Rady ze srdce potulného jógína řečeného Starý pes

O autorovi
Počátky
Palge Tulku se vydává vlastní cestou
Touha po samotě
Dó Khjence Patrula překvapí
Rada pro Garwanga z východních roklin Gjalmo Rong
Dobrá rada
Čtyři úvahy, které obracející mysl k dharmě
Výcvik mysli ve čtyřech nezměrných kvalitách
Probuzení bódhičitty
Patrul obětuje ovádům
Čisté vnímání
Přirozená povaha mysli
Čtyři jógy
Zásadní body praxe
Neobyčejná nauka moudrého a slavného krále
Instrukce zhola ničeho
Patrul předává učení v lese
O přirozenosti mysli
Patrul uvádí Lungtoka do přirozenosti mysli
Jedna chuť
Rada sobě samému
Slova varování
Patrulovy jedinečné kvality
Bibliografická poznámka

Patrul Rinpočhe, Orgjen Džigme Čhökji Wangpo (1808–1887), potulný praktikující ze staré tradice poustevníků, kteří se všeho zřekli, se stal jedním z nejuctívanějších duchovních učitelů v dějinách Tibetu. Ač široko daleko proslul jako věhlasný učenec a autor básní i učených pojednání, žil zcela prostým životem. Byl silným zastáncem radostí osamělého života v ústraní a vždy zdůrazňoval marnost světských činností a ambicí. Příklad jeho života je dodnes živoucí připomínkou a neslábnoucím zdrojem inspirace pro praktikující tibetského buddhismu.

Patrul Rinpočhe byl příkladným ztělesněním nejčistších buddhistických ideálů zřeknutí, moudrosti a soucítění. Po většinu svého života se toulal po horách a přebýval v jeskyních, lesích a odlehlých poustevnách. Když odněkud odcházel, často neznal další cíl. Pokud se někde zastavil, neměl nic konkrétního v plánu. Hlavní meditací, které se v divočině věnoval, bylo rozvíjení bódhičitty – přání zbavit všechny cítící bytosti utrpení a přinést jim absolutní svobodu probuzení.

V mládí Patrul studoval u předních učitelů své doby. Měl fenomenální paměť a většinu učení, která slyšel, si přesně zapamatoval. Dokázal proto vysvětlovat i nejsložitější aspekty buddhistické filosofie zpaměti, aniž by musel nahlédnout do jediné stránky textu, dokonce i když předával učení trvající několik měsíců.

Patrul se vůbec nezajímal o světské záležitosti a zcela přirozeně opustil osm světských zájmů, zdrojů obyčejných nadějí a strachů, kterými jsou zisk a ztráta, potěšení a bolest, chvála a hana, sláva a opovržení.

Když v devětasedmdesáti letech zemřel, sestával jeho osobní majetek z téhož mála věcí, s nimiž se poprvé vydal na cestu zřeknutí: měl u sebe dva texty – Cestu bódhisattvy a Původní verše Střední cesty, žebrací misku, červenou vlněnou mošnu se žlutým mnišským rouchem, modlitební mlýnek, hůl a malou kovovou konvičku na vaření čaje.

Významní mistři současnosti si Patrula Rinpočheho připomínají jako meditujícího a učence, který silou své praxe dosáhl nejvyšší realizace absolutní skutečnosti. Dilgo Khjence Rinpočhe prohlásil, že Patrul byl nedostižný ve své realizaci náhledu, meditace a jednání dzogčhenu. Jeho Svatost čtrnáctý dalajlama často obdivně hovoří o Patrulově učení o bódhičittě, které sám praktikuje a předává.

Během pobytů v ústraní na odlehlých místech Patrul Rinpočhe sepsal řadu hlubokých a originálních pojednání, z nichž se většina zachovala. Spontánně také složil množství básní a duchovních rad, ze kterých se však mnohé nedochovaly poté, co se dostaly do rukou těch, jimž byly určeny.

Své nejznámější dílo, Slova mého dokonalého učitele, sepsal v jeskyni nad klášterem Dzogčhen. Snoubí se v něm klasický jazyk s barvitou hovorovou tibetštinou a jsou to zdaleka nejrozšířenější učení a instrukce k přípravným praxím linie Ňingma. Je to text vysoce ceněný všemi čtyřmi školami tibetského buddhismu a byl přeložen do mnoha jazyků včetně češtiny.

Patrul Rinpočhe shromáždil a ve zhuštěné podobě sepsal instrukce svých vlastních učitelů k meditacím velké dokonalosti (dzogčhen). Takovým textem je například Patrulův slavný komentář ke Vystižení podstaty třemi slovy od Garab Dordžeho.

Spolu se svými současníky Džamgön Kongtrul Lodrö Thajem, Džamjang Khjence Wangpem a Lamou Mipham Rinpočhem hrál zásadní úlohu při rozvoji nesektářského hnutí rime, které vzkvétalo v 19. století a přispělo k oživení tibetského buddhismu v době, kdy bylo mnoho vzácných linií a praxí na pokraji zániku.

Drsný životní styl Patrula Rinpočheho byl v přímém protikladu k náboženské okázalosti a pompéznosti mnohých velkých klášterů a připomínal všem, vysoko i nízko postaveným, skromnost a prostotu, které jsou jádrem Buddhova učení. Ačkoliv žil jako obyčejný žebrák, všichni ho velmi uctívali, od prostých kočovníků až po největší mistry jeho doby. Svým neústupným důrazem na meditační praxi, neposkvrněné jednání a velkorysé soucítění ve veškerém konání nastavil vysokou duchovní laťku pro buddhisty všech škol a tradic.