Úvod
Stát tváří v tvář kóanu, nejdiskutovanějšímu a nejméně chápanému prvku východního učení, je oslovení samotné podstaty zenu.
– Thomas Hoover, Zen Experience
Korejsky kong-an,
japonsky kóan,
čínsky kung-an,
doslovně „veřejná věc“.
Kong-an je jedinečný a pro zenovou tradici typický rys, díky němuž se zen hned na první pohled liší od ostatních buddhistických meditačních praktik, ale i jiných duchovních tradic. Ve své původní podobě je kong-an zdánlivě nelogická otázka, kterou zenový učitel klade svému žákovi, aby vyzkoušel jeho mysl. Ve zlaté éře zenové tvořivosti, za vlády dynastie Tchang v Číně (618-907), žili učitelé a žáci ve vzájemné blízkosti a spontánně se setkávali v každodenních životních situacích. Jeden slavný kong-an vychází ze situace, kdy žák přichází k zenovému mistru Dong Sahnovi ve chvíli, kdy mistr váží len, a ptá se ho: „Co je to Buddha?“ Dong Sahn odpovídá: „Tři libry lnu.“ Z bezprostřední situace se díky jasnosti a přímosti odpovědi, jejímu „směřování přímo do mysli“, stává učební nástroj. Lidé si ho zapamatovali, zaznamenali a stále dokola používali.
Život zenových mnichů tehdy připomínal chůzi po ostří břitvy; nevyplácelo se být líný. Bez ohledu na hierarchii byl v té době každý mnich zároveň žákem i učitelem. Každé střetnutí dvou mnichů, byť na první pohled bezvýznamné, bylo potenciálním minovým polem a vzájemnou zkouškou porozumění „osvícené mysli“. V mnoha případech takové střetnutí žákovi pomohlo dosáhnout osvícení.
Zvěsti o těchto střetnutích se rychle šířily celou Čínou a staly se součástí zenového folklóru. K jejich formálnímu zaznamenání a uspořádání do sbírek však došlo až za vlády dynastie Sung (960-1279). Tehdy byly doplněny také o komentáře a generace zenových mistrů je začaly používat jako učební nástroje. Počet žáků tehdy zenovým mistrům nedovoloval setkávat se se všemi přímo v situacích každodenního života. Dodnes se dochovaly a jako učební pomůcky se stále používají dvě sbírky kong-anů. Sbírka Záznam Modrého útesu (čín. Pi-jen-lu, jap. Hekigan roku, angl. Blue Cliff Record) byla sestavena v roce 1125 a podobala se Příkladům starších, které sebral mnich Hsueu Tou (988-1052). O století později sestavil a ve známost uvedl mnich Hui Kai (1184-1260) další sbírku s názvem Mu-mun-kwan.
Do současnosti se dochovalo celkem 1750 tradičních kong-anů. Soen Sa Nim z nich vybral deset, nazval je Deset bran a jeho studenti jimi musí projít. Deset bran zastupuje různé kategorie kong-anů z celkového počtu 1750. Soen Sa Nim k tomu říká:
Z velkého množství kong-anů jsem vybral deset, které reprezentují jednotlivé skupiny kong-anů s odlišnou povahou.
Existují například čtyři druhy kong-anů typu „je tak, jak je“ („like this“)
1. kong-any „bez je tak, jak je“ („without like this“): skutečná prázdnota, ticho, úplná nehybnost.
2. kong-any „splynutí s je tak, jak je“ („become one like this“): „KATZ!“, úder atd.
3. kong-any „pouze je tak, jak je“ („only like this“): význam je pravda – „Když přijde jaro, roste tráva sama od sebe.“
4. kong-any „je právě tak, jak je“ („just like this“): jednání je pravda – „Běž se napít čaje“, „Umyj si své misky“ atd.
Existují kong-any „protikladných otázek“, které se týkají například problému dobra a zla. Jsou kong-any, jež nás učí „setrvávat ve správné situaci, udržovat správný vztah a správné jednání v každém okamžiku“. Jsou kong-any, kde zdánlivě nemůžete udělat nic, až na jednu věc. A jsou také kong-any, kde „pouze konáte“. Některým kong-anům se říká „poslední slovo“, je to například Duk Sahnův kong-an s miskami. Nam Čeonův kočičí kong-an učí „velké lásce, velkému soucítění a velké cestě bódhisattvy“ v každém okamžiku. Tento „kong-an lásky“ nás nasměruje k lásce, která nezná žádné podmiňování. To je dosažení lásky. Myší kong-an je velmi jednoduchý, velmi snadný. Je to kong-an „je tak, jak je subjektu“.
Deset kong-anů slouží jako vzorce ke všem 1750 kong-anům. Ano, některé jsou velmi snadné a jiné jsou obtížné, ale je to jako s počítačem. Když si koupíte kalkulačku za deset dolarů, můžete s ní bez problémů sčítat, násobit atd., ale nemůžete s ní ovládat raketoplán. K tomu potřebujete velmi přesný počítač. Některé kong-any jsou právě takové, vyžadují velmi přesnou a jednoznačnou odpověď.
Každá z kapitol této knihy, pojednávající o jednom z deseti kong-anů, začíná zněním kong-anu, otázkami k němu a následným komentářem Soen Sa Nima.
Vědom si charakteru a karmy svého studenta, dává Soen Sa Nim každému takový kong-an, který je pro něj vhodný a pomocí něhož se naučí správné situaci, správnému jednání a správnému vztahu. Jak Soen Sa Nim říká: „Nemyslete si, že kong-an je od vašeho života oddělen.“ Nejde o jemnou ani suchou intelektuální hru, hranou v pokoji pro rozhovory. Spíše je to tak, že:
Vaše kong-anová praxe a každodenní život musí být spojeny. Je to velmi důležité. Setrvání ve správné situaci, udržování správného jednání a správného vztahu z okamžiku na okamžik je živnou půdou velké lásky, velkého soucítění a velké cesty bódhisattvy. Kong-anová praxe nám pomáhá ve všedním životě. Neexistuje rozdíl mezi tím, co chápeme v pokoji pro rozhovory, a tím, jak se chováme v situacích všedního života. Získat osvícení není nic zvláštního. Zbavme se svého myšlení v protikladech a staňme se absolutnem. Potom zde není žádné porozumění, ale pouze moudrost! Činy a porozumění už splynuly v jedno.
Soen Sa Nim byl vždy takovým cestovním zenovým mistrem. V době vzniku této knihy trávil většinu času střídavě ve více než padesáti zenových centrech a přidružených skupinách po celém světě, pro něž je hlavním učitelem a kde přednáší řeči dharmy nebo vede meditační ústraní. Jeho studenti proto nemají vždy možnost setkat se s ním osobně. Doporučuje jim tedy, aby mu o svých problémech a o své praxi napsali. Tyto dopisy se časem rozrostly do obsáhlé korespondence a některé z nich byly vybrány a sestaveny do „knih kong-anů“, a staly se tak veřejným majetkem. V zenových centrech, kde studenti také bydlí, se dopisy adresované Soen Sa Nimovi a odpovědi na ně předčítají nahlas, a tvoří tak součást společné ranní a večerní praxe. Tyto živé výměny, plné vtipu, patosu, chytrosti, arogance – zkrátka široké palety lidského žití -, posloužily jako výrobní materiál této knihy. Z této korespondence pocházejí také níže uvedené úryvky načrtávající kong-anovou praxi.
Kong-any vycházejí z „mysli před myšlením“, kterou Soen Sa Nim nazývá „mysl nevím“. Vhodná odpověď na kong-an může vzejít pouze ze stejného zdroje, proto ta pověstná obtížnost a zároveň jednoduchost kong-anové praxe. Jestliže nemyslíte, nemáte s žádným kong-anem problém. Ale co je to mysl před myšlením nebo mysl nevím? To je smysl zenu. Dosáhnout ho lze jedině praxí.
Je-li však předešlé tvrzení pravdivé, k čemu by mohla sloužit kniha, jako je tato? Za svůj zrod vděčí něčemu, co Soen Sa Nim nazývá „nemoc porozumění“, která často trápí jeho studenty a pramení z naší touhy rozumově si vysvětlit a upravit zkušenost tak, aby pohodlně a bez skřípání zapadla do našich soukromých světonázorů. I když je často úkolem kong-anu otřást našimi názory, je také nezbytné ošetřit „nemoc porozumění“ „lékem porozumění“. V zemi s dlouholetou zenovou tradicí, jako je Korea, nejsou studenti navyklí hledat ani nalézat propracované teorie týkající se kong-anové praxe. Studenti se setkávají se zenovým mistrem obvykle jednou za čas, dostanou kong-an a praktikují s ním bez jediného kontaktu s učitelem. Po mnohaletém tvrdém cvičení znovu mistra navštíví, a ten jejich mysl vyzkouší. Tady na Západě, kde se zenová tradice nově rozvíjí, mají studenti mnoho otázek a také mnoho zarytých názorů týkajících se praxe. Setkáváme se zde se sklony spoléhat na vnější autoritu v podobě učitele a zároveň se skutečným nedostatkem informací o kong-anové praxi, k čemu slouží a čím vlastně je. Proto tato kniha.
Většina zenových mistrů klade velký důraz na fakt, že kong-any jsou pouze nástroj, který může vést k osvícení, ne však osvícení samotné, a tedy ani „podstata zenu“. „Kong-an je jako prst ukazující na měsíc, ne měsíc sám,“ říká jedno pověstné rčení.
Kong-any jsou učební nástroje, které zenovému učiteli pomáhají účinně přezkoušet, čeho student dosáhl a jak pevně v toto dosažení věří. Slovo kong-an neboli „veřejná věc“ vychází z čínské tradice potvrzovat pravost kopií veřejných listin pečetí.
Setkáte-li se někde s kopií určitého dokumentu, porovnáním pečetí ověříte, zda je kopie pravá, či ne. Pokud někdo řekne: „Dosáhl jsem osvícení,“ pak zenový mistr vezme kong-an a ověří, zda tomu tak skutečně je. Zjistí, je-li studentovo porozumění správné.
V plynulém kong-anovém rozhovoru učitel průběžně nabízí polovinu veřejné listiny a ověřuje pravost poloviny, kterou předkládá student. Slovy Soen Sa Nima: „Máte různá těla, ale vaše mysl je stejná.“ Takovému setkání tváří v tvář při zenovém rozhovoru se někdy říká „souboj dharmy“. V následujícím úryvku Soen Sa Nim osvětluje souboj dharmy a také způsob, který si pro výuku kong-anů osvojil v korespondenci. Zkouší u studenta dvě věci: čistou mysl (energii meditace) a moudrost (poznání).
Nejprve zkouší čistou mysl:
Korejský styl souboje dharmy je jako utkání na meče. Prvotřídní bojovník svého protivníka udeří jediným výpadem a na místě ho usmrtí. Bojovník nižší třídy musí zaútočit a udeřit dvakrát nebo třikrát, než usmrtí. Zenový mistr je jako mistr šermu, zkouší vždycky mysl svého studenta tak, že mu nechá prostor pro výpad. Není-li studentova mysl čistá, mistr ho udeří, a tím zabije. Je-li však student bystrozraký, zaútočí v tomto prostoru a jediným úderem zabije mistra.
Například:
Otázka: Jaká je Nansenova cesta?
Odpověď: (zvedá srp) Tento srp stál třicet centů.
Otázka: Neptal jsem se na tvůj srp!
Na tuto druhou otázku by bystrozraký student odvětil: „Pes se honí za kostí,“ což znamená: „Ulpíváte na mých slovech.“ Mistr by se pak zeptal: „Je to správně?“ Na to by student odpověděl: „Druhý výpad není dovolen.“ Mistr by potom řekl: „Ó skvěle!“ Útok i obrana jsou velmi důležité. Tento způsob zkoušení studentovy meditační energie nepřipouští žádné myšlení a používá se při rozhovorech tváří v tvář.
Mistr dále zkouší studentovo poznání a vezme si k tomu na pomoc třeba kong-an „Nam Čeon zabíjí kočku“ nebo „Duk Sahn si nese své misky“. Student dostává kong-an opakovaně a je mu ponechán čas, kdy může odpovědět. Jeho odpověď odhalí, zda již dosáhl správné situace a moudrosti. Studenta je tedy možné přesně zkontrolovat i v dopise.
Například:
1. Myš žere kočičí žrádlo, ale kočičí miska je rozbitá. Co to znamená?
2. Jeden muž vydává zvuk meče, druhý si vytahuje kapesník a třetí mává rukou. Co to znamená?
V zenu korejského stylu nejsou u tohoto kong-anu útok ani obrana nutné. Velmi důležitý je pouze jeden čin nebo jedno slovo.
Základní vybavení pro provádění kong-anové praxe se Soen Sa Nimem nebo jeho Dži Do Poep Sa Nimy („mistry dharmy“, tj. zkušenými studenty, kteří přijali „inku“, což je povolení k výuce kong-anů), je postoj, který se nazývá „zkoušející mysl“, již může učitel u studenta podnítit, nikoli však vytvořit. Je to mysl, jež se odmítá vzdát, která se vrací a snaží se znovu, i když má za sebou nezdary, před sebou překážky a v sobě pochybnosti. Pouze prostřednictvím takového zkoušení si může student začít věřit zcela, na 100 %. Bez tohoto druhu nezávislosti je pouhé chápání kong-anů nedostatečné.
Můžete chápat, že nebe je modré, ale jak moc tomu věříte? To je důležité. Když se vás zeptám: „Proč je nebe modré?“, co pak? Je-li vaše mysl čistá, může se objevit správná odpověď. „Nebe je modré“ se musí stát vaším! Porozumění kong-anu se musí stát vaším! Pak máte moudrost.
Studenti mají snad nezvratnou snahu proměnit kong-anovou praxi v něco zvláštního, mystického nebo něco, v čem chtějí vítězit. Nic zvláštního to však skutečně není. Kong-an je nástroj, který můžeme použít, nebo snad nástroj, který používá nás a tvaruje nás tak, jak nemůžeme předvídat. Budeme-li se však tohoto nástroje držet, nemůžeme pohladit dítě nebo utrhnout květinu. Jak Soen Sa Nim říká, „musíme kong-any používat tak, abychom jimi odstraňovali své názory. Neulpívejte na své kong-anové praxi! Nevytvářejte zvláštnosti, jasné?“
Stanley Lombardo
Dennis Duermeier
Zenové centrum v Kansasu
květen 1987
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.