Život a učení toulavého jógina, učence a básníka Patrula Rinpočheho – vysoce uznávaného tibetského buddhistického mistra meditace z 19. století – v příbězích, které shromáždil a přeložil francouzský buddhistický mnich Matthieu Ricard. Ten příběhy postupně sbíral po více než třicet let na základě osobních vyprávění velkých učitelů současnosti i z písemných zdrojů.
Patrulův životní příběh odhaluje ryzí charakter vysoce realizovaného mistra, který předává dharmu ve všem, co dělá, a který učí prosté kočovníky i významné lamy často nekonvenčním, někdy až humorným způsobem, vždy však s neúprosnou autentičností.
Tyto příběhy moudrosti a soucítění vyprávěli Dilgo Khjence Rinpočhe, Dodrub Tenpe Ňima, Garčhen Rinpočhe, Jangthang Rinpočhe, Khenpo Džampel Dordže, Khenpo Könčhog Mönlam, Khenpo Kunpel, Khenpo Palga, Khenpo Ngawang Palzang, Khenpo Pema Wangjal, Khenpo Šönri, Khenpo Cchering Gonpo, Khunu Rinpočhe Tendzin Gjalcchen, Ňošul Khen Rinpočhe, Ňošul Lungtok Tenpe Ňima, Trogawa Rinpočhe, Tsokňi Rinpočhe, Tulku Orgjen Tobgjal, Tulku Pema Wangjal, Tulku Thondup, Tulku Urgjen Čhemčhog a Tulku Urgjen Rinpočhe.
S předmluvami J. S. dalajlamy, Alaka Zenkara Rinpočheho a Džigme Khjence Rinpočheho.
Přeložily Zuzana Daňková a Lucie Poláčková, Překladatelská skupina Dharmašrí při Samten Tse Praha.
Osvícený tulák zachycuje fascinující životní příběhy velkého Patrula, proslulého učence a praktikujícího dharmy jehož lví řev rozezníval tiché jeskyně tibetských velehor zvukem absolutní moudrosti a nepodmíněného soucítění, které nyní díky této vzácné knize mohou rozeznít srdce všech čtenářů – laiků i praktikujících.“ – Tulku Thondup Rinpočhe, autor knihy Mistři meditace a zázraků
„Tato kniha se stane klasikou a bude nepostradatelná pro všechny, kdo chtějí pochopit niternou podstatu tibetského buddhismu.“ – Ringu Tulku Rinpočhe, autor Zmatení vyvstává jako moudrost.
„Učení Patrula Rinpočheho ovlivnilo bezpočet meditujících, včetně učenců a jóginů ze všech čtyř linií tibetského buddhismu. Tato vynikající kniha bude velmi přínosná pro každého, kdo se zajímá o cestu k probuzení.“ – Mingjur Rinpočhe, autor Radosti ze života
Úvodní slovo Jeho Svatosti dalajlamy
Úvodní slovo Alak Zenkar Tudeng Ňimy
Úvodní slovo Džigme Khjenceho
Předmluva
Úvod
Počátky
Linie Palge
Patrul jako malé dítě
Patrulův prvotní učitel
Malý mnich
Patrul se utká s mocným protivníkem
Palge Tulku se vydává vlastní cestou
Patrul učenec
Dó Khjence Patrula překvapí
„Dobrá rada“
Patrul se snaží provádět poklony
Jasnozřivost Patrulova učitele
Patrul sám sebe napomíná
Patrul dostává zvláštní přenos
Připomínka balvanu
Patrul a páramita trpělivosti
„Házej po nich kameny“
Patrul a jasnovidný mnich
Zázračné květiny
Zloděj si dělá zálusk na obětinu stříbra
Patrul o vlastnění věcí
Patrul praktikuje na pohřebišti, kde straší
Setkání dvou myslí
„Pokazils to!“
Pevnost, kde straší
Džigme Gjalwe Ňugu a zlovolný duch
Patrul a tři mniši z Dargje
Patrul se zmiňuje o svých minulých životech
Lungtok potkává svého prvotního učitele
Vhled do Patrulovy mysli
„Zásadní body Praxe“
Patrul obětuje ovádům
Patrul nalézá svou mez
Rozvinutí soucítění, pochopení prázdna
Lungtokův sen
Patrul uvádí Lungtoka do přirozenosti mysli
Lungtok se učí pozpátku
Lungtok praktikuje v Ledovcové pustině
Velký mistr Patrul
Mnichovo plné doznání
Patrul čeká ve frontě na požehnání
Patrul natírá tormy
Patrul opět putuje kolem kláštera Dargje
Patrul a vdova
Patrulovo učení promlouvá ke všem bytostem
Patrul se vydává za sluhu
Patrul si dává čaj s malou dívenkou
Patrul a vyhozená veš
Jen tak vsedě na posteli
Tulku, jemuž se změnilo jméno
Patrul se snaží setkat se Šabkarem
Země pojídačů hmyzu
Patrul potkává příkladného mnicha
Patrulova oddanost praxi
Patrul usmiřuje krevní mstu
Patrul praktikuje v divočině lesa Ari
Patrul a supi
Patrul praktikuje tummo ve sněhové bouři
Lungtokova matka
Patrul předává učení v lese
Dalekosáhlý vliv Patrulova učení
Lungtok a vůdce banditů
Dó Khjenceho pohostinnost
Dar od Lungtokovy matky
„To je ono!“
Dilema Adzom Drugpy
Patrul je požádán o mimořádné učení
Viditelné výsledky jógy
Tance živých a neživých předmětů
Patrul se směje nad mrtvolou starého muže
Devět bratrů potěšilo Patrula
Patrul čte myšlenky Tertöna Sogjala
Patrulovo zázračné uzdravení
Patrul a Čhokgjur Lingpa
Patrul vyslovuje důvěru v Čhokgjur Lingpu
Patrulovy rady od srdce starému nomádovi
„O přirozenosti mysli“
Obětní dar stříbra
Patrul a žlutý pergamen Čhokgjur Lingpy
Další obětina stříbra
„Jedna chuť“
Karme Khenpo Rinčhen Dargje žádá o učení
Patrul dostává učení od starého lamy
Patrul přijímá své vlastní nauky
Patrul žádá Velkého Situa z Kathoku o pomoc
Klíč k praxi
„Rada pro Garwanga z východních roklin Gjalmo Rong“
Patrul dostává učení od Mahasiddhy z Tromu
Vyšší vnímání Čhojing Rangdröla
Předpověď Gjalwa Džangčhuba
Pokus o audienci u významného lamy
Pokus o audienci u dalšího významného lamy
Džamjang Khjence Wangpo odvolává Patrulovo doporučení
Patrul a Džamjang Khjence Wangpo
Zmizení rozčileného Patrula
Patrul a Lama Mipham
Užaslý Patrul
Kdo je vzdělanější
Mezi vámi třemi velkými mistry
Patrul opouští klášter Dzogčhen
Rada sobě samému
Patrulova bolest
Patrul učí Khenpa Jönten Gjaccha
Patrul předsedá velké debatě
Rada pro Alak Dongaka
Jeden jako druhý
Patrul jde žebrat o jídlo
Lungtok opouští svého lamu
Jak Patrul učil ve Vrbovém ústraní
„Touha po samotě“
Patrul přijímá výjimečného hosta
Patrul potkává dva vrahy
Patrul předává učení velké dokonalosti v Trama Lungu
Stačí jídlo na den
Rozladěný Patrul
Patrul a učený geše
Důvtipný lama
Hra z lotosového hájku
Jak nomádská rodina obelstila Patrula
Jak další nomádská rodina přelstila Patrula
Patrulovy vybrané způsoby
Patrulovy neurvalé způsoby
Někteří ho milují, jiní se ho bojí
Patrul ctí přirozený řád přírodních živlů
Slova varování
Patrul se vzdává vzácné mandaly
Žebráci a rytci kamenů mani
Patrul prosí o více žebráků
Patrul přijímá, co je mu dáváno
Patrul cvičí jógu
Patrul cestuje zvláštním způsobem
Patrul přijímá lamu jménem Tulku Lo-nga
Tulku Lo-nga a Patrulův koberec
Setkání se třetím Dodrubčhenem
Setkání s jóginem
První učení třetího Dodrubčhena
Druhá návštěva třetího Dodrubčhena
Patrulovo tábořiště
Zřeknutí Wangčhog Dordžeho
Návrat Wangčhog Dordžeho
Khenčhen Taši Özer se chce setkat s Patrulem
Khenpo Könčhog Drönme se snaží setkat s Patrulem
Tulku Thrama dostává instrukce
Patrulova poslední velká veřejná ganačakra
Poslední dny a hodiny
Po Patrulově smrti
Patrulovy jedinečné kvality
„Volání Lamy z dálky: Píseň oddanosti a touhy“, Prosba o požehnání tří linií
Stručné životopisy
Význačné osobnosti, učitelé a žáci
Adzom Drugpa
Alak Dongak Gjaccho
Čhokgjur Dečhen Lingpa
Čhöjing Rangdröl
Dó Khjence Ješe Dordže
Dola Džigme Kalzang
Gjalse Šenphen Thaje
Gjurme Pema Namgjal, třetí Šečhen Gjalcchab
Džamgon Kongtrul Lodrö Thaje
Džamjang Khjence Wangpo
Džigme Gjalwe Ňugu
Džigme Lingpa
Džigme Ngocchar Gjaccho
Džigme Phüncchok Džungne, druhý Dodrubčhen
Džigme Tenpe Ňima, třetí Dodrubčhen
Džigme Trinlej Özer, první Dodrubčhen
Karme Khenpo Rinčhen Dargje
Druhý Kathok Situ, Čhokji Lodrö Orgjen Tenpa Namgjal
Khenčhen Taši Özer
Khenpo Künzang Palden (Khenpo Künpel)
Khenpo Pema Dordže
Khenpo Šenphen Čhokji Nangwa
Khenpo Jönten Gjaccho
Lama Mipham Rinpočhe
Longčhen Rabdžam (Longčhenpa)
Mingjur Namkhai Dordže
Miňak Kunzang Sönam
Ňošul Lungtok Tenpai Ňima
Önpo Orgjen Tendzin Norbu
Pema Dečhen Zangpo, třetí Mura Tulku
Rogza Sönam Palge
Šabkar Cchogdruk Rangdröl
Šečhen Öntrul Gjurme Thuthob Namgjal
Poznámky
Slovníček
Zdroje
O mistrech, vypravěčích příběhů
Zdroje příběhů
Zdroje životopisných poznámek
Písemné zdroje
Poděkování
Rejstřík
Patrul Rinpočhe, Orgjen Džigme Čhökji Wangpo (1808–1887), potulný praktikující ze staré tradice poustevníků, kteří se všeho zřekli, se stal jedním z nejuctívanějších duchovních učitelů v dějinách Tibetu. Ač široko daleko proslul jako věhlasný učenec a autor básní i učených pojednání, žil zcela prostým životem. Byl silným zastáncem radostí osamělého života v ústraní a vždy zdůrazňoval marnost světských činností a ambicí. Příklad jeho života je dodnes živoucí připomínkou a neslábnoucím zdrojem inspirace pro praktikující tibetského buddhismu.
Patrul Rinpočhe byl příkladným ztělesněním nejčistších buddhistických ideálů zřeknutí, moudrosti a soucítění. Po většinu svého života se toulal po horách a přebýval v jeskyních, lesích a odlehlých poustevnách. Když odněkud odcházel, často neznal další cíl. Pokud se někde zastavil, neměl nic konkrétního v plánu. Hlavní meditací, které se v divočině věnoval, bylo rozvíjení bódhičitty – přání zbavit všechny cítící bytosti utrpení a přinést jim absolutní svobodu probuzení.
V mládí Patrul studoval u předních učitelů své doby. Měl fenomenální paměť a většinu učení, která slyšel, si přesně zapamatoval. Dokázal proto vysvětlovat i nejsložitější aspekty buddhistické filosofie zpaměti, aniž by musel nahlédnout do jediné stránky textu, dokonce i když předával učení trvající několik měsíců.
Patrul se vůbec nezajímal o světské záležitosti a zcela přirozeně opustil osm světských zájmů, zdrojů obyčejných nadějí a strachů, kterými jsou zisk a ztráta, potěšení a bolest, chvála a hana, sláva a opovržení.
Když v devětasedmdesáti letech zemřel, sestával jeho osobní majetek z téhož mála věcí, s nimiž se poprvé vydal na cestu zřeknutí: měl u sebe dva texty – Cestu bódhisattvy a Původní verše Střední cesty, žebrací misku, červenou vlněnou mošnu se žlutým mnišským rouchem, modlitební mlýnek, hůl a malou kovovou konvičku na vaření čaje.
Významní mistři současnosti si Patrula Rinpočheho připomínají jako meditujícího a učence, který silou své praxe dosáhl nejvyšší realizace absolutní skutečnosti. Dilgo Khjence Rinpočhe prohlásil, že Patrul byl nedostižný ve své realizaci náhledu, meditace a jednání dzogčhenu. Jeho Svatost čtrnáctý dalajlama často obdivně hovoří o Patrulově učení o bódhičittě, které sám praktikuje a předává.
Během pobytů v ústraní na odlehlých místech Patrul Rinpočhe sepsal řadu hlubokých a originálních pojednání, z nichž se většina zachovala. Spontánně také složil množství básní a duchovních rad, ze kterých se však mnohé nedochovaly poté, co se dostaly do rukou těch, jimž byly určeny.
Své nejznámější dílo, Slova mého dokonalého učitele, sepsal v jeskyni nad klášterem Dzogčhen. Snoubí se v něm klasický jazyk s barvitou hovorovou tibetštinou a jsou to zdaleka nejrozšířenější učení a instrukce k přípravným praxím linie Ňingma. Je to text vysoce ceněný všemi čtyřmi školami tibetského buddhismu a byl přeložen do mnoha jazyků včetně češtiny.
Patrul Rinpočhe shromáždil a ve zhuštěné podobě sepsal instrukce svých vlastních učitelů k meditacím velké dokonalosti (dzogčhen). Takovým textem je například Patrulův slavný komentář ke Vystižení podstaty třemi slovy od Garab Dordžeho.
Spolu se svými současníky Džamgön Kongtrul Lodrö Thajem, Džamjang Khjence Wangpem a Lamou Mipham Rinpočhem hrál zásadní úlohu při rozvoji nesektářského hnutí rime, které vzkvétalo v 19. století a přispělo k oživení tibetského buddhismu v době, kdy bylo mnoho vzácných linií a praxí na pokraji zániku.
Drsný životní styl Patrula Rinpočheho byl v přímém protikladu k náboženské okázalosti a pompéznosti mnohých velkých klášterů a připomínal všem, vysoko i nízko postaveným, skromnost a prostotu, které jsou jádrem Buddhova učení. Ačkoliv žil jako obyčejný žebrák, všichni ho velmi uctívali, od prostých kočovníků až po největší mistry jeho doby. Svým neústupným důrazem na meditační praxi, neposkvrněné jednání a velkorysé soucítění ve veškerém konání nastavil vysokou duchovní laťku pro buddhisty všech škol a tradic.
Palge Tulku se vydává vlastní cestou
Když bylo Patrulovi asi dvacet let, zemřel mocný Önpo Könčhog, správce pokladny sídla linie Palge. Po jeho smrti Patrul učinil rozhodnutí vzdát se všech světských věcí, aby se mohl plně oddat praxi dharmy.
Nechal zavřít své sídlo a vyrovnal všechny finanční záležitosti ohledně majetku Labrangu Palge. Vzdal se veškerého hmotného majetku a vlastnictví, které mu náleželo jako rozpoznané inkarnaci předchozích tulkuů linie Palge. Stejně jako jeho učitel Džigme Gjalwe Ňugu se i Patrul rozhodl zjednodušit svůj život tak, aby mohl dosáhnout svého duchovního cíle – osvícení ve prospěch všech bytostí.
Ovšem na rozdíl od svého učitele se Patrul nezavázal zůstat na jediném místě, dokud nedosáhne realizace, nýbrž zvolil cestu potulného praktikujícího, toulavého mnicha bez stálého domova, ne nepodobnou životu kočovných pastevců, mezi nimiž vyrůstal.
Na téma vzdání se vysokého společenského postavení, statků, majetku a pohodlného života rozpoznaného tulkua Patrul později napsal:
Být význačný je zlé.
Být opovrhovaný je dobré.
Máš-li vysoké postavení, vzkvétá ješitnost a žárlivost.
Máš-li nízké postavení, jsi uvolněný a může vzkvétat praxe.
Velcí mistři minulosti sedávali na nejnižších místech.
Být bohatý je zlé.
Nemít téměř nic je dobré.
Mít bohatství a muset ho rozhojňovat a chránit je břemenem.
Když nemáš téměř nic, můžeš postupovat na cestě praxe.
Mít jen to, co je zhola nezbytné – to je dokonalý život v dharmě.
Tak se Patrul vydal vlastní cestou. Nevzal si s sebou nic kromě žebrací misky, čajové konvice a výtisku Šántidévovy Cesty bódhisattvy (Bódhičarjávatára). Putoval vždy pěšky, nikdy ne na koni. Někdy cestoval spolu s druhými, jindy sám. Žil v souladu s moudrostí mistrů:
Kdekoliv přebýváš, zanech po sobě jen otisk na podložce,
na níž jsi seděl.
Kudykoliv procházíš, zanech po sobě jen otisky svých stop.
Jakmile si obuješ boty, ať po tobě nezůstane nic.
Patrul se tak vzdal běžných závazků a byl volný. Neměl žádné plány, takže jeho život mohl být spontánní a bezprostřední. Na jednom místě se vždy zdržel jen tak dlouho, jak chtěl, nikdy déle. Když cítil, že je čas odejít, mohl se jen zvednout a jít, aniž by se musel dvakrát rozmýšlet.
Od chvíle, kdy učinil své smělé rozhodnutí, až do posledního dechu zůstal Patrul potulným praktikujícím, který zasvětil celý svůj život dharmě.
Touha po samotě
V sídlištích běžného světa
se bez ustání jeví
klamná iluze samsáry,
jako nesčetné nekonečné plány.
Nezmaten těmito iluzemi
a vida jejich marnost,
Abu z hloubi srdce touží po samotě hor.
Praktikující – laici i mniši
v klášterech i vesnicích,
jsou přetíženi činnostmi a povinnostmi.
Vida, jak jsou pohlceni prací v nesmyslném rozptýlení,
Abu z hloubi srdce touží po samotě hor.
Jako by neměli zemřít, ale měli věčně žít,
lidé vymýšlejí nové plány
i na samém prahu smrti.
Jak smutné je vidět, že jejich plány přijdou vniveč.
Abu z hloubi srdce touží po samotě hor.
Známosti mohou podněcovat vášně a zlobu,
kvůli společníkům upadáme do osidel podvodů a klamu.
Vida tolik „přátel“, kteří nejsou zdrojem ctnosti,
Abu z hloubi srdce touží po samotě hor.
Ve třech světech existence
jsou negativní emoce zákeřnými nepřáteli.
V šesti říších samsáry
roztáčí rozptýlení kolo cyklické existence.
Vida, jak to vše rodí jen další utrpení,
Abu z hloubi srdce touží po samotě hor.
Neomylní ochránci, Guru a Tři klenoty,
dejte mi požehnání,
abych v divočině přežil a vytrval.
Kéž se mi díky pobývání v divočině
dostane požehnání ústraní hor:
samoty těla,
samoty řeči,
samoty mysli.
Rada pro Garwanga z východních roklin Gjalmo Rong
Zde je několik nejdůležitějších bodů sepsaných pro ty, kteří mají jen skrovné formální vzdělání a rádi by praktikovali dharmu.
Za prvé, pokud chceš praktikovat dharmu, ale zatím jsi nezačal, nemáš ještě dostatečně silné odhodlání. S lehkomyslností blázna musíš učinit radikální rozhodnutí: řídit se radami kvalifikovaného mistra a nikoho jiného.
Po přijetí tohoto hlubokého závazku začni s přípravnými praxemi a pomocí „čtyř myšlenek obracejících mysl k dharmě“ zkroť svou mysl.
Za další, ať se ti děje cokoliv dobrého či zlého, rozeznej, že běžné světské starosti nemají žádný smysl, ani tak malý jako sezamové semínko.
Dokud nebudeš obyčejné samsárické události vnímat s přirozeným odporem – jako nemocný žloutenkou pohlíží na porci mastného jídla – bude z tebe nejspíš jen přehnaně horlivý asketa, podobný volu s ocasem přivřeným ve vratech.
Jestliže se zřekneš běžných činností jen z prchavého rozmaru, dopadneš jako neúspěšný „realizovaný jógin“ či otrávený „velký meditující“. Budeš jako někdo, kdo ztrácí čas máčením ztvrdlých, zničených bot ve vodě v naději, že zase změknou.
Dokud zcela neporozumíš „čtyřem myšlenkám obracejícím mysl k dharmě“ a tím nezískáš skutečnou schopnost zříci se běžného života, ani se nenamáhej opakovat mantry nebo se kvůli praxi vzdávat běžných činností. To je velmi důležité.
Naopak, když začneš zakoušet neochvějnou únavu ze samsáry, skutečný pocit zřeknutí, neměnnou oddanost a pevnou sebedůvěru, učinil jsi první krok: definitivně ses osvobodil od názorů druhých.
Tehdy nastane čas vzdálit se od přátel a nepřátel, opustit plány, přestat se zajímat o vše, cos měl ještě udělat, neovlivněn názory přátel a partnerů. Tehdy přijde čas neposlouchat nadřízené ani podřízené. Bude to čas rozhodnout se sám za sebe, převzít vládu nad svým osudem a uniknout, jako když se chycené divoké zvíře vyprostí z pasti.
Co se týče vlastní praxe, výcvik těla a řeči (které jsou jako sluhové) nebude nejúčinnější. Daleko účinnější bude pracovat s myslí (která je pánem nade vším).
Co se týče smyslu praxe, věz, že bez kořenů (přijetí útočiště a rozvíjení bódhičitty) neporoste kmen (sliby a závazky). Pokud tyto chybí, nevykvetou květy (náhled a jednání) a ani nedozraje ovoce (fáze vytváření a završení).
Zdrojem celé cesty dharmy je přijetí útočiště a rozvíjení bódhičitty (přání dosáhnout buddhovství, osvíceného stavu, pro dobro všech cítících bytostí). Útočiště a bódhičitta jsou kořenem všech osmdesáti čtyř tisíc oddílů dharmy a devíti postupných prostředků. Jsou základnou, podstatou, hlavním kmenem i životní silou cesty. Bez nich je dharma pouhou mrtvolou (či jen kusem mrtvoly) a nemá žádnou podstatu.
O těchto dvou kořenech by se toho dalo říci mnoho. Ve zkratce přijetí útočiště znamená rozvinout úplné přesvědčení a důvěru ve Tři svrchované klenoty. Rozvinutí bódhičitty znamená uvědomit si, že všechny nespočetné cítící bytosti byly někdy během uplynulých životů našimi rodiči, nikdy se nevzdávat přání přinést jim štěstí a odhodlat se dosáhnout buddhovství pro jejich dobro.
Nechytej se pouze rouna slov, ale postav se pevně na nohy vlastní praxe. Po obdržení pokynů duchovního učitele se cvič v gurujóze (splynutí s prvotní přirozeností gurua), v přenosu vědomí (phowa) či v jiné praxi přímé a rychlé cesty, ke které jsi obdržel zmocnění.
Pokud toho nejsi schopen, na pevných základech (útočiště a bódhičitty) a s dobrým srdcem recituj mantru mani. To postačí.
Pokud tě na cestě nepohání životní síla neúnavné píle a vytrvalosti, pak i kdybys dobře znal všechny spisy devíti prostředků, nepovede to k dosažení buddhovství v jediném životě.
Nicméně si buď jistý tím, že už díky pouhému zaslechnutí slov Tři klenoty dosáhneš jednoho dne stavu buddhovství.
To napsal Palge v koleji Šrí Singha.
Patrul uvádí Lungtoka do přirozenosti mysli
Patrul a Lungtok často stoupali po svahu směrem k Nakčhungu, louce vysoko nad klášterem Dzogčhen, až došli k vysokému jehličnatému stromu. Patrul se každý den odebral na jiné opuštěné místo, aby tam o samotě praktikoval. Lungtok zůstával pod vysokou borovicí a meditoval. Nakonec vždy Lungtok udělal čaj, načež se Patrul vrátil a usedl k němu.
Za soumraku Patrul chodíval na otevřené místo na louce na hraně útesu čnícího nad údolím Dzogčhen. Rozložil vždy svou plstěnou podložku, natáhl se na ni na záda a prováděl praxi „trojí oblohy“.
Jednou večer po skončení praxe se Patrul zeptal: „Pověz, drahý Lungtoku, neříkal jsi, žes ještě nerozpoznal přirozenost mysli?“
„Ano, říkal.“
„Není co nerozpoznat. Pojď sem.“
Lungtok přišel k Patrulovi.
„Lehni si jako já a dívej se na nebe.“
Patrul se položil na záda, a Lungtok udělal totéž.
„Vidíš, jak hvězdy svítí na obloze?“ zeptal se Patrul.
„Ano.“
„Slyšíš, jak dole v klášteře Dzogčhen štěkají psi?“
„Ano.“
„Slyšíš nás dva mluvit?“
„Ano.“
„No, a to je všechno!“
Lungtok později říkával svým žákům: „V tom okamžiku jsem byl přímo uveden do moudrosti nahého prázdného vědomí! Z hloubi mého srdce vyvstala neochvějná jistota a osvobodil jsem se od všech pochybností.“ Přítomnost jeho učitele a mnoho let vlastní meditace v tu chvíli vytvořily příznivé podmínky, z nichž vyvstala hluboká realizace prvotní moudrosti, neoddělitelného vědomí a prázdna.
Pouze přihlášení uživatelé, kteří zakoupili tento produkt, mohou přidat hodnocení.
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.