Psilocybinová spojka

Psilocybinová spojka – obsah

Obsah

Předmluva: Příběh o tom, jak mi psilocybin změnil život
Úvod

ČÁST I: Současnost

1. Stav sjednocení
Vrcholné zážitky
Věda: Důkazy transformace
Moderní dějiny

2. Integrální přístup k psychedelikům
Kvadranty
Holony
Instinkty vědomí
Autonomie
Splynutí
Transcendence
Rozpuštění

3. Ekologie synergie
Gaia a teorie živých systémů
Symbióza
Přehodnocování evoluce
Houby a rostliny
Zvířata a psychedelika
Ekologické já

ČÁST II: Minulost

4. Vznik lidstva
Od velkého třesku k primátům
Život na stromech
Od stromů k vysévání semen

5. Myceliální mysl
Dynamika skupiny
Spiritualita
Rozšíření mysli: umění, logika a vnímání času
Jazyk
Psilocybin a vývoj mozku
Kontrasty s jinými teoriemi evoluce člověka
Dlouhá psychedelická historie lidstva

ČÁST III: Budoucnost

6. Kreativita, léčení a ekonomika
Psychoterapie a průvodci
Vizionářské umění a kultura
Filozofie a věda
Psychedelická ekonomie: Kryptoměny, blockchain a psychedelika

7. Podivné atraktory
Komplexita novosti
Teleologické vize
Psychedelická (re)evoluce

Bibliografie
Seznam obrázků
Rejstřík
O autorovi
O knize napsali

Příběh o tom, jak mi psilocybin změnil život

Podobně jako mnoho lidí, kteří se začnou věnovat léčení a osobnímu růstu, jsem měl i já těžké dětství. Oba moji rodiče byli přistěhovalci – matka z Mexika, otec z Íránu – a seznámili se v Kalifornii. Po narození mé sestry jsme se přestěhovali do arizonské pouště. Protože rodiče pocházeli z neanglicky mluvících zemí a neměli dostatečné vzdělání, bylo pro ně obtížné najít si práci. Stres spojený s nedostatkem peněz byl u nás doma cítit každý den. Od útlého věku jsem se ve škole cítil odcizený, zesměšňovaný a kvůli své odlišnosti jsem byl šikanován. Ještě před nástupem na střední školu jsem měl klinicky potvrzené deprese a sebevražedné sklony. Byla mi také diagnostikována porucha pozornosti (ADD) a neurodiverzita mi ztěžovala soustředění v běžném školním prostředí, což můj pocit odcizení ještě více prohlubovalo. Přestože jsem trpěl ADD, byl jsem zařazen do vzdělávacího programu pro nadané, kde jsem mohl rozvíjet své schopnosti logiky a představivosti. Jednou týdně na základní škole a pak jednou denně na střední škole jsem chodil do třídy s volnější strukturou výuky, která se zaměřovala na rozvoj abstraktního myšlení. Hráli jsme tam šachy, malovali, ale také jsme skládali pokročilejší zkoušky ze slovní zásoby. V těchto třídách nehrozilo riziko, že si mě někdo bude dobírat, takže mi poskytovaly určité útočiště před jinak bolestivým každodenním školním životem. Byl jsem zvědavý a rád jsem se učil, a přestože jsem v dětství chodil do kostela, dospíval jsem už jako ateista. V okolním světě jsem žádné důkazy o ničem posvátném neviděl. Zdálo se mi, že bytí je bezútěšné.
Měsíc po maturitě jsem cestou na první koncert své oblíbené kapely Tool dostal hrst houbiček. Vzpomínám si, jak jsem nahlas řekl, že tohle bude nejlepší den roku. Netušil jsem však, že bude nejvýznamnějším v celém mém životě.
Jakmile Tool nastoupili na pódium, začaly houbičky působit a moje vnímání času se rozplynulo. Uvědomoval jsem si pouze přítomný okamžik, který se řítil k prahu, jenž jsem vnímal jako smrt. Vybavil se mi film Matrix a připadal jsem si jako postava Nea, který se chystá odpojit od matrixu – neměl jsem tušení, co je na druhé straně. Čtvrt hodiny jsem se držel zpátky, abych tuto hranici nepřekročil, ale pak jsem se ze zvědavosti uvolnil a nechal svou bytost postupovat vpřed. To, co nastalo, mohu nazvat explozí vědomí v takové míře, jakou jsem od té doby nikdy nezažil. Cítil jsem, jak se každá buňka mé bytosti raduje z lásky a oslavy. Cítil jsem se věčný – mé vědomí existovalo před velkým třeskem a bude existovat i po mé smrti. Tento pocit byl důvěrně známý – jako bych to věděl celou dobu, ale nějak jsem na to zapomněl. Pak zazněl hlas, který byl silný, ale nikoli můj vlastní, a vyslovil mé jméno: „Jahan.“
„Tohle je skutečné?“ zeptal jsem se.
„Ano,“ odpověděl hlas telepaticky. Všechny zdi, které jsem si postavil kolem srdce, se zhroutily a mě na hodinu a půl zaplavila řeka slz hlubokého nadšení a dojetí.
Věděl jsem, že to je hlas Boha, přestože jsem to až do té chvíle považoval za nemožné. Uvědomil jsem si, že tato bytost pod mým vědomím vždycky viděla mýma očima, slyšela mýma ušima, a to po celý můj život. A že totéž současně činila i ve všech ostatních lidech. Bůh byl se mnou. Bůh byl s námi všemi, po celou dobu. Zaznamenal každý prožitek ve vesmíru a každý také s láskou opatroval.
Byl jsem svědkem celého svého života, viděl jsem ho snímek po snímku a všechny ty snímky vedly k tomuto jedinému okamžiku. Pochopil jsem, že veškerá bolest, kterou jsem kdy prožil, byla nezbytná a přesně naplánovaná božskou inteligencí, aby mě přivedla k tomuto průlomu a já se mohl rozplynout v nově nalezeném spojení. Na této úrovni vztahu s Bohem jsem měl pocit, že vím všechno, že znám polohu každého atomu ve vesmíru. Byl jsem s onou větší myslí sjednocen, a přesto jsem to byl stále já, zcela individuální. Cítil jsem největší uspokojení, jaké jsem kdy poznal. V tomto okamžiku svého houbového putování jsem se zeptal Boha: „Co jsme my?“ Tím jsem měl na mysli nás, lidské bytosti. Viděl jsem, jak ze země vystupuje světlo a naplňuje všechny návštěvníky koncertu, a okamžitě jsem pochopil, co se mi ta všeobjímající bytost snaží říct – že jsme láska a světlo a že tyto vlastnosti jsou jedno a totéž. To světlo bylo naprosto inteligentní.
Poté jsem byl proveden Sluneční soustavou a uvědomil jsem si, že „vesmírný prostor“ je stejný prostor, který mám přímo před sebou tady na Zemi. Stejně jako naše těla potřebují kosmické lodě, aby se mohla vydat do vesmíru, potřebuje světlo naše fyzická těla, tyto „časoprostorové“ lodě, aby mohlo zkoumat naše prostorové a časové dimenze. Když naše „biologická kosmická loď“ zemře, jednoduše se přesuneme do jiné. Věčný život individuální duše, vzájemně propojené prostřednictvím centrální sjednocující bytosti, bez možnosti smrti, to je blaženost.
Pochopil jsem, že vlastní identita je výtvorem naší představivosti a že tento svět je ve skutečnosti Nebem. Toto poznání mělo hluboké důsledky. Až do té chvíle jsem bytí považoval za bídné peklo. Poznání, že opak je ve skutečnosti pravdou, mě náhle rozlítilo. Celý život mi lhali! Avšak nikdo z těch, kdo mě uváděli v omyl, si nebyl vědom toho, co se mi nyní ukázalo. Nevěděli, že už jsme v Božím paláci a jediné, co nám brání podle toho žít, jsou nedostatky našeho kolektivního vědomí. Hluboce mě zasáhlo zjištění, jak je tato nevědomost neudržitelná. Zdálo se, že jednou musí přijít doba, kdy si všichni lidé uvědomí podstatu své existence a začnou se k planetě i k sobě navzájem chovat odpovídajícím způsobem – jako v Nebi.
Největší ponaučení, kterou mi tato bytost dala, spočívá v tom, že nejdůležitějšími hodnotami bytí jsou láska a učení. Láska je zdaleka nejdůležitější, učení je až na druhém místě. Všechny ostatní hodnoty – a tady není možné přehánět – byly tak daleko za těmito dvěma, že se zdály téměř prázdné. Láska je nejinteligentnější silou ve vesmíru, která vždy ukazuje správný směr. Učení nám pomáhá přizpůsobovat se, vyvíjet se a posouvat se dál. Obojí nakonec směřuje k jednotě. Pokud člověk orientuje svůj život podle těchto dvou hodnot, nikdy si nebude muset dělat starosti, že by neustál složitost všeho ostatního. Pohled optikou těchto dvou hodnot umožňuje člověku rozpoznat, co je v každém okamžiku důležité.
Když zážitek skončil, vylezl jsem na nejvyšší místo arény, kde se koncert konal, abych se rozhlédl. Věděl jsem, že se můj život proměnil, a cítil jsem se poctěn tím, že jsem si to mohl uvědomit. Následujících sedm let jsem o tomto zážitku přemýšlel téměř denně. O dvě desetiletí později tehdejší zkušenost stále zpracovávám a nevycházím z úžasu. Na vlastní kůži jsem zažil, jak drasticky a rychle lze pomocí psychedelik změnit život. Měsíc po tomto zážitku jsem nastoupil na vysokou školu a začal jsem studovat neurovědy s nadějí, že pochopím souvislosti mezi hmotou a vědomím. Mým cílem bylo přispět k akademickému úsilí o vědecké pochopení vědomí. Soukromě jsem doufal, že budu zkoumat psychedelika, i když tehdy se toho v této oblasti moc nedělo, protože výzkum psychedelik byl do značné míry omezen.
Během prvního semestru na Pima Community College jsem absolvoval dva důležité semináře s fenomenálními profesory, kteří formovali mé studijní zaměření. Prvním z nich byl profesor filozofie, jehož seminář se nazýval „Bůh, mysl a hmota“. Jako učebnice jsme používali knihy Kena Wilbera Stručná historie všeho (Triton, 2010) a The Mission of Art od Alexe Greye. Vliv obou knih je patrný v celém tomto textu. Druhým profesorem byl vášnivý učitel fyziky s podobnou touhou po vědomostech. Věřil jsem, že fyzika mi umožní zásadně porozumět vesmíru, a tak jsem změnil obor, abych se na ni zaměřil. Psilocybinový zážitek mi však po třech letech studia napověděl, že mám fyziku opustit a soustředit se přímo na mystiku. To ve mně vyvolalo obrovský strach, protože se zdálo, že tradiční vzdělání skýtá do budoucna větší sociální a finanční jistotu. Intuice mi však říkala, abych svému prožitku důvěřoval. Nejblíže k poznání mystiky mělo studium filozofie a psychologie, takže jsem znovu změnil obor. Na Arizonské univerzitě jsem pak absolvoval psychologii a fyziku jako vedlejší obory a jeden seminář mi scházel k absolutoriu z matematiky.
Několik měsíců po promoci jsem se zapsal na Univerzitu Johna F. Kennedyho, kde jsem pak získal magisterský titul v oboru vědomí a transformace. Veškerou matematiku, kterou jsem se předtím naučil, jsem využil k vlastní obživě, když jsem ji začal vyučovat. Také jsem se však seznámil s psychoterapií a od té doby ji studuji. Po magisterském studiu jsem začal pracovat na doktorátu z filozofie, kosmologie a vědomí na Kalifornském institutu integrálních studií. Při práci na disertaci, ze které později vzešla tato kniha, jsem byl při jednom psychedelickém zážitku nasměrován k tomu, abych absolvoval další tři několikaleté výcviky. Poté jsem se mnoho let vzdělával v tradici používání hub kmenem Mazatéků a také v Hakomi, dvouletém komplexním výcviku v somatické psychoterapii založené na bdělosti (mindfulness). Na Kalifornském institutu integrálních studií jsem také dva roky asistoval při výcviku k získání certifikátu v psychedelicky asistované psychoterapii. Poté jsem začal pomáhat při legálních obřadech s psilocybinovými houbami na Jamajce v rámci týmu Atman Retreat a stal jsem se mentorem pro komplexní výcvik průvodců Centra pro medicínu vědomí. V současné době vedu každý měsíc veřejnosti přístupnou skupinu s názvem „Rozvíjení vztahu s posvátnými houbami“ v rámci Sanfranciské psychedelické společnosti.
Každý den pociťuji vděčnost za onen zážitek s psilocybinovými houbami, který poprvé proměnil můj život, a uvědomuji si, že vše ostatní v mém životě z tohoto psychedelického prožitku vyvěrá. V těžkých dobách byl mým největším zdrojem, prohloubil mou důvěru v život, a umožnil mi tak přijmout temnotu i světlo.
Své psychedelické zkušenosti popisuji s vírou, že by mohly být pro čtenáře přínosné. Doufám, že moje příběhy spolu s podobnými zkušenostmi dalších lidí, kterým se na těchto stránkách věnuji, pomohou čtenářům pochopit, jak radikálně mohou psychedelické zážitky změnit život. Po dvou desetiletích zkoumání vývoje a evoluce vědomí neznám silnější a účinnější přístup k transformaci než ten, který využívá pomoci psychedelik. Tím nechci říct, že psychedelika nahrazují psychoterapii, meditaci nebo práci v komunitě. Věřím, že všechny tyto postupy jsou synergické a psychedelika tyto postupy hluboce posilují, ale bez správného vnitřního a vnějšího nastavení (set a setting) mohou být psilocybinové houby a další psychedelika traumatizující. Psychedelika mohou vyvolat hluboce bolestivé a děsivé zážitky a základními zdroji pro integraci jsou pak pomoc terapeuta nebo průvodce, vědomí vypěstované v meditaci a podpora přátel a rodiny. Doufám, že ti, kteří jsou připraveni a chtějí tyto zkušenosti získat, najdou potřebné zdroje. V současné době jsme svědky hnutí směřujících k dekriminalizaci a legalizaci. Existuje několik retreatových center a mnoho dalších se již plánuje. Tato kniha je jednou z cest, kterými se snažím vynést psychedelika ze stínu na světlo. Byl bych rád, aby byla vnímána jako prospěšný, léčivý a možná největší nevyužitý zdroj, který lidstvo má k uvědomění si sebe sama.

Doktor Jahan Khamsehzadeh dokončil svou disertační práci o psychedelikách v doktorském programu Filozofie, kosmologie a vědomí na Kalifornském institutu integrálních studií (CIIS). Získal magisterský titul v oboru vědomí a transformačních studií na Univerzitě Johna F. Kennedyho a bakalářský titul na Arizonské univerzitě, s hlavním zaměřením na filozofii a s vedlejšími obory psychologie a fyzika. Kromě akademické práce absolvoval několik víceletých výcviků, včetně práce v rámci mazatécké tradice používání hub, a je absolventem komplexního somaticko-psychoterapeutického programu Hakomi. Dva roky asistoval při certifikačním výcviku psychedelicky asistované psychoterapie v CIIS a rok byl mentorem při komplexním výcviku průvodců Centra pro medicínu vědomí. Pracuje také jako facilitátor legálních obřadů s psilocybinovými houbami ve společnosti Atman Retreats na Jamajce a působí jako poradce organizací zaměřených na psychedelika. Jednou měsíčně vede bezplatnou veřejnou online skupinu s názvem „Rozvíjení vztahu s posvátnými houbami“ v rámci Sanfranciské psychedelické společnosti. Více informací o jeho práci a službách je k dispozici na adrese www.PsychedelicEvolution.org.

Úvod

Mým záměrem je prostřednictvím této knihy rozšířit kontext debat o psychedelikách a v plné míře prozkoumat jejich potenciál pro individuální a kolektivní transformaci. Ačkoli filozofické a systémové pohledy, které předkládám, lze aplikovat na většinu psychedelik, zaměřuji se z několika důvodů na psilocybinové houby:

• Důkazy svědčí o tom, že psilocybinové houby mohly hrát jedinečnou roli v nejstarším vývoji lidstva.
• Psilocybinové houby jsou široce dostupné a rostou v ekosystémech po celém světě (jsou endemické na šesti kontinentech, lze je pěstovat i v domácích podmínkách a existují ve více než 200 druzích). Jejich dostupnost tak může pro lidstvo znamenat možnost transformace, a to ve značně vyšší míře než u ostatních psychedelik.
• Ve Spojených státech probíhá vlna dekriminalizace psilocybinových hub. Do několika let se předpokládá legalizace pro lékařské účely na federální úrovni a další země mohou brzy následovat.
• Mám rozsáhlé praktické i odborné znalosti o psilocybinu, protože jsem absolvoval výcvik v používání těchto hub kmenem Mazatéků a pracoval jsem jako legální facilitátor psilocybinových obřadů na Jamajce.
• K psilocybinu mám hluboký osobní vztah – je to psychedelikum, které mi poprvé pomohlo se uzdravit a dalo mému životu směr.

Kniha je rozdělena do tří částí: Současnost, Minulost a Budoucnost. K tomuto uspořádání mě inspiroval citát z knihy George Orwella 1984: „Kdo ovládá minulost, ovládá i budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá i minulost.“ Existuje naděje, že přepsáním historie lidstva (na základě nových vědeckých poznatků a potenciálně přesnějšího vysvětlení původu lidstva) překonáme kulturní a ekologické patové situace, kterým náš druh v současné době čelí. Uspořádání knihy souzní rovněž s mým výcvikem v somatické psychoterapii Hakomi (setkání s klientem v přítomném okamžiku, tedy ještě předtím, než odhalíme jeho přesvědčení zakořeněná v minulosti, abychom mohli změnit jeho budoucí trajektorii). Kapitoly 1, 2 a 3 se zabývají přítomností, kapitoly 4 a 5 se zaměřují na minulost a kapitoly 6 a 7 spekulují o naší budoucnosti. Doufám, že osvětlením současného stavu psychedelie a pohledem na evoluční minulost lidstva optikou našeho současného poznání čtenářům pomohu si znovu představit naše kolektivní porozumění lidské identitě.

• Kapitola 1 „Stav sjednocení“ přináší ucelený přehled současného chápání psilocybinu, a to včetně představení a popisu obvyklých charakteristických znaků psilocybinového zážitku. Poté se zabývám všemi významnými studiemi o psilocybinu, které byly publikovány ve Spojených státech za posledních šedesát let. Debatu o neurovědách si však nechávám na kapitolu 5, která obsahuje informace o vývoji člověka. Po předložení syntézy vědeckých poznatků o psilocybinu pokračuji jeho stručnými moderními dějinami v západní kultuře.
• Kapitola 2 „Integrální přístup k psychedelikům“ vytváří filozofický a metafyzický rámec pro zbytek textu. Čtenář může tuto kapitolu přeskočit, pokud ji považuje za příliš abstraktní (zbytek práce se bude dobře číst i bez ní). Třebaže je poněkud odbornější a seznamuje čtenáře s mnoha pojmy, představuje logiku, s jejíž pomocí lze nejsnáze dosáhnout hlubšího porozumění psychedelikům. Tato kapitola zasazuje psychedelika do kontextu pojetí evoluce člověka, které pracuje s vědomím jako s nedílnou součást tohoto procesu. Cílem je vytvořit komplexnější model pro lepší porozumění fenoménu psychedelik a jejich přispění ke změnám paradigmat.
• Kapitola 3 „Ekologie synergie“ zasazuje psychedelika do kontextu živých systémů. Psychedelické sloučeniny, které vyvolávají komplexní stavy vědomí (často bez biologické toxicity), se přirozeně vyvinuly u tisíců druhů rostlin a stovek druhů hub. Zkoumám, jak a proč mohou takové molekuly v životním prostředí růst. Jsem přesvědčený, že role a účinky psychedelik jsou hlavní anomálií v materialistickém paradigmatu. Pohled pomocí integrálního přístupu (popsaného v kapitole 2) by čtenáři mohl pomoci pochopit, proč se takové molekuly mohou vyskytovat ve většině ekosystémů na planetě. Pro integrální přístup je zásadním aspektem ekologie vědomí – a psychedelické zážitky člověku umožňují si uvědomit, že svět je prostoupen vědomím a že žijeme v komplexním živém systému. Teprve díky takovému uvědomění můžeme pochopit, jak a proč psychedelika v našem prostředí rostou.
• Kapitola 4 „Vznik lidstva“ se v návaznosti na základní koncepty evolučních procesů, které jsou představené v kapitolách 2 a 3, zaměřuje na konkrétní příběh evoluce od velkého třesku až po zemědělskou revoluci. Zvláštní pozornost je věnována psychologii primátů a ranému kmenovému životu, zejména v oblasti sexu a stravování. Kapitola na základě moderních vědeckých poznatků vykresluje, jak mohl vypadat život a sociální dynamika u našich předků před vznikem osad. Ukazuje, že naši předkové žili způsobem života, který je předurčoval k užívání psychedelik.
• Kapitola 5 „Myceliální mysl“ je jádrem této práce a je zamýšlená jako další vrstva nad kapitolou 4. Vycházím z výzkumů desítek vědců a intelektuálů a spekuluji o tom, jak mohly být psilocybinové houby, které v prostředí našich předků přirozeně rostly, prospěšné v pěti oblastech raného lidského života – v dynamice skupiny, spiritualitě, kreativitě, jazyce a vývoji mozku. Poté porovnávám na houby navázanou teorii evoluce člověka s dalšími předními teoriemi, které se snaží vysvětlit původ lidstva. Kapitola končí stručným shrnutím psychedelické historie lidstva na základě antropologických důkazů, od nejstarších dob až po naši moderní éru.
• Kapitola 6 „Tvořivost, léčení a ekonomika“ se podrobně zabývá současnými kulturními procesy, pro něž jsou psychedelika katalyzátorem a které jsou předzvěstí budoucích proměn. Tato kapitola je rozdělena do čtyř oddílů. První „Psychoterapie a průvodci“ přináší rady pro vznikající odvětví zaměřené na profesionálně vedené psychedelické zážitky. Již během pěti let se mohou po celém světě otevřít stovky psychedelických psychoterapeutických klinik. Za deset let by jich mohly být tisíce. Oddíl nazvaný „Vizionářské umění a kultura“ přináší svědectví o tom, jak psychedelika dramaticky ovlivnila výtvarné umění, hudbu a film, a dokonce dala vzniknout samotnému oboru vizionářského umění. Další oddíl „Filozofie a věda“ popisuje, jak psychedelika ovlivnila a mohou nadále ovlivňovat novátorství v oborech zmíněných v jeho názvu. Poslední „Psychedelická ekonomie“ se zaměřuje na podobnosti mezi blockchainem (technologií, která je základem kryptoměn, jako je Bitcoin) a psychedeliky a na to, jak může blockchain pomoci podpořit bezpečnou integraci psychedelik do společnosti.
• Kapitola 7 „Podivné atraktory“ vychází z teleologického přístupu k budoucnosti. Psychedelické zážitky často dávají člověku pocit, že se v našem světě chystá něco velkého. Tato kapitola se nejprve zabývá tím, jak se vyvíjí komplexita v rámci systémů a jak psychedelika zvyšují komplexitu v mozku i ve společnosti, což vede k novým spojením a tvůrčím projevům, které dále urychlují vývoj našeho druhu. Následně jsou prezentovány vize budoucnosti, které lidé zažili v psychedelických stavech. Domnívám se, že psychedelika mohou být nástrojem komunikace mezi jednotlivcem a kolektivním nevědomím, který může probouzet vize budoucnosti. Tyto vize mohou lidstvu pomoci si ujasnit, jakým směrem se má ubírat, aby se mohlo vědomě vyvíjet. Poslední část oddíl této kapitoly, nazvaný „Psychedelická (re)evoluce“, je shrnutím celé práce a předkládá hlavní závěry.