Meditace je i legrace

Obsah:

Poznej sám sebe 7
Rozhovor první. Proč vůbec začít? 11
Rozhovor druhý. Proč nedokážeme být dlouho šťastní? 20
Rozhovor třetí. Co je při meditaci nejdůležitější? 36
První rovina meditační praxe — Žít tady a teď 41
Láska a soucit v meditační praxi 68
Rozhovor čtvrtý. Trable i úspěchy 79
Druhá rovina meditační praxe — Jdeme hlouběji aneb tohle nejsem já 86
Rozhovor pátý. Jak se rodí iluze 110
Rozhovor šestý. Trpělivosti jest třeba, mladý padawane 135
Rozhovor poslední. Kdo tady vlastně medituje? 147
Třetí rovina meditační praxe — Kdo jsem já? 155
Co je ještě důležité? 160
Slovo na cestu 169

Doporučená literatura k dalšímu studiu a praxi 172
O autorech 174

Poznej sám sebe

Poznej sám sebe a poznáš bohy a vesmír.

To prý stávalo nad vstupem do delfské věštírny.
Známe ale sami sebe doopravdy?

A je to vůbec potřeba, když nás lékařské přístroje, sofistikované psychologické metody nebo umělá inteligence dokážou během několika hodin prohlédnout skrz naskrz?

Žijeme v nejbohatší době z celé naší historie. Můžeme si koupit všechno, co potřebujeme, máme dostatek jídla i pitné vody, přátele, jsme v bezpečí. Můžeme studovat, cestovat, sportovat nebo tvořit, jak si přejeme. Jsme ale opravdu spokojení?

Hodně lidí, zvláště mladých, se svěřuje, že navzdory tomu, co všechno mají a mohou, cítí nejistotu, úzkost, často si připadají osamělí, ztracení... Pod maskou sebejistoty a potřeby neustálé sebeprezentace schovávají strach z budoucnosti. Bojí se, že nejsou dost dobří, že zklamou, že se špatně rozhodnou, že promarní svoje příležitosti. Zrychlující se svět vnímají jako vír, který je brzy pohltí.

Někteří hledají únik v zábavě, někteří ve studiu co nejprestižnějších škol, v cestování přes půlku zeměkoule nebo ve virtuálních světech. Jiným dávají jistotu extrémní názorové skupiny a další hledají smysl života v pomoci uprchlíkům, planetě, opuštěným dětem nebo své vlastní rodině. Jejich cesty jsou různé, ale cíl stejný — najít klid, štěstí a jistotu, že „tohle je moje místo, tady mám svoji hodnotu a můj život má smysl“. A přesto se zdá, že dlouhodobě nic z toho nefunguje. Ať zažijeme nebo získáme sebevíc, nejsme spokojení a okolí i naše mysl nás ženou dál a dál.

Každý z nás ale určitě zažil i chvíle, kdy se přestal snažit a zastavil se. A pocítil klid a mír. Záblesk štěstí bez příčiny. Závrať pod hvězdnou oblohou, radost z dětského úsměvu, úžas z vlastní existence. A cítil, že tohle štěstí má hluboko v sobě, a že snad dokonce existuje cesta, po které se k němu lze vrátit a zažívat ho častěji.

Ale jaká?

Žijeme v pozoruhodné době, kdy se výzkumy moderní vědy propojují s odvěkým lidským hledáním smyslu života. Co je naše já? Proč lidé trpí? Jak můžeme dosáhnout trvalé svobody a štěstí? Tyto otázky, jež si kladli mniši a filozofové dávných staletí, jsou dnes předmětem seriózních vědeckých bádání.

Moderní výzkumy mozku a jeho podmíněností, původu vědomí, kvantové fyziky i principů, podle kterých funguje vesmír, často až překvapivě ladí s tím, co čteme v knihách zenových mistrů nebo v evangeliích.

Když jsem v prosinci roku 2022 nabídl skupince teenagerů z naší školy víkendové setkání zaměřené na sebepoznání a nácvik základních metod práce s myslí a emocemi, netušil jsem, jak moc je to osloví.

Velká část z nich dodnes u meditace vydržela a schází se několikrát za rok na delší ztišení. Ale především postupně mění svůj život, jsou vyrovnanější, otevřenější, dokážou nacházet vnitřní klid.

Tuto knížku jsem napsal nejen pro ně, ale pro všechny z vás, kteří se na podobnou cestu chcete vydat. Nejčastější otázky z našich meditačních setkání se staly základem fiktivních rozhovorů, které vás uvedou do toho nejdůležitějšího z nauky i praktických zkušeností meditační praxe.

Věřím, že osloví nejen mladší generaci, které je přizpůsoben jejich styl.

Hned v úvodu se dozvíte, proč nejsme nikdy zcela spokojení a jak nám v tom může meditace pomoct. Také to, jak se na tyhle problémy dívá současná věda zkoumající mozek, myšlení a vědomí.

Hlavní část knihy je pak rozdělena na tři stupně praxe. V první nás seznámí s hlavními zásadami meditace a nabídne sérii cvičení, jež pomohou uklidnit mysl a lépe a plněji prožívat každý okamžik.

V druhé části se do své mysli ponoříme hlouběji, abychom dokázali rozeznat, jak se v ní vytváří obraz světa i všudypřítomná nespokojenost. A zkusíme si napovědět, jak z toho ven.

Ve třetí části si pak společně položíme důležitou otázku. Co nebo kdo je naše já?

Jednotlivé části na sebe logicky navazují, proto doporučuji, abyste si je vyzkoušeli a procvičovali postupně a teprve později si vybrali, co vám bude nejlépe sedět.

Nedržíte v ruce román, ale spíše „kuchařku“ a trochu i mapu na cestu k sobě samým. Proto není na škodu, když knihu občas odložíte a popsaná meditační cvičení rovnou vyzkoušíte. A samozřejmě se k textům a cvičením budete znovu a znovu vracet.

Slova mohou ukázat směr, ale to nestačí.

Mapa má smysl, teprve když se s ní vydáte na cestu. Kuchařka je k ničemu, dokud podle ní neuvaříte jídlo. Jediným smyslem a cílem následujících stránek je, abyste začali a vydrželi praktikovat na cestě sebepoznání.

K tomu vám přeji hodně odvahy, vytrvalosti a štěstí.

O autorech

Tomáš Brdička (nar. 2007), student Gymnázia Přírodní škola, skaut, orientační běžec, nadaný herec a výtvarník. Prostřednictvím ilustrací k této knize představuje svoji tvorbu poprvé veřejnosti.

František Tichý (nar. 1969), učitel, vychovatel, autor oceňovaných románů pro mládež, člen sekulárního františkánského řádu. Ke své meditační praxi čerpá inspiraci napříč různými duchovními tradicemi, zejména buddhismu, křesťanství a advaita védanty.

Co slovo meditace přesně znamená?

Slovo meditace pochází z latiny (kořenem je medeor — „spojovat“, „činit úplným“ nebo také „prověřit“). Ne náhodou je podobné slovu medikace, které používáme ve smyslu léčení.

V původním významu šlo spíš o myšlenkový proces (do češtiny se překládá jako „rozjímání“), v němž se znovu a znovu vracíme k jednomu tématu a přemítáme o něm, abychom objevili nebo i prožili jeho hlubší význam. Může to být jak část duchovního textu, tak třeba nějaký vědecký nebo společenský problém.

V současnosti zahrnuje pojem meditace velké množství různých technik práce s myslí, pozorností a emocemi. Říct, že medituju, je podobně obecné jako tvrdit, že sportuju. Takže když se ti někdo svěří, že se věnuje meditaci, nejdřív se ho pečlivě vyptej, jak to vlastně dělá.

Tak co tedy ta meditace vlastně je?

V pojetí, kterým tě provede tahle knížka, jde o bdělé uvědomování toho, co se právě odehrává. Ať jsou to vjemy z okolí (co vidíme, slyšíme, cítíme), nebo z našeho nitra (myšlenky, pocity, touhy, strachy).

Meditovat znamená být vědomě přítomný v přítomném okamžiku a na pozadí toho, co si uvědomujeme, si postupně uvědomovat samotné uvědomování.

Konkrétní podoby se mohou hodně lišit, ale cíl je stejný — žít vědomě tady a teď, odhalit a uvědomit si svou hlubší přirozenost, své já.

A co meditace není?

Když necháme myšlenky volně rozběhnout. Když naše pozornost bloumá tam a zase jinam. Když si ve dne jen tak sníme. Když nás pohltí emoce. Pokud si ale cokoli z toho uvědomíme, už to zase meditace začne být.

Meditace není ani klasická relaxace, přestože nás k ní může dobře naladit. Je to vidět i na práci mozku. Při relaxaci nebo bloumání myšlenek klesá frekvence mozkových vln (které můžeme zachytit na EEG) a mozek běží v „úsporném režimu“. Meditace naopak aktivuje čelní laloky a frekvence mozkových vln dosahuje vysokých hodnot, které se jinak objevují jen v situacích vyžadujících maximální pozornost.

Meditace je vlastně taková činnost v nečinnosti. Proto také vyžaduje naši snahu a stojí dost energie, zvláště na počátku tréninku. Ale uvidíš, že to stojí za to.

Kdo všechno medituje?

Myslím, že všichni lidé, jen tomu každý říká jinak. V různých zemích, kulturách a náboženstvích, ale i při krizové intervenci, při léčbě psychických problémů, závislostí nebo obyčejné trémy lidé pracují s technikami, které by se daly nazvat meditačními. Papež i dalajlama, babička z poslední vesnice v horách i manažer, který se věnuje seberozvoji.

A občas i ty, i když to možná ještě nevíš...

Co je tedy k meditaci potřeba?

Vlastně celkem nic. Nepotřebujeme platit posilovnu, zkušebnu ani trenéra, i když je dobré najít ve svém okolí někoho, kdo má s meditací určité zkušenosti, a občas se s ním poradit.

Meditovat můžeme kdekoli a kdykoli. Zpočátku hlavně tam, kde je klid a nikdo nás neruší (a také tam nemusíme mít strach, že před někým vypadáme blbě). Postupně můžeme začít používat meditační techniky bdělé pozornosti v každé situaci během celého dne.

A nemá meditace něco společného s vírou?

Tím se netrap. Jsou to prostě staletími osvědčené techniky práce s myslí. Je jen na tobě, abys vyzkoušel, jestli fungují, a udělal si na ně svůj názor. Žádné vyznání ani víru k tomu nepotřebuješ, ale pokud nějakou víru máš, meditace s ní není v rozporu. Naopak, pomůže ti ji lépe prožívat a hlouběji pochopit.

Je ale pravda, že meditační know-how můžeme v různých duchovních textech najít. Od zenových kóanů přes metody thajského a tibetského buddhismu až po křesťanská evangelia nebo indiánskou moudrost. Jednoduše proto, že tyto myšlenkové systémy mají v hledání vyrovnanosti a štěstí před současnou vědou mnoho staletí náskok.

Ale je to vědecké, že jo?

Co tím myslíš?

No, že se to dá nějak dokázat, změřit...

Jak bys chtěl změřit štěstí?

Hmmm...

Věda, jak ji známe, existuje sotva několik staletí. Jejím cílem bylo pochopit, jak funguje svět kolem nás, jaká jsou v něm pravidla hry a co z něho by se dalo využít. To, že je vědecká teorie správná, snadno poznáme podle toho, že se dá ověřit pokusem nebo že ji můžeme využít v praxi — ať je to parní stroj, antibiotika, nebo třeba jaderný reaktor.

Ale už před mnoha tisíciletími filozofové, poustevníci nebo mniši ve všech koutech planety zkoumali naopak vnitřní vesmír lidské mysli a vědomí. Ptali se, do jaké míry je svět, který vnímáme, skutečný, jestli máme svobodnou vůli, jaký je smysl lidského života... a jak můžeme dosáhnout štěstí a spokojenosti. A stejně jako poz- ději moderní vědci i oni měli svoje teorie a metody, jak do toho vnitřního vesmíru proniknout. Jednou z nich je právě meditace.

Dlouho se zdálo, že tyhle dva světy — vědecký a duchovní — se navzájem vylučují. Zlom nastal v minulém století, kdy kvantová fyzika začala řešit vztah vědomí a skutečnosti na velmi exaktní úrovni. A úplný boom vzájemné inspirace nastal v poslední době, kdy nám i pokročilé lékařské přístroje umožňují sledovat doslova v přímém přenosu činnost mozku. Závěry těchto bádání jsou fascinující.

Ukazuje se, že meditační techniky mají zásadní vliv nejenom na fungování, ale i na stavbu a rozvoj lidského mozku. A tím i na produkci hormonů, aktivitu imunitního systému, rychlost stárnutí organismu, schopnost soustředit se, tvořit, svobodně se rozhodovat. Tento vliv je u zkoumaných osob prokazatelný už po několika měsících pravidelné meditace. Mohli bychom v nadsázce říct, že meditace je soubor po staletí osvědčených metod, jak „vytunit“ svůj mozek.

A víš, jaké jsou nejzajímavější závěry vědeckého zkoumání meditace?

Snížení hladiny stresových hormonů (kortizol, adrenalin) a subjektivně větší vyrovnanost v zátěžových situacích. Aktivace vysokofrekvenčních gama vln měřitelných pomocí EEG, které se v běžných stavech objevují zcela výjimečně. V těchto stavech dochází mimo jiné k propojení a integraci mozkových čelních laloků, zodpovídajících za rozhodování, hluboké pozitivní emoce a osobnostní rysy, a týlního laloku, který zpracovává informace z okolí. To znamená, že probíhá vědomá integrace „vnějšího“ a „vnitřního“ světa.

Zlepšení činnosti imunitního systému. Výzkumná skupina vykazovala po očkování vyšší hladinu protilátek než kontrolní (nemeditující) skupina.

Zpomalení stárnutí mozkové kůry (projevující se mimo jiné její tloušťkou), takže padesátiletý meditující člověk má mozek srovnatelný s mozkem třicetiletého člověka.

Rychlejší psychická a nepřímo i fyzická regenerace. Meditace sice nemůže zcela nahradit spánek, snižuje ale jeho nutnou délku a zlepšuje jeho kvalitu. Zlepšuje soustředění a snižuje tím i míru chybovosti.

Negativní podněty z okolí, které běžného člověka snadno rozhodí, pravidelně meditujícímu naopak prohloubí vnitřní klid.

Ale to hlavní, co nám mohou meditační techniky přinést, je větší spokojenost a vyrovnanost. Krátce řečeno je to cesta ke štěstí a přirozené radosti, aniž bychom k tomu potřebovali neustále něco získávat a vlastnit.

Nečekej ale, že to půjde samo. Bude to dlouhá cesta, ale určitě stojí za to vydržet. Jako v tom příběhu o třech žábách ve smetaně.

Tři žáby? To neznám.

Tři žáby spadnou do smetany ve džbánu, co má nahoře úzké hrdlo. Ta první si řekne, že to nemá cenu, vzdá to a utopí se. Druhá žába je odhodlanější, a tak sebere všechny síly, odrazí se, jenže narazí hlavou do hrdla a také se utopí. Ta třetí se snaží plavat. Zabírá nohama, zkouší to znovu a znovu, síly jí pomalu docházejí, ale bojuje dál... a najednou pod sebou ucítí pevnou hmotu. A tak se zastaví, v klidu se rozhlédne a vyskočí ven.

Jak to?

Prostě se tam plácala tak dlouho, až svýma nohama utloukla ze smetany máslo.

To je dobrý. Ale jak to souvisí s meditací?

Hodně lidé se chová jako ta první žába. Prostě to vzdají a nechají se vláčet životem. Nevěří, že by mohli něco změnit, a úplně nejmíň se jim chce měnit sama sebe. Pak jsou tady jiní, těch je míň, ti by změnu chtěli, ale pokud možno hned a bez námahy. Nejsou trpěliví a při prvním neúspěchu to vzdají.

My bychom však měli být jako ta třetí žába. Trpělivě se snažit a vytrvat, i když máme pocit, že to je k ničemu, nevidíme výsledky a docházejí nám síly. Protože v určité chvíli se něco stane. Naše upřímná snaha bude odměněna novou kvalitou prožívání života. (...)

První rovina meditační praxe

— Žít tady a teď

V této části knihy najdete základní tipy a zásady pro meditaci. Obsahuje sérii konkrétních cvičení, která vám pomohou nenásilně zlepšit pozornost a tolik se nerozptylovat, celkově zklidnit mysl a žít plněji v přítomném okamžiku. Je to vlastně taková základní škola meditace, kterou je dobré si osvojit tím, že budete cvičení zkoušet znovu a znovu. Ať už u nich skončíte, nebo se rozhodnete pokračovat hlouběji, budou základem nejen vaší meditační praxe, ale i celkové práce na sobě.

Cvičení v této kapitole vychází především z knih moderních buddhistických autorů Yongeye Mingyura Rinpočeho (Radost ze života a Radostná moudrost) a Sayadaw U Tejaniya (Zvídavá bdělost), podle kterých obvykle praktikujeme na meditačních akcích s mladými. Nikoli proto, že bychom buddhismus programově upřednostňovali, ale protože jeho postupy jsou pro současného člověka nej- logičtější, nejvíc provázané s moderními vědeckými výzkumy a nevyžadují konkrétní víru. Zároveň jsou velmi metodické a směřují přímo k praxi.

Analogické postupy pro práci s myslí ale nacházíme ve všech ostatních duchovních tradicích včetně křesťanství, byť tam nejsou tak systematicky rozpracované. V jednotlivých částech knihy budeme na tyto paralely občas upozorňovat.

Všechna popsaná cvičení si postupně vyzkoušejte. Můžete je i libovolně kombinovat. Důležité je, abyste si z nich vybrali ta, která na vás „fungují“. Nespěchejte a nic neočekávejte. Nechte věci plynout a jen si je uvědomujte.

Většinu cvičení je dobré začít v klidu. Posaďte se s rovnou páteří tam, kde vás nebude nikdo rušit. Postupně můžete praxi přenášet i do běžných situací a provádět cvičení během chůze, na cestách, zkrátka kdykoli a kdekoli si na ně vzpomenete.

Některá cvičení jsou dokonce přímo určená do běžných situací — najdete je zvláště ve druhé části této kapitoly a určitě stojí za to je vyzkoušet.

A ještě jedna důležitá věc. Pokud popsaná cvičení neznáte, může nějakou dobu trvat, než vám začnou fungovat. Proto se nevzdávejte při prvním nezdaru, ale každé vyzkoušejte vícekrát, opakujte je několik dní v řadě. Teprve potom budete schopni rozhodnout, která cvičení si zařadíte do své denní meditační praxe.