10. kapitola: Únik do duchovna
Naše cesta individuace začíná výzvou, tj. hluboko pociťovaným procitnutím do reality našeho životního úkolu. Tato výzva vede k případnému vykročení přes práh a ochotě zapojit se do procesu probouzení, který nás konfrontuje s našimi strachy a nejistotami. Možná jsme ochotni jim čelit a odevzdat se stezce transformace. Možná však tento práh nepřekročíme doopravdy a místo toho se pustíme do úniku do duchovna.
Únik do duchovna se může tvářit jako vykročení, ale bohužel jím není. Je docela dobře možné vstoupit na duchovní stezku, která je silně ovládána vyhýbáním, anebo jde o falešné vykročení. Únik do idealismu a spirituálně-intelektuálního poznání spojený s touhou po čistotě a dokonalosti oproštěné od světských příměsí je bohužel signálem pokračujících psychických obtíží. Sklon vyhýbat se zapojení do světa emočních vztahů, hmotného vlastnictví, práce, peněz a rodinné zodpovědnosti může vypadat jako zřeknutí se. Velmi často se však jedná o únik. Tuto tendenci lze vyvážit pouze ochotou setkat se s životními problémy a pracovat s nimi. Pak se může objevit opravdová, uzemněná spiritualita.
V psychoterapii je zřejmě nejvlivnějším archetypem formujícím lidský prožitek „spirituality“ Puer Aeternus či věčný chlapec. Vliv tohoto archetypu se silně projevil na mé vlastní cestě i cestě mnoha mých buddhistických přátel. Jako terapeut jsem zjistil, že silný archetyp Puera je společným znakem vyskytujícím se u lidí hledajících „duchovní“ řešení svých životních problémů, zejména u mužů. Puerův vliv se může stejně silně projevovat i v politickém idealismu či ve světě umění. V duchovním světě je však extrémně důležité si jej uvědomit, protože se projevuje zejména v podobě úniku do duchovna.
V duchovním světě můžeme Puera chápat jako archetyp spirituálního instinktu, tj. hledání smyslu a tvořivé inspirace. Je to touha po transcendenci či životě za hranicemi smrtelnosti a pout hmoty, těla a přírodních cyklů. Jak píše Hillman ve své práci Puer Papers, jedná se o archetyp, který „ztělesňuje transcendentní duchovní síly kolektivního nevědomí“. Je to princip, který bojuje proti světskosti a chce se stát božskou bytostí, čistou a neposkvrněnou. Puer je v tomto smyslu ztělesněním duchovního hledání – principem povznesení a transcendence.
Puer je mnohdy spojen s obrazem mesiáše či spasitele, který přináší zprávu o vysvobození z pozemských bolestí a smrtelnosti. Spasitel typu Puera se může stát kultovní postavou slibující vysvobození či věčný život, pokud se staneme jeho stoupencem a vzdáme se světského života. Téměř všechna náboženství, která zdůrazňují transcendenci, považují tento archetyp za nejvyšší, ačkoli jako takový nemusí mít jméno. Kristus je zjevně jedním z jeho vtělení. Puer může být božský posel přinášející zjevení a duchovní vize. V tomto smyslu je naše západní pojetí spirituality zabarveno archetypem Puera ve všem, co je povznášející, vizionářské, inspirující a čisté, neposkvrněné světem. Naopak ve východních náboženstvích jako je buddhismus představuje postava bódhisattvy uzemněnější ideál spirituality v lidském těle.
V mytologii jsou téměř všechny postavy Puera okřídlené. Nejznámější jsou Merkur a Ikaros. Merkur se svými okřídlenými botami je nositelem zpráv ze světa bohů na zem a do podsvětí. Ikaros nás naopak varuje před riziky Puerovy neuzemněnosti a přílišného idealismu.
Puer do světa vnáší nové vize a je často přítomen při zakládání nových myšlenkových škol, tradic, duchovních hnutí a politických ideologií. Vizionářské osobnosti s mesiášskými rysy archetypu Puera uvádějí do pohybu mnohé z našich spirituálních, politických a uměleckých tradic. Dějiny jsou kořeněny směsí těchto mladistvých ikon inspirovaných a omámených svými vizemi. Můžeme to pozorovat třeba na osobnostech jako Mozart, Che Guevara a John Lennon.
Ve svém životě potřebujeme energii Puera, abychom si udrželi vztah k tomu, co nás inspiruje, ale kdo propadne jeho moci, obdrží jisté výrazně problematické charakteristiky. Ačkoli jde o archetyp duchovní vize, vykazuje Puer rozličné osobité stínové rysy. Táhne nás vzhůru, pryč z pozemské dimenze reality. Vede nás k idealismu, který může být odtržen od praktických potřeb každodenního života. Lidé, jejichž psychice dominuje archetyp Puera, trpí nechutí k materiálnímu světu, zejména k požadavkům práce a praktického života. Často prožívají nutnosti běžného života jako fádní, profánní a banální; připadají jim jako dusivé vězení. Cokoli, co je poutá k životním účelnostem a zodpovědnostem, prožívají jako uvězňující a frustrující.
Závazek vynáší na povrch tyto hluboké strachy, které pohánějí typ Puera k nekonečnému pohybu. Cestování a prozatimní životní styl nevyžadují zakořeněnost a setrvávání ve vztazích. Tito lidé se pohodlně neusadí v oddaném vztahu – vždy se budou snažit uniknout. Zřídka se nechají spoutat a budou se cítit v pasti, pokud po nich někdo bude požadovat skutečný závazek.
V terapii jsem mnohokrát slyšel klientky vyprávět o svých vztazích, či spíše pokusech o vztahy, k mužům praktikujícím buddhismus. Vzpomínám si zejména na jednu, která se cítila přitahována k jednomu muži kvůli jeho duchovním vizím a jemné citlivosti. Cítila, že je schopen se s ní setkat tak hluboce jako nikdo jiný, pokud bylo jisté, že se mezi nimi nevyvine nic dalšího. Nebyl schopen nabídnout žádnou kontinuitu či závazek. Zůstal pár dní a pak se vydal do dalšího z řady dharma center, kde mohl pokračovat ve svém duchovním studiu, aniž by byl vyrušován nějakým vztahem. Když se vrátil, dokázal k ní být upřímný ohledně citů, které k ní choval, ale nedokázal vidět dopady své prchavosti. Bylo to, jako by nabízel něco, co nemohl nikdy dát, protože to by žádalo schopnost opravdu setrvat ve vztahu. Dokázal se vyrovnat s intimitou pouze tehdy, když zde nebyl absolutně žádný pokus vytvořit cosi pevnějšího. Tím se uchovával pocit romantické nereálnosti a jemu to rovněž umožňovalo vyhnout se jakémukoli zapletení s jinými city než pozitivními. Časem začala tato zkušenost mou klientku frustrovat a byla stále bolestnější, protože potřebovala něco skutečnějšího. Mezi nimi nikdy nemohl vzniknout standardní vztah zahrnující praktické každodenní zkušenosti. Brzy se začala cítit zneužívaná a ponižovaná a pochopila, že takový vztah pro svůj život nepotřebuje, i když ji ten muž silně přitahoval.
Toto je běžný příběh dokumentující Puerovu vztahovou nedospělost. Potřebou čilé a nestálé povahy Puera je osvobodit se z říše matky, matka jej však nadále pronásleduje do té míry, že odmítá samu zemi. Čím silnější je pouto k zemi, tím větší je touha vzlétnout, od všeho se osvobodit; přitom však Puer zůstává vězněm svého zvyku nedívat se objektu svého strachu do tváře. Díky své neochotě žít ve světě může mít potíže vyrovnat se s mnoha životními nezbytnostmi. V důsledku toho tito jedinci nikdy dost nevydělají a mají problémy s placením účtů a domácími pracemi. Je ironií, že mnoho mužů pod nadvládou Puera často navazuje vztahy k výrazně zemitým, praktickým, mateřským ženám, které plní uzemňující roli. To může být zdrojem nesmírné frustrace pro jejich partnerky, které nakonec role podpory unaví. Potkal jsem řadu žen, jejichž partneři byli součástí rozhlasového světa. Byly šťastné, že mohou podporovat své nadané partnery v jejich tvorbě, dokud se nezačaly v této roli cítit hluboce zneužívané. Jedna z nich si také uvědomila, že za ni její partner žil její vlastní tvořivý potenciál, který se bála projevit.
Vybavuji si, jak jsem se v prvních letech své buddhistické praxe vztekal nad nutností vydělávat si na živobytí a že jsem možnost pobírat podporu bral jako užitečný prostředek, jak se vyhnout tomu, co jsem ve skutečnosti nechtěl řešit. Mohl jsem si to ospravedlnit tím, že jsem praktikující dharmy a stát by mě tedy měl podporovat, když dělám něco tak záslužného. Jsem si dobře vědom toho, že jsem především nechtěl být zapleten do něčeho tak světského, co by pošpinilo mou „čistou praxi“. Chtěl jsem mít svobodu následovat své vize a ideály duchovního rozvoje. Nechápal jsem, že tyto vize lze uskutečnit pouze tehdy, pokud se zakotví v hmotném světě. Ve své naivitě či povýšenosti jsem si myslel, že se zříkám světa, který jsem považoval za špatný, a přitom jsem na tento svět a jeho podporu silně spoléhal.
Puerova vize je velký dar, ale pokud nedokážeme přenést tyto sny a představy do reality praktického života, má jen malý dopad. Osobnost typu Puera uslyšíme s velkým nadšením vysvětlovat skvěle přijatelné myšlenky, ale často v nás zanechá pochybnost, zda se někdy uskuteční. Sny a myšlenky nevyžadují úsilí a námahu jako jejich realizace. Puer se obává, že jeho vize nikdy nebudou tak dobré, když se „uskuteční“. Přirozenost procesu materializace nevyhnutelně způsobí, že naše vize při převodu ideálu do konkrétní formy ztratí svou dokonalost. Pro někoho je příliš bolestné takovou nedokonalost přijmout. V důsledku toho někteří potenciální umělci ovládaní tímto archetypem nikdy nic nevytvoří. Jejich život se stane hluboce neuspokojivý a nenaplněný v důsledku snahy vyhnout se ztvárnění svých vizí a případnému následnému posuzování a hodnocení.
Řada lidí s dominantním archetypem Puera pociťuje svou spiritualitu či umělecké snažení jako nejdůležitější součást svého života. Ke spiritualitě se často přimknou, protože v této oblasti života dojdou opravdového ocenění a úcty jejich vizionářské ambice. Jejich zájem o duchovní oblast však často způsobuje zanedbávání všeho ostatního. Vztahy a rodina se dostanou na druhou kolej a často jsou chápány jako překážky duchovního vývoje. Znám řadu mužů tohoto typu, kteří se obávají rodičovství víc než čehokoli jiného. Cítí to tak, že mít děti by byla ta nejvíc omezující past, jakou si lze představit. Znamenalo by to zaplést se do nutnosti vydělávat peníze a pracovat pro rodinu, což vidí jako smrt své spirituality. Člověk typu Puera má pocit, že v životě jsou nejdůležitější duchovní záležitosti a že peníze jsou znečištěním těchto ideálů. Mnohdy to vede k tomu, že duchovní organizace mají specificky naivní, idealistické postoje k finančním záležitostem.
Když se muž či žena s dominantním archetypem Puera setká s naukou jako buddhismus, výsledek tohoto setkání bude podbarven Puerovou patologií. Mocné a inspirující ideály buddhistické stezky, zahrnující příslib osvobození a věčného štěstí, jsou pro Puerovu mentalitu neodolatelné. Mnozí z těch, kdo se o tyto nauky zajímají, jsou vážně zranění lidé typu Puera. Puerova přirozená uhýbavost před hmotou a požadavky světského života poněkud patologicky souzní s pojetím zřeknutí se, které Puer promění v projev úniku do duchovna, protože postrádá skutečné pochopení toho, co tibetská tradice nazývá „rozhodné vykročení“. Pokud Puer považuje svět za nudný, nečistý, dusivý a postrádající hodnotu a smysl, vyhlídka na vysvobození z tohoto světa bolesti se může zdát neodolatelná.
Bódhisattvovo zřeknutí se či rozhodné vykročení nejsou uhýbáním před světem, životem, vztahy či prací, ale Puerova patologie je tak může chápat. Ve skutečnosti znamenají ochotu zapojit se do životních skutečností a uvědomit si jejich výzvy, přičemž jsme si vědomi toho, že postrádají konečný smysl. Znamená-li zřeknutí se vzdát se připoutanosti k materiálnímu světu, člověk typu Puera jej převrátí ve vyhýbání se materiálnímu světu. Jeho strach z obyčejnosti, všednosti a emočního nepohodlí žene lidi pod jeho nadvládou do transcendentního intelektuálství a duchovního idealismu, což je dále odvádí z reality života. Výsledkem často bývá, že jim to realita vrátí a v určité fázi života jim nezbyde než čelit procesu uzemnění.
Lidi s mentalitou Puera, kteří strávili první půli života aspirací na duchovní ideály, často konfrontuje s nutností víc se uzemnit nějaká životní změna. Řecký stavitel Daidalos vytvořil křídla určená k letu a řekl svému synovi Ikarovi: „Nelétej příliš vysoko ani příliš nízko.“ Ikarova neschopnost dbát otcova varování nevyhnutelně vedla k jeho pádu. Někteří lidé s tímto sklonem mohou tvrdě vzdorovat zapojení své spirituality do reálného světa. U sebe jsem objevil, že jsem se cítil pohodlněji, když jsem trávil čas na dlouhém meditačním ústraní, protože jsem měl pocit, že je to smysluplné. Výzva přišla, když jsem se vrátil zpět na Západ a začal tyto své zkušenosti uvádět do praxe. Puer se léčí postupným ukotvováním své spirituality v praktickém životě, tj. tím, že začne své ideály a vize uplatňovat a ztvárňovat. To může znamenat materializaci nějaké tvůrčí vize, anebo můžeme, jak vždy zdůrazňuje Jeho Svatost Dalajlama, uvést svůj duchovní život do praxe službou komunitě.
Hodnoty Puera se odvozují od ideálů čistoty a posvátnosti a mohou vést ke vzniku duchovního pláště odříznutého od těla, emocí a citů. Opakuji, že vliv archetypu Puera na západní postoje ke spiritualitě je jiný než v buddhismu, kde rozštěp mezi duchovnem a tělem a cítěním není tak znatelný. Za Puerovým kontrolovaným a zdánlivě čistým a zbožným chováním se často skrývá silný Stín v podobě emocí vytěsňovaných v zájmu udržení dokonalé masky mírumilovného klidu a nestrannosti. Já jsem se po mnoho let své ranné buddhistické praxe snažil rozvíjet iluzi, že nikdy necítím hněv. Jako všichni lidé ovládaní Puerem jsem měl rozporuplné pocity ohledně vztahů a projevování citu. Tato rozporuplnost vedla k tomu, že jsem se vyhýbal konfrontaci s emočními problémy a přál si je místo toho transcendovat, a to především prostřednictvím intelektuálního idealismu. Duchovnost se tak stává velice rozumářská. V duchovních komunitách, jichž ta naše byla dobrým zástupcem, vrhá přehnaný důraz na disciplinované a „spirituálně korektní“ chování skrytý, potlačovaný a nevyjadřovaný Stín. Emoční spodní proudy, nálady a nepovšimnutý hněv pak vybuchují v ostrých konfliktech a rozmíškách, které mohou z života v komunitě udělat peklo. Lidé se sem možná přišli osvobodit od světa, a přitom se jim právě zde manifestuje to, čemu se chtěli vyhnout.
Přijmeme-li, že tělo a city mají v našem duchovním životě stejně důležitou úlohu jako mysl a její vize, začne se tento druh patologie nevyhnutelně uzdravovat. Ve skutečnosti se část Puerova duchovního bohatství odhalí až při možnosti smísit tento vizionářský život s uzemněným vztahem. Takové smísení možná poněkud zkalí ideály duchovní korektnosti, ale s jistotou přinese více lidskosti a soucitu jak vůči sobě, tak vůči druhým.
V postojích jedinců ovládaných Puerem nacházíme jistou míru povýšenosti a inflace plynoucí zřejmě z jejich přepjaté spirituality. Vytváří si iluzi, že jsou osudem určeni k velkým věcem, což mnohdy vede k usilování o dokonalost a zároveň neochotě přijmout svou lidskou podstatu. Tento povýšený postoj neladí s lidskou omylností, a tak mohou být tito lidé silně kritičtí k vlastním chybám. Zatímco tato inflace je obvykle zcela nevědomá, její protiváhu tvoří jakási přehnaně upřímná pokora. Všiml jsem si toho u sebe a svých druhů kolem třicítky. Měli jsme sklon pěstovat jistý druh falešného já založeného na sebepopírání, pokoře a zjemnělosti. Tato maska duchovní milosti vrhala stín, jemuž nebylo dovoleno vystoupit na povrch. Naštěstí se s postupujícím věkem tato milost začala odplavovat a otevírat tak cestu určité neuctivosti, která je mi přirozenější.
Při pohledu zpět vidím, jak dramaticky ovlivňovala moje puerovská povaha můj duchovní život. Stal jsem se takřka buddhistickým fundamentalistou. Byl jsem oddán svým duchovním přesvědčením a skoro fanaticky hájil jejich platnost. Puer může vrhat stín v podobě fanatika, který prosazuje své ideály, jako by byly základem jeho identity. V retrospektivě si uvědomuji, jak dogmaticky jsem prosazoval jistý druh buddhistického absolutismu.
Archetyp Puera je mocnou silou v životě mnoha mužů i žen. Navzdory mnoha obtížím a překážkám by nebylo správné jej zcela zatratit. Vyhladit jej z naší povahy by znamenalo ztratit ze zřetele jeho zásadní přínos – duchovní inspiraci vedoucí k probouzení hlubších vnitřních vhledů. Zkouška spočívá ve schopnosti tuto stránku své povahy postupně a vědomě integrovat a vtělovat do praktického života na zemi.
Někteří západní psychoanalytici posuzují povahu Puera vcelku tvrdě. Marie-Louise von Franz, jungovská analytička, která jej obšírně studovala, je zastánkyní práce jako nejlepšího „léku“ pro Puera. Tento lék nebývá vždy vítán, můj učitel Lama Thubten Yeshe si jej však zřejmě cenil. Mnozí jeho studenti včetně mne tvrdě pracovali v praktickém procesu stavby dharma center. Vybavuji si hodiny a hodiny náročného bourání prohnilých zdí obrovského převorství a jejich postupného obnovování. Po čtyři roky znamenala moje praxe dharmy především práci stavaře a elektrikáře.
Doceníme-li hmotný svět a zapojíme se do něj a oddáme-li se tvořivým úkolům ztvárnění vize, rosteme. Sny, vize a nápady, které Puer tak rád rozvíjí, se pak mohou zhmotňovat často svěžím, tvořivým a neotřelým způsobem. Pokud si udrží smysluplnost Puerovy vize, stává se práce důležitým prostředkem transformace, jak vím z vlastní zkušenosti. V opačném případě se práce ukazuje jako neuspokojivá a depresivní. Jsme-li schopni snoubit svou vizi s rozvinutím praktických dovedností, výsledky mohou být bohaté a naplňující. Tento proces osvojení dovedností může být stejně důležitý ve světě tvorby jako ve světě duchovním.
Archetyp Puera je v životech mnoha lidí velice důležitý. Nese s sebou inspiraci a vitalitu, jež jsou potřeba pro duchovní hledání. Jeho pozitivní stránkou je úžasná inspirace, která může tvořivě a smysluplně prostoupit vše, co děláme. Stínovou stránku Puera je bohužel velice těžké rozpoznat. Protože je tak záludná, popsal jsem podrobně její rozličné charakteristiky. Tím ovšem nesnižuji hodnotu Puera, který je obratně integrován do života. V určitém momentu vyžaduje tato integrace pochopení Puerovy archetypické protiváhy v podobě Senexe či „starého muže“, praktického principu přinášejícího strukturu, řád a uzemněnost.
Tato protiváha archetypu Puera se může projevovat mnoha způsoby, jimž se budeme věnovat v dalších kapitolách. V kontextu duchovních organizací poskytuje uzemňující strukturu, v procesu zavázání se k úkolu dodává disciplínu a oddanost. Tyto kvality možná puerovská povaha nachází v průvodci. Duchovní průvodce jí může nabídnou způsob, jak se stezce věnovat prakticky – jak spiritualitu ztělesnit a obratně ji v životě ukotvit.
