínská medicína, domorodé šamanské praktiky a prakticky každá lidová nebo alternativní terapie. Skutečnost je taková, že energetická medicína není nic nového; jsem však přesvědčena o tom, že můj způsob interpretace této medicíny a její možnosti použití k duchovnímu léčení ve spojení se současnou medicínou je ojedinělý. Jsme schopni snížit nebo zcela vyloučit možnost, že určitá situace bude mít fyzické následky, dokážeme-li intuitivně vycítit, že ztrácíme energii právě v důsledku takové situace –, a podnikneme-li kroky k tomu, abychom ztrátu energie napravili.

Mohu vás naučit řeč energie, abyste mohli začít vidět a cítit lidské energetické pole, rozumět jeho odpovídající duchovní anatomii, poznat zdroje své osobní síly a rozvinout si vlastní intuici, ale nejsem schopna přesně vysvětlit, jak energetické informace získávám. Zdá se, že ostatní lidé s intuitivními schopnostmi mají stejnou potíž, ale všichni přijímáme informaci, která má nejsilnější impuls — největší intenzitu. Tyto impulsy se obvykle týkají té části těla, která začíná být oslabená nebo nemocná. Energetický systém konkrétního člověka zpravidla vysílá pouze takovou informaci, která může vědomou mysl uvědomit o nerovnováze nebo nemoci. Symbolická informace, jako tomu bylo v případě „střely do srdce“, může být občas znepokojivá. Taková intenzita je však nezbytná k tomu, aby zpráva těla mohla proniknout navyklými mentálními nebo emocionálními vzorci, které ke vzniku nemoci přispěly. Lékařská intuice spolupracuje se záměrem těla prosazovat vlastní zdraví a život; to znamená, že naše energie vždy usiluje o zdraví bez ohledu na to, co si můžeme způsobit fyzicky. Když například vyslovíme lež, naše energetické pole často zjeví druhému člověku „energetickou skutečnost“, že neříkáme pravdu. Energie nelže a ani lhát neumí.

Zůstaňte u prvního dojmu

Když přijímáte intuitivní dojem o sobě nebo o člověku, kterého „čtete“, věnujte pozornost každému obrazu, který se objeví. Většina lidí hledá bezpečné, nikoli zdravé intuice, a bezpečné, nikoli zdravé vhledy, protože obvykle chtějí bezpečnou cestu do budoucnosti, do neznáma. Můžete mít chuť odmítnout obraz, který vás zneklidňuje nebo neodpovídá vašemu přání či přání osoby, kterou „čtete“. Lidé, kteří si ke mně přijdou pro zhodnocení, už sami většinou intuitivně poznali, že je něco v nepořádku, ale stále doufají, že dám jejich pocitu jiný význam, například: „Proděláváte pouze přirozenou tělesnou změnu, ale jinak jste fyzicky v pořádku.“ Je však důležité říkat lidem pravdu, nikoli to, co chtějí slyšet. Stále znovu musím potvrzovat negativní intuitivní vjemy lidí, kteří vyhledají moji pomoc. Jejich schopnosti jsou stejně přesné jako moje; ti lidé vědí, že jsou nemocní. Vzhledem k tomu, že nesdílím jejich obavy, má intuice může interpretovat jejich údaje lépe, než to svedou oni sami.

Lidé musí čelit tomu, z čeho mají strach. Muži „střelenému do srdce“ připadalo bezpečnější, když se vyhne konfrontaci s manželkou a nesvěří se jí s podezřením, že ho podvádí. Místo toho, aby jednal podle své intuice, obrátil svoji bolest a vztek „dovnitř“, do svého těla, což se nakonec projevilo jako bolest na prsou. Tělo i duch ho chtěly upozornit na nezbytnost řešit jednání jeho ženy, ale on — podobně jako většina lidí — žil v naději, že problém zmizí, když se jím nebude zabývat. Jeho tělo však ukázalo, že skutečná cena za takový „bezpečný“ přístup znamená zdravotní potíže. Příběh tohoto muže dokazuje skutečnou moc intuice a její schopnost proniknout tím nejstrnulejším nastavením mysli, aby nás přivedla k léčení.

Život bývá bolestivý a nám je z duchovního hlediska určeno čelit bolestem, které život přináší. Lidé na Západě si ovšem často mylně vysvětlují plán, jaký jim bůh určil, a očekávají pohodlný a bezproblémový život. Boží přítomnost ve svém životě měříme podle úrovně osobního uspokojení; věříme, že bůh existuje, pokud jsou naše modlitby vyslyšeny. Bůh, Buddha ani žádný jiný duchovní vůdce nebo tradice ovšem nezaručují ani nevyzývají k životu bez bolesti. Duchovní učení nás vybízejí, abychom vyrostli skrze bolestivé zkušenosti, které představují duchovní lekci. Intuitivní schopnosti nám pomohou vzít si z našich zkušeností ponaučení.

Udržujte si rozjímavý stav mysli

Neexistuje recept, podle něhož byste mohli rozvinout svoji intuici. Některým lidem se to podaří pomocí meditace nebo rozvinutím určité vlohy. Panuje rozšířené přesvědčení, že intuitivní schopnost je důsledkem duchovního života, ale to není tak docela přesné. Intuitivní schopnost v sobě má každý, neboť se jedná o schopnost přežít, nikoli o výsledek duchovní praxe. Zachovávání rozjímavého nebo meditativního postoje však napomáhá vnímavosti k intuici. Objektivita vám pomůže interpretovat přijímané vjemy a zasadit je do symbolického duchovního kontextu.

Objektivita je klíč

Z vlastní zkušenosti jsem se naučila rozlišovat mezi osobními a neosobními vjemy; mým ukazatelem přesné intuice je nepřítomnost emocí. Jasný vjem pro mne neobsahuje žádnou emoční energii. Pokud cítím, že se k určitému vjemu pojí jakákoli emoce, považuji jej za znečištěný. Člověk, kterého hodnotíte, však bude ve vašem vjemu často cítit určitý emocionální náboj.

Intuitivní vjemy, které přijímám, nejsou sluchové ani zrakové povahy. Jedná se spíš o jakési rychlé mentální obrazy, které obsahují velmi jemný elektrický proud. Když pozoruji něčí tělo, soustředím se na každé energetické centrum a čekám, až se mi objeví nějaký obraz. Zhruba po pěti vteřinách se obrazy začnou objevovat. Tento proces pak pokračuje, dokud se sám nezastaví, a jeho trvání se liší od člověka k člověku; čtení některých lidí vyžaduje téměř hodinu, zatímco u jiných nezabere ani deset minut.

Často narazím na člověka, kterého nemohu přečíst ani mu pomoci. Mohu se pouze dohadovat o tom, proč tomu tak je. Několikrát jsem měla pocit, že nic z toho, co jsem řekla, dotyčným lidem nedává smysl. Jindy jsem měla dojem, že hledají pouze velmi konkrétní odpověď, kterou jsem jim nemohla poskytnout — například na otázku, proč selhalo jejich manželství. Navíc jsem komukoli prakticky nepoužitelná, když jsem vyčerpaná nebo myslím na něco velice osobního.

Když se učíte číst v lidském energetickém systému, musíte především studovat principy, z nichž tato praxe vychází, a poté získat určité praktické zkušenosti. Tato kniha vám poskytne teoretický rámec a několik rad pro zkoumání vašich vlastních intuitivních schopností. Až budete rozvíjet své schopnosti a ověřovat si je ve vlastním životě, své intuici musíte důvěřovat — což je skutečnost, kterou neustále zdůrazňuji.

První princip: Biografie se stává biologií

Podle energetické medicíny je každý člověk živoucí historická kniha. Naše tělo obsahuje naši minulost — každou kapitolu, řádek a verš všech událostí a vztahů našeho života. Naše biologické zdraví se stává živou výpovědí vyjadřující naše síly, slabosti, naděje a strachy.

Každá myšlenka, která vás kdy napadla, putovala vaším biologickým systémem a vyvolala fyziologickou reakci. Některé myšlenky jsou jako hlubinné nálože — vyvolávají reakci v celém těle. Například takový strach aktivuje každou soustavu v těle: svírá se nám žaludek, srdce tluče rychleji nebo se začneme potit. Láskyplná myšlenka může naopak celé tělo uvolnit. Některé myšlenky jsou jemnější a jiné dokonce nevědomé. Mnohé nemají smysl a prolétnou tělem jako vítr sítí, nevyžadují žádnou vědomou pozornost a jejich vliv na naše zdraví je minimální. Každá vědomá myšlenka — a mnoho nevědomých — však vyvolává fyziologickou reakci.

Všechny myšlenky, bez ohledu na jejich obsah, nejprve vstoupí do našeho systému jako energie. Myšlenky obsahující emocionální, mentální, psychickou nebo duchovní energii vyvolávají biologické reakce, které se ukládají v naší buněčné paměti. Právě takovým způsobem proniká každodenní zkušenost pozvolna do našeho biologického systému…

Změnit mysl do takové míry, abychom se mohli vyléčit, občas vyžaduje nezměrné úsilí. Ačkoli mladý zubař nedokázal přijmout skutečnost, že nespokojenost s povoláním a pocit bezmoci mají vliv na chemické pochody v jeho těle a na jeho zdravotní stav, ostatní v něm tyto vzorce rozeznali snadno. Přijetí myšlenky, že každá část vašeho života — veškerá minulost, vztahy, postoje, názory a přesvědčení, které chováte — má vliv na váš biologický stav, ovšem tvoří jenom jednu část procesu léčení. Takové přijetí je nutné převést z roviny mentální na fyzickou, abyste vnímali pravdu tělesně, v každé buňce, a mohli jí plně věřit.

Je celkem snadné naučit se něco nového a použít takovou vědomost jenom příležitostně. Myšlenka, že biografie se stává biologií, naznačuje, že se do jisté míry podílíme na vzniku nemoci. Nesmíme ovšem — a to je nesmírně důležité — zneužívat tuto pravdu tím, že budeme vinit sami sebe nebo jiné pacienty ze vzniku nemoci. Lidé si vytvářejí nemoc vědomě pouze ve vzácných případech. Nemoci spíše vznikají následkem vzorců chování a postojů, které nepovažujeme za biologicky toxické, dokud takové nejsou. Teprve když nás nemoc donutí přehodnotit vlastní postoje, začneme chápat, že naše každodenní strachy nebo zloby jsou ve skutečnosti biologicky negativními substancemi.

Negativní pocity máme pochopitelně všichni, ale ne každý může vyvolat nemoc. Negativní emoce musí převažovat, aby mohla vzniknout nemoc, a tento proces urychluje skutečnost, že víte o toxicitě negativních myšlenek, a přesto je necháte ve vědomí bujet. Můžete si například uvědomovat, že musíte někomu odpustit, ale přesto se rozhodnete, že vztek vám dá větší sílu. Zůstane-li ve vás hněv, zvyšujete tím pravděpodobnost vzniku onemocnění, protože energetickým následkem negativní emoce je bezmoc. Energie je síla, a přenášíte-li energii do minulosti tím, že lpíte na bolestivých událostech, ztrácíte sílu v současném těle a jste náchylní k nemoci.

Síla je nezbytná k léčení a udržení zdraví. Postoje vyvolávající pocit bezmoci mají za následek nejen nízkou sebeúctu, ale zároveň připravují tělo o energii a celkově oslabují zdraví. Další princip je proto prvotní význam síly pro zdraví.

Druhý princip: Osobní síla je pro zdraví nezbytná

První princip, podle něhož se biografie stává biologií, úzce souvisí s druhým principem, totiž že osobní síla je nezbytná pro zdraví. Síla působí jako prostředník mezi vnitřním a vnějším světem a přitom komunikuje jazykem mýtu a symbolů. Vezměme si například nejběžnější symbol síly — peníze. Když si člověk zvnitřní peníze jako symbol síly, jejich nabytí a kontrola pro něj představují také symbol zdraví: když získá peníze, jeho biologický systém přijímá signály, že do jeho těla proudí síla. Jeho mysl vysílá do biologického systému nevědomou zprávu: „Mám peníze. Jsem zabezpečený. Mám sílu a všechno je v pořádku.“ Tato pozitivní zpráva vytváří zdraví…

Všichni máme bezpočet symbolů síly a každý takový symbol má svůj biologický protějšek. Mladý zubař s rakovinou slinivky břišní měl jako symbol síly svoji práci. Protože však začal práci nenávidět, den za dnem ztrácel sílu. Úbytek síly vyvolal biologickou reakci, která nakonec vyvolala nevyléčitelnou nemoc.

Naše životy jsou vystavěny na symbolech síly: penězích, moci, titulu, kráse, bezpečí. Lidé, kteří zaplňují naše životy, a rozhodnutí, která činíme každým okamžikem, představují výrazy a symboly naší vlastní síly. Často váháme, zda se máme vzepřít člověku, který má podle našeho názoru větší sílu než my, a mnohokrát s něčím souhlasíme jenom proto, že jsme přesvědčeni, že nemáme sílu odmítnout. Mnohé situace a vztahy určuje poměr síly: kdo ji má a jak si může udržet svůj podíl.

Naučit se symbolickou řeč energie znamená naučit se hodnotit stav vlastní síly a síly ostatních lidí. Energetická informace je vždy pravdivá. Můžete s něčím na veřejnosti souhlasit, ale vaše energie prozradí, jak se skutečně cítíte, a skutečné pocity se nějakým symbolickým způsobem vždy projeví. Náš biologický a duchovní systém se snaží vyjádřit pravdu a vždy nalezne způsob, jak to udělat.

Musíme si uvědomit, co nám dává sílu. Vyléčení z jakékoli nemoci napomůže, když rozpoznáme své symboly moci, symbolický a fyzický vztah k těmto symbolům a budeme vnímat informace, které nám o nich podává tělo a intuice.

Třetí princip: S léčením si můžete pomoci sami

Energetická medicína je holistická filosofie, která učí: „Jsem zodpovědný za své zdraví. Na jisté úrovni jsem se proto podílel na vzniku této nemoci. Mohu se podílet na jejím vyléčení, tím že vyléčím sebe sama neboli svoji emocionální, psychickou, fyzickou a duchovní bytost.“

Vyléčení ovšem neznamená uzdravení z fyzické nemoci, které nastane, když jsme úspěšně zastavili nebo ukončili fyzický postup nemoci. Odstranění nemoci na fyzické úrovni však nemusí znamenat, že pominulo emocionální a psychické napětí, které bylo součástí této nemoci. V takovém případě je možné, a často pravděpodobné, že se nemoc znovu objeví.

Proces léčení v rovině fyzického těla je pasivní; to znamená, že pacient má sklon podrobit se předepsané léčbě, místo toho aby se aktivně postavil nemoci a opět nabyl zdraví. Léčení v pravém slova smyslu je naopak aktivní vnitřní proces, který zahrnuje přehodnocení vlastních postojů, vzpomínek a přesvědčení s cílem zbavit se všech negativních vzorců, které brání plnému emocionálnímu a duchovnímu uzdravení. Taková vnitřní „inventura“ vede nevyhnutelně k přezkoumání vnějších poměrů a k snaze udělat takové změny v životě, které uvedou v činnost vůli — vůli vidět a přijmout pravdy o vlastním životě a o tom, jak jsme užívali své energie, ale také vůli začít používat energii k vytváření lásky, sebeúcty a zdraví.

Jazyk konvenční medicíny zní více vojensky než jazyk energetické medicíny: „Pacienta napadl virus,“ nebo: „Nějaká substance narušila buněčnou tkáň a vyvolala zhoubný nádor.“ Konvenční medicína považuje pacienta za nevinnou — nebo doslova bezbrannou — oběť bezdůvodného útoku.

V konvenční léčbě pacient postupuje podle pokynů lékaře, na něhož tak přechází veškerá odpovědnost za léčení. Během takové léčby je jistě důležité vzít v úvahu skutečnost, zda pacient s lékařem spolupracuje, ale jeho postoj je vzhledem k tomuto procesu považován za bezvýznamný — léky a chirurgické zákroky mají vykonat většinu práce. V holistických terapiích je naopak nezbytná pacientova ochota plně se podílet na úspěšném vyléčení.

Holistická a konvenční medicína zaujímají rozdílné postoje k síle: aktivní a pasivní. Konvenční léčba chemickými prostředky nevyžaduje žádnou vědomou účast ze strany pacienta, ale holistické techniky, jako je například vizualizace, umocňují aktivní přístup pacienta. Jinými slovy, dochází ke spojení energií mezi vědomím pacienta a léčivou schopností terapie a někdy také lékaře. Je-li člověk pasivní a odevzdaný, nemůže se plně vyléčit; může se uzdravit, ale nikdy se zcela nevypořádá s původem nemoci…

Naši připoutanost ke zdrojům síly neovládá mysl, nýbrž emocionální potřeby. Pascalův výrok, že „srdce má své důvody, které rozum nezná“, dokonale vystihuje tuto dynamiku. Kořistníci docházejí ke zjištění, že je pro ně nesmírně obtížné používat vlastní intuici. Jejich sebeúcta je natolik závislá na názoru zdroje síly, že automaticky odmítají jakoukoli informaci, kterou jim jejich intuice předává. Čistá intuice vyžaduje, abychom byli schopni respektovat své vlastní vjemy. Jestliže potřebujete, aby vám vaše vjemy schválila další osoba, výrazně zasahujete do schopnosti intuitivního poznání.

Vzhledem k tomu, že léčení je nepřenosné, představuje pro kořistníky mnohem náročnější úkol než pro lidi, kteří mají vědomí aktivní síly. Léčení je především individuální úkol. Nikdo se nemůže vyléčit za jiného člověka. Můžeme samozřejmě pomoci ostatním, ale nikdo nemůže někomu za jiného člověka odpustit. Stejně tak nikdo z nás nemůže zařídit, aby se někdo jiný zbavil bolestivých vzpomínek nebo zážitků, které potřebuje uvolnit, aby se mohl vyléčit. Pasivní síla je ze své podstaty závislá na vnějším zdroji, a proto působí proti úsilí celého kořistníkova biologického organismu oprostit se ode všeho, co z něj vysává energii. Kořistníci jsou prakticky naprogramováni na konvenční léčbu, což nemusí být vždy špatné, protože zůstávají-li pasivní, je to pro ně nejvhodnější způsob léčení.

Přesměrování síly

Mé semináře navštěvují většinou lidé, kteří si uvědomují, že potřebují změnit svůj život. Mají strach opustit partnera, nebo odejít ze zaměstnání, nebo se snaží nalézt způsob, jak se vyrovnat se situací, která odporuje jejich emocionálním potřebám. Asi bych se nedopočítala, kolikrát už mi lidé řekli: „Myslím, že mi bylo líp, než jsem si uvědomil, jak jsem nešťastný.“

Jakmile si ovšem uvědomíte své emocionální potřeby, už na ně nemůžete zapomenout. Jakmile si uvědomíte zdroj jakékoli nespokojenosti, nemůžete takové vědomí vymazat. Musíte učinit rozhodnutí. Schopnost učinit rozhodnutí je aktivní síla — a pocit, že máte aktivní sílu, je zároveň vzrušující a hrozivý, protože chcete změnit ty části svého života, které už nejsou přiměřené. Jakmile je změníte, chcete se vypořádat také s těmi aspekty života, které vás neuspokojují.

Změnit život je často obtížné vzhledem k existujícím závazkům. Věrnost obvykle poznáme v rámci rodinné struktury a jako spojení s rodinou. Věrnost sobě je však zcela odlišná ctnost a její zachovávání může vyvolat v rodině nebývalé pozdvižení. Když začne být věrná sama sobě například vdaná žena, může si uvědomit, že už nemůže nadále setrvat v manželství. Když se s tím pak svěří manželovi, uslyší námitku: „Pomysli na děti.“ To je běžný příklad střetu skupinové a osobní věrnosti. Žijeme-li v neuspokojivé situaci, můžeme se na nějaký čas pokusit ctít požadavky skupinové věrnosti a nemyslet přitom na vlastní emocionální potřeby. V určitém okamžiku je však naše emocionální tělo dostatečně silné, že mysl nemůže nadále klamat srdce. Nespokojená žena buď ukončí svůj vnitřní zmatek tím, že zůstane v manželství, nebo bude usilovat o rozvod s pocitem viny, že porušila věrnost skupině — své rodině. Po pravdě řečeno neexistuje mnoho způsobů, jak úspěšně uplatnit osobní potřeby v situaci, která vznikla předtím, než jste si je uvědomili.

Julie přišla na můj seminář, protože měla rakovinu vaječníků a prsu. Její manželství už několik let nefungovalo. Chtěla se vyléčit z rakoviny, ale žila s mužem, který jí zcela opovrhoval. Často Julii říkal, že se mu hnusí už od pohledu, ačkoli šlo o nesmírně přitažlivou ženu. Aby si ho získala, držela přísnou dietu a neustále cvičila. Hovořila o sobě jako o zdatné manipulátorce, což měl být způsob, jak se s neuspokojivým manželstvím vypořádat, i když tím nedosáhla toho, po čem toužila. Pokud chtěla upoutat pozornost svého manžela, vymýšlela si zajímavé historky o lidech, které údajně potkala na nákupech. Jednou mu zatelefonovala do kanceláře, aby mu vyprávěla vymyšlený příběh o muži, který se ji pokusil znásilnit, když byla běhat. Ať se snažila sebevíc, nic nedokázalo vyvolat jeho zájem nebo respekt.

Další problém v jejich vztahu představovaly peníze. Třebaže Juliin manžel vydělával dost, dával jí nízké kapesné a vyžadoval vyúčtování každého nákupu. Ani přes takové ponižování nikdy neuvažovala o tom, že by si našla práci a vydělávala si na své potřeby, protože byla přesvědčená, že je neschopná.

Sex mezi oběma manželi ustal dva roky po svatbě. Snaha udržet při životě tuhle součást manželství přinesla Julii jenom další ponížení. Když zjistila, že má rakovinu, manžel s ní odmítl spát v jedné posteli. Julie proto začala spát na podlaze před vchodem do koupelny. Manžel ji musel každé ráno cestou do koupelny doslova překročit a občas si na ni dokonce odplivl, když k němu vzhlédla a požádala ho o pomoc.

Když jsem se Julie zeptala, proč od něj neodešla, odpověděla, že se o sebe nikdy nedokázala emocionálně a finančně postarat a v té době prý potřebovala víc než kdy jindy někoho, kdo by o ni pečoval. Kdykoli hovořila o manželovi, tvářila se téměř jako očarovaná a tvrdila, že je to nesmírně obětavý muž, který má prostě moc práce. Prý ji skutečně miluje, jenom neumí dát najevo své city.

Když jsem Julii navrhla, aby zkusila psychoterapii, odmítla s poukazem na to, že podle jejího manžela je to stejně k ničemu. Doporučila jsem jí, aby udělala něco pro své tělo a začala jíst zdravou stravu a pravidelně brala vitamíny. Julie odvětila, že by mé návrhy přijala, kdyby s tím souhlasil její muž.

Z hlediska energie je významné, že Julie onemocněla rakovinou ženských orgánů — nejprve vaječníků a poté prsu. Její nemoc byla symbolickým vyjádřením pocitů odmítnutí jako ženy. Naše pohlavní orgány obsahují biografickou energii, konkrétně energii našich vztahů k lidem, ale také způsob bytí ve vnějším prostředí. Julie si nedokázala představit, že by měla nějakou osobní sílu, protože považovala svého manžela za zdroj svého bezpečí; její organismus neustále přijímal „signály bezmoci“. Do roka zemřela.

Typy lidí s aktivní silou se výrazně liší od kořistníků jako Julie. Jsou to lidé, které motivují vlastní potřeby — jsou přesvědčeni, že péče o sebe sama je prvořadá, a jejich energetické okruhy jsou připojené k vědomí, síle a emocionální odolnosti. Takoví lidé jsou schopni udělat vše pro to, aby si uchovali vyrovnanost těla, mysli a duše.

Joanna měla podobně jako Julie nefungující manželství a rakovinu prsu. Ačkoli její manželství nebylo tak emocionálně vyčerpávající, neobešlo se bez problémů. Joannin manžel Neal udržoval styky s několika ženami. Joanna o tom věděla, ale snažila se to přehlížet. Aby se s tím nějak vyrovnala, začala navštěvovat kursy určené pro ženy, které chtějí získat sílu a sebevědomí. Nakonec pochopila, že Nealovo chování narušuje její emocionální hranice. Joanna nikdy předtím neuvažovala z hlediska emocionálních hranic. Podobně jako většina lidí uzavřela manželství s myšlenkou, že dva lidé by měli tvořit jeden emoční systém.

Joanna si brzy uvědomila, že rakovinu prsu — část těla související s dáváním a výživou — vyléčí pouze v případě, že učiní kroky nezbytné k tomu, aby si vážila sama sebe a získala sebeúctu. Postupně získala vnitřní představu sebe sama jako silného jednotlivce. Tím, že o sobě uvažovala jako o jednotlivci, získala k sobě vztah, jaký si nikdy nedokázala představit, protože její představa vlastní totožnosti vždy vyžadovala partnera.

Jakmile si Joanna uvědomila své potřeby, použila vnitřní sílu: požádala Neala, aby dodržoval manželský slib. Slíbil, že se to změní — ale jeho slib nevydržel ani měsíc. Joanna si nakonec uvědomila, že ho nemůže změnit — a že se sama změnila natolik, že už nemůže jeho emocionální zneuctívání nadále trpět. Aby se mohla vyléčit z rakoviny, musela vystoupit ze situace, která jí ničila zdraví. Rozvedla se s Nealem a uzdravila se.

Podpůrné skupiny pro nemocné lidi často přivádějí své členy k tomu, aby se novým způsobem vymezili. Když si přiznají své potřeby a následně přehodnotí svůj život, obvykle připustí, že jejich současná situace není přijatelná pro člověka, kterým chtějí být, a rozhodně nepřispívá k jejich léčení. Uvědomují si, že musí udělat něco pro to, aby se změnili. Během procesu léčení se učí držet si odstup od předmětů nebo lidí, kteří jim vysávají sílu z těla.

Léčení znamená pro řadu lidí děsivou zkušenost, protože vyžaduje změnu. Tito jednotlivci vědí, ať vědomě či nevědomě, že odpojení jejich energetických okruhů od zdroje síly je totéž, jako kdyby se s ním navždy rozloučili. Ocitají se ve znepokojující situaci, kdy se chtějí odpojit od zdroje síly, a zároveň se jej držet. Někteří lidé se pokoušejí žít v obou světech zároveň, přičemž neobývají ten, který jim nevyhovuje, ale přitom nikdy zcela nevstoupí do toho dalšího. Mnoho lidí tak doputuje k léčivému prameni, ale jakmile tam dorazí, nemohou se napít.

Léčení vyžaduje čin. Nejedná se o pasivní událost. Vyžaduje se od nás, abychom čerpali z vnitřních zdrojů, vzdali se zastaralých přesvědčení a vzorců chování a pohlédli na sebe zdravým způsobem — abychom vstali z postele a chodili.

Jak si osvojit symbolické zření

Až budu v druhé části této knihy popisovat témata síly obsažená v naší psýché a biologickém organismu, pokuste se určit svůj vztah ke každému ze sedmi center síly ve svém těle. Buďte sami předmětem prvního intuitivního hodnocení. Časem zjistíte, že si stále více uvědomujete neobyčejný svět za svýma očima. Nakonec si osvojíte symbolické zření, schopnost používat intuici k vysvětlení symbolů síly ve vašem životě.

Pro začátek vám nabízím následující pokyny. Když chce člověk vidět víc, je nevyhnutelné léčení. Potřebujete však nějaký vnitřní způsob, jak informaci vstřebat, aby pro vás byla skutečná.

Především musíte zaměřit pozornost na to, abyste se naučili symbolicky interpretovat životní události. Nalezněte v nich význam. Přemýšlejte o tom, jak souvisejí s vaším zdravím, a snažte se je vnímat pocitově. Věnujte pozornost každodenním potížím a tomu, jak na ně reaguje vaše mysl a duch. Všímejte si, co vás připravuje o sílu a kde tuto ztrátu pociťujete. Zhodnoťte duchovní a biologickou činnost, která se následkem toho objevuje.

Za druhé, myslete na sebe neustále jako na energetickou bytost, a ne pouze fyzickou. Vaše energetická část vysílá a přijímá všechny vaše myšlenky a interakce. Neustále mějte na mysli, že vaše biografie se stává vaší biologií, neboli že všechny životní zkušenosti se ve vašem organismu uchovávají. Zvykněte si hodnotit lidi, zkušenosti a informace, které pouštíte do svého života. K rozvinutí symbolického zření je nutné vyvinout určité úsilí: vědomě a pravidelně hodnoťte své vztahy a jednání a jejich vliv na vaši emoční a fyzickou sílu. A nezapomeňte, že chcete-li určitým způsobem vnímat, budete narušovat přijímání energetické informace.

Za třetí, provádějte vlastní energetické hodnocení každý den. Až získáte zkušenosti, pozorování vám zabere jenom chvilku. Řiďte se modelem lidského energetického systému popsaným v druhé kapitole. V tichu a objektivně několik minut pozorujte každé centrum síly. Nečekejte, až onemocníte, abyste začali dbát o zdraví svého energetického systému. Naučte se vnímat napětí, které se hromadí ve vašem energetickém poli, a učiňte kroky k tomu, abyste se vyléčili na úrovni energie. Zvykněte si na pravidelné hodnocení sebe sama.

Za čtvrté, zjistíte-li úbytek energie, soustřeďte se pouze na nejpodstatnější skutečnosti, které vám mohou pomoci energii opět získat. Vždycky si položte otázku: „Proč ztrácím energii?“ Při léčení jakékoli nerovnováhy — ať energetické nebo fyzické — musíte vždy zapojit mysl a srdce. Snažte se vidět za fyzické příznaky krize. Mějte na paměti každou ze sedmi posvátných pravd energie (jak je popisuji v kapitole druhé). S vaší napjatou situací bude souviset jedna nebo více těchto pravd. Položte si otázku, která z nich je v této situaci symbolicky zastoupena.

Máte-li krizi v zaměstnání, budete si chtít připomenout například posvátnou pravdu Cti sebe sama. Může se dotýkat témat, která se ve vašem životě odehrávají. Zachytíte-li tento vjem, vymaníte se z iluze — získáte tak duchovní nebo symbolický nadhled potřebný k tomu, abyste vlastní situaci interpretovali neosobně a vzali si z ní ponaučení, které vám nabízí.

Duchovní instrukce nás učí, abychom soustředili pozornost na sebe — nikoli sobecky, jde pouze o vědomý způsob hospodaření s energií a silou. Vaším pátým úkolem tedy bude naučit se rozpoznat, co spíše než kdo vám odčerpává sílu. Uvědomte si, že člověk, který vám podle vašeho názoru odčerpává energii, je pouze odrazem některé části vás samých. Když na někoho žárlíte, není pro vás důležitá ona konkrétní osoba, ale stínová stránka vaší povahy, která se v této osobě odráží. Ve skutečnosti taková osoba slouží jako váš učitel. Vašemu léčení nepomůže, budete-li se soustředit na člověka, na něhož žárlíte. Dostane se vám jenom dalších učitelů, a každý z nich bude silnější než ten minulý. Vaším úkolem je odnést si ponaučení, které vám učitel nabízí, aniž k němu cítíte nevraživost.

Pokud dospějete k chybnému závěru, že určitá osoba může za váš pocit vyčerpanosti, sklouzáváte do strachu a viny. Musíte se znovu zaměřit na své centrum síly, dokud nezískáte informaci, jaký druh síly rozdává dotyčná osoba ve vztahu k vám. Jakmile dokážete vnímat lekci a ne učitele, dosáhli jste významného přínosu symbolického zření: vidíte pravdu, kterou vám tato situace přináší.

Za šesté, zjednodušte požadavky na léčení. Požadavky na vyléčení jakékoli nemoci jsou v zásadě tytéž. Představte si nemoc jako poruchu síly — téměř jako technické selhání. Jakmile zjistíte, která posvátná pravda odpovídá vaší situaci, vystavte svůj vnitřní léčivý proces na poučení, které vám tato pravda přináší. Kombinujte vnitřní léčení s jakoukoli základní konvenční léčbou a držte se svého programu. Použijte náležitým způsobem jakoukoli podporu, kterou potřebujete. Nezapomeňte, že vaším úkolem je projít zraněním, nikoli v něm žít. Nemarněte čas tím, že budete myslet, jednat nebo se modlit jako oběť. Budete-li si připadat jako oběť, nemoc to jenom zhorší, a kdyby se z toho stal obvyklý stav mysli, byla by to nemoc sama o sobě.

Dělejte vše, co je potřebné k podpoře fyzického těla včetně užívání vhodných léků, pravidelného cvičení a náležitého stravování. Zároveň udělejte vše, co je nezbytné k podpoře vašeho energetického těla: uzavřete nedokončené záležitosti a odpusťte všem, kteří vám v minulosti způsobili nějaké zranění. Proveďte všechny osobní změny, které jsou nezbytné k tomu, aby nastalo léčení: odejděte z nevyhovujícího zaměstnání, rozveďte se, začněte meditovat nebo se naučte jezdit na běžkách. Nezáleží ani tak na konkrétních změnách. Ve skutečnosti jde o to, udělat změny, které léčení vyžaduje.

Neléčí slova, ale činnost. Je důležité zachovávat pozitivní přístup, ať máte jakoukoli nemoc. Léčení vyžaduje především oddanost a odevzdanost. Vizualizace nepřinese žádné výsledky, když ji budete provádět jednou týdně, a jediná návštěva tělocvičny vašemu tělu také moc neprospěje. K tomu, aby si člověk vyléčil tělo nebo vyřešil životní problémy — nebo vyvinul symbolické zření –, je zapotřebí každodenní praxe a pozornost. Zvlášť léčení nemoci může vyžadovat plné nasazení, ačkoli je možné požadované kroky zjednodušit.

Jestliže používáte komplexní léčebný „balík“ — což může znamenat několik různých terapií a terapeutů, několik lékařů, bylinných a vitamínových programů — ale děláte jenom malé nebo žádné pokroky, můžete ve skutečnosti sami bránit vlastnímu léčení. Skutečnost, že byste mohli být zdraví, vás možná ohrožuje víc, než si uvědomujete. Možná nedokážete zapomenout na nějakou negativní zkušenost z minulosti nebo je možné, že by uzdravení změnilo rovnováhu sil mezi vámi a jiným člověkem. Zkuste o tom sami popřemýšlet, protože některé nemoci jsou pochopitelně mnohem vážnější než jiné a nemožnost vyléčení nemusí vždy znamenat, že se léčení bráníte. Jestliže vám s léčením nedokáže pomoci ani deset různých terapií a terapeutů, pak byste se měli zamyslet nad možností vědomého nebo nevědomého zásahu. Je vysoká pravděpodobnost, že vaše léčení může zahrnovat přípravu na konec fyzického života.

Za sedmé, zjednodušte svoji duchovnost. Během svých pozemských studií nebes jsem došla k závěru, že nebe není nijak složitá sféra. Vaše osobní teologie by proto neměla být složitá. Zkuste věřit jenom tomu, co lze považovat za prvotní nebeské zákonitosti. Například:

* Každou situaci lze během chvilky změnit a každou nemoc je možné vyléčit. Bůh není omezen lidským časem, prostorem nebo fyzickými zájmy.
* Buďte důslední: žijte to, čemu věříte.
* Změna je trvalá. Každý život prochází obdobím těžkých změn i klidu. Naučte se plynout s proudem změn, aniž se jim snažíte zabránit.
* Nikdy nehledejte štěstí u jiného člověka — štěstí je vnitřní, osobní postoj a odpovědnost.
* Život je v zásadě zkušenost učení. Každá situace, problém a vztah obsahuje určitou zprávu, kterou stojí za to poznat nebo naučit jiné.
* V každé situaci funguje pozitivní energie účinněji než negativní.
* Žijte v přítomném okamžiku a odpouštějte ostatním.

Nic nezískáme, jsme-li přesvědčeni o tom, že nebe „myslí a koná“ složitým způsobem. Je mnohem lepší a účinnější naučit se myslet stejně jako nebe — v jednoduchých a věčných pravdách.

Se vší pravděpodobností jsme si zkomplikovali život mnohem víc, než je nezbytné. Chceme-li dosáhnout zdraví, štěstí a rovnováhy energie, musíme se zaměřit spíše na pozitivní než na negativní věci a žít způsobem, který duchovně odpovídá tomu, o čem víme, že je pravda. Učiníme-li pouze tato dvě rozhodnutí, umožníme síle obsažené v našem božském biologickém systému, aby působila na obsah a směřování našeho života.

Jde o to, abychom se všichni naučili tytéž pravdy a umožnili své božské podstatě, aby pracovala v nás a skrze nás; je to jednoduchý úkol, byť nijak snadno proveditelný. Ve svém životě se setkáváme s různými lidmi a odlišnými situacemi, což nám však přináší stejné úkoly i vliv na tělo a ducha. Čím více jsme schopni tuto pravdu poznat, tím snáze se můžeme naučit symbolickému zření — schopnosti prohlédnout fyzické iluze a rozpoznat lekci, kterou nám životní úkoly nabízejí.

Druhá kapitola

Stvořeni k obrazu božímu

Od svých prvních lékařských intuicí si uvědomuji, že se v zásadě týkají lidského ducha, ačkoli poukazují na fyzické problémy a já je ostatním lidem popisuji jazykem energie. Energie je neutrální slovo, které nevyvolává žádné náboženské asociace nebo hluboce uložené strachy související s osobním vztahem k bohu. Je mnohem snadnější říci někomu: „Máte málo energie,“ než: „Máte otráveného ducha.“ Většina lidí, kteří za mnou chodí, se však ve skutečnosti ocitla v duchovní krizi. Popisovala jsem jim jejich krize jako poruchy energie, ale kdybych o nich hovořila z duchovního hlediska, prospělo by jim to mnohem víc.

Nakonec jsem začlenila duchovní jazyk do svých popisů energie, když jsem si uvědomila shodu mezi hinduistickými čakrami a křesťanskými svátostmi. Došlo k tomu najednou během jednoho z mých seminářů o anatomii energie. Měla jsem právě úvodní přednášku a kreslila na tabuli sedm svisle spojených kruhů, které představovaly centra síly v lidském energetickém systému. Když jsem se podívala na prázdné kruhy, zarazila mě skutečnost, že neexistuje pouze sedm čaker, ale také sedm křesťanských svátostí. V tu chvíli jsem pochopila, že jejich duchovní poselství jsou totožná. Jakmile jsem pak jejich podobnosti zkoumala důkladněji, zjistila jsem, že sedm odpovídajících kvalit existuje rovněž v kabale. Podobnost těchto tří tradic mě přivedla k poznání, že duchovnost je mnohem víc než psychická a emocionální potřeba: jde o vrozenou biologickou potřebu. Náš duch, energie a osobní síla jsou jedno a totéž!

Sedm posvátných pravd, které tyto tradice sdílejí, tvoří jádro naší duchovní síly. Jsou obsaženy v našich sedmi centrech síly a říkají nám, jak máme tuto životní sílu řídit. Poskytují nám vnitřní průvodce na fyzické a duchovní úrovni, a zároveň představují universální, vnější systém vedení pro naše duchovní směřování a budování zdraví. Naším duchovním úkolem v tomto životě je naučit se vyrovnávat energie těla a duše, myšlení a jednání, fyzické a mentální síly. Naše tělo má vrozené předpoklady pro léčení.

V knize Genesis se píše, že Adamovo tělo bylo stvořeno „k obrazu božímu“. Poselství těchto slov je jak doslovné, tak symbolické. Znamená totiž, že lidé jsou energetickými kopiemi božské síly — systému sedmi prvotních energií, které máme prozkoumat a rozvinout v rámci zkušenosti zvané život.

Když jsem si uvědomila, že lidský energetický systém zahrnuje těchto sedm pravd, nemohla jsem se nadále omezovat na slovník energie a začala jsem do svých intuitivních diagnóz začleňovat duchovní pojmy. Vzhledem k tomu, že naše biologické ustrojení je zároveň duchovní ustrojení, řeč energie a ducha používaná dohromady zahrnuje řadu systémů víry. Otevírá možnosti komunikace mezi různými vírami a dokonce umožňuje návrat k náboženským tradicím, které lidé kdysi odvrhli, protože není zatížena náboženskými dogmaty. Účastníci mých seminářů pohotově přijali jazyk energie a ducha, aby mohli hovořit o možnostech, jaké v sobě skrývají fyzické nemoci, poruchy ze stresu nebo emocionální utrpení. Schopnost vidět problém z duchovního hlediska urychluje jejich proces léčení, protože krize tak získává smysluplný a účelný rozměr. Jsou schopni pomoci si s léčením; znovu vytvářejí své zdraví a život. Vzhledem k tomu, že všechen lidský stres odpovídá nějaké duchovní krizi a poskytuje příležitost k duchovnímu poznání, téměř každá nemoc nám může pomoci pochopit, jak lze používat, zneužívat či nesprávně zaměřit svého ducha, svoji osobní sílu.

Zdroj lidského vědomí, ducha nebo síly považuje za božský většina náboženských a kulturních tradic od starobylého řeckého a hinduistického učení až po nauky čínské a mayské. Většina mýtů každé kultury popisuje boží spojení s lidstvem v příbězích, v nichž bohové kopulují s lidskými bytostmi, aby zplodili božské a polobožské potomky. Tito potomci ztělesňují celé spektrum lidského jednání — od velkých skutků stvoření, zkázy a pomsty, přes drobné skutky žárlivosti, soupeření a zraněné pýchy až po transcendentní skutky proměny, sexu a smyslnosti. První kultury, které vytvořily tyto božské mytologie, zkoumaly své emocionální a psychické povahy a síly vlastní lidskému duchu. Každá kultura vyjádřila vlastní pohled na transformaci a průběh universální duchovní cesty — neboli cesty hrdiny, řečeno slovy Josepha Campbella.

Mezi příběhy o bohu však zaujímá ojedinělé postavení židovská tradice, protože Jahve není nikdy popisován jako sexuální bytost. Bůh má pravou a levou ruku, ale jeho popis nikdy nepokračuje „od pasu dolů“. Židé na rozdíl od jiných duchovních tradic přisuzovali Jahvemu pouze omezené lidské vlastnosti a se svým nedosažitelným Bohem udržovali odtažitější vztah.

Když se objevilo křesťanství, tehdy ještě židovští stoupenci dali svému Bohu lidské tělo a nazvali jej Ježíš, Syn boží. Podle ostatních židů se křesťané prohřešili tím, že překročili biologickou hranici a založili svoji novou teologii na biospirituální události — zvěstování Panny Marie. Archanděl Gabriel v něm oznamuje Panně Marii, že se jí dostalo velké přízně od Pána, protože má porodit syna, jemuž dá jméno Ježíš. Z toho vyplývá, že Bůh je biologickým otcem tohoto dítěte. Abstraktní božský princip zvaný v judaismu Jahve najednou kopuloval s ženou.

Křesťané vytvořili z Ježíšova narození „biologickou teologii“ a použili Ježíšův život jako důkaz, že lidstvo je stvořeno k „obrazu a podobě boží“. Židé i křesťané věřili, že naše fyzická těla — především mužská — se podobají tělu božímu. Pozdější teologové zpochybnili biologickou podobu a nahradili ji podobou duchovní, ale nadále zůstává v platnosti původní pojetí, že jsme biologicky stvořeni k obrazu božímu, což je důležitý literární a archetypální aspekt židovsko-křesťanské tradice.

Všechny duchovní mýty spojuje přesvědčení, že lidské bytosti mají potřebu tělesně splynout s boží podstatou, že chceme mít boha ve svých kostech, krvi a mentálním a emocionálním ustrojení. Pojetí duchovní povahy boha v systémech víry na celém světě vyjadřují nejlepší lidské kvality a vlastnosti. Vzhledem k tomu, že umíme být soucitní, bůh musí být soucit sám; jsme-li schopni odpuštění, bůh musí být všeodpouštějící; jsme-li schopni lásky, bůh musí být jenom láska; snažíme-li se být spravedliví, božská spravedlnost musí vládnout našemu úsilí, aby nastala rovnováha mezi dobrým a špatným. Ve východních tradicích představuje boží spravedlnost zákon karmy; v křesťanství je základem zlatého pravidla chování: Co nechceš, aby ti činili jiní, nečiň ty jim. Tak či onak jsme zpřítomnili boha ve všech aspektech svého života, myšlenek a jednání.

Mnozí duchovní hledači se dnes snaží naplnit každodenní život prohloubeným vědomím posvátného a jednat tak, jako by každým postojem vyjadřovali svoji duchovní podstatu. Takový vědomý život je vzývání, žádost o osobní duchovní autoritu. Představuje rozpad klasického vztahu k bohu jako vztahu mezi rodičem a dítětem typického pro stará náboženství a posun k duchovní dospělosti. Duchovní zralost předpokládá nejen schopnost interpretovat hlubší smysl posvátných textů, ale také schopnost číst duchovní řeč těla. Jako vědomé bytosti, které si uvědomují vliv svých myšlenek a postojů — neboli vnitřního života — na fyzické tělo a vnější život, si nemusíme nadále představovat vnějšího rodiče-boha, který pro nás tvoří a na němž jsme zcela závislí. Jako duchovně dospělí lidé přijímáme odpovědnost za utváření svého života a zdraví. To je také podstatou duchovní dospělosti: jde o přijetí odpovědnosti za vlastní rozhodnutí.

Naše schopnost volby představuje božskou výzvu, posvátnou smlouvu, kterou zde máme naplnit. Začíná tím, že rozhodujeme o tom, jaké budou naše myšlenky a postoje. Zatímco kdysi představovala volba naši schopnost reagovat na to, co pro nás bůh stvořil, dnes představuje naši schopnost podílet se na tom, co prožíváme, tj. spoluvytvářet naše fyzická těla pomocí tvůrčí síly myšlenek a emocí. Sedm posvátných pravd kabaly, křesťanských svátostí a hinduistických čaker podporuje naši postupnou proměnu v uvědomělé a duchovně dospělé lidi. Tato doslovná a symbolická učení znovu vymezují duchovní a biologické zdraví a pomáhají nám pochopit, co nás udržuje zdravé, co v nás vyvolává nemoc a co nám pomáhá v léčení.

Sedm posvátných pravd přesahuje kulturní hranice a na symbolické rovině vytváří jakousi mapu pro naši životní pouť — mapu uloženou v našem biologickém ustrojení. Posvátné texty nám neustále opakují, že smyslem našeho života je pochopit a vyvinout sílu ducha, která je životně důležitá pro naše mentální a fyzické blaho. Zneužívání této síly ducha oslabuje a odčerpává samotnou životní sílu z našeho fyzického těla.

Vzhledem k tomu, že božská energie je vrozená našemu biologickému systému, každá myšlenka, která nás napadne, každé přesvědčení, které v sobě živíme, každá vzpomínka, na níž ulpíváme, se mění v pozitivní nebo negativní příkaz našemu tělu a duchu. Vidět sebe sama takovým způsobem je nádherné, ale zároveň hrozivé, protože žádná část našeho života nebo myšlenek není bezmocná nebo dokonce soukromá. Jsme biologická stvoření podle božího plánu. Jakmile se tato pravda stane součástí naší vědomé mysli, už nikdy nemůžeme žít obyčejný život.

Symbolická síla sedmi čaker

Podle východních náboženství obsahují naše těla sedm center energie. Každé z těchto center obsahuje universální duchovní životní lekci, kterou musíme projít cestou k vyššímu vědomí. Teprve po mnoha letech pravidelných intuitivních hodnocení jsem si uvědomila, že jsem se instinktivně soustředila právě na těchto sedm center energie. Tyto posvátné starobylé symboly s pozoruhodnou přesností popisují lidský energetický systém, jeho zákonitosti a sklony.

Systém čaker představuje archetypální popis individuálního zrání v sedmi odlišných fázích. Čakry jsou svisle spojené, táhnou se od spodní části páteře k vrcholku hlavy a naznačují, že stoupáme k bohu postupným překonáním přitažlivosti fyzického světa. V každé fázi dospíváme k hlubšímu pochopení osobní a duchovní síly, protože každá čakra představuje duchovní lekci nebo úkol společný všem lidským bytostem. Se zvládnutím každé čakry získává člověk sílu a sebepoznání, které se stávají součástí jeho ducha a přibližují ho k duchovnímu vědomí na klasické cestě hrdiny.

Následuje velice stručný přehled duchovních lekcí, jak je představuje sedm čaker:

První čakra: lekce týkající se materiálního světa
Druhá čakra: lekce týkající se sexuality, práce a fyzické touhy
Třetí čakra: lekce týkající se ega, osobnosti a sebeúcty
Čtvrtá čakra: lekce týkající se lásky, odpuštění a soucitu
Pátá čakra: lekce týkající se vůle a sebevyjádření
Šestá čakra: lekce týkající se mysli, intuice, vhledu a moudrosti
Sedmá čakra: lekce týkající se duchovnosti

Sedmá čakra sahasrára („Tisíc okvětních plátků“ nebo „Naprosté absolutno“)
Šestá čakra ádžňá („Příkaz“ nebo „Podmíněné absolutno“)
Pátá čakra višudhi („Očištěná“)
Čtvrtá čakra anáhata („Nezasažená“ — čistý zvuk stvoření)
Třetí čakra manipura („Město zářícího klenotu“)
Druhá čakra svádhišthána („Její zvláštní bydliště“)
První čakra múládhára („Základní podklad“)

Čakry jsou popisovány jako lotosy. Spirály označují protikladné energie psýché a ducha: ohnivé energie označené tmavší spirálou kontrastují s jemnějšími, duchovními energiemi neboli světlejší spirálou. Všechny musí být uvedeny do rovnováhy. Zdroj: Joseph Campbell, The Mythic Image (Princeton, N.J.: Princeton University Press, 1974)

Těchto sedm duchovních lekcí nás vede k většímu uvědomění. Budeme-li však ignorovat svoji odpovědnost a potřebu vědomě se zaměřit na těchto sedm duchovních lekcí, jejich energie se může projevit jako nemoc. Východní duchovní tradice chápou nemoc jako vyčerpání vnitřní síly neboli ducha. Shoda hlavních duchovních tradic jenom zdůrazňuje všeobecnou lidskou zkušenost spojení mezi duchem a tělem, nemocí a léčením.

Podíváme-li se na sedm křesťanských svátostí symbolicky, uvidíme, že svým významem odpovídají sedmi čakrám.

Symbolická síla křesťanských svátostí

Prvotní křesťanská církev uznávala sedm svátostí neboli oficiálních rituálů, které měli vést ustanovení představitelé církve. Tyto svátosti byly a dosud jsou posvátnými obřady, jež vštěpují jedinci — řečeno křesťanským jazykem — konkrétní kvality „milosti nebo božské energie“. Každá kvalita milosti je pro svoji svátost jedinečná. Ačkoli sedm křesťanských svátostí bývá spojováno především s římskokatolickou církví, mnohé z nich — například křest, manželství a vysvěcení — zachovávají i jiné křesťanské tradice.

Každá svátost také symbolicky představuje dosažení takové úrovně síly, která zve Boha přímo do ducha dotyčného jednotlivce. Výraz svátost znamená obřad přivolávající sílu posvátného do duše jednotlivce. Symbolický význam svátostí přesahuje jejich náboženský význam, a mé odkazy na ně by proto neměly být vykládány v tom smyslu, že lidé potřebují skutečně přijmout svátost od určité křesťanské instituce.

Svátosti poskytují symbolické úkoly potřebné k dosažení duchovní zralosti a k léčení. Zároveň jsou konkrétní v tom, jak popisují, co musíme vykonat v hlavních obdobích svého života, abychom přijali osobní zodpovědnost, která přichází s duchovní zralostí. Svátosti představují rovněž skutky, které máme vykonat vedle obřadů, jež jsou vykonány pro nás. Představují síly, které máme poskytnout ostatním lidem, ale také je od nich přijímat. Vezměme si například svátost křtu, kdy rodina přijímá fyzickou a duchovní odpovědnost za dítě, které přivedla na svět. Naším úkolem jako duchovních dospělých bytostí je přijmout symbolicky, plně a s vděkem rodinu, do níž jsme se narodili. Symbolicky znamená křest také schopnost ctít vlastní rodinu a sebe sama tím, že odpustíme členům rodiny každou bolest, kterou nám způsobili v dětství. V takovém odpuštění spočívá síla, která léčí tělo.

Sedm svátostí a jejich symbolický význam je následující:

Křest: přijímat nebo projevovat milost představující vděčnost za vlastní život ve fyzickém světě
Přijímání: přijímat nebo projevovat milost — v podobě „hostie“ — představující svaté spojení s Bohem a lidmi ve vlastním životě
Konfirmace: přijímat nebo projevovat milost pozvedávající vlastní individualitu a sebeúctu
Manželství: přijímat nebo dávat požehnání, které posvěcuje spojení se sebou samým, symbolizující uznání a respektování základní potřeby milovat sebe sama a pečovat o sebe, abychom mohli plně milovat jiného člověka
Zpověď: přijímat nebo dávat milost očištění vlastního ducha od negativních volních činů
Vysvěcení: přijímat nebo dávat milost posvěcení vlastní cesty služby
Poslední pomazání: přijímat nebo dávat milost ukončení nedokončených záležitostí nejen před smrtí, ale i v každodenním životě, a umožnit tak člověku milovat v „přítomném okamžiku“

Těchto sedm fází osobního zasvěcení představuje vrozené síly, které máme uskutečnit a potřebujeme vědomě použít a využít při řešení úkolů, jež život přináší.

Symbolická síla deseti sefír

Deset sefír neboli kabalistický Strom života představuje ucelené učení, které se vyvíjelo řadu století a je až překvapivě srovnatelné s učením o čakrách a svátostech. Deset sefír ve středověké kabale popisuje deset kvalit božské přirozenosti. Protože tři kvality s těchto deseti tvoří pár s dalšími třemi, je možné těchto deset kvalit rozdělit na sedm úrovní, které bývají často znázorněny jako obrácený mystický Strom života, jehož kořeny jsou v nebi. Daniel Chanan Matt píše v knize The Zohar: The Book of Enlightenment (Zohar: kniha osvícení; Paulist Press, 1983), že deset sefír představuje božský plán učení, které říká: „I stvořil Bůh člověka k obrazu svému“ (Genesis 1:27). Bůh sdílí těchto deset kvalit s lidskými bytostmi – jedná se o duchovní síly, které máme za úkol během tohoto života rozvinout a kultivovat.

KETER: Božská energie, která proudí do fyzického projevu
BINA: Energie božské Matky symbolizující porozumění a inteligenci boží
CHOCHMA: Energie moudrosti a místa, kde se stýká božská mysl a lidské myšlení
GEBURA: Energie síly soudu
CHESED: Energie lásky a milosti boží
TIF’ERET: Energie soucitu, harmonie a krásy
HOD: Energie vznešenosti boží
NECACH: Energie boží vytrvalosti
JESOD: Energie plodivé síly boží
ŠECHÍNA: Energie mystické komunity Izraele — symbolizuje mystickou komunitu lidstva

Ačkoli judaismus zachovává nejabstraktnější tvář Boha, deset sefír se blíží k popisu osobnosti Jahve, jak je to jen možné. Judaismus na rozdíl od jiných náboženských tradic nikdy nepovažoval své proroky za přímá vtělení samotného božství. Na druhou stranu dokonce i buddhismus začal s člověkem, Siddhárthou, který byl pověřen, aby lidem na zemi přinesl zvěst o osvícení. Buddhismus nepopisuje žádnou sílu Boha v lidské podobě, ale v hinduismu existuje spousta bohů, kteří přišli na zemi, a křesťané mají „Syna božího“, který žil třiatřicet let mezi lidmi.

Deset sefír představuje božské kvality, které rovněž tvoří archetypální lidskou bytost. Tyto kvality bývají interpretovány jako podstata Boha a cesty, po nichž se můžeme k Bohu navrátit. Každá kvalita představuje přechod k hlubšímu pochopení „jmen“ nebo „tváří“ Boha. Těchto deset kvalit bývá často popisováno jako královský oděv — oděv, který nám umožní pohlédnout přímo na Krále, zdroj božího světla, aniž nás oslepí. Druhý obraz — obrácený strom — je symbolem toho, že kořeny těchto deseti kvalit spočívají hluboko v boží přirozenosti, která nás přitahuje zpátky do nebe prostřednictvím modlitby, rozjímání a činu. Naším úkolem je vystoupit k božskému zdroji rozvinutím těchto deseti kvalit, které máme v sobě.

Kvality deseti sefír, křesťanských svátostí a hinduistických čaker jsou prakticky totožné. Jediný rozdíl spočívá v tom, jak jsou tyto síly číslované. Zatímco svátosti a čakry začínají u kořene páteře a počítají se směrem nahoru, sefíry začínají na vrcholku (kořeny stromu) a počítají se směrem dolů. Kvality připisované každé ze sedmi úrovní jsou prakticky totožné.

Pořadí deseti sefír, nejpoužívanější názvy a jejich symbolický význam (viz obrázek 4) jsou následující:

1. Keter — nejvyšší koruna boží, představuje tu část Boha, která vyvolává fyzický projev. Tato sefíra je nejméně vymezena a proto je nejobsažnější. V tomto počátku mezi nebem a zemí neexistuje žádná totožnost ani specifičnost.
2. Chochma — moudrost. Tato sefíra představuje místo, kde se stýká božská mysl a lidské myšlení. Prostřednictvím této energie se začíná tvořit fyzický projev; forma předchází skutečnému výrazu. Řečeno současným jungiánským jazykem, tato sefíra by mohla být spojována s nevědomou energií zvanou animus, protože obsahuje rovněž mužský charakter. Pojí se s třetí sefírou Binou.
3. Bina — porozumění a inteligence boží. Bina je také božská Matka, lůno, v němž je vše připraveno ke zrození. Jde o animu, protějšek Chochmy.
4. Chesed — láska nebo milost boží; též velikost. Tato sefíra tvoří dvojici s pátou sefírou Geburou.
5. Gebura (zvaná též Din) — síla, soud a trest. Chesed a Gebura jsou považovány za pravou a levou paži boží. Obě kvality se navzájem vyrovnávají.
6. Tif’eret (zvaná též Rachamim) — milosrdenství, harmonie a krása. Tato sefíra je považována za kmen stromu, nebo abychom použili srovnatelný symbol, srdce stromu.
7. Necach — vytrvalost boží. Tato sefíra tvoří dvojici s osmou sefírou Hod a spolu představují nohy.
8. Hod — vznešenost boží. Necach a Hod tvoří pravou a levou nohu boží. Jsou také zdrojem proroctví.
9. Jesod — falus, plodivá síla boží, proměňující energii do fyzické podoby. Tato sefíra je rovněž známa jako Spravedlivý, o němž se v knize Přísloví 10:25 hovoří jako o „základu světa“.
10. Šechína (známá rovněž Malchut) — ženství, mystická komunita Izraele. Všechen Izrael tvoří její větve (Zohar 3:23 lb). Šechína vyrovnává mužskou energii sefíry Jesod a má mnoho ženských jmen: Země, Luna, Růže, Rajská zahrada. Jde o základní životní sílu, vyživující vše, co je naživu.

Když se spojí Tif’eret (milosrdenství) a Šechína (ženství), lidská duše se probudí a vydá se na mystickou cestu. Sefíry v té chvíli přestávají být pouhými abstraktními pojmy a stávají se také podrobnou mapou duchovního vývoje, která vede jedince na cestě vzhůru.

Archetypální významy čaker, svátostí a sefír jsou už při letmém pohledu totožné. Dokážete-li cítit a pochopit symbolickou sílu obsaženou ve všech těchto tradicích, začali jste používat schopnost symbolického zření. Teologii můžete chápat jako vědu o léčení těla, mysli a ducha.

Spojení moudrosti systému čaker a posvátné síly obsažené v křesťanských svátostech a božských vlastnostech vyjádřených v deseti sefírách nám umožňuje nahlédnout potřeby našeho ducha a těla. Vše, co slouží našemu duchu, prospívá také našemu tělu. A naopak vše, co omezuje našeho ducha, omezuje také naše tělo.

Jak čakry, svátosti a sefíry působí

Každá ze sedmi úrovní síly v našem biologickém systému obsahuje jednu posvátnou pravdu. Tato pravda v nás neustále pulzuje a vede nás k tomu, abychom její sílu správně používali. Znalost těchto sedmi pravd je obsažena v našem energetickém systému od narození. Porušení těchto pravd oslabuje našeho ducha i fyzické tělo, zatímco jejich respektování ducha i fyzické tělo posiluje.

Energie je síla a tělo energii potřebuje; naše tělo proto vyžaduje sílu. Čakry, sefíry a svátosti vypovídají o nakládání se silou a o převzetí kontroly nad vlastní silou v procesech, které jsou stále intenzivnější. Na první úrovni se například učíme zacházet se skupinovou identitou a se silou, která přichází z rodiny; na dalších úrovních se osamostatňujeme a zacházíme se silou jako dospělí jedinci. Časem se učíme řídit svoji mysl, myšlenky a ducha. Každá volba, ať ji učiníme s vírou nebo ze strachu, řídí našeho ducha. Je-li duch nějakého člověka motivován strachem, do jeho energetického pole a těla se vrací strach. Řídíme-li však svého ducha s vírou, do našeho energetického pole se vrací milost a náš biologický systém prospívá.

Všechny tři tradice učí, že vypustíme-li vlastního ducha do fyzického světa ze strachu nebo puzeni negativismem, jednáme bez víry a dáváme přednost osobní vůli před vůlí nebes. Slovy východní duchovní tradice, každý čin vytváří karmu. Vědomé činy vytvářejí dobrou karmu; činy konané ze strachu nebo negativní postoje vytvářejí špatnou karmu — v takovém případě musí člověk „přivolat“ svého ducha ze strachu, jaký negativní čin vyvolal. V křesťanské tradici je svátost zpovědi právě takovým přivoláním vlastního ducha z negativních míst, aby člověk mohl vstoupit do nebe „úplný“. Strach, který má nad lidskou bytostí takovou moc, je — řečeno jazykem judaismu — „falešný bůh“. Slovy mé athapacké učitelky Rachel, člověk potřebuje přivolat svého ducha z nesprávné cesty, aby mohl jít rovně.

Jsme hmota i duch. Abychom porozuměli sami sobě a byli zdraví jak na těle, tak na duchu, musíme pochopit, jak na sebe hmota a duch navzájem působí, co vysává ducha nebo životní energii z našeho těla a jak můžeme přivolat svého ducha od falešných bohů strachu, hněvu a připoutaností k minulosti. Každá připoutanost, které se ze strachu držíme, přikazuje určitému obvodu našeho ducha, aby opustil naše energetické pole a „vdechl život zemi“ — zemi, která nás stojí zdraví. Co vysává našeho ducha, vysává i naše tělo. Co našeho ducha podporuje, podporuje i naše tělo. Síla, která řídí naše tělo, mysl a srdce, nepochází z naší DNA. Mohli bychom spíše říci, že má kořeny v samotném božství. Pravda je právě tak prostá a věčná.

Tyto duchovní tradice a principy lékařské intuice sdílejí tři pravdy:

1. Nesprávné použití síly vlastního ducha vyvolá v těle i v životě člověka své následky.

2. Každou lidskou bytost čeká řada zkoušek, které prověří její věrnost nebi. Tyto zkoušky přijdou v podobě rozpadu základu fyzické síly: nevyhnutelnou ztrátou jmění, rodiny, zdraví a světské moci. Tato ztráta vyvolá krizi víry a přiměje člověka k tomu, aby si položil otázku: „V co nebo koho věřím?“ Nebo: „Do čích rukou jsem svěřil svého ducha? “ Podnětem, který přiměje lidi, aby hledali hlubší smysl a psychický a duchovní „vzestup“, bývá kromě takových zásadních ztrát také fyzická porucha, která vyvolá zemětřesení v osobním a pracovním životě.

3. Aby se člověk mohl vyléčit z nesprávného směřování svého ducha, musí být ochoten opustit minulost, vyčistit svého ducha a vrátit se do přítomného okamžiku. „Věřte tomu, jako kdyby to byla pravda,“ — tak zní duchovní příkaz z Knihy Danielovy k vizualizaci nebo modlitbě v přítomnosti.

Ve všech třech duchovních tradicích slouží fyzický svět k učení našeho ducha, a „zkoušky“, které tam na nás čekají, přicházejí v přesně stanoveném pořadí.

Každé centrum energie v systému čaker (viz obrázek 5) obsahuje určitou sílu. Tyto síly stoupají od nejhrubější fyzické síly až po nejéteričtější neboli duchovní sílu. Pozoruhodné je, že úkoly, s kterými se musíme v životě vypořádat, obvykle následují ve stejném pořadí. První, druhá a třetí čakra se týkají témat, která souvisejí s fyzickou nebo vnější silou. Čtvrtá, pátá, šestá a sedmá čakra souvisejí s nehmotnou nebo vnitřní silou. Přiřadíme-li je ke svátostem a sefírám, dostaneme nejen scénář vývoje svého vědomí, ale také duchovní řeč léčení a symbolickou životní mapu nevyhnutelných úkolů, které nás v procesu léčení čekají.

Žij v přítomném okamžiku
SEDMÁ ÚROVEŇ: spojuje čakru ducha, svátost posledního pomazání a sefíru Keter

Hledej pouze pravdu
ŠESTÁ ÚROVEŇ: spojuje čakru mysli, svátost vysvěcení a sefíry Bina a Chochma

Přenechej osobní vůli boží vůli
PÁTÁ ÚROVEŇ: spojuje čakru síly vůle, svátost zpovědi a sefíry Chesed a Gebura

Láska je boží síla
ČTVRTÁ ÚROVEŇ: spojuje čakru emocionální síly, svátost manželství a sefíru Tif’eret

Cti sebe sama
TŘETÍ ÚROVEŇ: spojuje čakru osobní síly, svátost konfirmace a sefíry Hod a Necach

Ctěte jeden druhého
DRUHÁ ÚROVEŇ: spojuje čakru partnerství, svátost přijímání a sefíru Jesod

Vše je jedno
PRVNÍ ÚROVEŇ: spojuje energii kmenové čakry, svátost křtu a sefíru Šechína

Sedm posvátných pravd

Vnější síla

První úroveň: Spojení první neboli kmenové čakry (múládhara), svátosti křtu a sefíry Šechína.

Síla vyvolaná těmito třemi archetypálními kvalitami přenáší do našeho energetického a biologického systému posvátnou pravdu Vše je jedno. Všichni se musíme naučit ctít tuto pravdu. Spojením s energií kterékoli z těchto tří archetypálních sil se můžeme spojit rovněž s touto pravdou. Kmenová čakra odpovídá naší potřebě ctít rodinná pouta a mít v sobě kód cti. Poprvé se setkáváme s pravdou Vše je jedno ve své biologické rodině, kde se učíme respektovat „pokrevní pouto“. V kostele nebo synagoze nás rodina může také učit, že „Všichni jsme jedna velká boží rodina. Vše je jedno.“ Naše pouto s biologickou rodinou symbolizuje spojení s každým člověkem a se vším živým. Jak říká Thich Nhat Hanh, „jsme navzájem propojeni“. Narušujeme-li toto energetické pouto například tím, že odlišné lidi považujeme za méněcenné, vytváříme tím konflikt ve svém duchu a tím pádem i ve fyzickém těle. Přijetí základní pravdy Vše je jedno a jednání podle ní představuje universální duchovní úkol.

Skutečnou křesťanskou svátostí křtu přijímá rodina dvojnásobnou odpovědnost. Za prvé, přijímá fyzickou odpovědnost za nový život, který se do ní narodil, a za druhé, všichni členové přijímají odpovědnost, že budou dítě učit duchovním principům. Naplnění těchto odpovědností vytváří pevný základ víry a pravdy, na něž se může člověk v životě spolehnout.

Duchovně zralému člověku přináší svátost křtu jako symbol dva další závazky. Za prvé, máme duchovní potřebu přijmout plně svoji rodinu jako „vyvolenou bohem“, aby nám zprostředkovala lekce, které se potřebujeme během tohoto života naučit. Za druhé, zavazujeme se přijmout osobní odpovědnost za to, že budeme žít čestně jako členové lidského kmene, že budeme ostatním činit to, co chceme, aby oni činili nám, a že budeme respektovat všechen život na této zemi. Přijetím těchto dvou závazků v podstatě přijímáme křest a ctíme vlastní život. Jejich porušování — například pohlížíme-li na svoji rodinu negativně — ubírá našemu energetickému systému značné množství síly, protože se to příčí vyšší pravdě v našem energetickém systému.

Sefíra Šechína, jejíž jméno znamená „boží přítomnost“, je božské vědomí vytvářející a ochraňující mystickou komunitu Izraele. Ze symbolického a universálního pohledu božské vědomí vytváří a ochraňuje všechny kmeny lidské rasy. Šechína je rovněž bránou k božství: „Kdo vstupuje, musí vstoupit těmito dveřmi“ (Zohar 1:7b) — což je velice příhodné vyjádření, protože Šechína odpovídá první neboli kmenové čakře lidského energetického systému. Říká nám, že musíme ctít své rodiny a všechna lidská společenství, abychom mohli vystoupit k duchovní pravdě.

Druhá úroveň: Spojení čakry partnerství (svadhišthána), svátosti přijímání a sefíry Jesod.

Síla vytvořená těmito třemi archetypálními kvalitami vysílá do našeho systému posvátnou pravdu Ctěte jeden druhého: z čakry partnerství přijímáme sílu jednat poctivě a čestně ve všech našich vztazích od manželství a přátelství až po pracovní vztahy. Tato energie je obzvlášť aktivní, protože se projevuje v každé finanční a tvůrčí činnosti. Bezúhonnost a čestnost jsou pro zdraví nezbytné. Porušíme-li svoji čest nebo z ní jakkoli slevíme, znečistíme svého ducha a fyzické tělo.

Svátost přijímání symbolicky vyzařuje do našeho systému pravdu, že každý člověk, „s kterým sdílíme svazek“, je podle božího plánu součástí našeho života. Když s někým „přijímáme tělo Páně“, symbolicky dáváme najevo, že všichni patříme do jedné duchovní rodiny, že každý člověk, kterého známe, má své místo v božím plánu a že všichni potřebujeme jeden druhého, abychom obohatili své životy. Skutečnost, že některé z těchto „svazků“ jsou bolestivé, je nevyhnutelná. Každý člověk ve vašem životě hraje úlohu, která je pro váš vývoj důležitá. Vaším úkolem je vyzrát natolik, abyste tuto pravdu poznali a žili v souladu s ní. Z duchovního hlediska je nepřirozené vnímat lidi jako nepřátele nebo být nepřítelem. Negativní vztahy vyvolávají negativní energii, která brání symbolickému zření. Nemůžeme vidět boží záměr ve svazku, který si vysvětlujeme negativně.

Sefíra Jesod ztělesňuje druhou čakru nebo energii společenství. Jesod je falus, rozmnožovací potřeba rozsévat símě života, vytvářet hmotu z energie, formu z možnosti. V této sefíře je tvoření společným činem, přirozeným dualismem, z něhož povstává veškerý život. Symbolicky představuje Jesod naši energetickou potřebu tvořit posvátné svazky s jinými lidskými bytostmi, svazky, z nichž vzchází pokračování života. Jsme duchovně vedeni k tomu, abychom se spojili s posvátným v ostatních lidech, abychom duševně splynuli s partnerem. Intimní styk je sám o sobě způsobem posvátného spojení a sefíra Jesod nás přirozeně přitahuje k lidem, s nimiž je posvátný svazek možný. Znásilňujeme vlastního ducha, nedokážeme-li ctít svůj slib ostatním v rámci posvátného svazku nebo tento slib nečestně porušíme. Život po nás někdy vyžaduje, abychom znovu zvážili své závazky, a v manželských i jiných svazcích dochází k rozvodům. Rozvod sám o sobě není nečestný; máme si být ovšem vědomi svého chování, když odvoláváme svůj slib.

Třetí úroveň: spojení čakry osobní síly (manipura), svátosti konfirmace a sefír Hod a Necach.

Síla vytvořená těmito čtyřmi archetypálními kvalitami vysílá do našeho systému posvátnou pravdu Cti sebe sama. Všechny čtyři archetypální síly na této úrovni nás vedou k tomu, abychom si vyvinuli sebeúctu a hrdost. Třetí čakra obsahuje naši „intuici k přežití“, která nás chrání, když nám hrozí fyzické nebezpečí, a upozorňuje nás na negativní energii a jednání jiných lidí. Tuto energii narušujeme, když přehlížíme své instinkty.

Symbolickým významem svátosti konfirmace je přijetí odpovědnosti za kvalitu osobnosti, jíž se stáváme. Součástí procesu, během něhož si začínáme být vědomi sebe sama, je zážitek „iniciace“ nebo obřad „dosažení dospělosti“. Duch potřebuje takový zážitek nebo obřad jako symbol pro vstup do dospělosti; pokud takový symbol chybí, vědomý nebo nevědomý negativní vjem nebo prázdnota se projeví psychickou slabostí. Mezi takové projevy patří: neustálá potřeba souhlasu druhých lidí, což může vést k nezdravému ztotožňování s různými partami, kulty a dalšími nepatřičnými skupinami; neschopnost vážit si sebe sama; neschopnost vyvinout si zdravé vědomí sebe sama jako jednotlivce. Schopnost nechat se intuitivně vést vlastním duchem závisí na silném vědomí vlastního já a respektu k němu.

Stejně důležitou úlohu hraje sebeúcta v léčení a udržování zdravého těla. Nedostává-li se nám sebeúcty, naše vztahy s ostatními lidmi představují dočasné a křehké stavy intimity. Neustále máme strach z opuštění, protože naše jednání řídí hrůza z toho, že budeme sami. K udržení zdravého těla je nutné potvrdit sebe sama — vědomě vyvinout a uznat osobní kód cti. Bez cti není zdraví.

Symbolickým významem sefíry Necach je vytrvalost — schopnost vyvinout sílu a odolnost přesahující možnosti samotného fyzického těla. Tato schopnost se probouzí, když přijmeme svůj život takový, jaký je. Přicházíme o ni, když se soustředíme na to, co nám v životě chybí, nebo když nám život připadá prázdný a nesmyslný a musíme se učit přijímat osobní odpovědnost za to, že jsme jej stvořili. Symbolický význam sefíry Hod je vznešenost nebo celistvost, což je energie, která nám umožňuje přesáhnout omezení vlastního já a probudit naše duchovní spojení s boží autoritou. Energii sefíry Hod zvyšuje rozvinutí postoje uznání a vděčnosti za všechno, co člověk má, a za dar života samotného.

Sefíry Necach a Hod představují symbolické nohy lidského těla. Spolu s ženskou a mužskou energií třetí čakry připomínají potřebu vytvořit duchovní svazek z vnitřní duality. Bez sebeúcty a osobní cti nebudeme nikdy schopni stát na vlastních nohou, ať už doslovně nebo symbolicky.

Vnitřní síla

Čtvrtá úroveň: Spojení čakry emoční síly (anahata), svátosti manželství a sefíry Tif’eret

Síla vytvořená těmito třemi archetypálními kvalitami vysílá do našeho systému posvátnou pravdu Láska je Boží síla. Toto energetické centrum je ústřední bod v lidském energetickém systému, symbolická brána do našeho vnitřního světa.

Energie této čakry nám předává poznání, že láska je jediná opravdová síla. Lásku nepotřebuje pouze naše mysl a duch, ale také fyzické tělo. Narušujeme tuto energii, jednáme-li vůči ostatním bez lásky. Chováme-li negativní emoce k ostatním nebo k sobě samotným nebo záměrně působíme ostatním bolest, znečišťujeme svůj fyzický a duchovní systém. Zdaleka nejsilnějším jedem pro lidského ducha je neschopnost odpustit sobě nebo druhému člověku, která uzavírá naše emoční zdroje. Tato čakra představuje možnost kultivovat schopnost milovat ostatní a sebe sama a rozvíjet sílu odpuštění.

Svátost manželství symbolicky přináší do našeho života potřebu a odpovědnost zkoumat lásku. Nejprve musíme milovat sami sebe, a naše první manželství musí být symbolické: jde o závazek dbát vědomě na svoje vlastní emocionální potřeby, abychom byli schopni milovat a bezpodmínečně přijímat ostatní. Naučit se milovat sami sebe je výzva pro nás všechny; nerodíme se s láskou k sobě samotným. K tomu, abychom se milovali, se musíme dopracovat. Jestliže se emočně zanedbáváme, vytváříme v sobě emocionální jed, který vnášíme do všech svých vztahů, především do současného manželství.

Sefíra Tif’eret, která symbolizuje srdce a slunce v lidském těle, do každého z nás vhání energie soucitu, harmonie a krásy — tiché kvality lásky. Energie vyzařovaná sefírou Tif’eret vyrovnává božské kvality všech deseti sefír. Od přírody jsme bytosti schopné soucitu, které prospívají v atmosféře klidu a harmonie. Tyto energie jsou nezbytné pro fyzické zdraví, ale také pro emoční vývoj a „skutky srdce“. Není-li srdce naplněno životně důležitými energiemi lásky a harmonie, klid mu nepřinesou peníze ani moc. Prázdné srdce vytváří prázdný život, a často má za následek nemoc — jako konkrétní výraz disharmonie, který by snad mohl upoutat pozornost mysli. Zneuctění srdce musí být napraveno, jinak bude léčení nemožné.

Pátá úroveň: Spojení čakry síly vůle (višudhi), svátosti zpovědi a sefír Chesed a Gebura.

Síla tvořená těmito čtyřmi archetypálními kvalitami vysílá do našeho systému posvátnou pravdu Přenechej osobní vůli boží vůli. Tato odevzdanost je největším činem, který můžeme vykonat, abychom do svého života přinesli duchovní rovnováhu. Všichni si do jisté míry uvědomujeme, že jsme se narodili s určitým záměrem, že život obsahuje nějaký boží plán. Pátá čakra je centrum tohoto vědomí a naší touhy tento boží plán poznat.

Zároveň s tím, jak zrajeme, všichni se snažíme vystavět svůj život podle vlastní vůle. Nejprve se oddělíme od rodičů, vybudujeme si vlastní nezávislost a najdeme si zaměstnání. Pak nevyhnutelně dojde k nějaké události nebo krizi: zvolené povolání se nevyvíjí podle plánu, manželství nefunguje nebo se objeví nemoc. Bez ohledu na konkrétní krizi se ocitáme v situaci, která nás nutí vypořádat se s omezením našich vlastních vnitřních zdrojů, které nám brání úspěšně dokončit naše plány. Jakmile se ocitneme v takové nevyhnutelné situaci, klademe si různé otázky: „Co mám dělat se svým životem? Proč jsem se vůbec narodil?“ Tyto otázky připravují podmínky k přizpůsobení naší vůle božímu plánu — což je zásadní rozhodnutí.

Je-li takové rozhodnutí učiněno s vírou a důvěrou, umožňuje božské autoritě vstoupit do našeho života, a proměnit naše zápasy v úspěchy a zranění v sílu. Bez ohledu na to, zda vědomě toužíme postoupit svoji vůli božské autoritě, bezpochyby k tomu budeme mít spoustu příležitostí. Popud k takovému rozhodnutí leží v životních příbězích — a zápasech — lidí, kteří nezažili nic než bolest a neúspěch, dokud neřekli bohu: „Je to na tobě.“ V jejich životě se začaly vyskytovat pozoruhodné případy synchronicity a srdce jim zaplnily nové vztahy. Ještě jsem nepoznala člověka, který by litoval toho, že řekl Bohu: „Všechno je tvé.“

Svátost zpovědi předává symbolicky našemu systému informaci, že překrucovat pravdu se příčí naší přirozenosti. Lež je zneuctění těla i ducha, protože lidský energetický systém považuje lež za jed. Duch i tělo vyžadují poctivost a bezúhonnost, aby prospívaly. Proto se také přirozeně potřebujeme zbavit všech pokřivení, jaká jsme kdy způsobili. Zpověď symbolizuje očištění od všeho, co v nás není počestné. Napravuje škodu, kterou vytváříme nesprávným použitím naší síly vůle. Očištění ducha je předpokladem procesu léčení. V léčivých programech, jako je například dvanáctistupňový program, představují skutečný základ úspěchu zpověď a postoupení osobní vůle „přesahující síle“. Také psychoterapie je současnou, světskou formou zpovědi. Zpověď přivolává ducha z vlivu fyzického světa a směruje jej do božského světa.

Ze sefíry Chesed, která znamená „velikost“ a „lásku“, přijímáme přirozený instinkt a duchovní instrukce hovořit tak, abychom neubližovali ostatním. Komunikace využívající takovou kvalitu energie je snadná; poškozujeme ji, nemluvíme-li pravdu. Nesmíme se svěřovat ostatním se svými poklesky, pokud by jim to mělo ublížit ještě víc. Máme učinit zpověď, abychom mohli vložit svoji energii do pozitivních činů a jednání a zbavit se břímě emocí, které jsou negativní, a vytvářejí pocit viny. Nemáme kritizovat ostatní ani sami sebe; o druhých smýšlíme špatně jenom ze strachu. Slova ubližující ostatním znečišťují druhé i nás samotné, a naše fyzické tělo nás činí zodpovědnými za takový způsob ničení. (V buddhismu se v tomto případě jedná o zásadu zvanou Pravá řeč.) Naše vrozená odpovědnost vyvolává pocit viny, který často cítíme z negativních činů, což je také důvod, proč máme potřebu hledat zpověď, abychom se vyléčili.

Sefíra Gebura, která znamená „soud“ a „moc“, vysílá do našeho energetického systému povědomí o tom, že bychom neměli nikdy záměrně negativně soudit jiného člověka nebo sami sebe. Negativní soudy vytvářejí negativní následky jak v těle, tak ve vnějším světě.

První čakra: kmenová síla

Energetickým obsahem první čakry je kmenová síla. Slovo kmen není pouze synonymum pro rodinu, ale i pro archetyp, a jako takové má vedlejší významy, které přesahují obvyklejší definice. Slovo kmenový tedy znamená také skupinovou identitu, skupinovou sílu, skupinovou sílu vůle a skupinové vzorce přesvědčení. Všechny tyto významy vytvářejí energetický obsah naší první čakry. První čakra je náš základ. Představuje spojení s tradičními rodinnými přesvědčeními, která podporují vytváření identity a pocit, že patříme ke skupině lidí v určité zeměpisné oblasti.

Abyste se spojili s energií první čakry, zaměřte na okamžik svoji pozornost na situaci, která ve vás vyvolá emocionální reakci. Představte si, že:

— posloucháte národní hymnu
— sledujete vojenskou přehlídku
— jste svědky toho, jak nějaký sportovec dostává zlatou medaili na olympiádě
— jste na svatbě člověka, na němž vám záleží
— jste se dověděli, že po vás bylo pojmenováno nějaké dítě.

Až se budete soustředit na některou z podobných situací, buďte si vědomi toho, že oblast těla, která na ni reaguje, je vaše kmenová čakra.

Umístění: kořen páteře (u kostrče)

Energetické spojení s fyzickým tělem: páteř, konečník, nohy, kosti, chodidla a imunitní systém.

Energetické spojení s emocionálním/mentálním tělem: první čakra je základem emocionálního a mentálního zdraví. Emocionální a psychická stabilita má původ v rodině a společenském prostředí v prvních letech života. Narušená funkce rodiny může být příčinou různých mentálních poruch od mnohočetné osobnosti, obsedantně-nutkavých poruch, depresí a destruktivních vzorců chování, jako je například alkoholismus.

Symbolické/percepční spojení: energie první čakry se projevuje v naší potřebě logiky, řádu a struktury. Tato energie nás orientuje v čase a prostoru a na našich pět smyslů. Jako děti poznáváme fyzický svět prostřednictvím pěti smyslů. Energie první čakry má potíže se symbolickou interpretací našeho života, protože naše smysly nám poskytují konkrétní vjemy a nutí nás, abychom přijímali věci v jejich normálním významu. Teprve v dospělosti jsme schopni hledat symbolický význam událostí a vztahů.

Spojení sefír/svátostí: sefíra Šechína, která doslovně znamená mystickou komunitu Izraele, symbolizuje duchovní komunitu celého lidstva a ženský duch země známý jako Gaia. Symbolický význam svátosti křtu nám říká, abychom ctili svou biologickou rodinu jako posvátnou a Bohem vyvolenou, jako kmen, z něhož můžeme začít svoji pouť životem.

Prvotní strachy: strach z fyzického přežití, opuštění skupinou a ze ztráty fyzického uspořádání.

Prvotní síly: kmenová/rodinná identita, tvoření pout a kmenový kód cti; podpora a věrnost, které nám poskytují pocit bezpečí a spojení s fyzickým světem.

Posvátná pravda: posvátná pravda obsažená v první čakře praví, že Vše je jedno. Tuto pravdu a její tvůrčí sílu poznáváme díky zkušenostem souvisejícím s kmenovou nebo skupinovou dynamikou. Vyjadřuje skutečnost, že jsme spojeni s veškerým životem a že na celý život má vliv každé naše rozhodnutí a přesvědčení. Symbolický význam sefíry Šechína říká, že jsme všichni součástí jedné duchovní komunity. Jako součást našeho duchovního vývoje a biologického zdraví má tato posvátná pravda fyzický výraz ve cti, věrnosti, spravedlnosti, rodinných a skupinových poutech, ukotvenosti, naší potřebě duchovních základů a schopnosti zacházet s fyzickou silou pro přežití.

Posvátnou pravdu Vše je jedno začínáme objevovat v kmeni nebo rodině. Patřit do nějakého kmene je naše prvotní potřeba, protože jsme na něm zcela závislí, pokud jde o základní potřeby k přežití: jídlo, obydlí a oblečení. Jako kmenové bytosti jsme energeticky předurčeni k tomu, abychom spolu žili, tvořili, učili se, byli pohromadě a potřebovali se navzájem. Naše kmenové podmínky — biologický kmen, kmeny, které tvoříme se spolupracovníky, nebo kmenová pouta s přáteli — nám poskytují základní fyzické prostředí, v němž můžeme zkoumat tvůrčí sílu této pravdy.

KMENOVÁ KULTURA

Nikdo nepřichází na svět jako vědomý „jedinec“ s vědomou silou vůle. Tato identita přichází mnohem později a vyvíjí se postupně od dětství až do dospělosti. Rodíme se jako součást určitého kmene a spojení s kmenovým vědomím a kolektivní silou vůle získáváme vstřebáváním jeho sil a slabostí, přesvědčení, pověr a strachů.

Soužitím s rodinou a dalšími skupinami poznáváme sílu sdílení určitého přesvědčení s dalšími lidmi. Učíme se také, jak bolestivé může být, jsme-li vyloučeni z určité skupiny a její energie. Poznáváme sílu sdílení morálního a etického kódu, který se předává z generace na generaci. Tento kód chování vede děti během jejich vývoje a poskytuje jim pocit důstojnosti a sounáležitosti.

Navzájem nás spojují nejen kmenové zkušenosti, ale také kmenové postoje, ať už se jedná o představu, že „všichni jsme bratři a sestry“, nebo pověru, že „třináctka je nešťastné číslo“.

Kmenová síla a všechna témata s ní související jsou energeticky spojená s naším imunitním systémem, nohama, kostmi, chodidly a konečníkem. Imunitní systém znamená pro fyzické tělo symbolicky totéž, co kmenová síla pro skupinu: chrání celé tělo před možným nebezpečím zvenčí. Poruchy imunity, chronické bolesti a potíže s kostrou jsou energeticky vyvolány slabostmi v osobních kmenových otázkách. Vážné potíže související s kmenovými tématy pak mají za následek, že ztrácíme energii především z první čakry a jsme — v případě, že problém vyvolá silné napětí — náchylní k chorobám souvisejícím s imunitou od běžného nachlazení až po lupus (sžíravý vřed).

Kmenová čakra představuje naše spojení s pozitivními a negativními kmenovými zkušenostmi. Epidemie jsou negativní kmenovou zkušeností, vůči které můžeme být energeticky náchylní, pokud se naše osobní strachy a postoje první čakry podobají těm, které obsahuje celková „první čakra“ dotyčné kultury. Virové i jiné epidemie do značné míry odrážejí jak současné společenské problémy kulturního kmene, tak stav „imunitního systému“ společenského kmene. To je velice důležitý bod, protože všichni jsme spojeni prostřednictvím první čakry se svou kulturou a jejími postoji.

Dramatický příklad schopnosti energie společenského kmene projevit nemoc je epidemie dětské obrny ve 30. a 40. letech. V říjnu 1929 se zhroutilo americké hospodářství, a nastala ekonomická krize, která zasáhla celou zemi. Američtí novináři a politici, podnikatelé a dělníci, muži i ženy popisovali, že je ekonomická pohroma „zmrzačila“.

Počátkem 30. let se objevila epidemie dětské obrny, která tak symbolicky vyjadřovala zmrzačeného ducha národa jako komunity. Lidé, kteří si připadali nejvíce ekonomicky zmrzačení, ať skutečnou zkušeností nebo obavami z ní, byli energeticky nejnáchylnější k viru dětské obrny. Vzhledem k tomu, že děti vstřebávají energii svého kmene, americké děti byly náchylné k virovému onemocnění stejně jako k ekonomickým potížím. Vše je jedno: když se celý kmen nakazí strachem, tato energie se rozšíří na jeho děti.

Pocit zmrzačenosti pronikl do kmenové psýché tak rychle, že američtí voliči dokonce zvolili presidenta zmrzačeného virem dětské obrny, Franklina D. Roosevelta, živoucí symbol fyzické slabosti a nezdolné houževnatosti. Kmenový duch Američanů se vyléčil teprve díky fyzické kmenové události a zkušenosti fyzické síly, kterou představovala druhá světová válka. Pocit hrdinství a kmenové jednoty, podporovaný zvýšeným počtem pracovních příležitostí, obnovil hrdost, sílu a čest každého příslušníka kmene.

Po válce se Spojené státy opět staly světovou velmocí. Ve skutečnosti se staly vůdcem svobodného světa proto, že vyvinuly jaderné zbraně — což je postavení, které do kmenové čakry této kultury přineslo nebývalou hrdost a sílu. Toto zotavení se opět odrazilo ve slovníku kmenových mluvčích, kteří říkali, že jejich vyléčená kultura opět stojí „na vlastních nohou“. S takovou změnou vědomí, odrážející vyléčeného kmenového ducha, bylo možné nad virem dětské obrny zvítězit. Duch a postoj kmene byl nesrovnatelně silnější než virus. Není náhodou, že Jonas Salk vyvinul vakcínu proti dětské obrně počátkem 50. let.

Příkladem stejné dynamiky je v současné době virus HIV. Ve Spojených státech je tento virus nejrozšířenější mezi narkomany, prostitutkami a homosexuály. V Rusku nebo v řadě afrických zemí se množí mezi lidmi, kterým jejich životní úroveň sotva umožňuje přežít. V Latinské Americe se virus šíří mezi ženami ze střední třídy vdanými za záletné muže. Tito muži nejsou homosexuálové, ale pěstují pohlavní život s jinými muži, aby si dokázali, jací jsou chlapi. Lidé nakažení tímto virem — bez ohledu na to, jakým způsobem — sdílejí stejný pocit, že se stali obětí vlastní kmenové kultury.

Každý se někdy v životě stal obětí něčeho nebo někoho, ale toto vědomí oběti odráží pocit bezmoci v kmenové kultuře, ať už vzhledem k sexuální orientaci, nedostatku peněz nebo společenskému postavení. Jihoameričanky jsou přesvědčeny, že se nemohou nijak bránit. HIV pozitivní ženy z Latinské Ameriky, dokonce i manželky úspěšných mužů, nemohou zpochybnit chování svých manželů, protože jejich kultura dosud nebere v potaz hlas žen. Ve Spojených státech se virus HIV symbolicky objevil v době, kdy se rozšířila diskriminace. Kulturní energii této země vysává potřeba některých lidí připadat si silnější na úkor těch, kdo jsou považováni za méněcenné. Podle toho budou také následovat potíže s naší biologickou imunitou.

Zachování zdraví naší individuální první čakry závisí na tom, jak se stavíme ke svým osobním kmenovým problémům. Jestliže si například připadáme diskriminováni společností, měli bychom s takovým negativním vjemem něco dělat, aby nám nezpůsobil ztrátu energie. Můžeme například využít možností psychoterapie, změnit zaměstnání, pokusit se o symboličtější pohled na vlastní situaci nebo začít vyvíjet politickou činnost s cílem změnit postoje společnosti. Budeme-li v sobě živit zahořklost vůči kulturnímu kmeni, zavlečeme svoji energii do neustálého vnitřního konfliktu, který brání přístupu k léčivé síle posvátné pravdy Vše je jedno.

Naše kmeny nás seznamují s životem „ve světě“. Učí nás, že svět je buď bezpečný, nebo nebezpečný, bohatý, nebo chudý, vzdělaný, nebo nevzdělaný, že je to místo, z něhož si bereme, nebo mu dáváme. Kmeny nám také předávají své představy o povaze samotné reality — například že tento život je pouze jedním z mnoha nebo naopak vše, co existuje. Ze svého kmene si odnášíme postoje k jiným náboženským, etnickým a rasovým skupinám. Naše kmeny „aktivují“ náš proces myšlení.

Každý už jistě slyšel etnické zevšeobecňování, jak „Němci jsou mimořádně spořádaní“ nebo „všichni Irové jsou velcí vypravěči“. Slyšeli jsme určité názory na Boha nebo neviditelný svět a na způsob, jak na nás působí — například „Nepřej nikomu nic zlého, nebo se to obrátí proti tobě“ nebo „Nikdy se nikomu nesměj, nebo tě Bůh potrestá“. Kromě toho přijímáme řadu představ souvisejících s pohlavím, jako „Muži jsou chytřejší než ženy“ nebo „Kluci si hrají s autíčky a holčičky s panenkami“.

Kmenová přesvědčení, která dědíme, jsou kombinací pravdy a fikce. Mnohá z nich — například „Vražda je zakázaná“ — mají věčnou platnost. Jiná přesvědčení kvalitu věčné pravdy postrádají a mají spíše omezenou platnost, neboť jsou určená k tomu, aby od sebe jednotlivé kmeny oddělovaly, což je porušení posvátné pravdy Vše je jedno. Proces duchovního vývoje nás vyzývá k tomu, abychom si udrželi pozitivní a odvrhli negativní kmenové vlivy.

Naše duchovní síla roste, dokážeme-li vidět za protiklady kmenových učení a následujeme tak hlubší úroveň pravdy. Kdykoli učiníme krok k symbolickému vědomí, pozitivně ovlivňujeme svou energii a biologický systém. Navíc dodáváme pozitivní energii kolektivnímu životu — globálnímu kmeni. Přemýšlejte o procesu duchovního zrání jako o „duchovní homeopatii“.

ENERGETICKÉ DŮSLEDKY VZORCŮ PŘESVĚDČENÍ

Každé rodinné přesvědčení řídí bez ohledu na svou „pravdivost“ určitou část naší energie k tvůrčímu činu. Každé přesvědčení, každý čin má přímé následky. Sdílíme-li vzorce přesvědčení s určitou skupinou lidí, podílíme se na energii a fyzických událostech vytvořených touto skupinou. To je tvůrčí, symbolický výraz posvátné pravdy Vše je jedno. Podporujeme-li určitého kandidáta a on zvítězí ve volbách, cítíme, že naše energie a fyzická podpora měly smysl; navíc získáme pocit, že zvolený kandidát zastupuje naše zájmy — což je způsob fyzického prožívání síly jednoty v pravdě Vše je jedno.

Carl Gustav Jung kdysi poznamenal, že skupinová mysl je „nejnižší“ formou vědomí, protože jednotlivci podílející se na negativním skupinovém jednání jenom zřídkakdy — pokud vůbec — přijímají odpovědnost za svou osobní úlohu a jednání. Tato skutečnost představuje rub pravdy Vše je jedno. Nepsaný kmenový zákon ve skutečnosti praví, že odpovědnost přijímají vůdci, nikoli stoupenci. Norimberské procesy, které se konaly po druhé světové válce, jsou klasickým příkladem omezení kmenové odpovědnosti. Nacisté, kteří byli obžalováni z organizace a řízení genocidy jedenácti milionů lidí (z toho šesti milionů židů), v drtivé většině tvrdili, že „jenom plnili rozkazy“. V té době byli nepochybně hrdí na to, že mohou plnit své kmenové povinnosti, ale během procesů za své jednání nedokázali přijmout odpovědnost.

Vzhledem k síle jednotných přesvědčení — ať dobrých nebo špatných — je obtížné nesouhlasit s vlastním kmenem. Jsme vedeni k tomu, abychom činili pouze taková rozhodnutí, která kmen přijme, abychom přijali jeho společenské zvyklosti, způsoby oblékání a postoje. Takové přizpůsobení symbolicky vyjadřuje spojení individuální a skupinové síly vůle.

Je to skutečně silný pocit, patříme-li do nějaké skupiny lidí nebo rodiny, kde se cítíme duchovně, emocionálně a fyzicky dobře. Takové spojení nás posiluje a energeticky zvyšuje naši osobní sílu a schopnost tvořit — pokud jednáme v zájmu skupiny. Spojujeme se, abychom tvořili.

Zároveň v sobě máme vrozenou touhu zkoumat vlastní tvůrčí schopnosti, rozvíjet svou individuální sílu a autoritu. Tato touha nás pobízí k tomu, abychom se snažili stát se uvědomělými. Universální lidská cesta spočívá v tom, abychom si uvědomili svou sílu a naučili se ji používat. Uvědomit si odpovědnost spočívající v síle volby představuje jádro této cesty.

Z hlediska energie vyžaduje takové uvědomění vytrvalost. Je nesmírně náročné — a nezřídka velice bolestivé — přehodnotit svá osobní přesvědčení a vzdát se těch, která neprospívají našemu vývoji. Změna je život a vnější i vnitřní změna je trvalá. Změníme-li se uvnitř, překonáme určité vzorce přesvědčení a posílíme jiné. Jako první začneme zpochybňovat kmenové vzorce přesvědčení, protože náš duchovní vývoj sleduje strukturu našeho energetického systému. Uděláme si důkladný myšlenkový úklid, přičemž jako první přijdou na řadu ty nejstarší a nejzákladnější názory.

Zhodnotit svá přesvědčení je duchovní a biologická nutnost. Naše fyzické tělo, mysl a duch vyžadují nové myšlenky k tomu, aby prospívaly. Mnohé kmeny si například téměř neuvědomují důležitost tělesného pohybu a zdravé výživy, dokud některý člen rodiny neonemocní. Bude-li nemocný dodržovat předepsanou životosprávu, mysli a těla ostatních členů rodiny poznají zcela jinou realitu, která se týká nutnosti činit odpovědná a vědomá rozhodnutí ohledně vlastního zdraví, a mohou si uvědomit léčivou sílu zdravé výživy a cvičení.

Životní krize nám symbolicky říkají, že se potřebujeme oprostit od přesvědčení, která už neslouží našemu osobnímu vývoji. Okamžiky, kdy musíme volit mezi změnou a ustrnutím, představují naše největší příležitosti. Každé nové rozcestí znamená, že vstupujeme do nového cyklu změn — ať přijmeme novou životosprávu nebo se začneme věnovat duchovní praxi. Změna nevyhnutelně znamená opuštění známých lidí a míst a přechod do dalšího životního období.

Spousta lidí, kteří navštěvují mé semináře, je uvězněna mezi dvěma světy: starým, který potřebují opustit, a novým, do něhož se bojí vstoupit. Chceme se stát více „uvědomělými“, ale zároveň nás to děsí, protože bychom museli za sebe — a za své zdraví, povolání, postoje a myšlenky — převzít osobní odpovědnost. Jakmile přijmeme osobní odpovědnost byť jenom za jedinou oblast svého života, už nikdy nemůžeme omlouvat své jednání „kmenovým uvažováním“.

V kmenovém vědomí není osobní odpovědnost přesně vymezená, v prostředí kmene je proto mnohem snadnější vyhnout se následkům vlastních rozhodnutí. Kmenová odpovědnost se týká především fyzické oblasti našeho života, což jinými slovy znamená, že jedinci jsou odpovědní za svou finanční situaci, společenské záležitosti, vztahy a povolání. Kmen po svých příslušnících nevyžaduje, aby přijali osobní zodpovědnost za postoje, které zdědili. Podle kmenového uvažování je přijatelné omlouvat své předsudky tvrzením, že „tak v naší rodině uvažuje každý“. Je nesmírně obtížné vzdát se pohodlí, které nám takové omluvy poskytují; vzpomeňte si jenom, kolikrát jste řekli: „Vždyť to dělají všichni.“ Taková výmluva je nejvulgárnější formou posvátné pravdy Vše je jedno a lidé ji obvykle používají k tomu, aby se vyhnuli odpovědnosti za různá nemorální jednání, jako je daňový únik, cizoložství nebo zatajení drobných prodavači. Duchovně uvědomělí dospělí lidé se však za kmenové uvažování neschovávají. Daňový únik se stává záměrnou krádeží, cizoložství vědomým porušením manželského slibu a zatajení drobných je stejné jako krást v obchodě.

Než může začít léčení, člověk musí často přezkoumat své lpění na kmenových předsudcích. Jednou mě požádal o zhodnocení energie muž jménem Gerald, který tvrdil, že je vyčerpaný. Když jsem si prohlédla jeho energii, přijala jsem vjem, že má zhoubný nádor v tračníku. Zeptala jsem se ho, zda absolvoval nějaké lékařské testy. Okamžik váhal a pak se mi svěřil, že mu právě zjistili rakovinu tračníku. Řekl, že potřebuje mou pomoc, aby mohl začít věřit tomu, že se opravdu dokáže vyléčit. Jedna jeho část se snažila odpoutat od postoje jeho kmene ohledně rakoviny, protože kdokoli z jeho rodiny měl rakovinu, zemřel a ani on, ani jeho rodina nevěřila, že se dá rakovina vyléčit. Hovořili jsme o mnoha způsobech pomoci, mimo jiné o různých druzích psychoterapie, které člověku pomohou vytvořit si pozitivní postoj pomocí vizualizace. Sám Gerald intuitivně poznal, že jeho energetické spojení s kmenovým postojem představuje stejně vážný problém jako fyzická nemoc. Během svého léčení si Gerald zajistil terapeutickou podporu, aby se s její pomocí vymanil z kmenových vzorců přesvědčení o rakovině. Byl ochoten zkusit každou možnost, která se mu nabízela.

ODMÍTNUTÍ ŠKODLIVÉ KMENOVÉ SÍLY

Od svého kmene se učíme věrnosti, cti a spravedlnosti neboli morálním postojům, které jsou nezbytné pro naše blaho a pocit osobní a skupinové odpovědnosti. Všechny vyjadřují posvátnou pravdu první čakry, svátosti a sefíry: Vše je jedno. Každý z nich však může působit jako omezení nebo jed v případě, že je interpretujeme příliš předpojatě.

(…)

Otázky pro vlastní zkoumání

1. Jaké vzorce přesvědčení jste zdědili po rodičích?
2. O kterých z těchto vzorců přesvědčení, které stále ovlivňují vaše myšlení, můžete říci, že už neplatí?
3. Jste pověrčiví? Které pověry mají větší moc než vaše schopnost logického myšlení?
4. Máte nějaký osobní kód cti? Jaký?
5. Zpronevěřili jste se někdy svému smyslu pro čest? Pokud ano, udělali jste něco pro to, abyste zjednali nápravu?
6. Máte nějaké nevyřešené záležitosti s členy vaší rodiny? Pokud ano, vyjmenujte si důvody, které vám brání rodinné vztahy urovnat.
7. Vyjmenujte všechna požehnání, kterých se vám dostalo od vaší rodiny.
8. Pokud máte vlastní rodinu, vyjmenujte vlastnosti, které byste rádi, aby se od vás naučily vaše děti.
9. Které kmenové tradice a rituály udržujete pro sebe a svou rodinu?
10. Popište, které kmenové vlastnosti byste v sobě rádi posílili a rozvinuli.

 

(Anatomie ducha, DharmaGaia 2017)