Kniha vznikla jako rozmluva tří žen. Klinická psycholožka Michaela Mrowetz jako jedna z prvních u nás začala hovořit o tématice rané podpory bondingu. Ivana Antalová je zakladatelkou sdružení BabyKlokánci, podporující děti nemocné a předčasně narozené. Gauri Chrastilová, fejetonistka a spisovatelka, se dlouhodobě zajímá o normální porod a o vše, co souvisí s výchovou dětí.
Autorky napsaly knihu, kterou by si samy rády přečetly, když prožívaly svoje první těhotenství. Knihu, která se otevřeně dotýká radostných i bolestných témat mateřství a rodičovství a odborně, ale přitom jednoduše a srozumitelně pojímá celou širokou škálu témat, propojených stěžejní myšlenkou nutnosti prosazení podpory rané vazby mezi matkou a dítětem jako běžné normy českého porodnictví.
Rozhovor je doplněn příběhy, kasuistikami, stanovisky různých odborníků, přílohami a šedesátistránkovou barevnou obrazovou přílohou.
Předmluvu napsala Eva Labusová.
Publikace je určena především laické veřejnosti, ale přináší zajímavé sdělení i pro zdravotníky, kteří pracují s ženou v období kolem porodu.
„Kontakt matky a dítěte po porodu léčí přirozenou bolest a přirozené trauma porodu. Dítě není po narození připraveno být samo a separováním jej nutíme k předčasné vyspělosti.“ Jiřina Prekopová, dětská psycholožka a terapeutka
„Doufám, že tato kniha napomůže blíže pochopit podstatu podpory bondingu, a tím pomůže více ženám a dětem vytvořit vzájemnou vazbu, jejíž hodnota je značná a nevyčíslitelná.“ Marie Vnoučková, porodní asistentka
* * *
Slovo „bonding“ můžeme z angličtiny přeložit jako „lepení“ nebo „připoutání“. Tento výraz označuje proces, kdy se po porodu utváří vztah mezi maminkou a miminkem.Každá matka a dítě se k sobě vztahují již před porodem. Budují se mezi nimi základy emočních vazeb a láskyplného vztahu, který naplno exploduje v hormonálně nabité situaci při porodu. Podpora bondingu má přínos pro imunologickou, fyziologickou, psychologickou a emocionální složku vývoje člověka. Čím více dítě a matku ve vzájemném kontaktu podpoříme, tím více jim ulehčíme start do života a následné mnohdy nelehké situace spojené s výchovou.
Kniha se otevřeně dotýká radostných i bolestných témat mateřství a rodičovství v souvislosti s těhotenstvím a porodem. Odborně, ale přitom jednoduše a srozumitelně pojímá tematiku podpory bondingu. Stěžejní myšlenkou je nutnost prosazení podpory rané vazby mezi dítětem a matkou jako běžné normy českého porodnictví. Kniha je určena nejen pro nastávající rodiče, ale také pro všechny zdravotníky, kteří pečují o dítě a matku v období kolem porodu.
Titul byl představen na Světovém týdnu respektu k porodu.
Předmluva. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .7
Porod jako radost, porod jako bolest. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
1. Dítě patří k matce. . . . . . . . . 13
2. Jak to všechno začíná – početí a těhotenství. . . . . . . . . . . . 33
3. Porod – posilující zážitek, nebo trauma?. . . . . . . . . . . . . . . . 49
4. Muž u porodu. . . . . . . . . . . . 72
5. Doprovázející osoby u porodu. 89
6. Když nastanou problémy. . 108
7. Sociální děloha a péče o matku a dítě. . . . . . . . . . 126
8. Předčasný porod. . . . . . . . . 144
9. Popírání a pocity viny. . . . . 160
10. Příběhy o separaci a terapii.180
11. Naděje. . . . . . . . . . . . . . . . 213
Poděkování. . . . . . . . . . . . . . . 220
Komentáře ke knize. . . . . . . . 221
Doslov Michaely Mrowetz. . . 233
Příloha č. 1 – Porodní plán k podpoře bondingu:. . . . . . .236
Příloha č. 2 – Šest zásad zdravotní péče pro podporu normálního porodu. . . . . . . . . . . . . . . . . .244
Příloha č. 3 – Prezentace podpory bondingu na webech porodnic. .253
Příloha č. 4 – Breast crowl („plazení k prsu – samopřisátí“). . . . . .260
Příloha č. 5 – Výzkumy. . . . . . . .263
Příloha č. 6 – Doporučení odborníků. . . . . . . . . . . . . . .265
Příloha č. 7 – Právní podpora a výklad podpory bondingu.266
Příloha č. 8 – Článek: Motivy k plánovanému porodu mimo zdravotnické zařízení. . . . . .271
Příloha č. 9 – Článek: Bonding a nenarušený attachment. . . 274
Díky autorkám za tuto důležitou knihu!
Není tomu tak dávno, kdy výraz bonding v České republice nikdo neznal. A je toho víc, co si v uplynulých desetiletích hledá cestu k uším a srdcím českých žen. Krátce bych to označila jako radost z ženství. Radost z mateřství. Radost z toho, že jsme správkyněmi jedinečných tajemství spojených s úkolem přivádět na svět nový život.
Sama jsem tenhle zázrak prožila třikrát. Velmi různě.
První porod, v porodnici, mi byl odcizen typickou rutinou lékařského vedení včetně medikace, připoutání končetin k porodnímu lůžku a nástřihu hráze. Sbírala jsem se z toho přes tři měsíce. Miminko mi po porodu nechali jen chvíli. Náš bonding připomínal vzájemné lízání ran po opravdu těžké bitvě.
Druhý porod, také v porodnici, proběhl bezproblémově. Druhá dcerka však byla napitá plodovou vodou. Záhy ji ode mne odnesli, aby jí vodu odsáli, pak skončila v inkubátoru.
Až třetí porod, v Centru aktivního porodu, zcela odpovídal mým představám. Rychlý a naprosto nerušený. S mým mužem a převážně jen v péči porodní asistentky. V obyčejné posteli. S bondingem bez narušování.
Širší souvislosti mých porodů mi pořád ještě docházejí. Jednak s informacemi, které získávám skrze svou práci, a především, když pozoruji své milované dcery. Se všemi mám krásný vztah. A přesto třikrát jiný.
S nejstarší, dnes už skoro dospělou, občas řešíme, že leccos v životě zraňuje a bolí a potřebuje čas na hojení.
S prostřední se jen výjimečně mazlím – od malinka si sama rozhodovala o tom, jak a kdy ji smím pohladit a obejmout.
S tou nejmladší mám vztah – jak to popsat, aby mi bylo správně rozuměno – z žertu říkávám milenecký. Od malička s častým intenzivním fyzickým kontaktem. S hlubokou sdílností a intimitou. Též nelze přehlédnout, že tahle holčička žije v největším napojení na své vlastní tělo. Vše, co se s ní děje, vnímá. Umí to správně vyhodnotit a zařídit se podle toho. K jejím oblíbeným knížkám patří Rozkvétající žena (DharmaGaia 2006). Dostala ji ode mne k desátým narozeninám, četla ji opakovaně, trvala na tom, že ji nadělí svým kamarádkám.
Tak jsou mé dcery mými učitelkami. A nejen mými, pozoruji, že i obě babičky, navzdory generačnímu odstupu, skrze vnučky nahlížejí do nových obzorů ženství, které jim jejich matky nepředaly a které i ony (vím, že nerady) zůstaly svým dcerám dlužny.
Neuropsychologie odhaluje nové a nové souvislosti o utváření lidské osobnosti a o významu raných zážitků. Diskutuje se, nakolik je nerušený intenzivní kontakt dítěte s matkou bezprostředně po narození důležitý a určující. Za sebe říkám: Víc, než tušíme. A jsem šťastná, když od svých dcer slyším: Já si svoje miminko po porodu odnést nenechám.
Eva Labusová
Michaela Mrowetz (nar. 1972), klinická psycholožka, psychoterapeutka a soudní znalkyně. Vystudovala jednooborovou psychologii na FF UP v Olomouci. Pracuje v privátní ordinaci klinické psychologie a psychoterapie a spolupracuje s Porodnicko-gynekologickou klinikou Fakultní nemocnice v Ostravě. Přednáší laikům i zdravotníkům na téma “podpora bondingu – posilování raného vztahu mezi matkou a dítětem” a dlouhodobě usiluje o změnu péče o dítě a o matku jako jednu nedělitelnou jednotku v předporodní, porodní a poporodní péči.
Doporučuje zavedení odborné supervize pro všechny zdravotnické profese jako prevenci vyhoření, podporuje práci nezávislých porodních asistentek, píše články do odborných (ZDN, Psychologie dnes, Soft fórum, Psychosom) i neodborných periodik (Betynka, Děti a my, Deník Referendum, weby orientované na mateřskou péči).
Vystupuje v televizních a rozhlasových pořadech s tématy podporujícími rodičovskou péči u dětí nemocných, nedonošených. Spolupracuje s rodičovskou organizací BabyKlokánci, konzultuje odborné práce studentkám porodní asistence a psychologie. S manželem a dvěma syny žije v Brušperku. Více na www.klinickapsycholozka.cz.
Gauri Chrastilová, fejetonistka a spisovatelka. Vystudovala psychologii na pedagogické fakultě ZČU. Publikovat začala na mateřské dovolené, nejprve na webech pro rodiče, později i v časopisech. Odlehčené fejetony o těhotenství, porodu a soužití s miminkem přetavila do literární prvotiny „Agáta a já“ (Eroika, 2008). V roce 2010 jí v edici Pro ženy s nadhledem nakladatelství Jota vyšla druhá kniha „Smrtí život začíná“, která si získala popularitu zejména u čtenářek. V současnosti dokončuje její pokračování s názvem „Smrti sluší společnost“ a zároveň pracuje na dalším románu převážně pro ženské publikum. Pravidelně přispívá do časopisu „Máma a já“, kde jí každý měsíc vychází nový fejeton s rodičovskou tematikou.
Pro časopisy (Máma a já, Děti a my, Deník referendum) i na internet (Baby-Café,
blog na
idnes.cz) píše články nejen o mateřství a výchově dětí, ale také s tématikou normálního porodu a podpory bondingu. Narodila se roku 1978 jako Gabriela, ke svým třiatřicátým narozeninám si však nadělila oficiální změnu křestního jména na Gauri. Kromě psaní její čas vyplňuje buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü a v nemalé míře dvě dcery, manžel a domácí zvířata, s nimiž žije v Mochově. Propaguje nošení sárí na běžné denní nošení pro běžné české ženy.
Ivana Antalová, (nar.1969) vystudovala technologickou fakultu Baťovy univerzity ve Zlíně, obor Technologie kůže, plastů a pryže. Pracovala v oblasti daňového a účetního poradenství. Její životní a zejména mateřské zkušenosti ji přivedly na cestu pomoci druhým. Je zakladatelkou a hlavní koordinátorkou rodičovské organizace BabyKlokánci, o.s. ZRNKA, která se v roce 2009 zformovala jako přirozené vyústění internetové diskuse rodičů předčasně narozených dětí. Tato organizace, která podporuje předčasně narozené děti, nemocné novorozence a jejich rodiny, v rámci své činnosti poskytuje emoční a psychologickou podporu rodičům, spolupracuje s klinickou psycholožkou Michaelou Mrowetz, pořádá dobročinné akce sloužící k seznámení veřejnosti s problematikou a propojování světů oddělených nemocniční zdí. V době vydání knihy zakládá občanské sdružení “Asociace pro Novorozence”.
Ivana rovněž působí jako laktační poradkyně, lektorka masáží dětí a kojenců, zajímá se o aromaterapii a čínskou medicínu. Má tři děti. Její nejmladší dcera se narodila ve 24. týdnu těhotenství. Právě tato životní zkušenost byla rozhodující pro Ivanino další životní nasměrování. S manželem, synem a dvěma dcerami žijí ve vesnici Psáry, nedaleko Prahy. Kontakt:
babyklokanci@gmail.com.
