Vimalakírtiho sútra

Obsah

Úvod překladatele 9

SÚTRA VIMALAKÍRTIHO UČENÍ

1. Pročišťování buddhovských zemí 21

2. Nepředstavitelná dovednost v užití prostředků 38

3. [Buddha] vysílá posluchače a bódhisattvy zjistit, [jak se daří Vimalakírtimu] 45

4. Povzbuzení v nemoci 75

5. Nepředstavitelné vysvobození 87

6. Bohyně 94

7. Původ tathágatů 104

8. Uvedení do brány nauky neduality 115

9. Jak zázračné vtělení přineslo jídlo 122

10. Dar učení o vyčerpatelném a nevyčerpatelném 129

11. Jak Vimalakírti přinesl svět Abhirati, aby ukázal tathágatu Akšóbhju 138

12. Předchozí případy tohoto učení a jeho dedikace 144

Dovětek153

KOMENTÁŘE

1. Pročišťování buddhovských zemí 157

2. Nepředstavitelná dovednost v užití prostředků 174

3. Posluchači 179

4. Bódhisattvové 200

5. Maňdžušrího tázání se po nemoci 216

6. Nepředstavitelné vysvobození 238

7. Jak nahlížet bytosti 241

8. Cesta buddhů 265

9. Jak se vchází do brány učení neduality 283

10. Buddha „Vrchol všech vůní“ 297

11. Jak koná bódhisattva 306

12. Jak uviděli buddhu „Neotřesitelného“ 327

13. Obětování nauky 336

14. Předání učení 344

Doslov překladatele 347

Bibliografie 381

Věcný rejstřík 386

Jmenný rejstřík 403

Z Úvodu překladatele

Vimalakírtiho učení (Vimalakírtinirdéša) je považováno za skvost mahájánové literatury. Patří mezi tzv. plně rozvinuté sútry, ale i v rámci tohoto žánru je ojedinělé propracovaným dějem se zápletkou. I když nastiňuje filosofii střední cesty (madhjamaka) a je do určité míry kompendiem mahájány, není žádným suchopárným traktátem, naopak vyniká humorem. Formou se vymyká běžnému rozhovoru Buddhy s učedníkem, hlavním hrdinou je totiž bódhisattva par excellence Vimalakírti, který se v lecčems Buddhovi vyrovná. Už jeho jméno „Neposkvrněná pověst“ či „Neposkvrněné pověsti“ skrývá paradox: jedná se totiž o laického stoupence mahájány, který je v mnoha směrech ponořen do světa. Má ženu i konkubíny, čile obchoduje, navštěvuje nálevny, herny a nevěstince, všechno ale činí se záměrem pomáhat všem bytostem. 

Objeví se nemocen, aby tak rozvinul své učení. Buddha, evidentně jediná bytost schopná zbavit ho „nemoci“, za ním vysílá učedníky, aby jej utěšili. Ti se ho zdráhají navštívit a jeden po druhém vzpomínají na svá předchozí setkání s Vimalakírtim, jenž je vždy vyškolil v oborech, ve kterých sami vynikali. Až Maňdžušrí, bódhisattva ztělesňující poznání, se odhodlá, opřen o Buddhovu zázračnou moc, a Vimalakírtiho navštíví. Doprovázen velikým zástupem jej nalezne v prázdném domě, který, jak se brzy ukáže, jako by byl prostoupen zázraky: ve dne v noci září zlatým světlem, do malé místnosti nemocného se vejdou tisíce lvích trůnů, zjevuje se zde bohyně, která dokáže měnit podobu, a konečně Vimalakírti pohostí všechny jedinou miskou jídla, jež jeho vlastní zázračné vtělení přinese ze vzdáleného světa, „kde všechny vůně voní krásně“. Tyto zázraky, které k žánru mahájánových súter neodmyslitelně patří, nejsou samoúčelné. Představují výzvu pro konvenční chápání a dokládají Vimalakírtiho rovnost s Buddhou, jinak výhradním původcem zázraků.

Na lůžko upoutaný Vimalakírti následně v rozhovoru s Maňdžušrím vyjevuje učení plné paradoxů: vysvětluje původ či nepůvod nemoci, vyzývá asketické posluchače, aby se ponořili do světa vášní, staví na roveň probuzení a chybné názory, nahlíží bytosti jako fatu morgánu, zároveň s nimi ale hluboce soucítí. Výklad vrcholí v kapitole o nedualitě (advaja), neboli nedvojnosti, jedné z klíčových „tezí“ mahájány, kde nejdříve třicet dva bódhisattvů předkládá svou definici neduality, aby pak Maňdžušrí svým tvrzením, že nedualita je tam, kde se nic nevyjadřuje, připravil pole pro Vimalakírtiho, který celému učení nasadil korunu…

Překladatel textu Jan Vihan vystudoval sinologii a sanskrt v anglo-americkém prostředí, dlouhodobě pobýval v Indii a v Číně. Působí v Orientálním ústavu AV ČR a externě vyučuje buddhismus na Ústavu asijských studií FF UK a stejnojmenné katedře UPOL.

…Tu si důstojný Šáriputra pomyslel: „Kam si všichni ti bódhisattvové i ti velcí posluchači sednou, vždyť tady v tom domě nejsou žádné židle?!“

Vimalakírti ličchavijský poznal, co se odehrává v Šáriputrově mysli, a řekl mu: „Přišel jsi sem, ctihodný Šáriputro, kvůli dharmě nebo kvůli židli?“

„Kvůli dharmě, ne kvůli židli.“

„Ten, koho zajímá dharma, ctihodný Šáriputro, se nestará ani o své tělo, natož o židli. Ten, koho zajímá dharma, ctihodný Šáriputro, se nestará ani o tvary, pociťování, vnímání, mentální formace, či o vědomí, ani se nestará o složky existence, prvky, či o smyslové základny. Ten, koho zajímá dharma, se nestará o svět tužeb, o svět tvarů, ani o nehmotný svět, nestará se ani o to, aby byl oddaný Buddhovi, nauce a buddhistické obci. 

Ten, koho zajímá dharma, ctihodný Šáriputro, se nestará ani o porozumění strasti, o odstranění její příčiny, o uskutečnění jejího zániku, ani o pěstování cesty. Proč je tomu tak? Protože dharma je prostá představování (aprapaňča), nevyjádřitelná. Ten, kdo si představuje: ‚Měl bych porozumět strasti, odstranit její příčinu, uskutečnit její zánik a pěstovat cestu,‘ toho zajímá představování, a ne dharma. Dharma, ctihodný Šáriputro, je úplně utišená. Ti, kteří se zajímají o vznikání a zanikání, se nestarají o dharmu a o to, aby se stranili světa (vivéka), nýbrž o vznikání a zanikání. Dharma je bez poskvrn a vášní (radža), ti, kdo si úzkostlivě chrání jakékoli jsoucno, byť by to byla třeba nirvána, se nestarají o dharmu, ale o své vášně. Dharma stojí mimo dosah smyslů (avišaja), ti, kdo uvažují na základě smyslových předmětů, se nestarají o dharmu, ale o rozsah svého vnímání. Dharma je prostá přijímání i odmítání. Ti, kdo se drží nebo pouštějí jakýchkoli jsoucen, se nestarají o dharmu, ale o uchopování a zavrhování. 

Dharma postrádá útočiště. Ti, kdo si libují v útočištích, se nestarají o dharmu, ale o útočiště. Dharma je prostá jakýchkoli znaků. Ti, jejichž vědomí se soustředí na znaky, se nezajímají o dharmu, ale o znaky. Dharma s ničím nepřebývá, ti, kdo přebývají společně s dharmou, se nestarají o dharmu, ale o to, aby někde přebývali. Dharma není viditelná, slyšitelná, myslitelná ani rozeznatelná. Ten, kdo něco vidí, slyší, rozpoznává či si myslí, se nestará o dharmu, ale o vidění, slyšení, myšlení a rozpoznávání. 

Dharma, ctihodný Šáriputro, je nepodmíněná, je prostá čehokoli podmíněného. Ti, kdo působí v okruhu podmíněných jsoucen, se nestarají o dharmu, ale o to, aby se přidržovali podmíněných jsoucen. 

A proto, ctihodný Šáriputro, pokud se chceš skutečně zajímat o dharmu, neměl by ses starat o žádnou jinou věc (dharma).“

Víly se zeptaly: „Co to znamená radovat se z požitků dharmy?“ Vimalakírti jim na to odvětil: „Znamená to radovat se z nezlomné víry v Buddhu, z toužebného naslouchání jeho učení a ze služby buddhistické obci. Tuto radost pocítíte, když budete uctívat učitele a sloužit jim, opustíte tři sféry tohoto světa a nebudete záviset na předmětech smyslů. Měly byste se radovat z nazírání pěti složek jako vrahů, jako nestálých, radovat se z náhledu, že základní prvky jsou jako jedovatí hadi, a z rozlišení, že všechny smyslové základny jsou jako prázdné vesnice. Měly byste se radovat z neustálé ochrany probuzené mysli a z pomáhání druhým bytostem, ze štědrého sdílení, z neochabující morální disciplíny, z trpělivé snášenlivosti a sebeovládání, z usilovného rozvíjení dobra, ze soustředěné meditace a z jasného poznání zbaveného všech nečistot. Radovat se z rozšiřování probuzení, z podmanění si zlých duchů, ze zničení všech trýzní a z pročišťování buddhovské země. Radovat se z pěstování kořenů dobra za účelem rozvíjení pozitivních vlastností. Radovat se z absence strachu při naslouchání hluboké nauce a z dosažení tří bran vysvobození. Radovat se z toho, že vaším cílem je vyvázání, z toho, že jste ozdobou místa probuzení a že vaše úspěchy nepřicházejí v nevhodný čas. Radovat se ze služby těm, kteří s vámi sdílejí stejný úděl, a z toho, že necítíte nenávist ani nepřátelství vůči těm, kteří tento úděl dalece přesahují. Radovat se ze služby rádcům a dobrým přátelům a z toho, že se střežíte rádců a přátel zlých. Radovat se z oddanosti učení a z důvěry v něj, ze shromažďování bytostí pomocí dovedných prostředků, z vědomého pěstování všech zázračných složek probuzení. Tak by měla vypadat bódhisattvova radost z požitků dharmy.“

Princ Maňdžušrí oslovil Vimalakírtiho ličchavijského: „Jak má, moudrý muži, bódhisattva nahlížet všechny bytosti?“

„Právě tak, Maňdžušrí, jako rozumný muž nahlíží měsíc na hladině, by měl bódhisattva nahlížet všechny bytosti. Měl by je nahlížet tak, jako nahlíží odraz v zrcadle, jako vodu fata morgány, jako kouzelník nahlíží člověka stvořeného kouzlem, jako zvuk ozvěny, jako shluk mraků na obloze, jako chuchvalec pěny, jako nafouknutí a prasknutí bubliny, jako dřeň banánovníku, jako šlehnutí blesku, jako pátý prvek, jako sedmý smysl, jako zjevení se tvaru v nehmotném světě, jako rašení výhonku ze spáleného semínka, jako plášť ze žabích chlupů, jako milostnou rozkoš mrtvého, jako když ten, jenž vstoupil do proudu (šrótápanna), zastává názor, že existuje já, jako třetí zrození toho, jenž se vrátí jen jednou (sakrdágámin), jako sestoupení do lůna toho, jenž už se nevrátí (anágámin), jako chtivost, zlobu a pomýlenost arhata, jako lakotu, neukázněnost či nepřátelství v mysli bódhisattvy, který dosáhl trpělivé snášenlivosti, jako otisky trýzní v mysli tathágaty, jako spatření tvarů člověkem, jenž je od narození slepý, jako vdechnutí askety, jenž dosáhl zaniknutí, jako stopu ptáka ve vzduchu, jako erekci eunucha, jako syna neplodné ženy, jako trýzně vzniklé v zázračném vtělení tathágaty, jako když někdo vidí sny i po probuzení, jako trýzně toho, jenž si nic nepředstavuje, jako vzplanutí ohně bez paliva, jako znovuzrození toho, jenž se úplně vyvázal. Tak právě by měl bódhisattva nahlížet všechny bytosti.“

„Jestli takto, synu z dobrého rodu, bódhisattva nahlíží všechny bytosti, kde se v něm bere jeho veliká laskavost (mahámaitrí) vůči druhým?“

„Potom, Maňdžušrí, co bódhisattva takto nahlédl všechny bytosti, si pomyslí: ‚Měl bych tyto bytosti učit tuto nauku tak, aby ji správně pochopily.‘ Pak v něm vyvstane skutečná laskavost vůči všem bytostem, která ochraňuje, protože se nevztahuje k žádnému předmětu (anárambana). Laskavost, která uklidňuje, protože nevzniká, která není horečnatá, protože je prostá trýzní, která odpovídá skutečnosti, protože je stejná ve všech třech časech, která se s nikým nevadí, protože si na ničem nezakládá, která je nedualistická, protože (ne)spojuje to, co se týká vlastního já, a to, co je tomuto já vnější, která je neotřesitelná, protože je zcela ustálená, která je pevná, protože její odhodlání je pevné jako diamant, laskavost, která je čistá, protože její původní přirozenost (prakrti) je čistá, která je rovnoměrná, protože je jako volný prostor, která je vlastní arhatům, protože zničila všechny nepřátele, která je vlastní bódhisattvům, protože nechává neustále růst a dozrávat bytosti, která patří tathágatům, protože neustále chápe věci takové, jaké jsou, která je vlastní buddhům, protože probouzí bytosti ze spánku, která je nezávislá, protože se probouzí sama od sebe, která je vlastní probuzení, protože jí všechno chutná stejně, která nic nepřisuzuje, protože vyloučila náklonnost a odpor, která má podobu velikého soucitu, protože všude osvětluje mahájánu, která se nenechá znechutit, protože nahlíží prázdnotu a neexistenci já, která obdarovává naukou, protože si nenechává nic pro sebe jako nějaký skoupý učitel, která je disciplinovaná, protože ukázňuje morálně pokleslé bytosti, která je trpělivá, protože chrání sebe i druhé, která radostně usiluje, protože přebírá zodpovědnost za prospěch všech bytostí, která se pohrouží v meditaci, protože si nelibuje v požitcích, která poznává, protože dosahuje úspěchů vždy jen ve správný čas, která je dovedná v užití prostředků, protože ze všech stran ukazuje brány, která není pokrytecká, protože její pohnutky jsou čisté, která neklame, protože je upřímná, která je odhodlaná, protože se ničím nenechá rozptylovat, která není přeludná, protože v ní není nic umělého, která je šťastná, protože uvádí v buddhovské štěstí. Taková je, Maňdžušrí, veliká laskavost bódhisattvy.“

„Jak vypadá veliký soucit bódhisattvy?“

„Všech kořenů dobra, které kdy zasadil, se vzdává ve prospěch bytostí.“

„Jak vypadá jeho veliká radost z druhých?“

„Dává s radostí, aniž by toho později litoval.“

 „Jak vypadá jeho veliká vyrovnanost?“

„Prospívá oběma: [sobě i druhým].“

Probuzení se nedá uskutečnit tělem ani myslí. Probuzení znamená utišení (vjupašama) všech znaků. Probuzení znamená nepřisuzovat předmětům nic, co by vedlo k jejich uchopování (asamáropa sarvárambanánám). Probuzení znamená na nic usilovně nemyslet (manaskára). Probuzení znamená vymýtit všechny chybné názory. Probuzení znamená odloučit se od všech falešných představ (parikalpa). Probuzení znamená zbavit se veškerého neklidu mysli. Probuzení znamená nezakládat si na žádných závazcích. Probuzení na ničem neulpívá, protože je prosté všeho uchopování (udgraha). Probuzení znamená bezpečně přebývat ve stavu nejvyšší skutečnosti (dharmadhátu). Probuzení znamená následovat to, jak se věci mají. Probuzení znamená dosáhnout nejzazší meze skutečnosti. Probuzení znamená nedualitu, protože je prosté předmětů mysli. Probuzení je všude stejné, jako je stejný prázdný prostor. Probuzení je nepodmíněné, protože je prosté vznikání, zničení, trvání i jakéhokoli proměňování se. Probuzení dopodrobna zná všechno uvažování, činy i pohnutky bytostí. Pro probuzení neexistují otvory, kterými by smysly vnímaly. Probuzení je ryzí, protože je prosto trýzní spjatých se skrytým přetrváváním otisků minulých činů ve vědomí (vásaná). Probuzení nepřebývá v žádném kraji ani dimenzi, protože je prosté místa i nemísta, prodlévá v tom, jak se věci mají, je neviditelné. Probuzení je pouhé jméno, které nic nevyjadřuje. Probuzení je bez vlastního já, proto se nedá uchopit ani pustit. Probuzení není zmatené, protože jeho povaha je čistá. Probuzení vše prozařuje, protože jeho podstata je čistá. Probuzení nic neuchopuje, protože je prosté všech předmětů vnímání (álambana). Probuzení nečiní rozdíly, protože vnímá všechna jsoucna jako rovnocenná. Probuzení je nesrovnatelné, protože přesahuje všechno přirovnávání. Probuzení je nepatrné, protože je strašně těžké ho postřehnout. Probuzení vše prostupuje, protože jeho podstatou je prostor. A právě proto se probuzení nedá uskutečnit tělem, řečí ani myslí…