Radikální reflexe posledních trendů evropské filosofie — zvl. strukturalismu a postmoderny — svěžím hovorovým jazykem a neotřelým způsobem. Autor analyzuje posvátné, avšak zcela falešné mýty současné konzumní pseudocivilizace, tj. mocenský systém tzv. demokracie, konzumerismus apod. jevy, na základě úvah takových myslitelů, jako jsou Foucault, Baudrillard, Bataille, Lévi-Strauss, Barthes, Derrida, de Sade, Artaud, Lyotard či Patočka.
Jde zhruba o toto:
Vývoj západní civilizace probíhal na základě mýtizace rozumu a dnes jasně vidíme, že s končícím tisíciletím pomalu dosáhl svých mezí. Tento mýtus stojí pouze na systému komunikace. Mýtus je řeč, a proto jím ve skutečnosti může být cokoli (Barthes). Společné vědomí je vytvářeno společným jazykem. „Meze mého jazyka vyznačují meze mého světa.“ (Wittgenstein) Mýtus sám na sebe jenom málokdy prozrazuje, že je mýtem, neboť mýtus je vytvářen na společenskou objednávku.
Mýtizace, ritualizace a medializace, tři fáze jednoho procesu, jenž vytahuje na scénu to nedůležité, aby mohl zakrýt to podstatné. Vše je jen mýtus poznání, mýtus smyslu, mýtus vývoje, mýtus jazyka. Medializace světa proto umožňuje přechod k mnohem rafinovanějším praktikám než kdykoliv dříve. „Komunikace neznamená mluvit, ale předstírat mluvení. Informace neznamená poznat, ale předstírat poznání.“
Masmédia nakonec nevytvářejí nic jiného než globální Potěmkinovy vesnice, vytvářejí ze skutečnosti jakousi pseudo-skutečnost, probíhající ve zrychleném a zjednodušeném přehledu denně na stránkách tisku a na televizních obrazovkách. Celá tato virtuální realita není nic jiného než dovedení tohoto procesu do důsledků. Snahou informačního tlaku je vytvořit umělý svět, svět-konstrukt, svět-obraz, svět-slovo, opak přirozenýho světa věcí.
Nietzsche říká, že „fakta neexistují, pouze interpretace“ a že k samotné podstatě interpretace patří „znásilňování, upravování, zkracování, vypouštění, vycpávání, dobásňování, falšování“. Kultura je nemorální, celá věda je indoktrinace, celá kultura je indoktrinace, celá civilizace je permanentní
indoktrinace.
Nikdo nežije v pravdě, protože to by už nežil. Celý svět je postavenej na lži, civilizace je jedna velká, monstrózní lež. Svoboda, kterou systém nabízí svým členům, je jedna velká past, je to ve skutečnosti úplatek za poslušnost.
Moc je nutný produkt každého sociálního systému. Cílem moci je jednodimenzionální společnost, totální unifikace. Alibi vládnoucích spočívá ve zbabělosti ovládaných.
Rovněž věda je jeden z nejdůležitějších mechanismů moci. Systém založený na informacích je systém kontroly; informace jsou tedy nástrojem moci par excellence. Někdy se spekuluje o tom, že problém moci je už passé. „Někteří od nás intelektuálů očekávají, že se při každé příležitosti postavíme Moci; náš skutečný úkol však spočívá v něčem jiném: v boji proti každé moci.“ (Barthes) Protože s mocí to je vždycky buď anebo.
Různé revoluce sice zakládají svou image na tom, že odstraňují určité projevy nebo formy moci, to ale pochopitelně neznamená, že by se samy moci vzdávaly.
Jedinou cestou, jak dosáhnout jistý modifikace v rámci jednotlivých systémů a zvlášť našeho západního antropocentristického, je prosazení mimosystémového subversivního myšlení…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.