Autorova předmluva
Jóga je dnes velmi populární. Je jednou z nejvýznamnějších asijských tradic, které byly přeneseny na Západ. Pokládám to za velmi dobré, protože by se mohla stát univerzální vědou, která má potenciál prospívat všem. Existují samozřejmě velmi tajné soustavy jógových cviků a také takové, které od pokročilých praktikujících vyžadují velmi intenzivní a striktně duchovní výcvik. Je ovšem dobré vědět, že existuje mnoho různých druhů jógy. Například v Tibetu máme lüdžong a calung trulkhor. A různé tantrické školy popisují ve svých tradičních textech rozličné jógy. Většina těchto praxí patří v Tibetu mezi vysoce utajované. Jsou to jógy mířící k vysokým cílů. Jejich hlavním účelem je dovést praktikujícího k probuzení. Nazývám je jógami „profesionálními“ – není možné těmto praxím učit obyčejné lidi, protože vyžadují intenzivní trénink, a i kdyby byly vyučovány veřejně, většině lidí budou k ničemu. Existují ale i jógy, které jsou spíše tělesným cvičením, a také ty, jež se zaměřují na lidské zdraví, tak jako jóga nedžang představená v této knize. Je pravda, že nedžang byl původně součástí Kálačakra tantry, takže nemůžeme říct, že jeho účelem je jenom léčení. Je to zároveň hluboce duchovní praxe, jejímž cílem je očista jemných tělesných kanálů a otevření přístupu do čistých dimenzí. Pro běžnou veřejnost však může sloužit jako velmi prospěšná léčebná praxe a z tohoto důvodu ji lze vyučovat otevřeně a měl by k ní mít přístup každý.
Minimálně posledních deset let učím jógu nedžang jak své žáky, tak své pacienty a byl jsem přímým svědkem toho, jak toto cvičení díky své jednoduchosti a praktičnosti působí. Čtyřiadvaceti nedžangovými cviky lze přímo působit na různorodé příčiny našich zdravotních potíží. Jedním z hlavních problémů a příčinou špatného zdravotního stavu lidí žijících v moderní společnosti je sedavý životní styl. Abychom jeho důsledky zmírnili, nemusíme se hned věnovat fyzicky náročným, nebo dokonce extrémním sportům. I třeba jen jednoduchý cvik nedžangové sestavy spočívající v otáčení hlavou, pohybu kloubu nebo sebemasáži může výrazně pomoci. Tato jóga je velmi užitečná pro stárnoucí lidi, kteří pozvolna přicházejí o pohyblivost některých částí těla, ale mají ji rády i malé děti. Prospívá jejich zdraví, užijí si při ní legraci a inspiruje je. Viděl jsem na vlastní oči, jak praktický a užitečný může nedžang být pro odlišné typy lidí všeho věku. To je důvodem, proč tuto praxi s takovým zaujetím vyučuji a šířím po celém světě.
Měli bychom si uvědomit, že léky a medikamenty včetně přípravků rostlinných nejsou jediným řešením zdravotních problémů – je prospěšné využívat též externí terapie, jako jsou masáže nebo požehování. Velmi důležité je zkvalitňovat svůj životní styl též prostřednictvím jógy a tělesných a dechových cvičení. Doufám, že jednoho dne lékařské asociace přijmou nedžang jako reálnou léčebnou proceduru, jako tomu už je v případě čínských praxí tchaj-ťi a čchi-kung. Jakmile lidé jednou poznají léčebné působení nedžangu a pocítí jeho účinky na své tělo a mysl, může se z něj stát brána ke vstupu do duchovních dimenzí meditační praxe, což jeho účinky ještě prohloubí.
dr. Nida Čenagcang
Sorig Khang International
www.sorig.net
Předmluva profesora Roberta Thurmana
Mám slabost pro práci dr. Nidy. Je tak opravdová, praktická, neokázalá, odvážná a přímočará. I dr. Nida je takový, protože je živoucí aktivní součástí drahocenného pletiva buddhistické tibetské kultury, která tvůrčím způsobem působí na rozličné kultury současného světa a vzájemně se s nimi ovlivňuje.
Čím je tibetská buddhistická kultura tak výjimečná? V dnešní době, jíž dominuje odcizená industriální moc převládající materialistické planetární kultury, jsou v jistém smyslu cenné všechny původní kultury uctívající přírodu, zemi a nebe. Ta tibetská mezi nimi ale zaujímá výsadní postavení, protože ve sféře kultur významně utvářených buddhismem tvoří hlavní proud. Národů silně ovlivněných buddhistickou naukou existuje celá řada, ale toto učení v nich má podobu „kontrakultury“. Je to jasné na první pohled. Pokud je dominantní institucí v dané společnosti armáda a jejím nejvyšším velitelem je král, či dnes spíše prezident, buddhistická komunita se svými principy svobody, nenásilí, moudrosti a soucítění je v takové zemi v pozici kontrakultury. A na mainstreamovou kulturu, zaměřenou na násilí, má jen okrajový vliv.
Vliv indické buddhistické vzdělanosti, působící v Tibetu v letech 600 až 1600 n. l., umožnil takřka naprostý přerod militarizované dobyvatelské a imperiální říše v demilitarizovanou (tj. z velké části mnišskou a klášterní společnost), zasvěcenou snaze o duchovní probuzení. Toto společenství je definováno moudrostí (sladěním s relativitou vesmíru, prožívaného jako něco, co vnímavému životu prospívá) a soucítěním (vědomým angažováním v životním projektu altruistické pomoci ostatním bytostem v jejich snaze vysvobodit se z utrpení). Je to také společenství radostně a energicky tvůrčí a silně vnímavé k podpoře milujících a mocných nadpřirozených bytostí, jež jeho členům pomáhají budovat smysluplný a krásný lidský život pro sebe a ostatní.
Jakým způsobem cviky nedžangu odrážejí mainstreamovou, buddhismem přetvořenou kulturu Tibetu? Podobně jako indická hathajóga směřují i tato cvičení (ovšem se zřejmým nádechem niterné zemitosti) přímočaře k vysvobození individuální bytosti. Nedžang vede praktikující k převzetí odpovědnosti za své vlastní zdraví, spokojený životní pocit a radostný přístup. Naučíte se tu, jak si kroutit nosem a tahat se za něj, a tím posilovat své plíce. Budete špulit a stahovat rty, protahovat čelistní svaly a stimulovat tak svou slezinu. Získáte schopnost uvolňovat to nutkavé svírání čelistí, jež provází pocity strachu a potřebu obsedantní kontroly, které vyvolávají skřípění zuby ve spánku, když stres z životních situací prožíváte jako utrpení a už je toho příliš. Budete si mnout krk a tahat se za uši, abyste zabránili kostnatění vašich zvukovodů a zachovali si schopnost vnímat, co se děje kolem vás. Obecně vzato budete ladit své tělo, zvnějšku i zevnitř, abyste projevili svou zdravou sebejistotu a uvolněnost a aby vám vaše tělo zdárně sloužilo při pozitivním propojování s vnímavým vůkolním prostředím, tvořeným jinými bytostmi a přírodními elementy. Probuzené bytosti, buddhové různého druhu, vnímají lidskou bytost a její dlouhodobě dobře přizpůsobené prostředí jako blaženou hru nádherně vzájemných energií, jež je v přímém protikladu ke zjevně neuspokojivé dimenzi nedostatku a beznadějného zápasu, kterou my, nevědoucí, nerealizované bytosti, prožíváme ve stavu podvědomého či naplno zakoušeného zoufalství.
Náš osud ale nemusí takhle vypadat. Můžeme opět převzít kontrolu nad svými těly a svými dny a nocemi. Můžeme se učit rozvíjet návyky založené na sebepoznání vštípeném nám praxí nedžang. To je velký krok směrem k tomu, abychom se lépe cítili, byli spokojenější a připadali si schopnější a svobodnější. Začněte pečovat o své tělo, jako kdyby to bylo jedno z vašich oblíbených plyšových zvířátek, se kterým jste si hráli a mazlili se s ním jako děti! Užijte si naplno tuhle knížku o nedžangu. Je darem Tibetu vám, základní příručkou péče o sebe sama!
Tändzin Bob Thurman
emeritní profesor, buddhistický učenec, autor a dlouhodobý praktikující
Jóga dnes a její význam v tibetské tradici
Jóga je dnes populární po celém světě. Lidé z nejrůznějších etnických a sociálních skupin se v současnosti věnují jógovým tělesným a dechovým cvičením více či méně odvozeným přímo z indické tradice. Obojí procvičují jak o samotě doma, tak ve skupinách v jógových studiích. Jejich cílem je zlepšení zdravotního stavu, rozvoj tělesné síly a kondice a v neposlední řadě také redukce stresu a celkové uvolnění organismu. Když se různé indické školy jógy rozšířily ve větší míře celosvětově, stále více lidí si uvědomovalo, že pozitivní působení jógy na mentální a fyzickou pohodu cvičících je prokazatelné. Přes velkou popularitu, jíž se józe dostává jako cvičení prospívajícímu tělesnému zdraví, nemá mnoho lidí stále povědomí o hlubším významu jógy ani o rozmanitosti jógových praktik, kterou současná doba přináší. Jedním z aspektů jógové praxe, jenž pro mnoho lidí zůstává skryt, je tibetská tradice jógy jako léčebné metody.
Existuje mnoho důvodů, proč je tibetská tradice jógy méně známá a proč lidé plně nerozumí její podstatě. Na jedné straně silný důraz na prospěšnost indické jógy pro zdraví a pocit životní spokojenosti občas zastírá duchovní kořeny a význam této praxe. V Tibetu je jóga velmi úzce spojena s buddhistickou praxí, a to zejména s praxí buddhismu esoterického. Historicky prováděli tibetské jógové disciplíny výhradně vybraní a zasvěcení jedinci jako součást hluboké duchovní praxe, často v kontextu dlouhodobých pobytů v ústraní. Mnohé tibetské jógové praxe, jejichž cílem je ovládnutí a transformace lidského těla, jeho energie a lidské mysli, byly naprosto tajné a vyhrazené pro velmi úzký okruh učitelů a žáků. Tradičně byli tibetští jógini a jóginí (muži a ženy praktikující jógu) iniciováni v rámci konkrétních linií předání nauky či škol duchovní praxe a jógové techniky se učili přímo od svých guruů a z textů své linie. Těmto textům je někdy těžké porozumět bez pomoci učitelů a zkušenějších praktikujících. V důsledku těchto faktorů byla tibetská jóga mnohem méně přístupná pro širší veřejnost.
Mnoho lidí je překvapeno, když zjistí, že Tibet má svou vlastní tradici tělesné neboli poziční jógy. Přestože slyšeli o ásanách, protahovacích a dechových cvičeních, odvozovaných převážně ze starobylé indické tradice hathajógy, už mnohem méně toho vědí o obdobných praktikách tibetského esoterického či tantrického buddhismu a nauky bön. Občas lidé něco zaslechnou o jiných tibetských jógových praxích, jako je třeba jóga snu, při níž se jógin či jóginí učí snít vědomě a získat nad svým snovým stavem kontrolu, nebo o józe splynutí s božstvem, kde se učí vnímat sami sebe jako probuzené buddhistické božstvo. Velmi významná je gurujóga, klíčový aspekt veškerého tantrického neboli vadžrajánového buddhismu. Spočívá v meditování o svém vlastním duchovním učiteli jako o buddhovi, který je pro nás zdrojem nauky, o niž jej oddaně žádáme. Vyvrcholením gurujógy je okamžik, kdy žák dosáhne neotřesitelné jistoty, že neexistuje žádný rozdíl mezi jeho vlastní zdánlivě jednoduchou myslí, myslí jeho učitele a myslí Buddhy. Někteří lidé mají také jisté povědomí o speciálních tibetských jógách, jež se provádějí jako příprava na čas smrti a na jeho skutečný průběh, či o józe vnitřního žáru (tib. tummo), kdy jógini a jóginí vytvářejí teplo a blaženost uvnitř svých těl.1 V současné době narůstá také zájem o karmamudru neboli tibetská cvičení tantrické sexuální jógy, jógy blaženosti, při níž jsou obyčejné touhy a chtění transformovány do nekonečné, ničím nepodmíněné blaženosti, přesahující jakékoli vnímání rozdílnosti mezi já a tím ostatním.
• Jóga snu (milam) a jóga vnitřního ohně (tummo) jsou dvě z proslulých „Šesti jóg“ či „dharem“ Náropy, věhlasného indického mistra tantrické jógy neboli mahásiddhy (velkého završeného adepta) z 11. století, který inicioval a vedl velké tibetské buddhistické jóginy a přispěl tak k rozšíření tantrické buddhistické jógy z Indie do Tibetu. Ostatní čtyři „dharmy“ jsou: jóga iluzorního (neboli magického) těla (gjülü); jóga jasného světla (ösel), spojená s hlubokým, bezesným spánkem; jóga přenosu vědomí v čase smrti (phowa); a jóga přechodu mezi smrtí a znovuzrozením (bardo).
• Chcete-li se o tomto tématu dozvědět více, přečtěte si prosím mou knihu Karmamudra: The Yoga of Bliss. Sexuality in Tibetan Medicine and Buddhism (Karmamudra: jóga blaženosti. Sexualita v tibetském lékařství a buddhismu, Chenagtsang, 2018). Česky připravuje DharmaGaia na r. 2025.
Všechny tyto metody nesou společné pojmenování „jóga“, ale už na první pohled se od sebe navzájem značně liší a představují úplně něco jiného než poměrně neformální a světsky působící tělesná hromadná jógová cvičení, praktikovaná v průběhu týdne v tělocvičně. Pokud ale skutečně chápeme hlubší význam jógy, není pro nás těžké spatřit kontinuitu mezi tělesnými jógovými cviky, jež podporují zdraví a dobrý životní pocit, a esoteričtějšími spirituálními praxemi, jež nám pomáhají poznávat povahu lidského vědomí a mohou být užity jako mocné metody k dosažení duchovního probuzení v lidském těle a jeho prostřednictvím.
Jóga je sanskrtské slovo, které se obecně do češtiny překládá jako „spojení“ nebo „sjednocení“. Základní význam tohoto termínu spočívá v tom, že různé metody a duchovní disciplíny jógy sdílejí, nehledě na specifičnost jejich formy, společný cíl nebo nejvyšší smysl – a to konkrétně sjednocení naší vlastní bytosti s božským nebo prapůvodním zdrojem, navrácení našeho relativního, omezeného či rozdrobeného já do jeho přirozené podstaty. Sanskrtskému slovu jóga odpovídá v tibetštině termín naldžor. Nal (zkrácená forma slova nalma) znamená čistý, přirozený, prvotní nebo původní stav. A význam termínu džor (zkrácená forma slova džorwa) je „přijímat, dospívat do nebo spojovat se s“. Stejně jako skutečný význam původního sanskrtského slova jóga, i termín naldžor odkazuje k veškerým metodám, jejichž cílem je vrátit praktikujícího zpátky do jeho prvotní, nepodmíněné a neposkvrněné skutečné přirozenosti. Z nejvyššího hlediska nemůže podle buddhistické nauky náš prvotní, čistý stav být nikdy poskvrněn nebo poškozen. Je celou dobu s námi a v nás, bez ohledu na to, jsme-li schopni jej rozpoznat a zakoušet, či nikoli. Říká se, že naše skutečná přirozenost je jako nádherný, nezničitelný, naprosto průzračný a zářivý diamant, který se postupně zanese špínou, takže je při běžném pohledu nerozpoznatelný. Tou „špínou“ na řečeném diamantu jsou nahromaděné otisky naších minulých činů, navyklé sklony a chybné vjemy – a stejně jako je tomu s diamantem, ani naše skutečná přirozenost není tou vrstvou špíny jakkoli pozměněna. Je jí pouze překryta a je třeba ji zcela odstranit, aby se odhalila její niterná hodnota. V tibetské tradici je proto jóga pokládána za jednu z nejdůležitějších metod pro očistu diamantu naší absolutní přirozenosti. Prostřednictvím jógové praxe se cvičíme (očišťujeme), abychom odhalili svou průzračnou, čistou a zářivou přirozenost, která byla ukryta pod vrstvami zmatku a nevědomosti.
Tělo, energie a mysl: jóga nedžang a kontinuum mezi duchovním a tělesným rozvojem
V tibetské tradici je mnoho různých typů jógy a cílem všech je přivést jóginí či jógina zpátky do tohoto prvotního stavu. Všechny tyto rozličné praxe jsou hlubokými metodami, vytvořenými tak, aby zahrnovaly každičký aspekt lidského života a lidské bytosti za účelem jejich transformace. Jógové cviky transformují tělo, energii a mysl, proměňují život i samu smrt v příležitost znovu se probudit do naší čiré, prvotní přirozenosti a splynout s ní.
Zatím to vypadá dobře, ale stejně vám možná vrtá hlavou, co přesně mají tělesné cviky, protahování, dechová cvičení a speciální pozice, jež zlepšují tělesné zdraví, společného s tímto vznešeně znějícím cílem. Název jógové praxe nedžang, popsané v této knize, doslova znamená „očista míst“ nebo „očista sídel“. Jedná se o sebeléčebnou techniku, zlepšující tělesný, energetický a mentální dobrý životní pocit. Tyto jednoduché, ale účinné cviky může provádět takřka každý. Využívají sekvencí jednoduchých tělesných pohybů, sebemasáže a dechových technik. Jako takové spadají cviky nedžangu do skupiny praxí, jimž Tibeťané říkají lüdžong nebo lüdžong trulkhor. Lü je tibetské slovo pro tělo, džong znamená „očista“, „zdokonalení“ nebo „výcvik“.3 Převést do češtiny slovo trulkhor je o něco komplikovanější. Lze jej doslova překládat jako „magické kolo“ nebo „magický stroj“.4 Cvičení trulkhoru zahrnuje série tělesných pohybů provázených kontrolou dechu a prouděním energie. Jedná se o tibetskou praxi, která má ze všech nejblíže technikám indické hathajógy.
3. Džong[wa] je lehce odlišná forma slova džang v termínu nedžang.
4. V posledních desítiletích trulkhorové cviky mimo Tibet zpopularizoval také velký tibetský mistr Čhogjal Namkhai Norbu Rinpočhe (1938–2018) pod sanskrtským názvem jantrajóga. Termín jantra, který znamená stroj nebo duchovní geometrický obrazec, pojmenovává to samé, co v tibetštině slovo trulkhor. Pozn. čes. red. Blíže viz Čhogjal Namkhai Norbu: Jantrajóga. Tibetská jóga pohybu. DharmaGaia, 2012.
Spojení „magické kolo“ působí jako překlad slova trulkhor zvláštně. Někteří učenci se domnívají, že „kolo“ (khor) ve slově trulkhor odkazuje k cyklům nebo sekvencím pohybů, které toto cvičení utvářejí, přičemž jeden dynamický pohyb vplývá do druhého jako otáčející se kolo. Můžeme ale trulkhor pojímat i v trochu širších souvislostech. Trulkhor je ve svém nejvyšším významu výzvou našemu lidskému potenciálu, aby se stal něčím výjimečným. Zmíněné „magické kolo“ či „stroj“ je mikrokosmem našeho vlastního hrubého a jemného těla, které je podle tantrického buddhismu zdrojem samotného probuzení. Naše tělo je tvořeno zázračným souborem pohybujících se, automatizovaných systémů. Tyto dynamické systémy jsou pomíjivé a neustále se proměňují. Objevují se jakoby kouzlem, zdánlivě odnikud, a přesto spolupracují, aby společně vytvářely naše pevné a stabilní formy. Tantrický buddhismus na rozdíl od některých dalších duchovních tradic nehlásá, že se duchovního probuzení či vysvobození z utrpení dosahuje popíráním nebo umrtvováním těla. Tantrická jóga nám naopak ukazuje, jak naší nevnitřnější přirozenosti dosáhnout tady a teď v našem lidském vtělení skrze maximální naplnění našeho potenciálu. Stroj je něco, co umí rozšířit či posílit přirozenou vitální kapacitu lidské bytosti. Pracuje s tím, co už máme potenciál udělat, ale tento potenciál maximalizuje, a činí nás tak mocnými a výkonnými. Bez původního lidského potenciálu by stroj nedával smysl a nebyl by schopen fungovat. Tantrická jógová praxe je takovým „magickým strojem“, protože posiluje a vylaďuje zázračný potenciál našeho těla, energie a mysli.
Další kategorie trulkhoru se v tibetštině nazývá calung trulkhor neboli „magické kolo cvičení [pracujících s] kanály a větry“. Tradičně používají jógini a jóginky tělesnější cviky lüdžongu neboli očistného cvičení jako přípravu pro hlavní praxi calung trulkhoru. Kanály a větry jsou klíčovými prvky tantrické jógové jemné anatomie, ke které se vrátíme obšírněji v dalších částech této knihy. Trulkhorová cvičení jsou vnímána jako jeden z nejpřímějších a nejúčinnějších způsobů, jak pracovat s kanály a větry v našem jemném těle a transformovat je. V Tibetu je calung trulkhor častou součástí intenzivních pobytů v ústraní, sloužících jako příprava na praxi tummo neboli jógu vnitřního žáru. Jako jedna ze Šesti jóg zahrnuje tummo i praktiky gurujógy a jógy splynutí s božstvem. Je pokládána za praxi fáze završení (dzogrim) tibetského buddhismu. Tummo je jedním z nejdůležitějších a nejpřímějších tibetských cvičení. Jedná se o vytváření a ovládání jógového žáru, jež je základem mnoha dalších jógových praktik. Očista, vylaďování a výcvik v ovládání jemných energetických kanálů a větrů je bází pro vytváření žáru a blaženosti, jež jóginům a jóginím umožňují vnímat jejich nejhlubší přirozenost a spočívat v ní.
Lüdžong trulkhor i nedžang jsou typem jógové praxe, která procvičuje tělo i dech, aby byly schopny udržovat vyvážené a ničím nerušené plynutí energií větru a otevřít kanály a mysl. Konkrétně se zabývají tréninkem a očistou těla, ale nejvyšším cílem a širším kontextem těchto praxí je opětovné splynutí s vlastní nejhlubší přirozeností. V tantrické józe jsou mysl a tělo neoddělitelně spojeny. V tibetském buddhismu a lékařství jsou „tři brány“ či „dveře“ (tib. go sum) těla, energie a mysli (lü, ngak, tuk) vnímány jako jednotné kontinuum bytosti.5 Právě proto je rovnocenné a společné využívání těchto tří dimenzí prospěšnou a nezbytnou podmínkou završení výsledků jógové praxe v co nejkratším čase. Jak uvidíme v této knize později v kapitole o jemné anatomii, naše tělo tvoří spletitá síť energetických kanálů (ca), v nichž proudí energie větru (lung). V těle většiny obyčejných lidí jsou tyto kanály zauzlované a zablokované, takže energie větru nemůže plynout volně. Má to vážný dopad nejen na naše tělesné zdraví a vitalitu, ale také na způsob, jímž vnímáme svou mysl. Neprůchodné kanály a zablokované, z rovnováhy vyvedené energie nám brání v neduálním spočívání ve stavu prvotního vědomí, který je naším stavem přirozeným. Namísto toho vězíme v dualistickém, upovídaném způsobu myšlení. Neustále dokola opakujeme všechny ty negativní myšlenkové vzorce, které nás podle buddhistické nauky udržují v pasti samsáry, koloběhu života, smrti a znovuzrození, definovaném utrpením.6
5. Ve vadžrajánovém buddhismu je tato trojice pojmů známa spíše jako „tělo, řeč a mysl“. V této knize budeme ovšem při překladu tohoto tradičního konceptu používat místo „řeč“ slovo „energie“. Termín „řeč“ v tantricko-buddhistickém pojetí souvisí nejen s jazykem, ale také s naším lungem neboli energií větru a též s dechem. Ten je podpůrnou bází mluveného slova a naší schopnosti komunikovat a tvořit. V kontextu jógové praxe a zdraví proto tomuto konceptu lépe vyhovuje termín „energie“.
6. Podle buddhistické nauky jsme postihováni 84 000 rušivými mentálními stavy. Lze je zhustit do pěti „jedů“: zmatku čili nevědomosti; touhy či připoutanosti; zloby čili nenávisti; pýchy; a žárlivosti. Ty lze pak ještě dále zkoncentrovat do tří základních jedů nevědomosti, touhy a zloby. Tuto trojici lze v posledku shrnout do jediného, absolutního jedu nevědomosti, „ne-vědění“ (tib. marigpa). Nevědomost je neporozuměním či nepochopením nejhlubší přirozenosti já a reality, což je základní příčinou utrpení. Z hlediska tibetského lékařství nás tyto jedy nejen neustále nutí bloudit v cyklu samsáry, ale jsou také základním zdrojem potíží se třemi životními energiemi, a tedy i hlavní příčinou toho, co se v našich tělech projevuje jako nemoc. Toto téma bude podrobněji vysvětleno v následujících kapitolách.
Tibetský buddhismus a tamní lékařství v souladu se zmíněnou ideou „tělo, energie a mysl jako jednotné kontinuum“ učí, že navzdory tomu, že tyto negativní myšlenkové vzorce nebo „jedy“ zakoušíme svou vlastní myslí, ukládají se v našem jemném těle, v pěti hlavních čakrách či energetických centrech (doslova „kolech“, tib. khorlo), umístěných podél našeho hlavního energetického kanálu. Toto pojetí vám možná připomene výsledky nedávného biomedicínského výzkumu na téma epigenetika a dědičnost traumatu napříč generacemi. Vědci zjistili, že mentální a emoční traumata a naše reakce na ně se ukládají v buňkách těla. Podobá se to zjištění různých alternativních léčebných systémů – dokud nedokážeme uvolnit psychofyzické mechanismy, které hluboko v těle zadržují naše traumatické prožitky, jen stěží se nám podaří mentálně se vysvobodit z vlastního utrpení. To je důvod, proč ty nejefektivnější traumaterapie zahrnují kombinaci psychoterapie a somatických cvičení, která pracují s tělem a dechem.
Vzhledem k tomu, že naše tělo, energie a mysl pracují neoddělitelně, mohou si navzájem pomáhat i škodit. V každodenním životě, v tom, co prožíváme, můžeme vidět mnoho příkladů tohoto vzájemného ovlivňování. Naše tělo může naši řeč a energii, a zrovna tak i mysl, pozitivně rozvíjet, ale může je také omezovat. Například nemoci nervové soustavy mohou způsobit u některých pacientů ztrátu řeči a tělesné strádání narušuje náš pocit vnitřní spokojenosti. Stejně tak síla mysli může negativním i pozitivním způsobem ovlivnit naši energii i tělo. Je-li naše mysl naplněna hrdinstvím nebo hrdostí, mění se tón našeho hlasu, který se stává vyšším a plnějším. Mění se také postoj našeho těla. Cítíme-li se poraženi, nebo nás sužuje bolest, vyzařuje to z našeho hlasu i naší celkové energie: slova se nám zadrhávají v hrdle, mění se držení těla a naše pleť působí matně a nezdravě. Také naše řeč a energie mohou ovlivňovat tělo a mysl. Podle tibetského lékařství může nadměrné mluvení zvýšit náš lung, v důsledku čehož můžeme dostat nemoc spojenou s energií větru, nebo se taková choroba může zhoršit a my se tělesně ani duševně necítíme dobře. Krutá a nenávistná slova mohou způsobit onemocnění mysli naší i jiných lidí, a naopak slova přívětivá mohou potěšit srdce ostatních. A podíváme-li se na psychoterapii, můžeme slova použít k léčení různých mentálních chorob. Jsou to prosté, každodenní příklady, které většině čtenářů přijdou zcela nekontroverzní. Není to pro nás nic neznámého, a přesto snadno zapomínáme na ohromující důsledky a možnosti, které vzájemná propojenost našeho těla, energie a mysli nabízí. Tibetská jóga tyto možnosti, tento potenciál, plně využívá.
Zablokování kanálů a čaker lze odstranit pouhou silou mysli, za použití pokročilých meditačních technik, vizualizace a koncentrace (nebo je možné překonat zdánlivá omezení lidského těla přímým rozpoznáním nejhlubší přirozenosti věcí, což je technika spojená s atijógou neboli dzogčhenem).7 Rozhodně to ale vůbec není snadné. Většina lidí cvičí tělesnou jógu za účelem odblokování kanálů a vnímá ji jako praktickou a účinnou metodu k postupnému uvolňování hlubších úrovní vědomí a rozšíření jejich kapacity provádět meditační cvičení na vyšší úrovni stabilnějším způsobem. Jak se tělo (zahrnující fyzické svalstvo i jemné kanály) uvolňuje, energie proudí svobodněji a napětí se zbavuje také mysl. Čím uvolněnější tělo a mysl jsou, tím snazší je znovu se naladit na náš sebeléčivý potenciál a náš základní přirozený stav bytí. Cvičení tělesné léčivé jógy je v tomto ohledu funkční součástí cesty k nejvyššímu cíli či účelu jógy, kterým je znovusjednocení s naší prapůvodní přirozeností.
7. Atijóga je sanskrtský termín pro nejvyšší, nejdokonalejší či vrcholnou jógu, která je známa také pod tibetským názvem dzogčhen neboli „velká dokonalost“. Je souborem hlubokých a mimořádně přesných meditačních instrukcí pro spočívání v čirém přirozeném uvědomování. Více informací o atijóze čtenáři najdou v mých dvou knihách na toto téma: Mirror of Light (Světelné zrcadlo, Chenagtsang, 2016) a Weapon of Light (Světelná zbraň, Chenagtsang, 2017).
Nedžang pro každého: jóga jako lék a význam fyzického zdraví jako součásti duchovní praxe
Praxe nedžangu popsaná v této knize je tak bezpečná a jednoduchá, že ji může provádět v podstatě kdokoli. Těmto cvikům se lze věnovat kdykoli v průběhu běžného dne, jednou nebo i vícekrát a v různých kombinacích, tak jak to bude čtenářům vyhovovat. Někteří lidé jsou překvapení, když slyší, že jako tibetský lékař předepisuji svým pacientům cviky tibetské jógy lüdžong. Pravděpodobně slyšeli, že praxe tibetské jógy je velmi pokročilá a velmi tajná, určená jen pro vybranou elitu vysoce trénovaných buddhistických jóginů a jóginí, jejichž jediným životním cílem je dosáhnout nejvyšší duchovní realizace. Z tohoto důvodu pro ně může být nepochopitelné, jak je možné, že mohu nedžang vyučovat takto veřejně a otevřeně.
Již jsem zmínil, že tělesné a energetické procedury, jež jsou součástí calung trulkhoru, jsou opravdu velmi pokročilé a vyžadují iniciaci a dlouhodobý duchovní výcvik pod vedením gurua. Všichni lidé mají vrozený potenciál transformovat své tělo, energii a mysl. Cviky calung trulkhoru vyžadují jistou tělesnou ohebnost a vláčnost a čerstvost jemných energií, což jsou věci, jež lidé s věkem postupně ztrácejí. Vitální energie, s nimiž se při této praxi nakládá, jsou navíc velmi mocné – mohou působit skrytě, někdy je těžké je vnímat a mohou být potenciálně velmi destabilizujícím prvkem, dokud není člověk dostatečně připraven, soustředěn a oddán, aby s nimi mohl zacházet. Aby člověk dokázal tyto praxe skutečně mistrovsky zvládnout, jeho výcvik začíná tradičně kolem osmi let věku.8
8. Uvádí se, že stav našeho jemného těla ve věku od osmi do šestnácti let je pro výcvik jógové praxe calung trulkhoru nejvhodnější. Přestože tibetští jógini a jóginí rozhodně začínají výcvik calung trulkhoru ve věku pozdějším, zmíněné časové období je pokládáno za optimální. Další detaily viz v poznámce 18.
Takový výcvik je třeba také provádět v kontextu uzavřeného retreatu, který podléhá striktním pravidlům a strohému duchovnímu vedení. Je pravda, že tato cvičení bývala výhradní doménou zkušených jóginů v klášterech i mimo ně. Rituály, administrativa a vzdělávací povinnosti členů klášterní komunity na jedné straně a rodinné a pracovní závazky laických jedinců na straně druhé představují pro ty, kdo chtějí dosáhnout mistrovského zvládnutí praxe kanálů a větrů, značnou výzvu. Vyžaduje to spoustu času, energie a oddanosti. Pokud chce člověk mít opravdu ty nejlepší výsledky, nelze se rozhodně výcviku v praxi calung věnovat jen občas nebo nezávazně. A i když je pravda, že tibetští laičtí jógini a jóginí (tib. ngakpa a ngakma) po staletí udržovali tradici jógových disciplín tak, že začlenili praktiky duchovního rozvoje do svých každodenních domácích životů, ukázalo se, že pro tyto vesnické, rodinné ngakpy a ngakmy je praxe založená na dlouhodobých pobytech v ústraní nesmírně důležitá.
Cviky jógy nedžang souvisejí s komplexnějšími praktikami calungu, ale abyste se mohli těšit prospěchu, který přinášejí, nemusíte být zkušený jógin či jóginí, trávící dlouhá léta v ústraní jeskyně. Jako příprava na praxi lüdžong nezahrnují cviky nedžangu složitou manipulaci s kanály a větry. A přesto jsou navzdory své jednoduchosti velmi mocné. Čtyřiadvacet cviků jógy nedžang, jež jsou popsány v této knize, původně do krátkého textu sestavil velký tibetský mnich, učenec a jógin Butön Rinčhendub (1290–1364). Jeho text, z nějž vychází i tato kniha, se jmenuje Trulkhor šestidílné jógy (Džorwa jänlag dugi trulkhor). Šestidílná jóga je speciální systém tantrické jógy, který se nachází v Kálačakra tantře, velmi významné kolekci tantrických buddhistických nauk, které byly do Tibetu přeneseny z Kašmíru v 11. století. Čtyřiadvacet nedžangových cviků představuje formu přípravného tělesného tréninku, který uvolňuje, vyvažuje a léčí těla, energie a mysli těch, kdo je provádějí, a připravuje je na pokročilejší praxe spojené s učením Kálačakry.
Obr.
Vlevo Butön Rinčhendub (1290–1364)
V kolofonu ke svému textu o nedžangu Butön Rinčhendub píše, že předchozí linie této praxe, pocházející z Indie, jsou do značné míry utajené a rozptýlené, to znamená roztroušené v mnoha rozmanitých písemných zdrojích. Vysvětluje, že z tohoto důvodu se rozhodl zkopírovat tyto cviky z různých textů a shrnout je náležitě a důsledně do jediného rukopisu, ve prospěch budoucích generací. Butön byl přesvědčen, že tato cvičení představují velmi hlubokou metodu pro harmonizaci těla a jeho energií, která zabrání vzniku překážek na cestě v duchovní praxi. Když Butön sestavoval své instrukce, jasně vyjádřil, že účelem cvičení nedžangu je úleva od každodenních zdravotních problémů. Jak dále v kolofonu píše, zkompiloval tyto základní nedžangové lüdžongové jógové cviky tak, aby „byly bez výjimky vyléčeny nemoci všech bytostí, způsobené nerovnováhou elementů“. Záměrem mistra Butöna byl zjevně prospěch všech vnímajících bytostí, nejen na úrovni duchovní, ale také co se týče jejich základního tělesného zdraví.
Butönův text o nedžangu je krátký a esenciální. V hlavním plánu popisuje, jak provádět každý ze čtyřiadvaceti cviků, a dále nabízí zhuštěný popis energetické a zdravotní prospěšnosti každého z nich.9 Ve třetí kapitole této knihy, která je přehledem samotné nedžangové praxe, uvádím překlad těchto léčebných účinků. Ačkoli se většinou týkají spíše tělesného zdraví než záležitostí spojených s jemnou tantrickou anatomií neboli „vadžrovým tělem“, píšu tu o nich jako o „účincích podle tanter“, protože jejich zdrojem je Butönův původní text o tantrické józe. Po uvedení prospěšnosti každého z cviků, tak jak ji zaznamenal sám Butön ve svém textu, jsem ve všech případech přidal ještě další léčebné účinky. Vypozorovaly a zapsaly je generace lékařů a jóginů, kteří nedžang cvičili a vyučovali jej. Tibetští lékaři-jógini, obeznámení s touto praxí a její prospěšností lidskému zdraví, po staletí předepisovali konkrétní nedžangové cviky svým neiniciovaným pacientům a méně zkušeným žákům. Tak vznikla a rozrůstala se přímo předávaná obeznámenost s prospěšností praxe nedžang. Mnohé z léčebných účinků vyjmenovaných v této knize pod společným názvem „účinky podle lékařů“ pochází z mé osobní zkušenosti s nedžangovými cviky. Nabyté znalosti předávám svým žákům a pacientům několik posledních let.10
9. V této knize nabízíme jak poměrně věrný překlad Butönových stručných instrukcí (v textu tučně), tak překlad rozvitější, doplněný o ústní komentáře. Tento druhý překlad poskytuje o něco přesnější a detailnější výklad, jak každý cvik provádět. Je založen na osobních ústních instrukcích, jež jsem obdržel od učitelů své linie předávání nauky zároveň s návodem k provádění cviků samotných. Lékařské účinky ke každému cviku jsou zařazeny hned za zmíněnými dvěma úrovněmi překladu.
10. Zde uvedené seznamy tantrických a lékařských zdravotních účinků se částečně překrývají. Pokud by ale člověk chtěl úplně porozumět logice některých Butönem zaznamenaných účinků podle tanter, musel by absolvovat hluboké studium vnitřních krajin naší jemné anatomie a nauky Kálačakra tantry. Následující kapitola této knihy nabízí trochu víc informací o Kálačakra tantře a stručný přehled významu né („bodů, míst“, „míst síly“ nebo „příbytků“) v tantrickém buddhismu. Pro čtenáře, kteří by se o hlubokém tématu jemného neboli vadžrového těla, energie a mysli chtěli dozvědět víc, chystám do budoucna knihu, která bude o tomto námětu pojednávat obšírněji.
Nedžangové cviky jsem s pozitivními výsledky předepisoval lidem nejrůznějšího věku a tělesné konstituce. Tito pacienti byli schopni se této praxi naučit a provádět ji bez ohledu na to, že neměli jakoukoli předchozí zkušenost s jógou. Nedžang je velmi jemná metoda, umožňující přímou práci s tělem, jeho kanály a jemnými energiemi. Jako lékař jsem naprosto přesvědčen, že kultivace tělesného a mentálního zdraví je pro lidi na spirituální cestě stejně důležitá jako pro nepraktikující. Nejsem zastáncem myšlenky, že když se někdo věnuje duchovní praxi a zavrhuje světské lpění, měl by zcela popírat, ignorovat či odmítat tyto základní lidské potřeby. Zdravé tělo a zdravá mysl jsou důležitým základem stabilního duchovního rozvoje. Je důležité umět rozpoznat, že náš mentální a tělesný stav je stejně proměnlivý a nestálý jako všechny jevy, je však chybou zavrhovat tělesný a mentální pocit spokojenosti a pokládat ho za věc nedůležitou, protože se zaměřujeme na zdánlivě vznešenější, nadčasovější a na našem já méně ulpívající duchovní cíle. Zvláště v naší moderní společnosti, kde je sedavý životní styl příčinou tolika nejrůznějších chronických poruch a kde deprese dosahuje ve světě epidemických rozměrů, je zdravotní přínos praxe tělesné jógy výjimečný.
Jsem proto velmi rád, že se mohu o tyto nedžangové techniky se čtenáři podělit. Stejně jako mistr Butön se modlím, aby uvedené metody pomohly vyléčit nespočet nemocí a zdravotních komplikací. Tyto prosté, ale mocné cviky mohou prospět myslím a tělům těch, kdo je provádějí, na úrovni relativní, ale i jako pomoc při hledání absolutního vysvobození.
Dr. Nida Čenagcang se narodil v Amdu v severovýchodním Tibetu. Začal se zajímat o tradiční tibetské léčitelství sowa rigpa obyvatel svého kraje a studium lékařství zahájil v místní tibetské nemocnici. Později získal stipendium ke studiu na lékařské univerzitě ve Lhase. Teoretické vzdělávání ukončil v roce 1996 a praktické lékařské zkušenosti nabyl při působení v tibetských nemocnicích ve Lhase a Loce. Dalším směrem, kterým se vzdělávání dr. Nidy ubíralo, byl souběžně probíhající komplexní výcvik v nauce tibetského buddhismu pod vedením učitelů Khenčhen Troru Cchenama a Khenpo Cchultrim Gjalcchena. Náplní tohoto studia byly tradice Longčhen ňingthik a Dudžom tersar a dále také tradiční tibetské léčitelství a esoterické komponenty učení sowa rigpa.
Garasu (ověřený vlastník) –
Výborné dílko,krásně udělaná knížka,skvělý návod k jednoduché praxi duchovní i jogy,a hlavně k lečení sebe sama s rychlým účinkem!!!
Děkuji !!!