Pohádka o zrození rodiny

Kniha Pohádka o zrození rodiny přináší dětem a jejich rodičům obrazy rodiny od láskyplného početí, společného života s prenatálními dětmi až po jejich znovuspojení v lásce při narození a v dalším rodinném životě. Nabízí archetyp moudré průvodkyně, která zobecňuje vývojové zkušenosti pro děti i rodiče.

Matka, dítě a otec potřebují při procesech zrození posvátný klid a pocit bezpečí. Dochází tak k žádoucí transformaci v novou rodinu. Je to chvíle bezčasí. Matka a dítě dozrávají k porození placenty, úplnému zrození, a potřebují další čas na opětovné spojení samopřisátím dítěte k dvorci matčina prsu.

Pokud s pokorou a láskou ponecháme matce, dítěti a jejich placentě prostor, mohou se matka i dítě adaptovat na novou vývojovou situaci: na přerod ženy v matku a prenatálního dítěte v dítě (přechod z vnitřního prostoru matčina těla do vnějšího prostoru světa je pro každé dítě fyziologicky a psychologicky v životě největší a nejnáročnější změna). Muž se tímto stává otcem nové rodiny.

Kniha je psána a výtvarně zpracovávána tak, že je lhostejno, kdo je průvodcem procesu pohádkového zrození rodiny Růženky a Ludvíka a jejich dětí – ať už je to porodní asistentka, lékař, lékařka, dula. Proces zrození je zachycen tak čistě, že je lhostejno, i na jakém místě se odehrává – zda na klinice, v nemocnici, v porodním domě či doma.

 

Kniha chce dětem a jejich rodičům předat poslání, že rodičovství je posvátný, ale také obyčejný proces. V dnešní době došlo k tomu, že některá média, odborníci a různí jiní zaangažovaní lidé vymysleli dosti neduživý koncept rodičovství. Rodičovství je někdy prezentováno jako velmi únavný proces, který jednou začne, rodiče jej přežijí a po čase zase skončí, a vše bude „zase jako předtím“. Zřejmě si neuvědomují, že pokud rodičovství vytrhneme z běžného života a vypreparujeme jej na krátkodobý projekt, stane se o to více únavným experimentem, který nejenže nemá z čeho čerpat, ale také jej nikdo nebude chtít přijmout a dále používat.

Děti, které v takovém konceptu vyrůstají, pak příliš neláká, aby ho zopakovaly, či je velmi, velmi náročný. Tímto se z rodičovství v moderním světě stává nezáviděníhodná okolnost komplikující život.

Kniha Pohádka o zrození rodiny má ambici dětem i rodičům nabídnout jednoduchý životní příběh, který se může cyklicky, generačně opakovat, s přitažlivými obrazy procesu zrození rodiny a jejího dalšího života tak, aby mohl patřit k běžným dnům běžné rodiny. Chce rodičům a dětem pomoci, aby vedli jednodušší a lehčí, radostnější a životaschopnější společný život.

Pokud knihu rodiče darují dětem a budou si ji společně číst, pomůže rodinám chápat proces zrození jako běžnou součást života a zároveň jako křehkou identitu nové možnosti zrození v bezpečí kdekoliv s laskavými průvodci.

Odborné i osobní zkušenosti, které autorky chtějí čtenářům předat, je mohou učinit šťastnějšími, radostnějšími a zároveň mohou jejich život zjednodušit a zapříčinit, aby se stal žitelnějším, a to v láskyplném souznění s dětmi.

Kniha v archetypu pohádky přináší ambiciózní sdělení o tom, že společné zrození rodiny přináší mnoho radosti a dobrodružství, obohacení na cestě bezpečným rodičovstvím společně s dětmi.

Jaký je rozdíl mezi „bezpečím“ a „jistotou“? V němčině rozeznávají „Geborgenheit“ („bezpečí“), které vzniká v láskyplném teplém chránícím hnízdě, a „Sicherheit“ („jistota“), jež je závislá na regulovaném pořádku, jako jsou pravidla.

Tato nová kniha chce rodičům a dětem předložit psychologický a empiricky podložený koncept péče o děti a rodiče při zrození rodiny. Podporuje rodičovskou přítomnost, kdy mohou rodiče a jejich děti nabýt jistotu v pocitu bezpečí. Pokud vyžadujeme jenom jistotu, je to jako když nás hlídají bodyguardi, není v tom bezpečí. To lze najít jen v bezvýhradné lásce, především u rodičů, a hlavně u maminky. A pokud rodiče, potažmo maminka, umějí dětem předat jistotu v jasně vymezených láskyplných a pevných hranicích, respektujících potřeby dětí podle jejich stupně vývoje a podle potřeby rodičů, vzniká rámec empatického, kontaktního, vztahového, bezpečného rodičovství s jasnými hranicemi.

Už nikdy nebude nic „jako předtím“, s dětmi je svět krásnější, barevnější, dobrodružnější. Pojďme se tedy krasohledem obrazů a příběhu podívat na vývojové mezníky našich životů tak, abychom život a jeho zrození mohli prožívat plně a zároveň úplně obyčejně, v každodenních radostech.

Knihu autorky věnují všem dětem a jejich rodičům bez rozdílu věku, jejich průvodcům při vývojových úkolech, kterými jsou zrození a znovuspojení v lásce, a také prof. Peterovi G. Fedorovi Freyberghovi, autorovi Prenatálního dítěte a Pohádky o ptáku štěstí k osmdesátiletému jubileu jeho zrození.