Zemědům

OTÁZKY DHARMY

Krátký přehled současné jugy

1. Příroda a
Člověk – velká paleolitická Bohyně a tanečník s rohy – magické obrazce v
jeskyních, rudé otisky dlaní, rudé tečky.

2. Společenská
energie a Člověk – hromadění moci doby bronzové a železné, z kmenů se stávají
„národy“ a rozpínají se – Polárka, Válečný náčelník a penis jako
zbraň vládnou jako Bůh na Nebi.

3. Reakce na čistě
společenskou a válečnickou mystiku: učitelé společenského managementu –
Konfucius, Zarathuštra, judaistické reformy. Duchovně-společenské disciplíny
jako Gíta.

4. Křesťanství,
buddhismus či konfuciánství krotí touhu států a hradů po moci, kladou důraz na
osobní zodpovědnost a vysvobození.

5. Tyto systémy
následně začínají kontrolovat moc, zatímco v jejich jádru získávají zpět svůj
vliv přežitky archaických tradic Přírody a Člověka. Jógačárový buddhismus
směřuje k vadžrajáně, kulty středomořských mystérií vedou k tuctům západních
okultních a alchymických myšlenkových proudů.

6. Současná věda:
poznání, že společnost a jakékoli dané kulturní pohledy jsou svévolné, a že čím
více pokořujeme Přírodu, tím jsme slabšími. Objektivní pohled vědy snažící se
vidět Přírodu takovou, jaká je, se musí nakonec obrátit k „subjektu“
a k „objektu“ a k pohledu na sebe sama. Zjišťujeme, že všichni v sobě
nosíme jeskyně se zvířaty a s božstvy na stěnách – místa rituálu a magie.

Buddha jako syn a milenec Bohyně

Zrozen z Máji,
které se zdálo o slonovi – a která ho porodila vestoje, v pozici
Jakší dávající stromu plodnost, manžel krásné princezny a mnoha žen.
Ostříhal si vlasy a podstoupil odříkání. Když byl na pokraji
smrti, dívka mu přinesla jogurt, který mu vrátil zdraví. Poblíž
řeky. Seděl v lotosové pozici pod fíkovníkem, byl pokoušen
dcerami Máry, spatřil Jitřenku a dosáhl osvícení, jehož obsahem bylo
úplné pochopení podstaty navzájem provázaného spolutvoření, vyzval
Bohyni Zemi k svědectví, byl ochráněn a pozdraven Hadím králem a
Dévy jej zasypaly květinami. Své zbývající roky strávil putováním a učením
cesty na druhý břeh. Zemřel poté, co snědl houbu a byl oplakáván
bezpočtem lidí, bohů a divokých zvířat.

Pravé staré evangelium

Buddhismus a
hinduismus s sebou nesou mnoho z náboženství doby kamenné. Ostříhání hlavy:
obětování těla (nebo sebekastrace, jako ve starověké Anatolii) – nabídnutí
vlastní „přirozené síly“ Bohyni. (Nejstarším holením hlav, které se
mi podařilo nalézt je zobrazení „chrámové mléčné farmy“ na
neolitickém nalezišti v Al‘ Ubaidu: „Sama Bohyně pastvin byla Krávou“
– vlys ukazuje „celý proces přípravy jejího mléka muži, jejichž ostříhané
hlavy naznačují, že vykonávají kněžskou funkci…“ G. R. Levy.)

Druhy vztahu k Bohyni:

Vztah askety (bhikkšu):
„Oholím si hlavu a budu tvým sluhou, jestliže mne spasíš.“ Zenový
přístup: „Buďme si rovni a já si tě nebudu všímat.“ Tantrismus:
„Budu tě milovat, jak nejlépe to dovedu.“

Když se někdo
rozhodne pro dávný způsob společné cesty spolu s milencem, znamená to, že oba
už předtím samostatně praktikovali různá cvičení a putování, a že hledají střed
mandaly svého individuálního i společného těla, přičemž věnují svá dvě milující
těla celému předivu světa. Muž za vhodných okolností v dívce evokuje Bohyni a
uctívá ji. Ona je jeho mudrou, pradžňou, jóginí nebo zaklínadlem (vidjá).

Dlouhé vlasy
znamenají přijmout, poznat přírodní síly. Takoví jsou šivaističtí
jógini, lámové sekt Kagjü a Ňingma či starověcí rišiové. Znal jsem jednoho
indiánského dřevorubce z kmene Wasko (v táboře A ve Warm Springs), který prodal
svou motorovou pilu, protože prý nemohl poslouchat nářek kácených stromů. Dal
se do učení u starého šamana a nechal si narůst dlouhé vlasy.

Kdo jsou bohové a
bódhisattvové, které vidíme v mužích a ženách?

Vypadá to, že
opravdu existuje nějaký druh převtělování.

Je zde něco
dlouhodobého, v každém jedinci – někdy za maskou této pošetilé osoby,
tohoto pošetilého života, zahlédneme postavu bódhisattvy, který svým jasem
a soucitem pomáhá všem bytostem. V každém z nás.

„Poté, co
skončil svůj život jako zenový mistr, pokročil k další fázi svého
cvičení.“ Róši Miura mi řekl, že dokonce i Šákjamuni na sobě někde dále
pracuje.

Bohyně
„Mája“ (míra/přelud) a „Moudrost překračující“ (Pradžňápáramitá,
Matka Buddhů) jsou totožné. V ní se nachází a ji drží (dhr – držet ve výši –
dharma) Ádi-Buddha Dharmakája / Vadžradhára / Vairóčana, tak jest.
Dharma je tímto objetím, energie veškerého bytí je požehnáním:
projevující se v této kalpě skrze Amitábhu skrze Avalokitéšvaru skrze Šákjamuniho skrze tebe.

dále:

Někdy je možné
přetnout proud znovuzrození v čase – velkolepé plány a tance, eschatologie a
evoluce, a být teď: „podivuhodná prázdnota“ ve všech
možnostech a směrech. Prázdnota, která objímá hru času a evoluce.

potom:

Vrátit se ke hře s
úsilím dělat to pro „čas“ nebo pro budoucnost, Nádhera. Květiny pro
prázdnotu. Soucit a důstojnost – pro bytosti, které to ve skutečnosti
nepotřebují. „Chovám sentimentální náklonnost k divokým ekologiím.“
Znovuuskutečnění bezčasého tance: tady a teď, věčné spoluvytváření, bez konce,
kromě teď.

to slibujeme.

– ale dost už toho vytí divoké lišky.

ÓM MANI PADMÉ HÚM

OTÁZKY DHARMY

Krátký přehled současné jugy

1. Příroda a Člověk – velká paleolitická Bohyně a tanečník s rohy – magické obrazce v jeskyních, rudé otisky dlaní, rudé tečky.

2. Společenská energie a Člověk – hromadění moci doby bronzové a železné, z kmenů se stávají „národy“ a rozpínají se – Polárka, Válečný náčelník a penis jako zbraň vládnou jako Bůh na Nebi.

3. Reakce na čistě společenskou a válečnickou mystiku: učitelé společenského managementu – Konfucius, Zarathuštra, judaistické reformy. Duchovně-společenské disciplíny jako Gíta.

4. Křesťanství, buddhismus či konfuciánství krotí touhu států a hradů po moci, kladou důraz na osobní zodpovědnost a vysvobození.

5. Tyto systémy následně začínají kontrolovat moc, zatímco v jejich jádru získávají zpět svůj vliv přežitky archaických tradic Přírody a Člověka. Jógačárový buddhismus směřuje k vadžrajáně, kulty středomořských mystérií vedou k tuctům západních okultních a alchymických myšlenkových proudů.

6. Současná věda: poznání, že společnost a jakékoli dané kulturní pohledy jsou svévolné, a že čím více pokořujeme Přírodu, tím jsme slabšími. Objektivní pohled vědy snažící se vidět Přírodu takovou, jaká je, se musí nakonec obrátit k „subjektu“ a k „objektu“ a k pohledu na sebe sama. Zjišťujeme, že všichni v sobě nosíme jeskyně se zvířaty a s božstvy na stěnách – místa rituálu a magie.

Buddha jako syn a milenec Bohyně

Zrozen z Máji, které se zdálo o slonovi – a která ho porodila vestoje, v pozici Jakší dávající stromu plodnost, manžel krásné princezny a mnoha žen. Ostříhal si vlasy a podstoupil odříkání. Když byl na pokraji smrti, dívka mu přinesla jogurt, který mu vrátil zdraví. Poblíž řeky. Seděl v lotosové pozici pod fíkovníkem, byl pokoušen dcerami Máry, spatřil Jitřenku a dosáhl osvícení, jehož obsahem bylo úplné pochopení podstaty navzájem provázaného spolutvoření, vyzval Bohyni Zemi k svědectví, byl ochráněn a pozdraven Hadím králem a Dévy jej zasypaly květinami. Své zbývající roky strávil putováním a učením cesty na druhý břeh. Zemřel poté, co snědl houbu a byl oplakáván bezpočtem lidí, bohů a divokých zvířat.

Pravé staré evangelium

Buddhismus a hinduismus s sebou nesou mnoho z náboženství doby kamenné. Ostříhání hlavy: obětování těla (nebo sebekastrace, jako ve starověké Anatolii) – nabídnutí vlastní „přirozené síly“ Bohyni. (Nejstarším holením hlav, které se mi podařilo nalézt je zobrazení „chrámové mléčné farmy“ na neolitickém nalezišti v Al‘ Ubaidu: „Sama Bohyně pastvin byla Krávou“ – vlys ukazuje „celý proces přípravy jejího mléka muži, jejichž ostříhané hlavy naznačují, že vykonávají kněžskou funkci…“ G. R. Levy.)

Druhy vztahu k Bohyni:

Vztah askety (bhikkšu): „Oholím si hlavu a budu tvým sluhou, jestliže mne spasíš.“ Zenový přístup: „Buďme si rovni a já si tě nebudu všímat.“ Tantrismus: „Budu tě milovat, jak nejlépe to dovedu.“

Když se někdo rozhodne pro dávný způsob společné cesty spolu s milencem, znamená to, že oba už předtím samostatně praktikovali různá cvičení a putování, a že hledají střed mandaly svého individuálního i společného těla, přičemž věnují svá dvě milující těla celému předivu světa. Muž za vhodných okolností v dívce evokuje Bohyni a uctívá ji. Ona je jeho mudrou, pradžňou, jóginí nebo zaklínadlem (vidjá).

Dlouhé vlasy znamenají přijmout, poznat přírodní síly. Takoví jsou šivaističtí jógini, lámové sekt Kagjü a Ňingma či starověcí rišiové. Znal jsem jednoho indiánského dřevorubce z kmene Wasko (v táboře A ve Warm Springs), který prodal svou motorovou pilu, protože prý nemohl poslouchat nářek kácených stromů. Dal se do učení u starého šamana a nechal si narůst dlouhé vlasy.

Kdo jsou bohové a bódhisattvové, které vidíme v mužích a ženách?

Vypadá to, že opravdu existuje nějaký druh převtělování.

Je zde něco dlouhodobého, v každém jedinci – někdy za maskou této pošetilé osoby, tohoto pošetilého života, zahlédneme postavu bódhisattvy, který svým jasem a soucitem pomáhá všem bytostem. V každém z nás.

„Poté, co skončil svůj život jako zenový mistr, pokročil k další fázi svého cvičení.“ Róši Miura mi řekl, že dokonce i Šákjamuni na sobě někde dále pracuje.

Bohyně „Mája“ (míra/přelud) a „Moudrost překračující“ (Pradžňápáramitá, Matka Buddhů) jsou totožné. V ní se nachází a ji drží (dhr – držet ve výši – dharma) Ádi-Buddha Dharmakája / Vadžradhára / Vairóčana, tak jest. Dharma je tímto objetím, energie veškerého bytí je požehnáním: projevující se v této kalpě skrze Amitábhu skrze Avalokitéšvaru skrze Šákjamuniho skrze tebe.

dále:

Někdy je možné přetnout proud znovuzrození v čase – velkolepé plány a tance, eschatologie a evoluce, a být teď: „podivuhodná prázdnota“ ve všech možnostech a směrech. Prázdnota, která objímá hru času a evoluce.

potom:

Vrátit se ke hře s úsilím dělat to pro „čas“ nebo pro budoucnost, Nádhera. Květiny pro prázdnotu. Soucit a důstojnost – pro bytosti, které to ve skutečnosti nepotřebují. „Chovám sentimentální náklonnost k divokým ekologiím.“ Znovuuskutečnění bezčasého tance: tady a teď, věčné spoluvytváření, bez konce, kromě teď.

to slibujeme.

– ale dost už toho vytí divoké lišky.

ÓM MANI PADMÉ HÚM