Kniha německého mnicha o základech meditace vhledu. Ústřední kapitolou je překlad Satipatthána sutty doplněný antologií dalších textů a rozsáhlým komentářem. Autor zde ukazuje, že po této cestě lze kráčet stejně dobře dnes, jako to šlo před 2 500 lety, uprostřed životního shonu i v klidu mnišské cely. Díky své hloubce, universálnímu etickému zaměření i jasnému jazyku patří tato nejznámější Nyanaponikova kniha do zlatého fondu novodobé buddhistické literatury.

Střízlivé a věcné metody satipatthány a vipašjány během staletí zakotvily i v mahájánovém buddhismu a jeho prostřednictvím ovlivnily i asijskou filosofii a kulturu, především zen. Některé rysy této praxe pak ve 20. století ovlivnily moderní psychoterapii a některé autory psychologické literatury, například Ericha Fromma.

Přeložil, úvod a doslov napsal Karel Werner.

„Správné uvědomění je vpravdě nepostradatelným základem pro správné žití a správné myšlení – všude, v každé době, pro každého. Je v něm poselství pro všechny, nejen pro následovníky Buddhy, ale pro všechny, kdo usilují o zvládnutí své mysli.“

„Čtyři základy uvědomění jsou jedinou cestou k očištění bytostí, k překonání strázně a běd, ke zničení utrpení a žalu, nastoupení správné stezky, k uskutečnění nibbány.“ (Rozprava o čtyřech základech uvědomění)

Boris Merhaut: Recenze knihy

Satipatthánasutta — čtyři pilíře vhledu, je obecně pokládána za základ procesu uvědomování théravády.

Začíná-li Bible slovy „na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“, pak klíčem k buddhismu je výrok, že mysl předchází všemu, co je, že je základem a tvůrcem: „Cokoli je ze zla, je spojeno se zlem a patří ke zlu, pochází z mysli. Cokoli je z dobra, je spojeno s dobrem a patří k dobru, pochází z mysli.“ (Anguttara nikája I). Proto veškeré úsilí je na MYSL zaměřeno a jsou vytýčeny tři cíle: 1) poznávat mysl, 2) formovat vzpurnou a nepoddajnou mysl, 3) osvobodit mysl – získat svobodu a volnost ZDE a NYNÍ. Správné uvědomění (líp „uvědomování si“) je sedmým článkem vznešené osmidílně stezky. Je zaměřeno na 1) tělo, 2) pociťování, 3) stav mysli a 4) podvědomé tvořivé síly, tj. obsah mysli v daném okamžiku.

Této techniky se často používá k duševní hygieně v psychoterapii, jako to činí např. Erich Fromm bez udání původu. Avšak i samotní propagátoři této cenné meditační techniky by neměli ulpívat na doslovném znění pálijských textů, formulovaných v zcela odlišných životních podmínkách. Kdo má dnes příležitost kromě patologů a kriminalistů vidět „tělo opuštěné na pohřebišti, jak je požírají vrány, jestřábi, supi, volavky, psi, leopardi, tygři, šakali nebo různé druhy červů“? (s. 142) Je ještě užitečné rozjímat o tom, jak naše tělo „je obaleno kůží a plné nečistot“ a přirovnávat je „k vaku se dvěma otvory, naplněném zrním různého druhu…“? Příčí se mi anatomicky a fyziologicky tak nejapné, páté přes deváté vyjmenování: „V tomto těle jsou vlasy, chlupy, nehty, zuby, kůže, maso, šlachy, kosti, morek, ledviny, srdce, játra, pohrudnice, slezina, plíce, žaludek, střeva, nestrávená potrava, lejno, žluč, hlen, hnis, krev, pot, sádlo (správně tuk), plazma (?), slzy, sliny, sliz, kloubní maz, moč.“ Použitelné je však rozjímání o stavu mysli (s. 87).

Čtenář vděčně přijme část třetí Květy osvobození – antologii textů, zabývajících se správným uvědoměním. Převažují ukázky z pálijského kánonu. Ošizeny jsou mahájánové sútry. Po jednom citátu má antologie z Nágárdžuny a Ašvaghóši. Obsáhlejší je pouze úryvek Šántidévovy Rukověti duchovního výcviku (Šikšá-samuččaja). Vhodným zakončením je Šántidévův vstup na cestu k osvícení. „Nadarmo putují ze světa do světa (= koloběhem životů) ti, kdo chtějí překonat utrpení a najít štěstí, aniž vyvinuli skrytou mysl, jež je esencí skutečnosti“ (Bódhičárjávatara V,17).

Pečlivý slovníček pálijských i sanskrtských termínů a index usnadňují orientaci v textech.

Boris Merhaut,