Nyanatilokův slovník představuje již po několik desetiletí jednu z nejpopulárnějších učebnic buddhismu na Západě i v Asii, především na Srí Lance. Slovník podává jasná vysvětlení základních buddhistických pojmů v kontextu pálijského kánonu a nauk théravádového buddhismu. Čtenář tak získá nejen znalosti odborné buddhistické terminologie, ale též ucelený přehled Buddhova učení. Kniha se věnuje všem základním principům Buddhovy nauky a bude jistě užitečným průvodcem i pro čtenáře, kteří se zabývají buddhismem v rámci jiných tradic, než je théraváda.
Tato klasika buddhistické literatury je již vyprodána, ale s vydáním knihy Buddhova slova vám ji jako dárek zdarma nabízíme ke studiu. Celou knihu si můžete stáhnout ve formátu pdf k sobě do počítače nebo telefonu.
Z předmluvy k prvnímu anglickému vydání
Tato příručka, která je prvním pokusem o spolehlivý slovník buddhistických doktrinálních pojmů používaných v pálijském kánonu a jeho komentářích, vyplní zásadní mezeru, na niž narážejí studenti buddhismu. Neposkytuje čtenáři pouze povrchní výčet důležitých pálijských termínů, ale nabízí mu přesné a spolehlivé definice a vysvětlení kanonických a postkanonických termínů a nauky. Ty jsou založené na suttách, Abhidhamma-pitace a komentářích a ilustrované četnými citacemi z těchto zdrojů, takže kdo chce, může inteligentním pospojováním různých článků bez potíží podat kompletní výklad celého buddhistického učení.
Jak už poukázal autor v předmluvě ke svému Průvodci Abhidhamma-pitakou (Guide through the Abhidhamma Pitaka, Kolombo 1938), lze v kánonu abhidhammy nalézt termíny, s nimiž se nesetkáme v suttách. A jiné termíny lze zase nalézt jen v komentářích, a nikoli v suttách a abhidhammě. Autor proto učinil první pokus – aniž by ale prohlašoval absolutní spolehlivost nebo úplnost tohoto rozhodně nelehkého podniku – poukázat v Dodatku na všechny termíny, které nelze v nejstarších suttách vůbec nalézt nebo tam nemají tentýž význam, a vysvětlit, jak dalece se jedná o odchylky od starších textů, nebo o další vývoj.
Ve spojitosti s tím chce autor vyjádřit názor, že často citovaná Patisambhidá-magga, stejně jako Niddésa, Buddha-vamsa a Arija-pitaka, ačkoli jsou zahrnuty v Khuddaka-nikáji v Sutta-pitace, mají veskrze povahu komentářů, a ačkoli jsou zjevně starší než komentáře k suttám, které se nám dochovaly v Buddhaghósově verzi, musely bezpochyby vzniknout později než kánon abhidhammy.
Při překladu termínů do angličtiny jsem se často musel výrazně lišit od interpretace západních učenců a zavádět nová slova. Velké množství dřívějších překladů musí být považováno částečně za zcela nesprávné, částečně za zavádějící nebo minimálně za nejasné. Nesprávné jsou například anglické překlady náma rúpa jako „name and form“ (jméno a forma); džavana („impulsion“, karmické impulzy) jako „apperception“ (apercepce) atd.
Výklady týkající se pravé povahy osmičlenné stezky, čtyř ušlechtilých pravd, podmíněného vznikání a pěti skupin existence – učení, která byla s ohledem na jejich pravou povahu často chápána mylně, budou jistě pro mnohé odhalením.
Autor opakovaně cítil potřebu osvětlit učení o anattá, neboli nejáství, tj. o neosobnosti a prázdnotě všech existujících jevů, ze všech možných úhlů pohledu, protože je to právě toto učení, které spolu s učením o podmíněnosti všech existujících jevů utváří podstatu celé Buddhovy nauky a bez něj by ji nebylo možné pochopit v pravém světle. Tak se učení o neosobnosti táhne celou knihou jako červená nit.
Kéž je tato malá příručka stále užitečným pomocníkem a průvodcem všem vážným zájemcům při jejich studiu původních buddhistických textů a kéž poskytne příležitost i buddhistickým autorům a přednášejícím k tomu, aby si doplnili a prohloubili své znalosti Buddhova hlubokého učení!
Pokud by se ukázalo, že pro lepší porozumění je nezbytné pojednat o některých věcech zevrubněji, může být tento úkol vyhrazen pozdějším vydáním tohoto díla.
Nyanatiloka
Ústřední internační tábor,
Dehra-Dun, Indie
28. srpna 1946
– –
Předmluva k českému vydání
Nyanatilokův Buddhistický slovník patří již po několik desetiletí k nejpopulárnějším učebnicím buddhismu na Západě a je velmi oblíbený i v asijských théravádových zemích, především na Srí Lance, kde ctihodný Nyanatiloka žil. Když jsem se před lety seznamoval s Buddhovým učením, marně jsem se pokoušel sehnat tuto knihu v češtině a vůbec mě tehdy nenapadlo, že její první český překlad vznikne až o sedm let později tímto způsobem.
Českým čtenářům a čtenářkám se nyní dostává do rukou velmi přehledný a ucelený soubor základních buddhistických pojmů a nauk, který přispěje, jak doufáme, k lepšímu porozumění původnímu Buddhovu učení, jakož i k osvojení si odborných pálijských výrazů a jejich českých ekvivalentů.
Český překlad vychází primárně ze čtvrtého anglického vydání (BPS, Kandy 2004), přičemž jsme přihlíželi i k německé verzi (čtvrté vydání, Verlag Christiani, Kostnice 1989), kterou psal autor ve své mateřštině. Slovník je hojně prokládán přeloženými citacemi z původních pálijských textů (ze Sutta-pitaky, Abhidhamma-pitaky, Visuddhi-maggy aj.), u nichž jsme ve většině případů ověřovali, zda český překlad odpovídá původnímu pálijskému znění a významu. Je třeba podotknout, že ne všechny citace, které ctihodný autor uvádí, odpovídají doslova pálijské předloze. Někdy se jedná o shrnutí širšího textu a jindy byl anglický překlad spojen s určitou významovou interpretací, což jsme v českém překladu respektovali. V minimálním počtu případů jsme považovali za vhodné doplnit pod textem poznámku překladatele.
Oproti původní anglické a německé verzi jsme použili pro pálijské výrazy českou transkripci, přičemž mezinárodní transliterace je uváděna ve slovníkové formě v závorkách za jednotlivými hesly; například džhána (jhāna). Složené pálijské výrazy jsou v české transkripci většinou rozděleny pomlčkami kvůli přehlednosti a lepšímu zapamatování, podobně jako je tomu často i v anglické a německé verzi (například suňňatá-vimokkha). Pálijské termíny, kterým ve slovníku náleží samostatné vysvětlení, jsou v textu označeny šipkou.
Při volbě českých ekvivalentů pro odborné pálijské výrazy jsme brali v potaz několik věcí: Nyanatilokův anglický či německý překlad pálijského pojmu, význam pálijského slova v kontextu Buddhovy nauky a původních textů, existující české překlady a také další anglické překlady uváděné ve významných slovnících (Rhys Davis, Buddhadatta, Ñānamoli, R. C. Childers). V některých případech uvádíme v českém překladu dva či více vhodných českých ekvivalentů, čímž je dokreslen význam původního pálijského slova, jehož významové odstíny často závisejí na konkrétním kontextu. Nedomníváme se, že pro všechna pálijská slova existuje pouze jeden vhodný český překlad. Příkladem může být pálijský pojem sati, který je českými autory dodnes překládán mnoha různými způsoby, přičemž pro některé autory nejsou určité způsoby překladu akceptovatelné. Abychom tyto obtíže překročili, rozhodli jsme se uvádět v textu původní pálijský pojem sati, čímž chceme přispět k jeho žádoucímu zdomácnění. U samotného hesla „sati“ pak přidáváme v poznámce podrobný komentář. Ačkoli má tato česká verze Buddhistického slovníku přispět k ustavení a sjednocení odborné české terminologie, nechceme si dělat nároky na výlučnost našeho překladu a uvědomujeme si, že jiní autoři mohou v některých případech preferovat při překladu jiný český výraz. Přimlouváme se nicméně, aby tak učinili po důkladném uvážení, které bylo vlastní i naší práci.
U jednotlivých hesel jsme zachovali odkazy na anglickou buddhistickou literaturu, která nebyla ve většině případů dosud přeložena do češtiny. Vlastní seznam relevantní literatury v češtině uvádíme na konci knihy.
Na tomto místě bych rád poděkoval svým spolupracovníkům Dr. Jiřímu Holbovi a Michalovi Horákovi za pečlivé provedení odborných korektur a za jejich návrhy a připomínky, které se výrazně promítly do výsledné podoby české verze slovníku. Velké poděkování patří rovněž bhikkhu Gavésakovi a Štěpánovi Chromovskému, kteří se mému překladu velmi pečlivě věnovali a poskytli mi mnoho cenných rad a doporučení. Můj dík patří také Ondřejovi Skálovi, Dr. Veronice Nevolové, Danielovi Kauckému a všem dalším buddhistickým přátelům, s nimiž jsem mohl konzultovat překlady jednotlivých hesel s ohledem na jejich použití v meditační praxi apod. Buddhist Publication Society jsem vděčný za bezplatné poskytnutí autorských práv pro účely českého vydání.
Zvláštní poděkování patří panu Antonínu Koláčkovi, díky jehož štědré podpoře mohl tento překlad vzniknout.
Jan Honzík
Praha, 21. srpna 2007
Nyanatiloka Thera se narodil jako Anton Walther Florus Gueth roku 1878 v německém Wiesbadenu. V roce 1904 se stal prvním kontinentálním Evropanem, který byl ordinován na buddhistického mnicha (bhikkhu). V roce 1911 založil v Polgasduwě na Cejlonu tzv. „Ostrovní poustevnu“ jako útočiště pro evropské mnichy. Během svého života pobýval v mnoha zemích včetně Barmy, Indie, Japonska a Číny. V roce 1951 se jako jeden z mála západních mnichů zúčastnil 6. buddhistického koncilu v Barmě. Nejdelší část svého života strávil na Srí Lance (Cejlonu), kde v roce 1957 zemřel. Mezi jeho žáky patřili Nyanaponika Thera a první český bhikkhu Nyanasatta Thera.
Z jeho rozsáhlé literární tvorby zde budiž zmíněno alespoň Slovo Buddhovo či Průvodce Abhidhamma-pitakou a německé překlady Anguttara-nikáji, Visuddhi-maggy a Otázek krále Milindy.
anattá (anattā): ‚ne-já‘ (nejáství, neosobnost) je poslední ze tří charakteristik existence (→ ti-lakkhana). Učení o anattá říká, že ani uvnitř tělesných a mentálních jevů existence, ani mimo ně nemůže být nalezeno nic, co by mohlo být považováno v konečném smyslu za o sobě existující skutečnou věc, ego, duši nebo jakoukoli stálou podstatu. Bez pochopení této ústřední nauky není skutečné poznání buddhismu vůbec možné. Je to jediná skutečně specifická buddhistická nauka, s níž stojí a padá celá struktura Buddhova učení. Všechny ostatní části buddhistického učení lze více či méně nalézt v jiných filosofických systémech a náboženstvích, ale učení o anattá vyložil jasně a úplně pouze Buddha. Proto je Buddha znám jako anattá-vádí – ‚učitel neosobnosti‘. Kdo nepronikl neosobnost veškeré existence a neporozuměl, že ve skutečnosti existuje jen sám sebe pohlcující proces vznikání a zanikání tělesných a mentálních jevů a že uvnitř tohoto procesu nebo mimo něj není žádné oddělené já, ten nebude schopný pochopit ve správném světle buddhismus, tj. učení o čtyřech ušlechtilých pravdách (→ sačča). Bude si myslet, že je to jeho já, jeho osoba, která prožívá utrpení, která činí dobré a zlé skutky a která se zrodí podle těchto skutků. Bude si myslet, že je to jeho osoba, která vstoupí do nibbány a která kráčí po ušlechtilé osmičlenné stezce. Ve Vism. XVI se praví:
„Je pouze utrpení, ale žádný trpící,
jsou činy, ale nikdo, kdo je koná,
je nibbána, ale nikdo, kdo do ní vstupuje,
je stezka, ale poutníka na ní vidno není.“
„Ten, který nemá jasno ohledně podmíněně vzniklých jevů a nechápe, že všechno jednání je podmíněno nevědomostí atd., ten si myslí, že je to nějaké já, které chápe a nechápe, které jedná nebo způsobuje jednání, které nabývá existence ve znovuzrození … které má smyslové vjemy, které cítí, touží, stává se připoutaným, trvá a při znovuzrození znova vstupuje do nové existence.“ (Vism. XVII, 117).
Zatímco v případě prvních dvou charakteristik se říká, že všechny formace (sabbé sankhárá) jsou nestálé a podléhají utrpení, o třetí charakteristice uvádí odpovídající text, že „všechny skutečnosti jsou ne-já“ (sabbé dhammá anattá; viz M. 35; Dhp. 279). Tím se zdůrazňuje, že nesprávný názor o trvajícím já nebo podstatě je třeba odmítnout jak v případě jakýchkoli formací či podmíněných jevů, tak v případě nibbány, která je nepodmíněným prvkem (asankhata dhátu).
Anattá-lakkhana-sutta (Rozprava o charakteristice ne-já) byla druhou rozpravou, kterou Buddha přednesl po svém probuzení svým prvním pěti žákům. Ti po jejím vyslechnutí dosáhli plné svatosti (arahatta).
Nahlížení ne-já (anattánupassaná) vede k osvobození skrze prázdnotu (suňňatá-vimokkha; → vimokkha). Zde se výrazně projevuje schopnost moudrosti (paňňindrija) a ten, kdo dosáhne stezky vstupu do proudu tímto způsobem, se nazývá následovníkem dhammy (dhammánusárí; → arija-puggala). Na následujících stupních svatosti se stane tím, kdo prozřel (ditthippatta), a na nejvyšším stupni (arahatství) je nazýván ‚osvobozený moudrostí‘ (paňňá-vimutta).
Další podrobnosti → paramattha-sačča, patičča-samuppáda, khandha, ti-lakkhana, náma-rúpa, patisandhi.
Literatura: Anattá-lakkhana-sutta, Vinaja I, 13-14; S. XXII, 59; anglický překlad v Three Cardinal Discourses of the Buddha (Wheel 17). Dalším důležitým textem o anattá je Rozprava o podobenství o hadovi (Alagaddúpama-sutta, M. 22; anglický překlad ve Wheel 48/49). Další texty v PtoD. Dále: Nyanaponika Thera: Anattā and Nibbāna (Wheel 11); G.P. Malalasekera: The Truth of Anattā (Wheel 94); The Three Basic Facts of Existence, část III: Egolessness (Wheel 202/204).
avihimsá (avihisā), (= ahimsá, avihésá): ,neubližování‘ či ,nezraňování‘. ,Myšlenka neubližování‘ (avihimsá-vitakka) je jedním ze tří aspektů správného úmyslu (sammá-sankappa), tj. druhého členu ušlechtilé osmičlenné stezky (→ magga). V několika výčtech prvků (dhátu) se vyskytuje také ,prvek neubližování‘ (avihésá-dhátu) ve smyslu základní kvality ušlechtilého myšlení. Viz Dhp. 225, 261, 270, 300.
avidždžá (avijjā): ,nevědomost‘ je synonymem zaslepenosti (móha; → múla). Je prvotním kořenem veškerého zla a utrpení ve světě, protože zastírá mentální zrak člověka a zabraňuje mu vidět skutečnou povahu věcí. Je to zaslepenost, která klame bytosti tím, že se jim život jeví jako stálý, šťastný, krásný a mající podstatu a zabraňuje jim vidět, že ve skutečnosti je vše pomíjivé, podléhající utrpení, bez „já“ a „moje“ a v základu nečisté (→ vipallása). Nevědomost je definována jako „neznalost čtyř pravd, totiž utrpení, jeho původu, jeho zániku a cesty vedoucí k jeho zániku“ (S. XII, 4).Protože je nevědomost základem veškerého konání, které přitakává životu, a všeho zla a utrpení, stojí na prvním místě ve formulaci podmíněného vznikání (→ patičča-samuppáda). Ale jak se říká ve Vism. (XVII, 36 a násl.), nevědomost proto nemá být považována za „základní příčinu světa, která je sama bez příčiny… Není bez příčiny. Neboť její příčina je stanovena takto: ,S vyvstáním zákalů (→ ásava) vyvstává nevědomost‘ (M. 9). Existuje ale i přenesený způsob, podle kterého ji lze pojímat jako základní příčinu, totiž když má sloužit jako východisko pro výklad koloběhu existence… Jak se říká: ,Mniši, nelze vidět žádný počátek nevědomosti před nímž nevědomost neexistovala a po němž vyvstala. Ale lze vidět, že nevědomost má své charakteristické podmínky (idappaččaja)‘ (A. X, 61).“ To samé se říká (A. X, 62) o touze po bytí (bhava-tanhá; → tanhá). Touha po bytí a nevědomost se nazývají „významné příčiny karmy, jež vedou k nešťastným a šťastným výsledkům“ (Vism. XVII, 38).
Jelikož nevědomost existuje stále − byť i ve velmi jemných formách, dokud není dosaženo arahatství nebo svatosti − je považována za poslední z deseti pout (→ samjódžana), která vážou bytosti v koloběhu znovuzrozování. Protože v nevědomosti koření i první dva kořeny zlého, chtivost a nenávist (→ múla), jsou s ní neoddělitelně spjaty vlastně veškeré neprospěšné stavy mysli. Nevědomost je nejzarytějším ze tří kořenů zla.
Nevědomost je jedním ze zákalů (→ ásava) a sklonů (→ anusaja). Často je označována jako překážka (nívarana; například S. XV, 3; A. X, 61), ale neobjevuje se spolu s obvyklým výčtem pěti překážek (→ nívarana).
bdělá pozornost (všímavost, uvědomění, duchapřítomnost, pamětlivost): → sati, satipatthána. Správná sati → sačča, magga.
