Jednoduchými slovy a příměry nás geše ve své přednášce vede k pochopení základů Buddhovy nauky (dharma) – objasňuje, co je to osobnost člověka, jeho “já”, jaká je povaha mysli, jak se zbavit utrpení, jak dosáhnout skutečného štěstí. Jak může mysl odstranit své vlastní vady, jakými prostředky mohou být mysl a její prospěšné aspekty účinně posíleny a co je chybná a co správná meditace. Edice Mangalam – malá řada.

“Pozoruj vlastní mysl, veď ji dobře, dávej pozor, aby správně jednala. Je snad něco prospěšnějšího? To ostatní je tak jako tak k ničemu.” Šántidéva

Úvod do dharmy

Chtěl bych vás všechny pozdravit přátelským “tašideleg”. Velice mě těší, že vás zase vidím v tak velkém počtu. Byl jsem požádán, abych vás uvedl do buddhistické dharmy. Mnozí z vás již mají v tomto ohledu nějaké zkušenosti a nejen to, vědí, co je míněno pod pojmem náboženství. Jiní si pod pojmem náboženství představují nejrůznější věci, často nesprávné, a o význam tohoto slova mají v důsledku těchto nesprávných představ jen nepatrný zájem.

Co rozumíme pod pojmem náboženství? Někteří z vás se domnívají, že náboženství je část tradice určité země nebo kultury a nepovažují za nutné věnovat mu zvláštní pozornost. Jiní je považují za kratochvíli pro ty, kteří příliš nemilují práci, a na základě této nesprávné představy se o náboženství nezajímají. Další si pak pod pojmem náboženství představí různé posvátné spisy a knihy a domnívají se, že tyto knihy jsou sice velice užitečné pro knihovny, ale nikoliv pro proměnu myšlení, a proto rovněž nemají o náboženství zájem. Mnozí lidé si představují, že náboženství je něco, co má na určitá stanoviska určité názory, což vede často k mnoha sporům s těmi, kteří zastávají názory odlišné, a proto náboženství považují za neužitečné.

Tak vzniklo mnoho představ a myšlenek, které někoho mohou od náboženství odradit. Na základě ztráty takového zájmu je možné dělat řadu nesprávných věcí a neprospěšných činností.

Bezesporu se stává, a ve světě to můžeme často pozorovat, že ve jménu lhostejno kterého náboženství se děje bezpráví. Lidé se snaží někde něco prosadit a přitom jednají špatně, takže druhým přinášejí utrpení. Lidé, co takto jednají, to často považují za náboženskou činnost, avšak se skutečným náboženstvím to má jen pramálo společného. Podobné přehmaty by se však neměly stávat příčinou ztráty zájmu o náboženství.

Například bude-li někdo servírovat páchnoucí a hnusné jídlo, nikdo si je nebude chtít vzít a po právu je bude považovat za nepoživatelné. Dojde-li ale člověk k závěru, že všechny potraviny jsou nepoživatelné, dělá přirozeně velkou chybu.

Pozorujeme-li, jakým způsobem se žije na tomto světě, můžeme potvrdit, že veškeré bytosti, od člověkem až po nejdrobnější hmyz, jsou kromě spánku velice činorodé, vždy něco dělají a obvykle někam spěchají. To jsou všechno věci, které můžete pozorovat sami, a nemusíte se spoléhat na moje slova. Podívejte se ráno na ptáky, jestliže je jasno, neustále létají sem a tam. Podívejte se na vrabce, co dělají celý den, jak neustále poletují. Podívejte se na lidi ve městě, stále někam spěchají. Bytosti žijící ve vodě, třeba ryby – jak jsou zaměstnány tím, že stále někam plavou. Bytosti, které žijí ve vzduchu, ptáci, jsou zaměstnáni poletováním z místa na místo, bytosti, které běhají po zemi, se také neustále zaměstnávají pohybem. Podívejte se jen, jak lidé spěchají, mají sotva čas v klidu zavřít nebo otevřít dveře auta.

Nepřemýšlíme-li dál, vidíme, že člověk jde do práce, pták poletuje, ryba plave sem a tam, mravenec leze po zemi. Jen málo uvažujeme o hluboké příčině spěchu a puzení k neustálé činnosti, což dělají všichni na světě. Bylo by asi na místě položit si otázku, proč všichni tak spěchají, proč mají všichni stále něco na práci, člověkem počínaje a ptáky, rybami i drobným hmyzem lezoucím po zemi konče. Když o tom do hloubky přemýšlíme, můžeme postřehnout, že veškerá tato činnost má společnou podstatu. Co je touto podstatou? Naše myšlenky neustále krouží kolem dvou druhů věcí. Kolem věcí, které si přejeme, a kolem věcí, kterým se chceme vyhnout. Ty věci, které si přejeme, se pokoušíme získat, a ony, kterých bychom se rádi vyvarovali, se snažíme odmítat, případně jim předcházet.

To, co hledáme, je štěstí, především duševní štěstí, proto se tak namáháme. To, čeho bychom se tak rádi vyvarovali, je utrpení, především utrpení duševní. Proto se snažíme toto utrpení odvrátit. Snaha získat štěstí a odvrátit utrpení nás neustále zaměstnává a udržuje v činnosti. Lidé, kteří popojíždějí autem sem a tam, jsou v podstatě podobni červům, kteří lezou po zemi. Rozdíl mezi nimi je pouze v tom, že jedni mohou mluvit a ti druzí ne. Přemýšlejte o tom sami! Snažíte se a každý den pracujete tak dobře, jak jen umíte, jak vám síly stačí. Vybízím vás, abyste sami uvažovali nad tím, proč pracujete, co vás v hloubi srdce pudí k takovému úsilí a námaze. S rostoucím štěstím nebo potěšením oslabíte utrpení tělesné i duševní. Naopak duševní radost budeme ztrácet do té míry, v jaké nás postihne utrpení. Tyto dva pojmy jsou v neustálém úzkém vzájemném vztahu. Když pozorujeme různé bytosti, zdají se mravenci být těmi nejvíce zaměstnanými, mají neustále naspěch a nejvíce pobíhají sem a tam. Mezi velkými bytostmi jsou to lidé, kteří stejně jako mravenci mají neustále něco na práci. I způsob, jak spěchají, je velmi podobný.

Všichni usilují o odstranění utrpení. Konání různých zvířat, jejich pobíhání, hledání a chování, má stejný základ – odstranění utrpení. Různorodá lidská činnost má v podstatě také tento cíl, zbavit se utrpení a nepříjemností. Pochopitelně má člověk větší možnosti tohoto cíle dosáhnout. Mysl člověka a zvířat má v podstatě stejnou povahu. Mysl člověka je ale jasnější a ostřejší, jeho chápání je nesrovnatelně vyšší, což mu dovoluje objevit bezpočet prostředků k dosažení nejrůznějších věcí, které zůstávají zvířatům nedostupné. Podstata myšlenky a vyvolávající pohnutka jsou však stejné. Například, když je kráva hladová, chce ven na louku a pást se, má-li žízeň, vyhledává vodu. Je-li jí na slunci horko, jde do stínu pod stromy; když je jí opět zima, hledá teplé místo na slunci. To jsou různé možnosti, které se krávě nabízejí, setká-li se s nepříjemnými pocity, a takto je odstraňuje nebo jim předchází. Ptáci také poletují, jsou-li hladoví, a hledají potravu. Jakmile se nasytí, shání potravu pro mláďata. To jsou téměř veškeré prostředky, které mají zvířata k dispozici. Mohou jimi uspokojit tělesné i duševní pocity, a oslabit tak utrpení.

Člověku je dán mnohem větší rozhled a má neskonale více možností. Například objevil různé léky a pro případ, že jeho tělo onemocní, postavil nemocnice. Našel řadu prostředků, které mu umožní přesunout se z jednoho místa na druhé, buď jednotlivě, nebo ve větších skupinách, naučil se budovat silnice a udělat řadu jiných potřebných věcí. To je jen malá část toho, co sami vidíme a používáme. Člověk se může svobodně rozhodnout v tom, který z těchto prostředků použije. V každém ohledu se pokoušíme rozvinout svůj dobrý pocit. Konečný cíl i tohoto snažení je odstranění tělesného a duševního utrpení a rozšíření štěstí. Veškeré tyto snahy a různé prostředky k jejich uskutečnění jsou samozřejmě užitečné, jak se o tom denně přesvědčujeme. Vidíme, jak dnes mohou lékaři pomáhat nemocným. Kolik příjemného poskytují různá zařízení, která jsme vytvořili. Nelze popřít, že všechno toto snažení přináší dobré výsledky a ulehčuje nám každodenní život.

Jestliže o tom někdy vážně přemýšlíme a vše si dobře rozvažujeme, klademe si však otázku: Stačí tyto prostředky na to, aby zcela odstranily tělesné utrpení, jež musí člověk snášet? Nebo dokonce utrpení duševní? Usnadňují nám dosažení štěstí, takového štěstí, které hledáme a po kterém toužíme? Odpověď na tyto otázky může být poněkud skličující. Pravděpodobně zjistíme, že všechno toto snažení se nezdá být dostačující k tomu, abychom měli šťastnější mysl a aby se rozvinulo naše štěstí duševní. Naopak, veškeré toto snažení jako by spíše bídu a útrapy naší mysli zvětšovalo.

Posuzujeme-li situaci současného světa, musíme uznat, že chápání přírody a různých vědních oborů se rozvinulo jako nikdy předtím, že vědění, které máme dnes k dispozici, je podstatně vyšší nežli v minulosti, ale že nás to k duševnímu klidu a vnitřnímu štěstí nepřiblížilo. Naopak se zdá, že v současném světě jsou nesnáze lidí větší než kdy předtím. Kolik je ve světě utrpení, můžeme poznat z každodenních zpráv. S rostoucí mocí jednotlivce nebo země vzrůstají i duševní útrapy.

To je skutečnost, kterou všichni pozorujeme. Není to nic nového, co vám zde vyprávím. Sotva by si někdo myslel, že tomu tak není. Naopak nám všem je to jasné. Je nutné se zamyslet na tím, jak moc se snažíme překonat duševní bídu a že činíme v tomto směru i značné pokroky, a přece se zdá, že se duševnímu štěstí nepřibližujeme, ba naopak se mu ještě vzdalujeme. Proč je tomu tak? Kde je chyba, jež způsobuje, že nedospíváme ke konečnému cíli?

Připusťme, že lékař má pacienta, a domnívá se, že trpí určitou chorobou. Když se stav pacienta nadále zhoršuje i přes příslušnou léčbu, začne lékař pochybovat o tom, že původní diagnóza byla správná, a pátrá po pravé příčině pacientova stavu. Stejně tak bychom měli uvažovat o tom, proč nelze vykořenit utrpení i přesto, že se tak snažíme uspokojit životní potřeby a zajistit si pohodlí. Je to proto, že neznáme jednotlivé příčiny utrpení, a tím také neznáme správnou metodu jeho odstranění.

Poznání utrpení spočívá jednak v jeho příčině, ale také v okolnostech, které je provázejí.

Například květina může rozkvést, pouze budou-li spolupůsobit určité příčiny a odpovídající okolnosti. Příčinou je v tomto případě semeno a odpovídající okolnosti jsou voda, půda, hnojivo a teplo. Pouze existuje-li příčina a odpovídající okolnosti, může květina růst a kvést.

Stejně je tomu i s utrpením, které prožíváme. Je výsledkem příčiny a vhodných okolností. Okolnosti, které nám působí utrpení, mohou být nesčetné. U bytostí, jako je člověk, sahají až po věci neživé, jako je třeba počasí. Hlavní příčina utrpení spočívá částečně v nás samých, je to část naší mysli. V naší mysli je mnoho různých faktorů, některé z nich jsou pozitivní, prospěšné, jiné negativní, škodlivé. Utrpení vzniká v závislosti na negativních faktorech mysli. Vynakládáme mnoho úsilí, abychom utrpení zmírnili a odstranili. Přitom bereme v úvahu pouze vnější příčiny, kterými nás utrpení bije do očí, a směřujeme veškeré své úsilí k tomu toto utrpení ovlivnit a odstranit. Vlastní příčinu utrpení jsme ale nerozpoznali.

Jak je možné úplně odstranit utrpení, především utrpení duševní? Za prvé musíme poznat, že kořeny k prožívání utrpení tkví v naší vlastní mysli, pak teprve je třeba použít prostředky k odstranění těchto kořenů. Vykořeníme-li jednou příčinu utrpení, již žádné utrpení prožívat nebudeme. Očekávat změnu mysli, aniž by se na ní jakkoliv pracovalo, a usilovat přitom o odstranění utrpení jiným způsobem je nereálné. Je možné třeba vzlétnout nebo se potopit, nikomu se ale tímto způsobem nepodaří utrpení odstranit. Protože negativní faktory mysli jsou principiálně původem utrpení, je důležité je rozpoznat a použít prostředky, které zabrání tomu, aby se projevily. Podaří-li se někomu tyto negativní faktory mysli odstranit, může se pak setkat s jakýmikoliv vnějšími okolnostmi, aniž vyvolají sebemenší duševní utrpení.

Negativní faktory mysli jsou její vady. Vada mysli může být odstraněna opět pouze myslí. To by nám mělo být jasné. Kdybychom chtěli odstranit vadu mysli vnějšími prostředky a zmobilizovali k tomu armády celého světa a ještě použili množství těžkých bomb, můžeme zničit pouze tělo, nikoliv však vadu mysli. Vada mysli by měla být odstraněna opět myslí. Kdyby bylo možné osvobodit se od duševních vad bez jakéhokoliv vlastního přispění, pouze silou nějaké jiné bytosti, pak by k tomu muselo dojít již dávno, protože každé náboženství má takovou mocnou bytost, jež by takové schopnosti měla, kdyby je poskytla. Že tomu tak není, můžeme vidět sami na sobě, na svých obtížích, na utrpení, které pociťujeme. K odstranění svých duševních vad musíme proto na jednu stranu používat vlastní úsilí a na druhou stranu se svěřit bytosti obdařené odpovídajícími schopnostmi a hledat u ní útočiště. Těmito dvěma prostředky je možné zbavit mysl jejích vad.

Je to snadno pochopitelné, vezmeme-li si jako příklad opět lékaře a jeho pacienta. Chce-li se nemocný uzdravit, musí dodržovat všechny lékařovy pokyny. Ten mu předepíše správné medikamenty, ale potom musí nemocný otevřít ústa a tyto předepsané tablety spolknout. Jestliže si myslí, že ho lékař tak jako tak uzdraví, a předepsané léky neužije, nemůže lékař pro nemocného mnoho udělat. Snaží-li se ale oba, lékař pečlivou léčbou a pacient dodržováním všech jeho pokynů, je uzdravení možné.

Jak může mysl odstranit své vlastní vady? Nejprve se musí vady mysli a jejich důsledky pečlivě prostudovat. Pak je nutno dobře si rozmyslet, jaké vady naše mysl má a jakým způsobem působí utrpení. Jak můžeme toto utrpení odstranit? Jak musíme mysl změnit, abychom toho dosáhli, a jakými prostředky je na ni třeba působit? Nejprve je nutné pochopit, že vady mysli jsou příčinami, které vedou ke zkušenosti utrpení. Musíme pečlivě studovat a učit se, jaké aspekty mysli přesně tyto obtíže způsobují. Pak je nutné učit se dále, jak se jim můžeme postavit, jak máme mysl vést a jaké prostředky je třeba použít k účinnému odstranění těchto vad mysli. To všechno jsou věci, kterým je třeba se učit. Sami si musíme vše rozvážit a svoji mysl pečlivě pozorovat. Když důkladně přemýšlíme, můžeme do jisté míry pozorovat dva aspekty mysli. Jeden z těchto aspektů se zdá být příčinou utrpení, druhý má naopak přání toto utrpení odstranit. Chceme-li se skutečně osvobodit od negativních aspektů mysli, je nevyhnutelné, aby část mysli, která toto přání zahrnuje, byla silnější a mocnější a přemohla onu druhou část působící utrpení.

Jak je možné vytvořit silnou mysl? Jednoduše pouze vyčkáváním a nicneděláním? Nebo se musí použít určité prostředky? K tomu, aby se mysl stala silnou a účinnou, musí být přirozeně využity určité odpovídající prostředky. Jen tak posedávat naprosto ničemu nepomůže. Můžeme to pozorovat sami na sobě. Doposud jsme takové prostředky nevyužili, proto tomu odpovídá i malá síla a moc naší mysli.

Jakými prostředky mohou být mysl a její prospěšné aspekty účinně posíleny? Cvičením mysli a meditací. Medituje-li se správně, mysl se tím posiluje, a takto posílená mysl nám umožní své vady odstranit. To je vlastní cíl meditace. K tomu, aby podobné cvičení mysli mohlo probíhat zcela bezchybně, je především nutná znalost meditačních metod a jejich dokonalé zvládnutí. Jedině tak je možné dosáhnout cíle. Máme-li dokonce opravdové přání a touhu meditovat, a tím odstranit vlastní utrpení, avšak při meditaci chybujeme, můžeme meditovat a školit mysl, jak dlouho chceme, cíle však nedosáhneme. Proto je tak velice důležité naučit se příslušné meditaci přesně a bezchybně.

Teď se asi zeptáte, co je chybná a co správná meditace. Jak si mohu ověřit, zda medituji dobře a bezchybně? Ponořte svoji mysl do meditace a dávejte pozor, zda zůstane klidná a silná, bez překážek, i když se vynoří různé vnější rušivé podněty. V tom případě je vaše meditace bezchybná. Pakliže se navzdory vašemu snažení vynoří v mysli během meditace sebemenší nesnáze, které se zvětšují, pak není ve vaší meditaci něco v pořádku. To musí sám meditující objevit pečlivým pozorováním vlastní mysli.

Například trpí-li někdo bolestí hlavy, jde do lékárny a opatří si bolest utišující prostředek. Zda mu tento medikament pomůže nebo ne, musí poznat sám, neboť jen on ví, zda ho hlava ještě stále bolí. Když lék zvolil správně, pomůže mu, nepřestane-li ho hlava bolet, pak jej vybral špatně. Tímto bych rád zdůraznil, že k odstranění utrpení je zapotřebí proměna mysli. Meditace vlastně není nic jiného nežli cvičení mysli blahodárným způsobem.

Kde je tedy možné získat znalosti o meditaci a jak se pěstují? Získáme je ve svém zaměstnání nebo kde? Je jasné, že tam asi ne. To je vlastně původní úloha náboženství – poskytnout prostředek, který by dovoloval proměnu mysli tímto blahodárným způsobem. Náboženství je prostředek či soubor prostředků, které je možno použít k přeměně mysli a k jejímu cvičení. Účelem tohoto snažení je nejen zmírnění fyzického, ale především duševního utrpení. Úplné vykořenění tohoto utrpení vede k dosažení pravého štěstí. Krátce řečeno – je to to, čím by náboženství mělo být. Každý, kdo přijímá náboženství, i ten, kdo s ním nesouhlasí, nemá jinou volbu než použít moudrost, kterou přináší právě náboženství, přeje-li si odstranit utrpení. Samozřejmě jsou lidé, kteří náboženství vykládají a jsou o něm nezvratně přesvědčeni. Lpí na názorech náboženstvím hlásaných, a považují je za neměnnou pravdu. To není náboženství. Ve vlastním slova smyslu je náboženství prostředek, jenž dovoluje cvičit mysl a přetvářet ji takovým způsobem, že přijde-li do styku s utrpením, je schopna zkušenost utrpení zcela odstranit. Pak je náboženství tím, čím má být.

Přemýšlejte! Už jsem zmínil dost věcí, o nichž by bylo vhodné dále uvažovat. Myslím si, že je to tak. Nechte si vše, co jste zde vyslechli, projít hlavou, protože jedině tak má naslouchání tomuto výkladu nějaký smysl. Vyslechnout přednášku a víc o jejím obsahu nepřemýšlet je vskutku maření času.