Stručný text o speciální meditační praxi zaměřené přímo na intuitivní uchopení reality, o třech základních aspektech duchovní cesty: správném náhledu, správné meditaci a správném jednání. Důraz je zde kladen na schopnost mít neustále bdělé vědomí v každém okamžiku, schopnost, která je esencí a cílem všech buddhistických meditací. Doplněno autorovým komentářem, stručnou historií dzogčhenu a faksimilií originálního tibetského textu. Vydáno spolu s českou Komunitou dzogčhenu.

Zrcadlo
Poučení o bdělém vědomí přítomnostiStručný text o třech základních aspektech cesty dzogčhenu: správném náhledu, správné meditaci a správném jednání.
Není skladem
Hlídat dostupnost
O knize
Všichni buddhové minulosti dosáhli osvícení, protože sledovali cestu nepřetržité bdělé přítomnosti, a právě tak dosáhnou díky této cestě osvícení i buddhové budoucnosti. Stejně tak dosáhnou osvícení i ti, kteří ji sledují nyní, neboť neexistuje žádný jiný způsob, jak k osvícení dojít. Proto je třeba hledat způsob, jak setrvávat v neustálé bdělé přítomnosti a nenechat se ničím rozptylovat.
Tato knížka vysvětluje s neuvěřitelnou jasností, ale zároveň do velké hloubky základní aspekty nauky dzogčhenu – správný náhled, správnou praxi a správné jednání. Byla napsána pro potřeby Rinpočheho západních studentů jako přesnější výklad principu neustálého bdělého vědomí přítomnosti, které je v dzogčhenu jedinou náhradou za všechny předpisy a nařízení různých duchovních tradic.
…Stav klidu je ve skutečnosti podstatou mysli, zatímco pohyb je její energií. To jsou dva od sebe neoddělitelné aspekty téhož – stejně tak se nedá odlišit slunce od svých paprsků nebo jezero od vln. Pokládáme-li stav klidu za něco kladného a žádoucího a pohyb myšlenek za cosi záporného, čeho se chceme zbavit, pak tím jen podporujeme své dualistické představy o přijímání a odmítání. Takto bychom ale náš běžný mentální stav nikdy nepřekonali. Absolutně nejdůležitější věcí je tedy udržet si nerozptýlenou bdělou přítomnost a uvědomit si jakoukoli myšlenku, která vznikne, ať už je dobrá či špatná, důležitá nebo nedůležitá, a tento stav “pohybu” pak dále pozorovat.
Co se týče tohoto pohybu: když vznikne nějaká myšlenka a nám se přitom z nějakého důvodu nepodaří uvolněným způsobem setrvat v bdělé přítomnosti, musíme tuto situaci okamžitě vědomě rozpoznat, protože v opačném případě by první myšlenka mohla vyvolat řetězce dalších myšlenek. Vědomě rozpoznávat neznamená pouze vidět něco očima nebo cosi identifikovat pomocí nějakých konceptů. Znamená to, že jsme si plně vědomi přítomnosti jakékoli myšlenky, týkající se minulosti, přítomnosti či budoucnosti, stejně jako jakéhokoli smyslového objektu. Skrze toto bdělé vědomí přítomnosti “rozpoznáváme” stav pohybu myšlenek a dále v tomto stavu pokračujeme, aniž bychom toto rozpoznávání opomíjeli. V žádném případě to ale neznamená, že bychom se měli snažit proud myšlenek nějak přerušit nebo usilovat o to, abychom myšlenky zadržovali, měnili či mysl jakkoli korigovali.
“Meditovat” neznamená nic jiného, než udržovat si nerozptýlenou přítomnost jak ve stavu klidu, tak v pohybu; neexistuje nic, o čem bychom měli meditovat. A stejně tak neexistuje nic vyššího a jasnějšího než vědomé rozpoznávání kontinuity našeho stavu ryzí neduální přítomnosti. Jestliže se naopak neustále obracíme navenek a doufáme, že získáme něco zvnějšku, namísto toho, abychom pokračovali ve vlastním neduálním stavu, jsme – podle jednoho tibetského přísloví – jako člověk, jenž přináší rituální obětiny k západní bráně města, aby zahnal zlého ducha, zatímco ten se nachází u brány východní. V takovém případě, byť se domníváme, jak dokonale meditujeme, bude jediným výsledkem únava pro nic za nic. Nepřetržité setrvávání ve stavu ryzí přítomnosti, jenž se nachází pouze v nás samých, je tedy vskutku to nejpodstatnější.
Když opomíjíme to, co vlastníme, a naopak hledáme něco, o čem si myslíme, že nám chybí, jsme jako žebrák, který podle jedné buddhistické historky nevěděl, že má pod hlavou místo polštáře veliký drahokam, a tak s velkou námahou žebral. Takže chceme-li si udržovat neduální stav ryzí přítomnosti a pozorovat pohyb myšlenek pokaždé, když povstane, pak aniž bychom posuzovali, do jaké míry je naše přítomnost jasná, a aniž bychom přijímali stav klidu či odmítali pohyb, musíme aplikovat tuto esenci praxe: je třeba nerozptýleně pokračovat ve svém přirozeném stavu, neustále jej vědomě rozpoznávat a nenechat se absolutně ovlivnit svou touhou něco měnit…
Namkhai Norbu Rinpočhe často říká: “Dzogčhen na nikom nevyžaduje, aby měnil svou víru či náboženství, filosofický nebo ideologický názor, aby se stal někým jiným, než kým skutečně je. Žádá nás pouze, abychom se naučili pozorovat sebe sama a poznali tak svou klec, kterou jsme si sami vybudovali a sami v ní se uvěznili. Učí nás, jak se z ní dostat ven, aniž bychom si vytvořili klec jinou, a to, jak se lze stát nezávislou a svobodnou bytostí.” Dzogčhen nám říká, jak znovu získat onu původní svobodu bytí, která je nám všem potenciálně vlastní. Svoboda v tomto případě znamená stav, v němž nás již nepodmiňuje a neomezuje dualistický způsob myšlení a posuzování, dualistické představy, vášně a vůbec vše, čemu věříme. Zbývá jen otázka, co pak člověku zůstane: opravdový poklad, čirá přítomnost, neposkvrněná jasnost, která odráží všechno tak, jako jas zrcadla.
Rozměry | 13.5 × 20.7 cm |
---|---|
Rok vydání | |
Vazba | vázaná |
Vydavatel | |
Počet stran | 96 |
Vydání | 2. opravené |