Milostná poezie proslulého indického básníka z 11. stol. Ze sanskrtu přeložili Oldřich Friš a František Hrubín.
Josef Chuchma: Bilhanovi můžeme dobře rozumět
(recenze pro Mladá Fronta DNES, 1997)
Padesát čtyřverší začínajících souslovím “Dnes ještě…” a připisovaných – neboť autorství není zcela doložitelné – indickému básníkovi jedenáctého století Bilhanovi připomíná schopnost poezie překlenout propasti mezi kulturami i epochami, moc uchovat a předat intenzitu chvíle. Nemusíme nic vědět o tom, jak vypadá květ vasantik či bimbový plod: přesto nad Bilhanovými verši nemáme pocit něčeho cizího a dávno odvátého. Jeho Padesát strof o tajné lásce, jak zní překlad sanskrtského originálu, je z výšin ušlechtilého a opěvujícího básnictví, které nám může připadat už jako zakonzervovaná kapitola, smyslně taženo k tělu: odsouzenec si vybavuje vzpomínky na tvář, tvary, pohyby a vůně své milenky. Překlad indologa Oldřicha Friše a básníka Františka Hrubína se objevil poprvé v roce 1953 jako bibliofilie. Nynější svazek nakladatelství DharmaGaia je tak prvním běžně dostupným vydáním včetně Frišova dobového úvodu, v němž indolog vítá, jak se Bilhanovy verše obejdou bez “falešného přítmí mystiky”. Jako by tělo zrovna u Bilhany – nebylo mystikou!
