Strom v lese

Ctihodný Adžán Čá (Phra Bódhiňána Théra) se narodil 17. června 1918 v malé vesnici nedaleko města Ubon Rajathani v severovýchodním Thajsku. Po dokončení základní školní docházky strávil tři roky jako novic a poté se vrátil zpět do laického života. Ve věku dvaceti let se však definitivně rozhodl pro mnišský život a 26. dubna 1939 obdržel vyšší svěcení (upasampadá) jako buddhistický mnich (bhikkhu).

Adžán Čá měl zvláštní talent pro učení různých typů lidí. Mezi jeho žáky patřili nejen thajští mniši, ale i hledající ze Západu. Sám rovněž v roce 1977 navštívil Anglii a jeho žáci tam postupně vybudovali několik klášterů.

O své nauce hovořil většinou neformálním a přímým stylem, který prokládal humornými poznámkami, aby ilustroval určitý bod učení. Tato kniha obsahuje výběr takových příběhů a přirovnání, posbíraných z dochovaných záznamů jeho proslovů. Jedná se o ukázku živé théravádové tradice, jak dodnes přetrvává v Thajsku a šíří se i na Západ. Ačkoli jde o velmi neformální projevy, mnohé z těchto přirovnání Adžán Čá čerpá přímo z Buddhových rozprav zachycených v pálijských suttách a dokáže je prakticky uplatnit v konkrétní situaci. Ohromující je rovněž jeho schopnost vyjádřit hluboké filosofické postřehy tak jednoduchým a prostým jazykem, aniž by se přitom odchyloval od principů Buddhovy nauky.

Adžán Čá zemřel 16. ledna 1992 ve svém klášteře Wat Pah Pong.

„I když jsou nauky vskutku rozsáhlé, ve své podstatě jsou velmi jednoduché. Stačí jen pomocí bdělé pozornosti porozumět tomu, jak vše v mysli vyvstává a mizí.„

Strom v lese

Lidé se mne ptají na mou meditační praxi. Jak připravuji svou mysl k meditaci? Není na tom nic zvláštního. Jen ji držím tam, kde vždycky je. Ptají se: „Jste tedy arahant?“ Jak bych to měl vědět? Jsem jako strom v lese, obsypaný listím, květy a ovocem. Ptáci přiletí zobat a hnízdit, zvířata hledají odpočinek v jeho stínu. Přesto ten strom sám sebe nezná, jen následuje svou
přirozenost. Je takový, jaký je.

O Dhammě musíme hovořit jen takto, v přirovnáních a podobenstvích, protože Dhamma nemá žádný tvar. Je to snad čtverec nebo kruh? To nelze říci. Jediný způsob, jak o ní můžeme mluvit, jsou podobná přirovnání a podobenství.

Lahvička medicíny

Buddhistickou praxi můžeme přirovnat k lahvičce s medicínou, kterou lékař zanechal svému pacientovi. Na lahvičce jsou napsány detailní instrukce, jak lék brát. Ale i kdyby to pacient četl
nesčíselněkrát, nebude mu to nic platné a nebude mít z léku žádný prospěch, pokud bude ony instrukce pouze číst. Až nakonec zemře. A ještě předtím, než zemře, si možná s hořkostí postěžuje, že ten lékař nebyl k ničemu, protože jeho lék ho neuzdravil. Bude si myslet, že doktor byl neschopný nebo že ten lék byl bezcenný, a neuvědomí si, že on sám strávil všechen čas jen zkoumáním láhve a čtením návodu. Neuposlechl lékařovy rady a nevzal si lék. Kdyby se pacient řídil lékařovou radu a bral pravidelně lék podle předpisu, uzdravil by se.

Lékaři předepisují lék k odstranění nemocí těla. Buddhovo učení je předepsáno k uzdravení nemocí mysli a k tomu, aby byla
přivedena zpět do svého přirozeného zdravého stavu. Proto Buddhu můžeme považovat za lékaře, jenž předepisuje léky pro choroby mysli, které máme každý z nás bez výjimky. Když vidíte tyto choroby mysli, nebylo by dobré se zaměřit na Dhammu jako na oporu a lék k uzdravení svých chorob?

Rodina

Chcete-li nalézt Dhammu, pak to nemá nic společného s lesy, horami nebo jeskyněmi. Dhamma je pouze v srdci. Má svou vlastní řeč založenou na zkušenosti. Je totiž veliký rozdíl mezi pojmy a přímou zkušeností. Je-li tu sklenice horké vody, pak kdokoliv do ní ponoří prst, bude mít stejný prožitek tepla, což lze označit v různých jazycích různě. Podobně, kdokoliv pohlédne do hloubi srdce, bude mít tutéž zkušenost bez ohledu na národnost, kulturu či jazyk. Dojdete-li ve svém srdci k tomu, že ochutnáte pravdu Dhammy, pak se stanete jedním z veliké rodiny – jako matka a otec, sestry a bratři – neboť jste ochutnali podstatu srdce. A ta je stejná pro všechny.