Jantrajóga

Předmluva

Úvod

Úvod k základům jantrajógy

Vairóčana: Jantra spojení slunce a měsíce (kořenový text)

Neposkvrněné zrcadlo klenotů

Komentář k Jantře spojení slunce a měsíce

Podmínky k cvičení jantry

Vydechování starého vzduchu

Tělesné cvičení

Cidžong – Uvolňování kloubů

1. Stahování

2. Vytřásání

3. Přitahování

4. Ohýbání

5. Kroužení

Lungsang – očišťování prány

1. Pomalý nádech

2. Otevřené zadržení

3. Usměrňování

4. Rychlý výdech

5. Rychlý nádech

6. Uzavřené zadržení

7. Stažení

8. Pomalý výdech

Candul – Ovládání kanálů

Pránájáma

Jantry

1. Masírování

2. Protahování kotníků

3. Kroužení paží

4. Uzavírání podpaží

5. Natahování

Pět sérií pránájámy

První série: Čtyři charakteristické kondice

Pránájáma

Jantry

1. Velbloud

2. Lastura

3. Plamen

4. Želva

5. Pluh

Druhá série: Čtyři hluboké aplikace

Pránájáma

Jantry

1. Had

2. Sekáček

3. Dýka

4. Pes

5. Pavouk

Třetí série: Tajné dýchaní pro usměrnění prány do centrálního kanálu

Pránájáma

Jantry

1. Luk

2. Půlměsíc

3. Lev

4. Sup

5. Trojúhelník

Čtvrtá série: Jemné dýchání se sedmi větvemi

Pránájáma

Jantry

1. Kobylka

2. Holubice

3. Trojzubec

4. Tygr

5. Klenot

Pátá série: Hrubé dýchání se šesti aplikacemi

Pránájáma

Jantry

1. Kolo

2. Orel

3. Meč

4. Žába

5. Páv

Shrnutí počátečních a závěrečných fází pěti sérií janter

Všeobsahující metoda sedmi lotosových pozic

1. Planoucí lotos

2. Prohnutý lotos

3. Spletený lotos

4. Zavěšený lotos

5. Houpající se lotos

6. Skákající lotos

7. Plazící se lotos

Shrnutí počátečních a závěrečných fází janter sedmi lotosů

Znaky a následné kvality praxe

1. Výsledné kvality tří tajných aspektů

2. Tři typy dozrávání

3. Získání tří sil

1. Překonávání překážek

2. Konečná rada

3. Závěr

Věnování zásluh

Kolofon

Jméno autora

Dodatek 1: Činnost pěti prán

Dodatek 2: O čakrách

Dodatek 3: Jantry spojené s různými aspekty buddhistické praxe

Dodatek 4: Přípravné uvolňující cviky

Dodatek 5: Seznam zdravotních prospěchů janter

Poznámky

Redakční poznámka

Seznam ilustrací

Rejstřík

Původ jantrajógy je pravděpodobně stejný jako původ buddhistických annuttaratanter neboli vyšších tanter. Většina z nich pochází z království Oddijány, které se zřejmě nacházelo v údolí Svát v dnešním Pákistánu, a v Indii byla představena kolem 4. stol. př. n. l. Systém jantry, nazývaný Jantra spojení slunce a měsíce (‚Phrul ‚khor nyi zla kha sbyor), původně předal mahásiddha Húmkára velkému mistru Padmasambhovi, jenž ji pak v 8.stol. v Tibetu předal Vairóčanovi. Velký tibetský překladatel Vairóčana v Tibetu jako první představil spisy dzogčhenových nauk a sepsal instrukce, jež jsou obsaženy v tomto textu jantrajógy.

Buddhistický soubor komentářů a pojednání Tandžur obsahuje mnoho textů jantry. Jantra spojení slunce a měsíce je však mimořádná tím, že spolu se základními praxemi pránájámy obsahuje i stručný popis sedmdesáti pěti pozic, které odpovídají mnohým asánám hathajógy. Z historického pohledu by náš text mohl být pokládán za nejstarší, který tyto pozice popisuje, neboť doposud známé hathajógové texty jsou pozdějšího data.

Původní tibetský text obsažený v této knize, je součástí cyklu, známého jako Vairóčanovo ústní předání (Vai ro snyan brgyud). Ten obsahuje další dva texty: Překonání překážek a prospěch Jantry spojení slunce a měsíce (‚Phrul ‚khor nyi zla kha sbyor gyi ‚phrang sel phan yon dang bcas pa), z něhož pochází popis léčivých vlivů každého cviku, a kterétaké najdete v této knize, a Kořenový text tumma (gTum mo’i rtsa ba), text o praxi vnitřního tepla (tummo), který je v současné době stále nedostupný. Podrobný komentář Neposkvrněné zrcadlo klenotů, komentář k Jantře spojení slunce a měsíce (‚Phrul ‚khor nyi zla kha sbyor gyi dgongs‘ grel dri med nor bu’i me long) sepsal Čhögjal Namkhai Norbu v roce 1976. Jako první v tibetštině jej v roce 1982publikovalo nakladatelství Shang Shung Edizioni v Arcidossu a poté jej v roce 1993 publikoval Mi rigs dpe skrun v Pekingu.

Při své práci překládání a psaní poznámek jsem měl vzácnou příležitost spolupracovat s autorem komentáře Čhögjalem Namkhai Norbu. Měl jsem velké štěstí, neboť jsem se naučil základy této jógy přímo od něj během posledních kurzů v Neapoli v letech 1976–1977. Navíc v letech, kdy jsem se zabýval překladem a přípravou poznámek k tomuto textu, Čhögjal Namkhai Norbu vždy s trpělivostí rozptýlil mé pochybnosti a objasnil mnoho obtížných míst v teorii i v praxi. Za revidování textu a grafickou úpravu bych rád poděkoval Lauře Evangelisti a Fabiu Andricovi, dvěma hlavním instruktorům, které Čhögjal Namkhai Norbu pověřil učením jantrajógy.

Mnohé díky patří také Luigimu Vitiello, který mi pomohl s částí, která obsahuje popis léčivých účinkůlékařům Thubtenu Phuntsokovi a Nyidovi Chenagtsangovi, kteří pomohli objasnit pasáže týkající se léčivých účinkůe Barry za jejich užitečné rady; Yesan Clemente, Albertu Scarso, Oni McKinstry, Sergiovi Campodonico, Giulisnovi Casiraghi a sMan skyid, kteří spolu s Fabiem Andricem a Laurou Evangelisti pózovali při fotografováníovi, Eliovi Guarisco, Tizianě Gottardi, Igorovi Legati a všem, kteří nějakým způsobem přispěli k vytvoření této knihy.

Nakonec bych rád zdůraznil, že pro praxi jantrajógy je nezbytné obdržet ústní pokyny od jednoho z pověřených instruktorů Dzogčhenové komunity, kterou založil Čhögjal Namkhai Norbu. K vyučování jakékoli části jantry je nezbytné získat přímé pověření od Čhögjala Namkhai Norbu. Pro více informací, prosím kontaktujte Shang Shung Institute Italy (www.institutoshangshung.org).

Adriano Clemente, říjen 2001

V tibetském buddhismu existuje několik systémů jantry a každý z nich je spojený s určitými cykly tanter. Například pro tradici Sakjapa je charakteristická jedna z nejznámějších janter, jantra spojená s cyklem nauky Lamdre Lobšhed. Tuto jantru, kterou původně předával mahásiddha Virúpa (10. stol.), v Tibetu představil Amóghavadžra (11. stol.) jako druhotnou metodu k praxi Vadžrajóginí. Indický mistr Amóghavadžra v Tibetu strávil několik let a spolu s Tibeťany pracoval na překladech textů ze sanskrtu. Do Tibetu také přivedl systémy jantry spojené s tantrou Čakrasamvary, kterou předával mahásiddha Nagpopa (11. stol.), známý také jako Kanha nebo Kršnačárja, a který sám tuto tantru hodně praktikoval. Původně se tyto systémy skládaly z několika pohybů, které se postupně na základě zkušeností mistrů rozvinuly a rozrostly. Původní jantru tradice tantry Kálačakry postupně zvětšili učitelé tantrických cyklů Butön (1290–1364) a Táranátha (1575–1634). Později se jantra Kálačakry nazývaná Jordrug výrazně rozšířila především díky úsilí Jamgon Kongtrul Rinpočheho (1813–1899). V jiných tibetských školách bychom našli další typy janter. Škola Kagjüpa používá převážně praxi Šest jóg Narópy, jak se vyučuje v tradici Čakrasamvara. Ve škole Ňingmapa se v současné době rozšířily systémy jantry spojené s cyklem Longčhen Ňingthig od Džigme Lingpy (1730–1798). Tyto systémy tanter byly před nezasvěcenými uchovávány v tajnosti, a proto byly tajné i jantry s nimi spojené, jež převážně sloužily pro rozvinutí praxe tummo (která náleží k fázi završení neboli dzogrim).

Systém zde předložený se nazývá Ňida khadžor. V tibetštině ňida znamená slunce a měsíc a khadžor znamená spojení. To je původní jméno nauky, kterou předával proslulý tibetský mistr Vairóčana, jenž byl také jedním z nejdůležitějších žáků Guru Padmasambhavy. Poté, co Guru Padmasambhava na žádost krále Trisong Decena (742–797) představil v Tibetu vadžrajánu, se Vairóčana stal velmi důležitým překladatelem, který přeložil řadu dzogčhenových textů z jazyka Oddijány do tibetštiny. Vairóčana obdržel transmisi jantrajógy od Guru Padmasambhavy, jenž ji zase získal od mahásiddhy Húmkáry. Vairóčana poté předával jantrajógu různým žákům, jako byl například Judra Ňingpo. A takto se dostala až k nám. Toto je linie nauky.

Vedle Vairóčanova textu existuje také ústní transmise jantrajógy, která spolu s vysvětlením učitele usnadní porozumění původnímu textu. Já sám se ji naučil převážně od svého strýce Orgjena Tendzina, který byl vynikající praktikující jantry i dzogčhenu. Několik let po mém příchodu do Itálie, se lidé začali zajímat o tantru a tibetskou jógu, tak jsem je začal učit jantrajógu.

Sanskrtské slovo jóga se do tibetštiny překládá jako naldžor. Jóga znamená spojení, ale naldžor ve skutečnosti znamená poznání prvotního stavu. Nal doslovně znamená původní nebo pravý. Džor znamená tento stav objevit nebo vlastnit. Pravý význam slova naldžor je tedy objevit naši skutečnou kondici. Při praxi jantrajógy používáme tělo, hlas i mysl. Tělem provádíme pohyby a zaujímáme různé pozice. S hlasem nebo energií provádíme dechová cvičení nazývané pránájáma. Pomocí mysli se soustředíme nebo provádíme vizualizace, a tak se můžeme dostat mimo rušivé myšlenky a posuzování. Tím, že pracujeme s tělem, řečí i myslí máme možnost dosáhnout skutečného poznání, pochopení našeho prvotního stavu. Toto je opravdový význam pojmu jóga ve slově jantrajóga.

Když hovoříme o tělu, řeči a mysli, měli bychom si uvědomit, že zapojit tělo bývá nejsnazší, neboť je spojeno s materiální rovinou. Fyzické tělo nám umožňuje vidět a dotýkat se věcí. Je to velmi hmatatelný nástroj, díky němuž můžeme dosáhnout určitého stupně porozumění. K nabytí hlubšího poznání je nezbytné pracovat na úrovni hlasu neboli energie, ale ještě důležitější je úroveň mysli. V józe se mysl považuje za krále, energie se přirovnává k ministrům a tělo k poddaným. Je zřejmé, že mysl je důležitější než tělo a hlas. Nicméně tělesné pohyby jsou také důležité, neboť pokud neumíme ovládat tělo, nemůžeme ovládnout ani energii. A pokud neumíme ovládat energii, nemůžeme ovládnout ani mysl. Tímto způsobem je mysl závislá na energii a energie na těle. Jóga uvádí tyto tři aspekty do rovnováhy nejprve na úrovni těla pomocí pozic a pohybů, které koordinují a uvádějí v soulad energii člověka. V jantrajóze je mnoho pozic podobných pozicím hathajógy. Jejich provedení je však velmi odlišné. Pozice není v jantrajóze hlavním bodem. Esenciální je sled pohybů, které vedou k zaujmutí pozice a jsou propojené s dýcháním. Jak pohyby, tak pozice se provádějí v omezeném čase, který se odvíjí od základního cyklu čtyř dob.Vairóčanova jantrajóga obsahuje 108 cvičení. Hlavní část je rozdělena do pěti sérií, každá s vlastní dechovou technikou neboli pránájámou, které slouží k ovládání energie prány. Pět hlavních praxí prány se váže k pěti sériím janter. Před prováděním těchto cvičení je nezbytné cvičit přípravné pohyby. Když nás poprvé učitel seznámí se cvičením spojeným s energií prány, nemůžeme si být nikdy zcela jisti, že ji děláme správným způsobem. Proto v jantře existuje osm přípravných pohybů, které odpovídají osmi způsobům dýchání. Pokud se těchto osm pohybů zvaných Lungsang naučíme a budeme je dostatečně provádět, měli bychom pak vědět, jak správně dýchat a nedělat tak chyby při praxích spojených s ovládáním prány. Další dvě série pěti pohybů, Cidžong a Candul, uvádějí energii v soulad. Těchto osmnáct pohybů – jedna série osmi a dvě série každá po pěti – se nazývají přípravná cvičení. Jakmile se je naučíme, můžeme postoupit k hlavním cvičením, jimiž je pět sérií janter a pět cvičení prány.

V zásadě nám všechna tato cvičení pomáhají koordinovat dech v každodenním životě. Všichni víme, jak se nadechuje a vydechuje. Běžně to však neprovádíme správně, neboť naše dýchání je spojeno s myslí, která je rozptýlená a zmatená. To zcela jasně vidíme, když porovnáme způsob, jakým dýchá rozrušený člověk, a jakým klidný a vyrovnaný. Proto je nezbytné náš dech koordinovat. V józe se říká, že život je dýchání, protože náš život začíná dechem. Jakmile dýchat přestaneme, náš život končí. O praktikujících jógy se říká, že žijí dlouhý život, protože sladili svůj dech. Jednou z nejdůležitějších praxí, jež k tomuto cíli vedou, je praxe kumbhaky, což je výjimečná metoda zadržení dechu. Provádíme-li kumbhaku správným způsobem a pravidelně, pomůže nám srovnat dýchání v běžném životě, takže jej už více nebudou ovládat myšlenky a emoce.

Vairóčanova jantrajóga patří k tradici dzogčhenu. Dzogčhenové metody jsou odlišné od metod anuttaratanter. Metodou tantry je transformace, zatímco v naukách súter je to zřeknutí se. V sútrách se například emoce nazývají „jedem“, neboť pokud se jimi necháme podmínit, můžeme zapříčinit řadu problémů a negativit. Takže náš život ovládáme tím, že se zříkáme příčiny negativity. V tantře však lze „jed“ přeměnit, neboť skutečnou přirozeností emocí je energie, aspekt naší pravé kondice.

Atijógu neboli dzogčhen najdeme převážně v tradici Ňingmapa. Ati znamená v jazyce Oddijány „prvotní stav“ a jóga znamená „znalost“ nebo „porozumění“. Příznačným pro nauku dzogčhenu není princip transformace, ale metoda samoosvobozování, která vizualizaci božstev nezahrnuje. Jelikož Vairóčanova jantrajóga patří k naukám dzogčhenu, neprovádíme vizualizace sebe sama ve formě božstva, jak je tomu u tantrických praxí. Namísto toho si vizualizujeme čakry a kanály metodou zvanou tongra. Tong znamená „prázdnota“ a ra „dimenze“. V dimenzi prázdnoty, namísto transformace v božstvo, spočíváme bdělí v poznání prázdnoty, jenž je naší pravou přirozenou podstatou. Pokud se naopak chcete naučit systém jantry Hévadžry nebo tanter Kálačakry, musíte obdržet iniciaci příslušné tantry, a poté praktikovat fázi rozvoje a fázi završení. Jedině pak budete moci praktikovat jantrajógu a pracovat s energií prány spojenou s kanály a čakrami.

Kanály a čakry představují vnitřní uspořádání lidského těla, jež je v tantrických textech popisováno jako „tělo vadžry“. Vadžra znamená nezničitelný a „tělem vadžry“ se míní dimenze tří základních složek. Těmi jsou kanály a čakry</i>; prána, která jimi proudí, a bindu neboli thigle, bílá a červená původní esence fyzického těla, které vytvářejí základ pro praxi tummo.

V tantrách upadéši je v dzogčhenové části vysvětleno, že po početí lidské bytosti se nejprve vyvíjí pupeční čakra. Z ní se poté přes kanály vyvíjí čakra hlavy a další hlavní čakry v hrdle a srdci. Tento kanál neboli meridián, známý také jako kanál života se rozvíjí v páteřním kanále a v páteři. Zároveň zůstává hlavní energií centrálního kanálu.

Centrální kanál (v tibetštině Uma) je spojen se dvěma postranními kanály Roma a Kjangma.Kanál Roma je bílý a odpovídá lunární energii. Muži jej mají napravo, ženy nalevo. Ro znamená „chuť“ a hlavní význam tohoto kanálu je spojen s příjemným pociťováním. Kanál Kjangma je červený, spojený se solární energií. Muži jej mají nalevo, ženy napravo. Kjang znamená „jediný“ a na rozdíl od Romy není spojený s mnoha vedlejšími kanály. Ovládání tohoto kanálu je zásadní při rozvíjení zkušenosti prázdnoty. Toto jsou hlavní rysy dvou kanálů, jež jsou spojovány se dvěma principy, s principem upáji neboli metody a principem pradžňi neboli energie. Metoda představuje vše, co patří ke zjevné neboli hmotné dimenzi. Zatímco pradžňá, která všeobecně označuje rozlišující moudrost, v tomto kontextu představuje energii prázdnoty, jež je základem jakékoli manifestace.

Pokud hovoříme o transformaci jako o základním principu praxe tantry, nemíníme tím pouze transformaci energie. Jsme zvyklí na skutečnou, hmotnou vizi, a proto také při transformaci potřebujeme viditelnou postavu božstva nebo mandalu v určité barvě a tvaru. Všechny tyto prvky, jež nám poskytují představu pro transformaci, označují „metodu“. Pradžňá na druhé straně nemá tvar, a jejího pochopení můžeme dosáhnout právě skrze metodu. Ve znázornění božstev ve spojení neboli jab-jum je mužská postava, která představuje metodu, stabilní, zatímco postava ženská, jenž představuje energii, jej objímá v dynamickém pohybu. To symbolizuje naši přirozenou podstatu; metoda je viditelná a stabilní, ale energie ne. Co je představeno, musí být zřejmé a jeho znázornění nám musí umožnit porozumět, že jeho pravou esencí je energie. Tento princip také tvoří základ rozdělení moderních tanter. Ty, jež používají převážně prvek metody, se nazývají tantry otcovské. Ty, jež pracují více s pradžňou neboli energií, se nazývají mateřské tantry. Kanály každopádně nejsou hmotné, ale naopak představují pohyb energie. Energie může kolovat různými způsoby podle toho, jak si kanály vizualizujeme. Obecně si kanály vizualizujeme propletené na úrovni každé čakry a spojené s centrálním kanálem čtyři prsty pod pupkem. Tato vizualizace se týká obzvláště praxí, jejichž cílem je rozvoj pociťování požitku. Na druhé straně se někdy kanály vizualizují jako svisle souběžné. Jindy zase končí centrální kanál čtyři prsty pod pupkem, kde se spojí se dvěma postranními kanály, nebo končí na spodku těla.

Čakry jsou kotouče podél centrálního kanálu, kde se soustřeďuje energie. Podle toho, jakou metodu používáme, si můžeme vizualizovat čtyři, pět nebo šest čaker. Pokud si vizualizujeme čtyři čakry, jsou na hlavě, hrdle, srdci a pupku. Pokud si vizualizujeme šest čaker, jako když pracujeme s pocity požitku, přidáme čakru čtyři prsty pod pupkem a čakru na spodku trupu. Při praxích tantrické transformace je také důležité určitý počet plátků nebo větví jednotlivých čaker, které si vizualizujeme. Obvykle to bývá osm plátků v srdci, šestnáct v hrdle, třicet dva na hlavě a šedesát čtyři v pupku. Avšak, co se počtu plátků týká, existují různá pojetí. Čakry nejsou něčím pomyslným, ale jsou to místa, kde energie vzniká a kde se soustřeďuje. Takže i když nemůžeme říci, že kanály a čakry existují na hmotné úrovni, je zřejmé, že mají svou vlastní realitu. Bez nich by těžko existovalo vysvětlení pro účinnost lékařských terapií, jako jsou akupunktura a moxování. Faktem je, že nemají pevnou hmotnou skladbu. Texty někdy říkají, že si máme centrální kanál vizualizovat tlustý jako palec, někdy jako šíp a jindy mnohem užší. Pokud by měl konečnou velikost, vizualizovali bychom si jej vždy stejným způsobem. Stejně tak i čakry si vizualizujeme podle určitých pokynů a ne na základě jejich skutečného počtu.

Vizualizace provádíme na určitých místech, neboť prána či vitální energie se soustředí tam, kam zaměříme svou mysl. V různých čakrách se zaměřujeme na barevné sféry, jež představují energii pěti elementů. Někdy si tvary a barvy vizualizujeme v různých čakrách, jindy jen v hlavní čakře na pupku.

Meditací nebo kontemplací míníme poznávání přirozené podstaty mysli mimo dualismus. Tento stav symbolizuje centrální kanál, zatímco pravý a levý kanál představují dualistické a karmické dýchání. Neustále žijeme v čase podmíněni vlastní dualistickou vizí, posuzováním, myšlenkami a koncepty. Centrální kanál symbolizuje přirozenou podstatu mysli. Konečným cílem jantrajógy je uvěznit karmickou pránu v centrálním kanálu. Co to znamená? Rozptýleným dýcháním skrze solární a lunární kanál se neustále přerozujeme. Díky rozptýlenosti povstávají veškeré činy a vytvářejí karmu. Proto se běžné dýchání nazývá karmické. Když se narodí živoucí bytost, má již vlastní povahu vytvořenou určitou karmou, která je spojena s pránou a dechem. Pokud se chceme stát mistry sebe samých i vlastní mysli, bez dalších rozptýlení, měli bychom ze všeho nejdříve být schopni ovládnout vlastní dech. Hlavní metoda k tomu se nazývá „uvěznění karmické prány v centrálním kanále“ skrze praxi kumbhaky. Ta spočívá v nadechování vzduchu dvěma kanály a přivedení energie prány do centrálního kanálu. Takto je vzduch, jenž proudí ve dvou karmických kanálech, vyčerpán a sjednocen s centrálním kanálem.

Díky pěti druhům praxí prány, které jsou v této knize vysvětleny, můžeme uskutečnit a upevnit poznání přirozené podstaty mysli, tak že přivedeme karmickou pránu do centrálního kanálu. Praktikující, jenž bez přestání spočívá ve stavu kontemplace, nemá již více problémy s nevyrovnanou energií. Mnoho lidí si neuvědomuje důvod, proč je koordinace dechu nezbytná, neboť věří, že dýchání je něco přirozeného. Říkají: „Proč koordinovat svůj dech? Vždyť od dětství dýcháme přirozeně.“ Avšak ve skutečnosti něco takového, jako je přirozené dýchání, neexistuje. Naše běžné dýchání, které je úzce spojené s energií prány se tradičně přirovnává ke slepému koni, a o mysli se mluví jako o chromém jezdci. Právě tak jako slepý kůň není nezávislý a potřebuje, aby jej někdo vedl, energie potřebuje být vedena myslí. Neexistuje něco jako dýchání, které není závislé a propojené s myslí a emocemi.

Ovládat energii prány je velmi důležité a přivádí nás k poznání přirozenosti mysli, našeho skutečného potenciálu. Pokud uspějeme při získání tohoto potenciálu a osvojíme si jej, ocitneme se na cestě s možností realizace. Na druhé straně pokud si tuto kondici neuvědomíme, zůstaneme otroky vlastní mysli a nebudeme moci spočinout v pravé přirozenosti. Je tedy důležité zkoordinovat tělo a energii. Proto také Vairóčana předal nauku jantrajógy ve vztahu k charakteristickému principu dzogčhenu.