Předmluva Ivany Gruberové
Zrcadlo zenu mistra Sosana mistra ze Západních hor
Čchongho Hjudžong (Mistr Sosan) byl vůdčí osobností korejského buddhismu období vlády dynastie I (království Čoson): rozvíjel metodu kóanové meditace, založil rodinnou tradici horských klášterů, v nichž se mniši věnovali studiu súter, meditaci a recitaci Buddhova jména, upozorňoval na soulad mezi konfucianismem, taoismem a buddhismem a snažil se dokázat, že ve své podstatě se tato tři učení shodují.
Vycházel z učení svých velkých předchůdců, zejména Wonhjoa (617-686), Podžo Činula (1158-1210) a Hamho Kihwy (Tuktchonga) (1376-1433), kteří zdůrazňovali potřebu souladu mezi studiem súter (kor. kjo) a meditační praxí (kor. son). Na jeho odkaz navazují hlavní směry moderního zenu v Koreji, včetně mistra Sungsana (1927-2004). Čchongho Hjudžong je známý pod jménem Sosan Tesa, tj. Velký Mistr ze Západních hor, podle hor Mjohjangsan (zvaných též Západní hory) na sever od Pchjongjangu, kde dlouho pobýval. (Mistr Sosan se považuje za šedesátého třetího zenového patriarchu po Mahákašjapovi, žáku Buddhy Šákjamuniho, zatímco mistr Sungsan se považuje za sedmdesátého osmého patriarchu téže linie.)
Mistr Sosan se narodil roku 1520 v Andžu v provincii Pchjongan jako nejmladší ze tří synů v rodině pana Čchöa, drobného vládního úředníka. Oběma rodičům bylo v době jeho narození čtyřicet šest let. Traduje se, že rok před Sosanovým narozením se jeho matce zdál sen o staré ženě, která jí sdělila, že porodí dítě, z něhož vyroste výjimečný člověk. Chlapec prý od útlého dětství vynikal pronikavou inteligencí.
Vypravuje se, že při oslavách Buddhových narozenin, když mu byly dva roky, se malému Sosanovi zdálo o starci, který se zjevil u nich doma a oznámil: Přišel jsem navštívit malého mníška. Pak chlapce pohladil a řekl mu: Měli by ti dát přezdívku Unhak (Jeřáb z mraků). Malý mníšek si prý rád stavěl stúpy z písku nebo pokládal střešní tašku na něco, co pak nazýval klášterem. Navíc si osvojil způsoby a výrazy, které poukazovaly na jeho hluboký karmický vztah k buddhismu.
Když bylo Sosanovi devět let, zemřela mu matka a pouhý rok nato i otec. Nadaný sirotek vzbudil pozornost okresního soudce I Sa-džunga, který ho adoptoval a odvezl do Soulu. Od jedenácti let studoval Sosan klasické texty a vojenské umění na prestižní konfuciánské akademii Songgjungwan. V patnácti letech se pokusil o státní úřednické zkoušky, ale propadl. Nespokojen, opustil hlavní město a vydal se na toulky po zemi.
Pro představu o duchovním hledání mistra Sosana uveďme několik podrobností o jeho učednických letech z knihy Empty House Zen Masters and Temples of Korea od Chrise Verebese: Když se dostal do hor Čirisan, zaujal ho na stěně jednoho kláštera nápis, jenž pravil:
Pouze ti, kdož složí zkoušku prázdné mysli,
mohou být považováni za opravdu velké osobnosti.
Sosan začal vážně přemýšlet, co tato zkouška prázdné mysli znamená. Brzy nato se stal mnichem v klášteře Ssangjesa v horách Čirisan a pod vedením mistra Sungina začal studovat buddhistické texty. Po třech letech studia mu mistr Sungin řekl: Buddhistické sútry znáš teď už docela dobře, ale o zenové meditaci ještě nevíš vůbec nic. A poslal ho za zenovým mistrem Pujongem.
Sosan se setkal s mistrem Pujongem a sdělil mu: Od dětství jsem se rád učil, a tak jsem zvládl všechny čínské klasické knihy konfucianismu (…). Jako mnich jsem přečetl všechny důležité buddhistické sútry, ale stále nevím nic o zenu. Zdá se mi, že nerozumím dobře větě Buddha je mysl . Co to znamená? Mistr Pujong odpověděl: Je to, jak říkáš, mysl, které nemůžeš rozumět. To Sosana uspokojilo jen částečně, ptal se tedy dál: A co znamená příchod Bódhidharmy ze západu? Pujong odpověděl: Teď nemám čas. Přijď za pár dní. Sosan se měl k odchodu, když tu na něj mistr najednou zavolal: Sosane! Překvapený Sosan se otočil a mistr se ho naléhavě zeptal: Co je to? Rychle, odpověz!
Tak dostal Sosan svůj kóan. Ve dne v noci se věnoval meditaci s kóanem Co je to? . Jelikož byl však velmi intelektuálně založený a neustále přemýšlel, nikam se nedostal. Zašel proto znovu za mistrem Pujongem, aby se ho zeptal, jak dál. Mistr Pujong řekl:
Zenová meditace se od běžného studia velmi liší. Je třeba zbavit se všech vědomostí a učenosti, kterých jsi nabyl. Měl by ses vzdát přemýšlení o tom, že teď cosi konáš. Tvá mysl by měla být úplně prázdná, nepopsaná jako mysl ročního dítěte. Tak by ses měl oddat nevědomosti, nikoli vědění. Bylo by skvělé, kdybys dosáhl vhledu náhle v okamžiku, kdy zaslechneš kóan jednoho z patriarchů, ale to se stává zřídka. Pokud něčemu nerozumíš, musíš si pomoci pochybováním. Oddat se nevědomosti znamená oddat se pochybování. Když budeš pochybovat, v určitém stadiu se pochyby rozptýlí, a ty prozřeš.
Aby ses stal dobrým učedníkem zenu, musíš se prolomit kóanem patriarchů. A abys pochopil pravdu, musíš vypnout svou přemýšlející mysl. Pokračuj v pochybování beze slov a bez myšlenek. Dělej to tak, jako když ti něco uvízne v krku a ty to nemůžeš ani spolknout, ani vyplivnout. Dělej to tak, jako když neustále přemýšlíš o splácení dluhu. Jako slepice, která sedí na vejcích. Jako kočka, která sleduje myší díru (…)
Asi po dvou letech usilovné meditace s kóanem se Sosan dopracoval částečného prozření. Svoji zkušenost se pokusil zaznamenat následujícími slovy:
Nabral jsem vodu a vracím se do kláštera. Najednou zvedám hlavu:
modravé hory v bílých mracích spočíst je nelze.
Dalších osm let pokračoval Sosan v duchovním cvičení v klášterech a poustevnách hor Čirisan. Jednoho dne cestou do vsi zaslechl kokrhat kohouta, což mu pomohlo prohloubit duchovní vhled. O svém projasnění mysli tehdy napsal:
Náhle se vracím domů a všechno je tak, jak to je.
Deset milionů stránek Tripitaky je vlastně jen prázdný papír.
(Chris Verebes: Empty House – Zen Masters and Temples of Korea. Eastward Publications, Seoul 2002, s. 176-178)
V roce 1552 Sosan úspěšně složil mnišské zkoušky, a ve třiceti šesti letech byl jmenován do čela obou tehdejších mnišských řádů, jak zenového řádu Son, tak řádu studujícího sútry Kjo, což byla největší pocta, které se mohlo tehdy mnichovi dostat. Sosan nicméně po dvou letech rezignoval a vydal se na pouť po klášterech v horách Kumgangsan, Turjunsan, Tchebeksan, Odesan a Mjohjangsan. Putoval od kláštera ke klášteru a zasvětil třicet let života výuce stovek žáků. Odhaduje se, že díky svému charismatu měl až kolem tisíce žáků.
Korejské prameny zdůrazňují též Sosanovu nemalou úlohu při obraně národa: Během japonské invaze generála Tojotomi Hidejošiho (1592-1598) ho neschopnost korejské vlády bránit trpící obyvatelstvo přiměla k organizování mnišských bojových oddílů. Traduje se, že činnost mnoha set bojujících mnichů vedených téměř osmdesátiletým mistrem Sosanem byla rozhodujícím faktorem ve vypuzení japonských vojsk. Zásluhy mnichů při odrážení vnější agrese byly významným důvodem částečně smířlivého postoje vládnoucí dynastie k buddhismu v době, kdy mocní jako jedinou možnou ideologii obhajovali neokonfucianismus.
O jeho skonu se dočteme následující: Jednoho dne v lednu roku 1604 v poustevně Wondžogam v horách Mjohjangsan Sosan pronesl ke svým žákům poslední přednášku. Potom vzal do rukou svůj portrét, který kdosi namaloval, a napsal na jeho zadní stranu tato slova:
Před osmdesáti lety, ty jsi byl mnou.
O osmdesát let později, já jsem tebou.
Pak předal portrét svým žákům Samjongovi a Čchojongovi, posadil se do lotosové pozice a zesnul. Bylo mu osmdesát čtyři let (…). Legenda praví, že síní se po jednadvacet dní po Sosanově skonu linula tajemná vůně. (Grand Master Sosan: Mirror of Zen. Translated by Mark Mueller. Seoul, Korean Buddhist Chogye Order 1995, s. 8.)
Sosanovo roucho a jídelní misku žáci uložili na mistrovo výslovné přání v klášteře Tehungsa na úpatí hory Turjunsan na jihozápadní výspě Korejského poloostrova. Podle Sosanových slov totiž hora Turjunsan je na posvátném území, kterého se netkne žádná ze tří pohrom (kor. samdže) (povodeň, požár, tajfun nebo též válka, mor a hladomor) . Kláštera Tehungsa se nedotkly boje Korejské války (1950-1953), a tak se tu památka na mistra Sosana uchovává dodnes.
Sosan po sobě zanechal několik spisů. Jeho hlavními díly jsou Zrcadlo tří učení (Samga kügam) a Zrcadlo zenu (Songa kügam) (1564). Zrcadlo tří učení je pozoruhodným zamyšlením nad buddhismem, konfucianismem a taoismem i když si je vědom řady rozdílů, Sosan mezi nimi vidí soulad, neboť se domnívá, že podstatou všech tří učení je mysl a představa mysli je ve všech třech učeních stejná. Sosan nekritizuje žádné ze tří učení a ani je vzájemně nesrovnává, nýbž pouze popisuje ty koncepty a praktiky, které považuje v jednotlivých tradicích za podstatné. V zájmu smíření zdůrazňuje podobnosti, vyhýbá se sporům. Vysvětluje, že všechna tři učení zdůrazňují cestu jako cíl, mysl jako základ a meditaci či soustředění jako praktiku.
Z konfuciánských konceptů Sosan vyzdvihuje zejména nebesa a jejich ticho, cestu, mysl, nejvyšší nejzazší (čín. tchaj-ťi, kor. tcheguk), lidskost, zatímco z praktik si všímá především opatrnosti a bdělosti, sebekultivace, sebereflexe, sebekontroly, materiální skromnosti, snahy porozumět druhým a udržovat s nimi harmonické vztahy, prokazování úcty druhým. Podle Sosana je v konfucianismu klíčový zájem o kultivaci mysli.
Z konceptů filosofického taoismu věnuje pozornost zejména mysli, cestě, ctnosti, přirozenosti, beztvarosti, bezzvučnosti. Z taoistických praktik zmiňuje meditaci, ticho, pokoru, překonání světských tužeb. Filosofický taoismus směřuje k dosažení cesty a ctnosti prostřednictvím překonání egocentrismu.
Z buddhistických pojmů Sosan zdůrazňuje buddhovskou přirozenost, mysl a její předávání, Buddhu, patriarchy, zen, Dharmu, přirozenost, probuzení, kultivaci, zatímco z buddhistických praktik vyjmenovává meditaci s kóanem, sezení v tichu, přerušení toku myšlenek, náhlé probuzení, postupné zdokonalování, prostý život. Shrnuje, že smyslem a cílem buddhismu všech škol je dosáhnout probuzení.
V předmluvě k Zrcadlu zenu Sosan vysvětluje, že jeho kniha shrnuje esenci stovek zásadních pasáží z různých textů, a pomůže tak čtenářům orientovat se v moři buddhistických súter. Kniha začíná těmito slovy: Je tu Jedna Věc. Odjakživa a stále jasná a tajemná. Nerodí se a neumírá. Nelze ji ani pojmenovat, ani zobrazit. Rozdíl mezi meditací (kor. son) a studiem súter (kor. kjo) vysvětluje Sosan takto: Son je Buddhovou myslí a kjo je Buddhovými slovy.( ) Son dosahuje nevýslovna mlčením. Kjo dosahuje nevýslovna slovy. Son a kjo se vzájemně doplňují. Sosan si uvědomoval, že slova jsou potřebným prostředkem k tomu, aby se dalo poukázat na nevýslovno, stejně jako prst ukazující na měsíc . Lidé však ve své nevědomosti často pro prst zapomínají na měsíc lpějí na slovech a zapomínají, nač poukazují. A lpění na slovech může být nebezpečné.
Sosan byl znepokojen tím, že mnoho lidí považuje pravdu za něco, co může být poznáno studiem a získáno přemýšlením, a zdůrazňoval, že pouhé rozumové chápání může stát v cestě k dosažení dokonalé jednoty mezi pravdou a rozumějícím člověkem. Neboť člověk sice může pravdu znát , ale to ještě neznamená, že se pravdou stává , že pravdou je.
Studium slov totiž samo o sobě není schopno přivodit zásadní změnu v člověku, který je studuje. Sosan to vysvětluje následovně: Ti, kdo studují slova, se mohou zdát osvícenými, když hovoří. Když se však dostanou do konkrétní situace, znovu upadnou do zmatku. Studenti súter nenacházejí pravdu sami v sobě, nýbrž pouze v textech, a tak pravda, které rozumějí, nedokáže účinně proměnit jejich bytost zevnitř.
Pokud tedy chce člověk poznat skutečně osvobozující a transformující sílu pravdy, je třeba, aby přešel od studia súter (kjo) k meditaci (son). Kjo umožňuje adeptovi Buddhovy stezky k probuzení základní pochopení pravdy, a ta je pak přímo prožita během zenové meditace. (Sosan poznamenává, že jen ti nejmoudřejší si mohou dovolit meditaci, aniž by předtím studovali sútry.) Princip odložit kjo a vstoupit do son (kor. sagjo ipson) dodržují korejští mniši dodnes. Studium buddhistických písem, které se v určitém období jeho duchovního růstu požaduje na každém mnichovi, se považuje za pouhý předstupeň meditace a zenoví mistři se těší neporovnatelně vyšší autoritě než učitelé vykládající sútry.
Sosan ve svém Zrcadle zenu zdůrazňuje, že každý člověk má dostatečné schopnosti k tomu, aby dosáhl probuzení osvobození. Člověk velkých duchovních schopností může dosáhnout náhlého probuzení svou vlastní silou, zatímco člověk menších duchovních schopností k probuzení dospěje pomaleji a za pomoci někoho jiného. Těm pomalejším Sosan doporučuje recitaci manter či Buddhova jména. Svou knihu uzavírá těmito slovy: Posvátné světlo není kalné. Září nám odedávna na Cestu. Kdo chce vstoupit touto branou, ten by neměl ulpívat na intelektuálním porozumění.
Pozoruhodná je rovněž Sosanova poezie. Celkem sedmnáct Sosanových básní bylo zahrnuto do antologie básní sonsi korejských zenových mistrů Prázdné hory jsou plné větru a deště (Praha, DharmaGaia 2002) a rovněž do výboru z básní hansi, klasické korejské poezie psané čínsky, Déšť v horách rozeznívá bambusy (Praha, DharmaGaia 2005).
Ivana M. Gruberová
1. Jedna věc
Je tu Jedna Věc. Odjakživa a stále jasná a tajemná. Nerodí se a neumírá. Nelze ji ani pojmenovat ani zobrazit.
Komentář
Co je tato Jedna Věc? Klasikové pravili: Ještě než se zrodili dávní buddhové, byla tu, všeobjímající a úplná. Kdyby Šákjamuni nebyl poznal, že se nerodí a neumírá a že ji nelze ani pojmenovat, ani zobrazit, jak by ji mohl Mahákášjapa předávat dál? Šestý patriarcha řekl mnichům: Mám Jednu Věc. Nemá ani jméno, ani tvar. Rozpozná ji někdo z vás? Ozval se zenový mistr Šen-chuej: Je to zdroj všech buddhů. Je to buddhovská přirozenost Šen-chueje. A proto není Šen-chuej považován za zákonného žáka Šestého patriarchy. Když mistr Nan-jüe přišel z hory Sungsan, Šestý patriarcha se jej otázal: Co je to, co sem přichází? Nan-jüe byl zmaten. Odpověděl s jistotou až po osmi letech: Nazývat to Jednou Věcí není správné. Takto se Nan-jüe stal zákonným žákem Šestého patriarchy.
Verše
Všichni mistři tří učení
vyšli z porozumění Jedné Věci.
Ten, kdo se ji pokusí vyjádřit,
si musí dát pozor, aby mu nevypadalo obočí.
2. Jak se na tomto světě objevili Buddha a patriarchové
Buddha a patriarchové se na tomto světě objevili jako vlny povstávající na moři za bezvětří.
Komentář
Buddhou se zde míní Buddha Šákjamuni a patriarchy se zde míní Mahákášjapa. Objevení se na tomto světě znamená zachraňovat cítící bytosti soucitným srdcem. Když se na to však podíváme z hlediska Jedné Věci, původní tvář každého člověka je dokonalá a úplná odjakživa, proč bychom si tedy měli vypomáhat nějakým olejem a pudrem zvnějšku? Proto říkáme, že se objevili na tomto světě jako vlny povstávající na moři za bezvětří. O tomto Ákášagarbha-sútra praví: Psaná slova jsou dílem ďábla. Jména a tvary jsou dílem ďábla. Dokonce i slova Buddhy jsou dílem ďábla. Takto je řečeno, že je třeba nabýt naší původní přirozenosti. Ale to musíme sami, to za nás Buddha ani patriarchové neudělají.
Verše
Nebe a země ztratily barvu,
slunce a měsíc přestaly svítit.
3. Pochopení pravdy
Dharma však má mnoho významových vrstev a lidé mají různé schopnosti porozumění, a tak je třeba poskytnout vhodné prostředky výuky.
Komentář
Dharmou se zde míní Jedna Věc, lidmi se zde míní cítící bytosti. Dharma má dva aspekty: věčnost a proměnlivost v závislosti na karmě. Lidé mají schopnost náhlého probuzení a postupného zdokonalování mysli, a proto jsou psaná i mluvená slova nezbytná. Jak praví přísloví o úřadech: Navenek neprojde ani jehla, ale potají projedou i vozy plné úplatků. I když jsou cítící bytosti dokonalé a úplné, neumějí otevřít oko moudrosti, a proto ochotně putují koloběhem znovuzrozování. Kdybychom tedy nepoužili zlatý meč Buddhy a patriarchů, kdo by mohl odloupnout tlustou kůru nevědomosti? Pokaždé, když se někomu podaří překročit moře utrpení a dostat se na druhý břeh radosti, je to díky velkému soucítění Buddhy a patriarchů. I kdybychom měli tolik životů, kolik je zrníček písku, sotva bychom byli schopni splatit byť i jen zlomeček jejich laskavosti. Tímto chci připomenout všem, kteří právě začínají kultivovat svoji mysl, že by měli být vděční Buddhovi a patriarchům za jejich velkou laskavost.
Verše
Král stoupá do síně s poklady,
starý rolník si prozpěvuje.
4. Uměle zavedená jména
Uměle byla zavedena různá jména, např. mysl , Buddha , cítící bytosti . Ale pokud chceme porozumět, nemůžeme se spoléhat na jména. Podstata je přímo před našima očima, jakmile se však dá do pohybu myšlení, dochází ke zkreslení.
Komentář
Umělé zavedení zmíněných tří jmen při odkazování na Jednu Věc je nezbytné pro studium súter (kjo). Nespoléhání se na jména je nezbytné pro zenovou meditaci (son). Ukázat a skrýt, vytvořit a hned zase zničit to je svoboda krále Dharmy ovládajícího Dharmu. To znamená, že to, co je nahoře, se dostane dolů, a to, co je dole, se dostane nahoru. To je vysvětlení, jak Buddha a patriarchové ukazují rozdíl mezi podstatou a jevy.
Verše
Po dlouhém období sucha padá svěží déšť
Daleko od domova potkávám přítele z rodné vsi.
7. Přerušit tok myšlenek a zapomenout na všechna lpění
Řeknu pouze jedno: měli bychom přerušit tok myšlenek a zapomenout na všechna lpění. Sedět vzpřímeně a nečinně. Jaro přichází a tráva se sama od sebe zelená.
Komentář
Přerušit tok myšlenek a zapomenout na všechna lpění znamená dostat se k pravdě ve své vlastní mysli. Člověk se pak nazývá svobodným člověkem Cesty . Život, to je pro něj zábava. Vůbec na ničem nelpí. Nemá vůbec nic na práci. Když má hlad, nají se, když je unavený, jde spát. Volně se toulá po modravých horách podél zelených bystřin, a když se mu zlíbí, schází do rybářských vesnic a do hostinců u cesty. Ačkoli nemá ponětí o plynutí času, jaro přichází jako vždy a tráva se sama od sebe zelená. Tímto chválím člověka, jenž je schopen věnovat pozornost stavu mysli v přítomném okamžiku.
Verše
Už jsem chtěl říci, že takový člověk neexistuje,
ale ono je stále nač se spolehnout.
14. Tři nezbytné podmínky zenové meditace
Zenová meditace si žádá tři věci. Za prvé, musíme být zakořeněni ve velké víře. Za druhé, musíme být naplněni vášnivým odhodláním cvičit mysl. A za třetí, musíme mít velkou pochybnost. Pokud jedna z těchto nezbytných podmínek chybí, situace připomíná třínohou nádobu, které jedna noha chybí není k ničemu.
Komentář
Buddha řekl: Víra je základem dosažení buddhovství. Jung-ťia řekl: Ten, kdo kultivuje stezku, musí ze všeho nejdřív nasměrovat svoji vůli. Meng-šan řekl: Pokud meditující nemá žádné pochybnosti o hwadu, jedná se o vážnou nemoc. A také řekl, že: S velkou pochybností přichází velké probuzení.
18. Jako struny hudebního nástroje
Kultivování mysli je jako ladění strun hudebního nástroje. Je třeba najít ten pravý zvuk. Struny nesmějí být ani příliš napnuté, ani příliš uvolněné. Když vynakládáme moc velké úsilí, máme sklon ke lpění. Jsme-li však nedbalí, snadno upadneme do nevědomosti. Meditujme vytrvale s bdělou a jasnou myslí.
Komentář
Hudebníci vám řeknou, že jejich nástroj vydává jasný zvuk pouze tehdy, když jsou jeho struny náležitě napnuté: ani málo, ani moc. S kultivováním mysli se to má zrovna tak. Když budeme příliš vzrušení, dostaneme horečku. Budeme-li nedbalí, skončíme v jámě duchů. Ani pomalu, ani rychle tajemství spočívá uprostřed.
45. Takzvané dosažení Cesty vlastně neexistuje
Představa, že člověk duchovním cvičením dosáhne nirvány, je rovněž mylná. Mysl je klidná odedávna uvědomit si to znamená opravdovou nirvánu. Proto se říká, že: Všechny jevy jsou odjakživa neustávající nirvánou.
58. Oheň pomíjivosti
Buddha pravil: Oheň pomíjivosti spaluje světy. Pravil: Plameny utrpení obklopují cítící bytosti. Také pravil, že: Zloděj nečistot mysli stále čeká na příležitost, aby vás mohl zabít. Člověk Cesty by se měl při poslechu těchto slov vzpamatovat, jako by hořela jeho vlastní hlava.
Komentář
Tělo je vystaveno narození, stárnutí, nemoci a smrti. Vesmír se tvoří, nějaký čas trvá, a pak se hroutí a mizí. Stavy mysli povstávají, nějaký čas trvají, mění se a zanikají. To ukazuje, že oheň pomíjivosti a utrpení hoří všude okolo nás.
Verše
Vy, kteří rozjímáte o tajemství vesmíru,
neztrácejte čas marnostmi!
59. Odhoďte světskou slávu a bohatství
Člověk, jenž touží po světské slávě, si jen zbytečně sám působí fyzickou bolest. Člověk, jenž se žene za světským bohatstvím, jen přidává dříví do ohně své vlastní karmy.
Komentář
Existuje báseň o toužení po světské slávě:
Čáp letí na konec nebe,
ale jeho stopy zůstávají v písku.
Člověk odchází ke Žlutým pramenům,
ale jeho jméno zůstává u rodiny.
A existuje též báseň o honění se za světským ziskem:
Včely nasbíraly nektar ze sta květů.
Kdo je tato osoba, která se nikterak nepřičinila,
a přesto chutná sladký med?
Sám si zbytečně způsobit fyzickou bolest je k ničemu asi jako tvořit sochy z ledu. Přidávat dříví do ohně své vlastní karmy se týká skutečnosti, že parádění a parfémy pouze rozněcují oheň.
70. Osamělý poutník
Člověk Cesty musí učinit svoji mysl pevnou na základě prostoty a poctivosti. S miskou z vydlabané tykve a v jediném šatě musí být schopen putovat kamkoli bez jakýchkoli překážek.
Komentář
Buddha pravil: Mysl musí být přímá jako napjatá struna. Také pravil: Přímá mysl je místem moudrosti. Jestliže člověk nelpí na svém vlastním já, může nepochybně putovat kamkoli bez jakýchkoli překážek.
71. Svobodný člověk Cesty
Obyčejný člověk uchopuje vnější objekty. Člověk Cesty uchopuje mysl. Ale pravá Dharma znamená zapomenout na oboje, na vnější objekty i na mysl.
Komentář
Uchopování vnějších objektů připomíná žíznivého jelena, který se žene za přeludem. Uchopování mysli připomíná opici, která se snaží uchopit měsíc odrážející se na vodní hladině. Uchopování vnějších objektů a uchopování mysli se od sebe liší, ale obojí je nemoc.
73. Když obyčejný člověk umírá
Když obyčejný člověk umírá, pouze tehdy spatří, že všech pět skandh je prázdných, že čtyři prvky nejsou naše já, že pravá mysl nemá žádnou formu, že neexistují žádné odchody ani žádné příchody a že naše přirozenost nepovstává v okamžiku našeho narození ani nemizí v okamžiku naší smrti. Naprosto dokonalé a tiché, mysl a její vnější objekty se jeví jako jedno. Toto když člověk pochopí, pak je schopen okamžitě dosáhnout dokonalého probuzení a nebýt již více zapleten do tří rozměrů času. Tak transcenduje svět a stává se svobodným člověkem. I kdyby se mu zjevili všichni buddhové, bude je následovat myslí, jež neulpívá. I kdyby se mu zjevilo peklo, jeho mysl bude prostá strachu. S myslí, jež neulpívá, je člověk v jednotě s říší jevů. Toto je velmi důležitý moment. Budeme-li během svého života zasévat semínka kultivování mysli, ovoce naší karmy se objeví, když se přiblížíme smrti. Člověk musí otevřít svoje oči a dívat se, co se skutečně děje.
Komentář
Když člověk zestárne a bojí se smrti, stává se přítelem Buddhy Šákjamuniho.
Verše
Měl by ses probudit. Hned teď.
Sto let míjí v jediném okamžiku.
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.