Duchovní tradice Blízkého východu poukazují na to, že na každou větu svatých učení je třeba nahlížet alespoň ze tří hledisek: intelektuálního, metaforického a universálního (nebo mystického). Z prvního zvažujeme vnější, doslovný význam, z druhého zkoumáme, jakým způsobem se nám příběh může stát podobenstvím pro náš život nebo život společnosti. Z třetího dospíváme k prožití pravdy, na niž zkoumaná věta Písma míří. Tady musíme jít až za slovní pochopení a obsáhnout i bezeslovnou zkušenost, na kterou živá slova mystiků ukazují. Pro mystika z Blízkého východu, jako byl Ježíš, se tato hlediska navzájem nevylučují. Je proto dobré mít na paměti všechny možné významy posvátných slov modliteb a nechat je na sebe působit.
Podle Fabre d’Oliveta spočívá tragédie moderních překladů bible přes řečtinu, jazyk zcela odlišný od hebrejštiny a aramejštiny Ježíšova původního jazyka, v důsledném okleštění mnoha významových rovin jednotlivých výroků pouze na materiální a zcela konkrétní pojmy. Na rozdíl od řečtiny nemá aramejština žádnou ostrou dělící čáru mezi prostředkem a účelem, mezi vnitřní kvalitou a vnějším jednáním. Svévolné hranice mezi „rozumem“, „tělem“ a „duchem“ zde vůbec nejsou přítomny. Nepřirozené vzájemné odloučení Boha, přírody a člověka, neznámé lidem, kteří žili svázáni se zemí, se vplížilo i do našeho jazyka. Ve srovnání s řečtinou a našimi moderními jazyky skýtá aramejština plynoucí a celostní vizi kosmu.
Překlad Otčenáše, Blahoslavení a tří dalších Ježíšových výroků z evangelií z aramejštiny, původního Ježíšova jazyka, pořídil Neil Douglas-Klotz. Originální aramejský text, komentáře a modlitby těla. Předmluva Matthew Fox.
“Upozornění: Kniha obsahuje zárodek revoluce.“
Napsali o knize:
“Pro ty z nás, kteří chtějí sloupnout staletí dualistických, patriarchálních forem a znovu objevit život potvrzující krásu našich křesťanských kořenů, nemůže být nic víc vítanějšího než tento vynikající malý svazek.” Joanna Macy, autorka World as Lover, World as Self
“Čtení této knihy a vykonávání modliteb těla je spirituální cvičení. Tento malý svazek může změnit celý způsob modlení, a pokud to dovolíme, i náš život.” Creation
“Aramejský Otčenáš je krátká studie, která však dokáže otevřít dveře nesmírné velikosti. Ačkoli je pootevírá jen trochu, je to dost na to, aby nás pozvala k dalšímu vchodu do skutečného Ježíšova učení.” Sufism
“Není důvod spokojit se s jediným významem Ježíšových slov. Jejich významová a zvuková bohatost si zaslouží, aby byla vyslovována, ochutnávaná jazykem, tělem i duší. Aby byla vnímána jejich vůně a oceňována jejich jemná chuť a bohatá duchovní výživnost.” New Dimension
Upozornění pro čtenáře: Tato kniha je sice krátká, obsahuje však zárodek revoluce.
Kdo si uvědomuje, co je v sázce při změně paradigmatu, pochopí ihned sílu této malé knížky. Změna paradigmatu vyžaduje nové brýle pro nový pohled na poklady, které jsme zdědili. Podobně jako díla dalších mystiků je i překlad bible ovlivněn ideologií a světovým názorem překladatele. Ti, kteří ztratili kosmologii a mystiku, která bibli doprovází, si při jejím překladu tuto skutečnost sotva uvědomili.
Mniši v dávných dobách dokazovali svým denním zpěvem Písma, že bible musí být pochopena srdcem, a ne studována hlavou. Dnešní studium bible klade nároky na studenty, pokud jde o rozumové poznání, a dělá jen málo pro to, aby bylo obohaceno poznání srdce. Mystika, jež byla z našeho akademického života vyhnána před třemi stoletími, se jen zřídka objevuje v textech překladatelů, kteří se soustředili na slova, a nikoli na hudbu ducha a záměr autora. Když se pasáže z Písma stávají jen mechanicky citovanými frázemi místo živoucím slovem, pak je náboženství paralyzováno a ztrácí svou transformativní sílu. Tehdy se Písmo svaté stává vlastnictvím specialistů a odborníků.
Jak osvěžujícím a zneklidňujícím způsobem působí snaha Neila Douglas-Klotze znovu oživit aramejštinu – původní jazyk Blízkého východu, kterým hovořil Ježíš. Jaké rozšířené vědomí srdce, kolik prorocké šťávy by mohlo vzejít z toho, když uslyšíme, že co bylo přeloženo jako “buď dokonalý” ve skutečnosti znamená “buď všeobjímající” nebo že “být uspokojen” vlastně znamená “být obklopen plody”, že “blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví” také znamená “učiň měkkým, co je v tobě tvrdého, a získáš fyzickou životní energii a sílu od universa”, že “blahoslavení čistého srdce” znamená “požehnáni jsou ti, jejichž vášeň je podnícena hlubokým smyslem”, že “nebe” v aramejštině ve skutečnosti znamená “universum – vše, co existuje” – a že otřepaná slova “neuveď nás v pokušení” mohou být také přeložena “nedopusť, abychom byli svedeni povrchními věcmi, a osvoboď nás od všech překážek”. Je možné být ještě kosmologičtější? Nezískávají v této verzi Ježíšova slova novou sílu a život?
Překlad Neila Douglas-Klotze také odhaluje, jak se Ježíš díval na obě pohlaví stejně. Je možné si povšimnout, že Ježíšem užívané slovo malkutach (3. verš Otčenáše), tradičně překládané jako “království boží”, je spřízněno s blízkovýchodním výrazem pro “Velkou Matku” a že slovo lachma, které překládáme jako “chléb vezdejší” (5. verš Otčenáše), se vztahuje k potravě jakéhokoli druhu a odvozuje se od slovního základu, který označuje ženské božství: Sophia, posvátná moudrost.
Knížka Aramejský otčenáš není pojednání o mystice v bibli. Představuje praktické meditace, které mohou znovu probudit mystika v čtenáři, stejně, jako se to stalo těm, kdo slyšeli Ježíšova slova před dvěmi tisíci lety. Je to kniha, která nám umožňuje nově zakusit bibli srdcem a tělem, tedy na zemi – zdroji a původu našich těl. Oddaná snaha Douglas-Klotze probudit mystiku v sobě a druhých skrze tance universálního míru, získává zvláštní význam při praktických a tělesných formách modlitby, které nám doporučuje, abychom znovu odkryli živoucí, dýchající bibli. Učí nás modlit se Písmo doopravdy a v modlitbě vidět víc než jen četbu nebo promluvu. Pokud měla Hildegarda von Bingen před osmi sty lety pravdu, když definovala modlitbu jako nádech a výdech jediného dechu vesmíru, pak má pravdu také Douglas-Klotz, když trvá na tom, že bychom měli Písmo tančit – tedy dýchat.
Douglas-Klotzova verze Otčenáše je sama o sobě komentářem. Po staletí nám teologové nabízeli různé komentáře k Ježíšově modlitbě, ale tato verze je zcela jedinečná. Je všeobsahující, vybízející a vede náš pohled na Zemi. Naše srdce se opět otevírají pro kosmologii, stejně jako pro ni bylo otevřeno Ježíšovo srdce a srdce všech přírodních lidí. Umožňuje, aby se nás dotklo to mystické z našeho biblického dědictví – a aby nás mohlo i transformovat.
Vítám tuto knihu i bohaté ovoce, které zcela jistě ponese.
Matthew Fox, Founding Director
Institute of Culture and Creation Spirituality
Neil Douglas-Klotz je nezávislý badatel v oblasti náboženství a psychologie. Deset let vyučoval srovnávací religionistiku na universitě ve Spojených státech. V současné době je vedoucím Edinburgského institutu vyššího vzdělávání (Edinburgh Institute for Advanced Learning) ve Skotsku. Zasedá v řídícím výboru Skupiny pro mystiku při Americké náboženské akademii (Mysticism Group of the American Academy of Religion). Vydal řadu článků a přednáší na konferencích po celém světě. Jeho ostatní knihy jsou například Desert Wisdom (Moudrost pouště) a The Hidden Gospel (Skryté evangelium). Jeho studium aramejského Ježíše podporuje Abwoon Study Circle (www.abwoon.com)
Úvod (část)
Výrazové bohatství aramejštiny – Ježíšova rodného jazyka – je poklad, který se dávno ztratil a nebo byl dostupný pouze učencům. Abychom jej mohli znovu odkrýt, musíme se podílet na prorocké a mystické tradici ztělesněné Ježíšem. Ta je však velmi vzdálená našemu běžnému způsobu myšlení.
Tradice původní mystiky Blízkého východu naznačuje, že na každou větu svatých učení je třeba nahlížet alespoň ze tří hledisek: intelektuálního, metaforického a universálního (nebo mystického). Z prvního hlediska zvažujeme vnější význam slov, který moderní lidé nazývají doslovným významem. V mystice Blízkého východu může mít každé aramejské slovo více “doslovných” významů.
Větu “Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví” je možné stejně dobře přeložit jako “Blahoslavení ti, kteří jsou jemní” nebo “Blahoslavení ti, kteří tvrdé v sobě učinili měkkým”. Výraz pro “zemi” nese v aramejštině také význam “zemitosti”, “přirozené plnosti přírody” a “všeho, co se zjevuje v různých formách”. Abychom pochopili, jak spolu souvisejí různé významy, musíme jít dále.
Z druhého hlediska zkoumáme, jakým způsobem se nám může příběh stát podobenstvím pro náš život nebo život společnosti. Tady musíme probudit svoji poetickou citlivost a skutečný význam sestavit z několika možných doslovných překladů. Vztaženo na výše uvedený Ježíšův výrok se ptáme: Kde jsou tvrdá místa v našem životě nebo v životě naší společnosti? Jak nám brání, abychom z přirozené bohatosti přírody brali to, co potřebujeme?
Z třetího, universálního neboli mystického hlediska dospíváme k prožití pravdy, na niž zkoumaná věta Písma míří. Tady musíme jít až za pochopení modlitby jako pouhé afirmace, prosby nebo podobenství. Musíme obsáhnout i bezeslovný zážitek, na nějž živá slova mystiků poukazují. Abych rozvedl již uvedený příklad: co mají slova “tvrdý” a “měkký” společného s mým způsobem chápání života, Boha a kosmu? Jaké pocity ve mně vyvolávají hlásky klíčových slov v aramejštině? Jak se tímto pochopením změní mé jednání? Na tyto otázky neexistují žádné předem hotové odpovědi a záleží na každém z nás, jaký postoj zaujmeme. […]
1. Naše zrození v jednotě
Abvún d-bá-šmája
(bible: Otče náš, kterýž jsi v nebesích,)
Ty, je(n)ž zrozuješ! Otče-Matko kosmu,
vše, co se hýbe, Ty tvoříš
ve světle.
Ó Ty – ve všem dýchající živote,
tvůrce jiskřivého zvuku, který
se nás dotýká!
Dechu všech světů,
slyšíme Tě dýchat – dovnitř a ven –
v tichu.
Zdroji zvuku: v burácení, v šepotu
ve vánku a vichřici
slyšíme Tvé jméno.
Ty zářící, jenž svítíš uvnitř nás
a vně – i tma svítí – když se
rozpomeneme.
Jméno jmen, naše malá identita
v Tobě se rozplétá a Ty nám ji jako lekci
vracíš zpět.
Činnosti beze slov, tichá sílo –
kde uši a oči se probouzejí, tam
nebesa přicházejí.
Ty, je(n)ž zrozuješ! Otče-Matko Kosmu!
Poznámky k textu
Na začátku modlitby stojí božský tvořivý proces a požehnání, které se vynořuje z veškerého rodičovství. Starý blízkovýchodní slovní kořen ab se vztahuje na jakýkoli zárodek, každý plod, vycházející ze zdroje jednoty. Tento kořen je také obsažen v aramejském slově pro fyzického otce abba, jehož zvukový význam stále odráží jeho původní bezrodový kořen. Ačkoli abvún – fyzický otec – je odvozenina tohoto slova, jeho původní kořen nevyjadřuje rod a můžeme ho přeložit jako “božští rodiče”. Toto obsahuje mnoho významových rovin: bvn označuje zář světla nebo emanaci otcovství a mateřství, která nás vede od možnosti ke skutečnosti teď a tady. V aramejštině se znak b může vyslovovat jako v nebo může obsahovat odstíny obou. Badatel v aramejštině reverend Mar Aprem (1981) zjistil, že tentýž kořen (ab) může být použit pro fyzického i pro duchovního otce, podle toho, zda je zdůrazněno v (pro fyzického) nebo b (pro duchovního). Ježíš nepochybně zamýšlel, aby tam zaznělo obojí, aramejština je ostatně vůbec bohatá na úžasnou hru se slovními významy.
Na pozadí mystické vědy zvuků a písmen, které jsou společné pro aramejštinu i pro hebrejštinu, znamená slovo abvún kosmický proces zrození, který stojí nad naším vrtkavým pojetím “mužského” a “ženského”. Na této interpretační úrovni lze rozčlenit abvún podle jeho zvukového významu do čtyř částí:
A: absolutní, jediné bytí, čistá jedinost a jednota, původ vší síly a trvalosti (zaznívající posvátnou slabikou AL a aramejským slovem pro Boha, Alaha, doslova: “To jediné”).
bv: zrození, stvoření, proud požehnání, které jakoby k nám přicházelo z toho “nejvnitřnějšího” této jedinosti.
ú: dech nebo duch, který nese tento proud, odráží zvuk dechu a obsahuje všechny síly, dnes nazývané magnetismus, vítr, elektřina. Tento zvuk je spřízněn s aramejským výrazem rucha d’kudša, které bylo později přeloženo jako “Duch svatý”.
n: vibrace tvůrčího dechu Jediného, jak se dotýká formy a proniká jí. Musí tu být substance, které se tato síla dotýká, se kterou pohybuje a kterou mění. V tomto zvuku se ozývá země a vibruje v něm naše tělo, když necháme pomalu zaznít celé jméno: Á-bv-ú-n.
Zbytek prvního řádku doplňuje pohyb božského aktu tvoření. Hlavní kořen slova d-bá-šmája je šm. Z tohoto kořene pochází také základ slova šem, které může znamenat světlo, zvuk, vibrace, jméno nebo slovo. Kořen šm označuje to, co “vystupuje do prostoru a září”, veškerou sféru živé bytosti. Z tohoto pohledu obsahovalo jméno osoby její zvuk, vibraci, atmosféru, a jména byla proto dávána a přijímána velmi pečlivě. “Znamení” nebo “jméno”, které zde činí abvún pro nás poznatelným, je veškeré stvoření – universum. Koncovka –ája vyjadřuje to, že světlo šem zahrnuje každé centrum činnosti, každé viditelné místo i potenciální schopnost všech věcí. Šmája tedy říká, že vibrace nebo slovo, skrze něž lze poznat Jedinost, Boží jméno, je universum – vše existující. Toto je aramejské pojetí “nebe”. Toto slovo je klíčovým bodem mnoha Ježíšových výroků, jež byly často mylně chápány. V řečtině a pozdějších evropských jazycích se “nebe” stalo metafyzickým pojmem zcela bez vazby na proces tvoření. Pro západní myšlení je těžko pochopitelné, jak může mít jedno slovo tolik zdánlivě rozdílných významů. Ale tak to odpovídalo světovému názoru mystiků Blízkého východu.
Modlitby těla
Prvním veršem Ježíšovy modlitby si připomínáme skrze vibrace a tichost náš původ, ne ve vině nebo nedokonalosti, nýbrž v požehnání a v jednotě. Neboť božský dech (rukha) se dotýká dokonce i nepřítomnosti toho, co můžeme vnímat jako “světlo” nebo “zvuk”.
1. Pomalu intonuj zvuk Ab-bv-ú-n a hledej výšku tónu, která v tvém těle nejvíc rezonuje. Věnuj dost času na to, aby jsi nalezl tento tón – je to tvé vlastní dědictví z abvún. Podle aramejského chápání slov je tón, při němž pociťuješ chvění nejsilněji, částí tvého jména. Vnímej chvění zvuku. Kde ho cítíš ve svém těle? Sleduj zvuk, jak přechází do ticha. Začni pociťovat všechny pohyby uvnitř těla – tlukot srdce, dech, trávení – které se dějí bez naší pozornosti. Vnímej je jako vnitřní modlitby za dar a odpovědnost za spolutvoření s Bohem.
2. V přírodě, za chůze nebo v sedu, nadechuj v sobě pocit zvuku Abvún a vydechuj pocit zvuku d-bá-šmája. Vnímej dech, jak do tebe proudí, stejně jako do trávy, stromů, skal a vody. Vciť se do Jediného Zdroje tohoto dechu. A pociťuj, jak se dech vrací zpět k veškerému stvoření. Náš dech živí rostliny a jejich dech živí nás. Tato výměna nás spojuje s Bohem. Veškeré stvoření v tichosti vyslovuje svaté Jméno.
3. Když pracuješ, nadechuj pocit zvuku Á, vydechuj pocit zvuku bvún. Při nádechu pociťuj všechnu novost a výživu, která proudí do oblasti srdce a plic. Při výdechu pociťuj, jak z tebe s tvým dechem odplouvá vše, co je staré a chce odejít. Kde v těle můžeš cítit dech? Jaké části nejsou vědomé a mohly by se probouzet? Zatímco si uvědomujeme své tělo, jeho temnotu a nitro, začínáme si být vědomi také své duše (aramejsky nafša) a objevovat v sobě vnitřní království.
Poděkování a doslov k českému překladu
V roce 1994 jsem poprvé zažila kursu taneční meditace Otčenáš v aramejštině, kterou vedl Neil Douglas-Klotz. Hned tehdy jsem zatoužila knihu přeložit do češtiny a netušila jsem v té době, že uskutečnit tento úmysl bude trvat téměř 7 let.
Po prvních pokusech a konzultacích s autorem jsem pochopila, že modlitbu musím napřed dostat “do těla”, abych dokázala pochopit jemné nuance aramejských slov a autorových myšlenek. To se mi podařilo díky Gitě Onnen z Německa, (žačce Douglas-Klotze, která jeho knihu přeložila do němčiny), která každý rok do Čech přijíždí a na kursech v Č.Krumlově a v Nesměni Otčenáš a Blahoslavení učí. Také jsem pochopila, že jako “nepřekladatelka” budu muset požádat o překlad ty, kteří mají s angličtinou víc zkušeností a tyto překlady pak prociťovat na základě vnitřní osobní zkušenosti s modlitbami těla, tancem a zpěvem, aby se český text co nejvíce přiblížil autorově záměru. Překlad Davida, který se zabýval texty, a Lenky, která překládala verše, jsem také srovnávala s překladem do němčiny a konzultovala s Neilem Douglasem-Klotzem a Gitou Onnen. Pak následovala moje osobní práce s aramejskými verši, pak mnoho schůzek s Davidem, s Lenkou a konzultace s účastníky kursů – a jim všem patří můj dík.
Děkuji také Ruth Hálové, s níž jsme několik dní seděly nad korekturou textu a veršů, Ivanu O. Štampachovi, s nímž jsem konzultovala některé nejasné výroky, a Petru Slámovi, který mi poskytl cenné rady při přepisu aramejských slov.
Ludmila Chrášťanská
Jaroslav Dušek: Směšné zázračné bytosti
(recenze pro časopis Koktejl)
Jsme směšné bytosti. Z jednoho úhlu pohledu. A zázračné z druhého. Pachtíme se za poznáním a přitom zapomínáme, že ve svých tělech, v tkáních, v krvi a v kostech, ve všech buňkách těla neseme dávná poselství. Máme to všechno ještě před nosem, uvnitř sebe sama, je to stále k mání a my přesto dáváme přednost nekonečnému zkoumání a dobývání vnějšího světa. Podléháme lákadlům. Z radostného poselství se tak krok za krokem stává tajemství. Necháváme si tak snadno odvést pozornost od svého vnitřního pokladu, až vzniká mylný dojem, že si to snad zasloužíme. Pravím: nezasloužíme. Jsme tak jen ze záhadných důvodů od dětství vedeni. K dřímotě ve hmotě.
A protože naše vnitřní bytost ze své povahy touží po probuzení, míváme občas zvláštní naléhavé sny, touhy a nápady, které se zhusta neslučují s naší vypěstovanou představou o sobě samých. To naše duše ve dne v noci zpívá. Její zpěv je jemný. K dobrému poslechu bývá zapotřebí se poněkud ztišit. Naladit se na ni. Po špičkách vstoupit do vnitřního chrámu a naslouchat.
K takovému ladění může sloužit příhodná mantra či modlitba, která je schopna rozpustit všechna ta zaklínadla a smutky všedního dne. Která nastaví zrcadlo všem našim domnělým povinnostem. Ale kde ji hledat? Jak najít tu pravou?
Zdědili jsme úžasné staré knihy, které ukrývají tajemná poselství a mohou se stát vodítkem pro vnitřní cestu. Lačně v nich pátráme po návodu. Ale jejich výklad bývá nesnadný. Protože už neznáme ten pravý jazyk, tu řeč, to původní znění. Máme zápis a často spíš překlad toho zápisu. Pokoušíme se ho nějak vyložit, ale zapomínáme či neumíme nechat jej zaznít. Před několika dny se mi dostala do rukou pozoruhodná knížečka badatele v oblasti náboženství a psychologie, pana Neila Douglase-Klotze. Jmenuje se Aramejský Otčenáš. Přeložil tuto známou modlitbu a další Ježíšovy promluvy přímo z aramejštiny, tedy z Ježíšova rodného jazyka. A v komentářích dokládá překvapivou mnohost osvobozujících významů, které původní texty nesou a které bývají v obvyklých jazykových převodech opomenuty, nepochopeny či dokonce zastřeny. Ukazuje hravost a vrstevnatost aramejštiny. Její energetickou mohoucnost.
S úžasem v ní listuji. Pokud jste dočetli až sem, myslím, že je určena i vám.
