Ukázka z 9. kapitoly: Metoda vytváření guildy na základě podrobného pozorování
Každý region má svůj soubor rostlinných společenstev, ať už se nacházíme v lesích dubů a ořechovců na Severovýchodě, v chaparralu (hustém porostu keřů a nízkých stromů) v Kalifornii, v jižní poušti s porostem kaktusů saguaro a naditců nebo v borových lesích na Jihovýchodě USA. Místní terénní příručky, zvlášť ty nedávno vydané, často obsahují seznam dominantních rostlinných společenstev regionu. Krátká procházka s terénní příručkou po přírodních rostlinných společenstvech v místě našeho bydliště (nebo po těch, která ještě zbývají poblíž našeho města v přírodních parcích a rezervacích) nás poučí, které druhy se pravidelně vyskytují společně. Každé společenstvo má téměř hmatatelnou atmosféru, a až budeme zkušenější, dokážeme vnímat posun například od suchých a otevřených lesů tvořených duby a ořechovci k chladné vlhkosti porostu javorů a buků. Brzy si všimneme vztahů. Můžeme zaznamenat, že keře rybízu pod javory vypadají bujně, zatímco pod duby je jich málo a jsou slabé; nebo že veverky rozšiřují hranice dubového lesa tím, že si schovávají žaludy a zapomínají na ně.
A co hybridní rostlinná společenstva, ony nové směsi původních a cizokrajných druhů, s nimiž se setkáváme stále častěji? V mnoha městech a jejich okolí zahlédneme původní rostliny propletené s „uprchlíky“ ze zahrad, s keři, jejichž semena donesli ptáci a s novými druhy milujícími narušenou půdu. Botaničtí puristé se těchto směsí sice děsí, ale tato nová společenstva jsou zdatná a vitální a rychle se adaptují na změny životního prostředí, které přestává vyhovovat mnoha původním obyvatelům. Příroda nerozlišuje mezi původním a cizokrajným druhem, ale použije všechno dostupné, pokud se to hodí do současných podmínek.
Ve skutečnosti nám tato smíšená společenstva mohou říci o tom, které rostliny budou v našem okolí dobře prospívat, více než společenstva pouze původní. Oba druhy společenstev nás mohou poučit o obecných pravidlech, podle nichž se rostliny mohou kombinovat, ale ta hybridní by nám mohla prozradit více o konkrétních druzích, které budou nejlépe prospívat v naší oblasti. Původní společenstvo v lesní rezervaci daleko za městem nebo společenstvo pečlivě upravené v městském parku skupinou ochranářů jsou dobrými vodítky při hledání pravidel tvorby guild v přírodě a při zjišťování, které druhy nazývaly posledních několik set let nebo i více konkrétní region svým domovem. Ale ona šťastně vzkvétající směska původních i dovezených keřů, květin a plevelů na volné parcele ve vaší ulici roste pravděpodobně v podmínkách podobnějších těm, jaké jsou vaší zahradě, než má lesní rezervace. Smíšená společenstva mohou obsahovat pionýrské druhy, které vytvářejí půdu, dokáží přežívat a doplňovat půdu odvezenou a utuženou stavebními firmami, rostliny pro hmyz opylované místními včelami, keře, jejichž hojné semenáčky dokazují, že místní ptáci oceňují jejich bobule a ochranu, a stromy, které snášejí místní vzduch plný exhalací, a možná ho i pomáhají čistit. Nechceme napodobovat zanedbaný vzhled opuštěné parcely, ale mísení těchto druhů naznačuje, že zde funguje mocná synergie. Ve správném kontextu by mohly být některé z těchto rostlin nebo jejich více domestikovaní příbuzní uspořádáni do atraktivních a užitečných kombinací.
Nakonec nám naše pozorování umožní porozumět rostlinným společenstvům natolik, abychom mohli vytvořit obdobné guildy, které pro nás budou fungovat v našich zahradách. Smícháním původních druhů a druhů z hybridních společenstev s podobnými domestikovanými rostlinami se můžeme pokusit ve společenstvu znovu vytvořit původní vztahy, přičemž nabídky společenstva přikloníme trochu více k lidským potřebám. Podíváme se, jak jeden zkušený pozorovatel navrhl úspěšnou guildu, a potom tento příklad použijeme k odvození některých obecných pravidel pro tvorbu guild.
Arizonský permakulturní designér Tim Murphy vytvořil guildu se středovým stromem ořešákem královským (vlašský ořech). Vycházel z důvěrné znalosti rostlinného společenstva obsahujícího ořešáky. Sledujme Timova pozorování, úvahy a pocity, abychom viděli, jak zkušený designér využívá přírodu k sestavení užitečného seskupení rostlin. Ořešáky rostou na valné části území USA, takže tento příklad budování guildy mohou použít zahradníci po celé zemi.
Ořešák je jeden z patriarchů rostlinné říše. Nad zadní terasou starého domu mých rodičů v Illinois rostl veliký ořešák černý, v jehož konejšivém stínu jsem trávil mnohá rána s dobrou knihou a šálkem kávy. Kromě příjemného stínu nabízí ořešák mnoho dalších výhod. Plodí výborné ořechy a těší nás pohledem na veverky poskakující v jeho větvích při pátrání po úrodě. Dokonce i slupky a skořápky se dají využít – na barviva a brusiva. Ořešáky také poskytují dřevo vynikající kvality, které vynáší pořádnou sumu a je potěšením pro výrobce nábytku. Stromy jsou také odolné vůči suchu a mohou prospívat i v aridních západních státech stejně jako v méně drsných místech. Vybrat rostliny, které by dělaly ořešáku společnost, je složité, protože tento rod je alelopatický, to znamená, že vylučuje toxické látky (v tomto případě se nazývá juglon), které potlačují konkurenční rostliny. Velmi málo druhů dokáže prospívat pod korunou ořešáku, a vegetace kolem stromu bývá často zakrslá. Ale pozorování přírody nás opět postrčí ke správnému řešení. Tim Murphy pozoroval v přírodě, které rostliny tolerantní vůči juglonu se k těmto majestátním stromům přidružují, a vytvořil guildu z rostlin vůči ořešáku přátelských.
Murphy si všiml, že v Arizoně se často v suchém stínu ořešáku rozprostírá průbojný pionýrský keř zvaný břestovec (Celtis spp.). Listy a bobule břestovce jsou dobrou potravou pro volně žijící živočichy, což dělá z tohoto keře kandidáta na umístění do ekologické zahrady. Protože břestovcům se zřejmě pod ořešáky daří dobře, růst keře očividně není juglonem potlačován. Břestovce vylučují stejně jako ořešáky látky potlačující konkurenci a mezi těmito alelopatickými kolegy tak vzniká velmi zajímavá napjatá harmonie. Skoro to vypadá, že se toxiny těchto dvou druhů vzájemně doplňují. Juglon sice potlačuje růst mnoha rostlin, ale nemá velký účinek na trávy, zatímco toxiny břestovce brání růstu trav a jiných mělce kořenících rostlin.
Důmyslným propojením tu vzniká vysoce specializovaná nika. Jakou vzácnou kombinaci vlastností musí mít rostliny, které dokážou růst mezi ořešáky a břestovci, nepoškozeny širokým spektrem toxicity? Můžeme se podívat do přírody, co roste pod ořešáky a břestovci, ale o tom, jak tyto rostliny dokážou přežít v půdě prosáklé toxiny, se ví jen málo. O vztazích mezi rostlinami máme jen povrchní informace, a jsme v tomto bodě omezeni na jednoduchá empirická pozorování. Některé rostliny dokáží tolerovat toxiny ořešáků a břestovců, ale mnohé ne.
K vytvoření užitečné guildy potřebujeme nalézt víc rostlin, které dokáží přežít alelopatickou lázeň. Tim si všiml rybízu rostoucího pod korunou ořešáku a pozoroval divnou věc. Rybíz se obecně vyskytoval pod ořešákem tehdy, pokud byl přítomen i břestovec. Čím to je? Vytváří spojení ořešáku a břestovce podmínky podporující rybíz? Tim nabídl o spolku ořešák/břestovec/rybíz několik hypotéz. Všiml si, že rozkládající se listy ořešáku a dužnaté obaly jeho ořechů vydávají pach podobný jako citronová tráva, který odpuzuje hmyz. Protože hlavním škůdcem rybízu jsou mšice a další hmyz s měkkými těly, pach citronové trávy vznášející se mezi listy rybízu může tento keřík chránit. Rybíz má také pravděpodobně prospěch z nepřítomnosti konkurenčních trav pod břestovcem a vyhovuje mu i polostín pod jeho dvěma průvodci. Je také možné, že rybíz nějak profituje z nějaké podzemní výměny molekul mezi kořeny ořešáku a břestovce. Kombinace těchto a dalších, méně zřetelných vlastností může být vysvětlením přitažlivosti, kterou mají ořešáky a břestovce pro rybíz.
Tyto tři rostliny, ořešák, břestovec a rybíz, tvoří základ guildy. Poskytují ořechy, dřevo, životní prostor pro živočichy a bobule na mlsání nebo na džem. To je ale pořád hubená sklizeň. Můžeme stavět na tomto základě?
Tim zaznamenal pod břestovci další dva druhy: divokou pálivou papriku (Capsicum annuum var. aviculare) a kustovnici (Lycium spp.). Vytrvalá paprika je divokým rodičem papriček chilli a má pálivé, asi centimetrové plody. Kustovnice je trnitý keř, který ve velkém suchu shazuje listí a jehož bobule oceňují ptáci. Paprika i kustovnice jsou členy čeledi lilkovitých, do níž patří také rajčata, brambory nebo lilek (baklažán). Tim poznamenává, že lilkovité jsou narcistní, což znamená, že dobře prospívají v půdě vzniklé rozkladem rostlin z jejich vlastní čeledi. To zvyšuje pravděpodobnost, že některé domestikované lilkovité rostliny by se mohly do guildy ořešáku a břestovce hodit (je dobře známo, že brambory působením juglonu zakrní, ale zdá se, že větev čeledi zahrnující rajčata a papriky je méně citlivá, a mohla by nabídnout dobré kandidáty).
Nyní máme rámec guildy založené na přírodě: ořešák, břestovec, rybíz, a snad i papriky nebo rajčata. Rozvíjejme tuto kostru ještě dál. Jasnými kandidáty na obohacení guildy jsou rostliny poutající dusík. Jejich schopnost proměňovat prostřednictvím symbiotických bakterií vzdušný dusík v nitráty tvořící úrodnost půdy znamená, že současně zlepšují ekologickou rovnováhu v půdě a akumulují živiny. Tyto mnohonásobné funkce je předurčují za téměř povinné členy guild. Většina rostlin poutajících dusík jsou leguminózy (čeleď bobovité), mezi něž patří i hrách a fazole. Pro guildu ořešáku/břestovce však Tim navrhl neleguminózní rostlinu poutající dusík, hlošinu úzkolistou. Hodili by se i jiní zástupci rodu hlošina (Elaeagnus), protože tyto rostliny odolné vůči suchu nejsou zřejmě citlivé na juglon. Bobule divokých hlošin jsou výbornou potravou volně žijících živočichů, a domestikované druhy jako hlošina mnohokvětá nebo hlošina Ebbingeova poskytují ovoce dobré i pro člověka. Zahradníci nadšení pro původní druhy by možná chtěli zařadit rostliny poutající dusík, které používali původní obyvatelé, jako je latnatec nebo na Jihozápadě se vyskytující Fallugia paradoxa.
Nakonec navrhl Tim umístit poblíž okrajů guildy další druhy tolerantní vůči ořešáku, aby zmírnily účinek juglonu na ostatní rostliny. Mezi uchazeče patří moruše, bez černý, trnovník akát a akácie (kapinice). Poslední dva druhy také poutají dusík a milují je včely. Za touto nárazníkovou zónou mohou seskupení doplnit užitkové rostliny nesnášející juglon, například ovocné stromy a keře.
Jak tuto guildu uspořádat? Na obrázku na str. 256 je jedno z možných řešení. Stejně jako u guildy jabloně tu platí pravidlo pro určování počtu rostlin: čím větší druh, tím méně jedinců v guildě bude. Začněte jediným ořešákem. Kolem něj v kruhu o průměru asi šest metrů, který vyznačuje budoucí okapovou linii koruny ořešáku, vysaďte jednu až tři rostliny od každého z těchto druhů: břestovec, rybíz, kustovnice a hlošina (nebo jiný dodavatel dusíku). Potom rozmístěte do mezer lilkovité rostliny (rajčata, papriky, lilky). V severních oblastech s omezeným slunečním svitem je posuňte ke světlejším okrajům kruhu. Na jihu tyto zeleniny ocení střídavý stín ořešáku. Postupujte ven z kruhu a zasaďte moruše a další nárazníkové rostliny.
Výsledné pestré seskupení vytvoří živou síť vztahů, která přiláká mnoho pomocníků zvenčí: ptáky, kteří budou rozšiřovat semena a hnojit trusem, hmyzí opylovače, půdní mikroorganismy, jež budou uvolňovat a přesouvat živiny, a malé savce, kteří budou kypřit a hnojit půdu, a okusovat větve.
Několik zahradníků vysázelo různé varianty této guildy. Obyvatelka Los Alamos Mary Zemach uvedla do praxe mnohá Timova pozorování ve své guildě ořešáku/břestovce, která obsahuje také rybíz, kustovnici, bez černý, hlošinu stříbrnou a hlošinu úzkolistou. Mary přiznává, že její guilda je teprve experiment, ale když jsem ji navštívil, rostliny prospívaly dobře…
10. kapitola: Pěstujeme jedlý les
Zahradničení s guildami nás posouvá o krok blíž ke krajinám, které vypadají a chovají se jako přírodní, ale byly trochu doladěny, aby prospívaly člověku stejně jako zbytku přírody. Ovšem i guildy jsou jenom částmi většího celku. Teď nastal čas spojit guildy a další myšlenky představené v této knize v jednotnou, ekologicky zdravou krajinu.
V kapitole 2 jsem popsal proces sukcese, desítky let trvajícího vývoje krajiny od holé země přes rychle rostoucí pionýrské druhy až k dospělému ekosystému. Konečným výsledkem sukcese, pokud není přerušena požárem nebo jinou katastrofou, je téměř všude les. Dokonce i na aridním Jihozápadě pokrývaly zemi v místech dnešní pouště suchomilné lesy čechřicovice, naditce a kaktusů saguaro, dokud je nezničily sekery dřevorubců a drancování chovatelů ovcí. Pokud dostanou několik desítek milimetrů ročních srážek a odklad několika roků mezi lesními požáry, dokážou semenáčky stromů a keřů vyrazit téměř na každé půdě, trpělivě přečkat ostatní vegetaci a vytvořit les. To je důvod, proč zahradníci musejí, jak jsme poznamenali už dřív, neustále plít a vysekávat semenáčky dřevin ze svých hojně zavlažovaných záhonů a trávníků. Typická zahrada s dokonalým režimem zalévání a hnojení se usilovně snaží stát se lesem. Pouze sekačka a zahradnické nůžky brání lesu v převzetí vlády.
Proč tedy proti tomuto směřování k lesu bojovat? Místo toho můžeme spolupracovat s přírodou na vytvoření mnohopatrové lesní zahrady, krajiny, která se chová jako přírodní les a poskytuje potravu a životní prostředí. Lesní zahrada se podobá parku s lesíkem košatých ovocných stromů, ořešáků, kaštanů a dalších užitečných stromů. Na světlých pasekách jsou menší stromky – tomely, švestky, třešně, muďouly – a pár okrasných, například štědřenec a růžově kvetoucí albízie (které jen náhodou také poutají dusík). Pod nimi zachytávají sluneční světlo kvetoucí keře a bobuloviny hemžící se ptáky. Občas kmen některého stromu ovíjí zimolez nebo vůči zimě odolné kiwi a vytváří vzorec květů a plodů. Pod tím vším a ve světlých koutech jsou záhony trvalek, zeleniny a mulčovacích rostlin vytvářejících půdu. Rostlinné guildy propojují tuto mnohovrstevnou zahradu v soudržný celek a vegetace plnící mnoho funkcí zve užitečný hmyz, ptáky a jiné volně žijící živočichy stejně jako člověka.
Takový jedlý les není tak nezvyklý, jak by se mohlo zdát. Nemluvím o temné mase stromů bránící přístupu světla, ale o otevřené mnohovrstevné jedlé lesní zahradě se spoustou slunných míst. Mnoho zahrad už většinu prvků jedlého lesa obsahuje: několik velkých stromů v přední nebo zadní části, keře bobulovin nebo keře tvořící živý plot, zeleninový záhon, pár bylinek a květinový záhon. Ale v běžné zahradě jsou tyto prvky izolované a nepropojené. Lesní zahrada je sjednocuje do hladce fungujícího celku.
Lesní zahrada má několik pater stejně jako přírodní les. Jednoduchou lesní zahradu tvoří vrchní patro stromů, střední vrstva keřů a přízemní patro bylin, zeleniny a květin. Každá rostlina je vybrána pro jeden nebo víc úkolů, které bude plnit. Může poskytovat potravu, tvořit biotop pro volně žijící živočichy, být léčivkou, vábit hmyz, budovat půdu nebo vykonávat další funkce, které jsme v této knize probrali. Hlavní stromy a keře jsou rozmístěny tak, aby mezi sebou propouštěly sluneční světlo, a rostliny nižších pater jsou vysazeny na slunce nebo do stínu podle svých nároků.
Lesní zahrada vypadá jinak než ostatní zahradnické styly především proto, že stromy jsou hlavním prvkem, který definuje ostatní vrstvy a je s nimi spojen. Konvenční zahrada samozřejmě také míchá keře a trvalky různých výšek do tradičních smíšených záhonů. A téměř každá zahrada obsahuje i několik stromů. Ale v lesní zahradě stromy – jejich listnaté koruny klenoucí se nad hlavou, kmeny mířící do oblak a větve objímající prostor – rozhodují o charakteru krajiny. Neprocházíme se v otevřené skupině keřů a květin s hlavami nad většinou zeleně, ale jsme uvelebení pod ochrannou, ale současně otevřenou klenbou stromů všech možných výšek. Stromy převládají, ale nikoho nedusí.
S lesní zahradou plnou stromů jsme zapsali na seznam našich spojenců nejmocnější a nejproduktivnější vegetaci této planety, aristokracii rostlinné říše. V kapitole 6 jsem krátce popsal četné a důležité úlohy, které stromy plní. Věřím, že stromy – jako plně zapojení partneři, nikoliv rozptýlení jedinci – jsou nezbytným předpokladem zdravé, udržitelné krajiny.
Schopnosti stromů produkovat organický odpad, který obohacuje půdu, přidávat do ní humus z odumírajících kořenů, mírnit výkyvy teploty, udržovat vlhkost, bránit erozi a nabízet mnohopatrový životní prostor pro živočichy jsou naprosto jedinečné a v lesní zahradě jsou na vaší straně. A v produktivitě nemají stromy konkurenci. Plocha 0,4 ha pšenice dá výnos pouze jednu až dvě tuny zrna, kdežto jabloňový sad na stejné výměře poskytne sedm tun ovoce, a dřezovec trojtrnný urodí dokonce patnáct tun lusků bohatých na bílkoviny – bez každoročního výsevu.
Stromy sahají hluboko do země pro živiny a vodu a rozprostírají se do šířky i do výšky k obloze pro sluneční energii. Jsou to živé největší a nejefektivnější přírodní kolektory energie a hmoty. Když tedy učiníme ze stromů nedělitelnou součást zahrady, získáme do svého týmu ty nejlepší bojovníky. Stromy sice sdílejí prostor s mnoha dalšími druhy, ale jsou tím prvkem, jenž definuje lesní zahradu a odlišuje ji od ostatních zahradnických stylů.
Bohatství stromů, keřů a dalších rostlin, z nichž máme na výběr, znamená, že lesní zahrady mohou být stejně rozmanité jako lesy samy a stejně osobité jako jejich vlastníci. Někteří zahradníci budou chtít pravý jedlý les, kde stálý déšť zralého ovoce a šťavnatých bobulí málem vyžaduje nošení ochranné přilby. Jiní se ve svém miniaturním lese zaměří na květy a krásu, a budou vybírat rostliny tak, aby vznikla vysoká hustá kaskáda barev a olistění různých struktur. Prakticky zaměřené duše mohou vytvořit zahrady přinášející příjem z léčivých tinktur, dřeva na řemeslnou výrobu, bambusových tyčí, semen vzácných rostlin, sazenic nebo podnoží na roubování. Nebo může zahradník všechny styly smíchat a spojit v zahradu, která poskytuje potravu, krásu, životní prostor, ochranu vzácných druhů i příjem.
Zahrada, která používá stromy a keře, aby dosáhla daleko do třetího rozměru, nabízí největší životní prostor volně žijícím živočichům, největší možnou sklizeň plodin na dané ploše a největší možnosti pro různá rozhraní s možností zvyšovat diverzitu. Také to neublíží hodnotě nemovitosti, protože sousedství pozemků se vzrostlými stromy bývá nejžádanější. V kopcovité krajině jsou také lesní zahrady ekologicky nejrozumnější řešení, jak naložit s příkrými svahy, protože stromy a ostatní vytrvalé rostliny zpevní půdu a eliminují orbu, která způsobuje erozi.
Na obrázcích jsou některé možné formy lesních zahrad. Tvary, výšky, spony i celková velikost zahrad se mohou měnit, aby vyhovovaly podmínkám pozemku a zahradníkovým preferencím. Velká zahrada poskytuje dostatečný prostor pro velké druhy stromů, zatímco v malé zahradě mohou dostatečnou rozmanitost vytvořit zákrsky a přirozeně malé stromy. Zahradníci v severních oblastech budou chtít otevřenější seskupení stromů, které umožní nepříliš silnému slunci proniknout do přízemních vrstev, ale jižané mohou toužit po husté výsadbě, která poskytne žádoucí stín.
Lesní zahrady vzbuzují samozřejmě otázku, zda horní vrstvy nezastiňují příliš spodní rostliny. Částečnou odpovědí je, že správně zvolené vzdálenosti mezi stromy a stínomilné rostliny nedovolí, aby se nedostatek světla stal problémem.
Ale abych byl zcela upřímný, úroda ovoce a množství květů nebude v zastíněném podrostu taková jako na plném slunci, zvlášť v zahradách na severu, kde je slunce slabší. Pěstuji angrešt a rybíz, dva ovocné keře snášející stín, jak na plném slunci, tak i pod několika hrušněmi, a ty na slunci plodí víc. Ale keře pěstované v guildě potřebují méně vody, mají svěžejší, tmavší olistění a bobulí mají stejně dost. A ony sluncem chvílemi skrápěné okrajové partie pod hrušněmi plné keřů teď nabízejí po estetické, ekologické i chuťové stránce mnohem víc, než kdybych tam vysel trávu.
Lesní zahrady nabízejí stejné výhody jako guildy, a ještě některé navíc. Téměř každý centimetr krychlový je zaplněn zelení, květinami nebo ovocem. Toto hýřivé rozrůstání vegetace do trojrozměrného prostoru poskytuje ohromné množství různých stanovišť pro ptáky, malé živočichy a užitečný hmyz. Zmenší se potíže se škůdci. Jakmile vyroste, lesní zahrada vyžaduje jen malou údržbu, protože hustý porost vegetace má nízkou potřebu zálivky, dusí sám plevele, obnovuje půdu vlastním mulčem a vytváří další. Lesní zahrada se skládá převážně z vytrvalých druhů nebo z těch, jež se samy přesévají, a proto nepotřebuje žádnou orbu nebo rytí a jen málo každoročního dosázení nebo setí.
Doug Bullock z ostrova Orcas, kde bratři Bullockovi vlastní několikahektarový jedlý les, uvedl některé další výhody lesních zahrad. Řekl mi: „Patří k tomu široká biodiverzita. Máme tu ptáky a zvířata, které nikdo jiný už roky neviděl. Ale nejlepší je jídlo, úplně fantastické.“ Stáli jsme pod švestkou hluboko ohnutou pod tíží ovoce a já jsem přikyvoval, když Doug pokračoval: „Každé léto sem přijíždí na tři týdny asi dvacet studentů. A máme tu dost ovoce, abychom je všechny nakrmili. Představte si to – dvacet lidí se několik týdnů krmí švestkami, broskvemi a bobulovinami, a když odjedou, zbývají na stromech ještě tuny ovoce pro nás.“
Protože Doug a jeho bratři osázeli tento jedlý les širokým sortimentem druhů, každý měsíc v roce přináší čerstvé ovoce nebo zeleninu: uprostřed zimy salátové zeleniny vhodné pro chladné počasí, pozdě na jaře bobuloviny, v létě a na podzim náklady ovoce, které lámou větve. Dokonce i v prosinci jejich exotické mišpule nesou ovoce, které chutná jako hruškový džem ochucený skořicí.
Krátká historie lesních zahrad
Pěstování lesních zahrad je pro Severní Ameriku mladým oborem, ale s dlouhou historií. Jedlé lesy existovaly celá tisíciletí v tropech, ačkoliv dřívější antropologové v nich vůbec nepoznali zahrady. První bílí návštěvníci tropických zahrad, zvyklí z domova na řádky plodin a jednoletou zeleninu, usoudili, že malé plošky manioku, fazolí a zrnin v blízkosti afrických, asijských a jihoamerických vesnic poskytují jejich obyvatelům většinu potravy, zatímco oblasti kolem osad jim připadaly jako divoká džungle. Teprve po dlouhém a nepředpojatém pozorování antropologové pochopili, že prakticky každá rostlina v okolí osad byla nějakým způsobem užitečná. Vysoké stromy poskytovaly stavební dřevo, topivo nebo fixovaly dusík, zatímco nižší plodily mango, papáju, avokádo a jiné báječné ovoce. Pod nimi rostly keře nabízející ovoce nebo dřevo na topení i na řemeslnou výrobu. Bylinné patro bylo plné léčivých, jedlých i okrasných rostlin. Divoký růst se několikrát ročně omezoval sekáním a materiál se používal k mulčování nebo ke krmení zvířat.
Protože však byly tyto rostliny seskupeny do guild a podle funkce místo do řádků a úhledných záhonků, vědci neměli zdání, že vidí ekologicky rozumné, pečlivě sestavené projekty pro produkci téměř všeho, co obyvatelé potřebovali. Je smutné, že mnohé z těchto úžasných jedlých lesů byly nahrazeny zemědělstvím v západním stylu určeným ke komerční produkci, takže se kdysi soběstačné obyvatelstvo stalo závislým na hnojivech, pesticidech, dovážených upravovaných potravinách a dalším zboží.
Naštěstí pár vizionářů vidělo nesmírnou hodnotu těchto tropických lesních zahrad. Jedním z nich byl Angličan Robert Hart, který tropické jedlé lesy nejen studoval, ale také přenesl mnohé jejich koncepty do podmínek mírného podnebného pásma. Jeho kniha Forest Gardening (Lesní zahrady) jako první popsala lesní zahrady pro severní polokouli. Druhou užitečnou knihou je How to Make a Forest Garden (Jak vytvořit lesní zahradu) Patricka Whitefielda. Obě knihy jsou určeny především britským čtenářům. V seznamu literatury naleznete o těchto knihách víc informací.
Experimenty s lesními zahradami
Protože je pěstování lesních zahrad v mírném podnebí tak mladým oborem, existuje na našem kontinentu jen pár vzrostlých lesních zahrad. Mnohem víc se jich právě zakládá a vyvíjí. Při přípravě této knihy jsem několik lesních zahrad navštívil.
Jeden pozemek, na němž se dá názorně ukázat přechod od vyvýšených záhonů k lesní zahradě, patří Jeromu Osentowski a nachází se blízko Aspenu v Coloradu. Jerome čelí při zahradničení velkým výzvám, protože bydlí v nadmořské výšce 2256 metrů. V kterémkoliv měsíci může mrznout. Když jsem ho navštívil v září, byla jeho zahrada ještě svěží a zelená, ale Jerome už brzy očekával první podzimní ničivé mrazy.
Mnoho let pocházel hlavní Jeromův příjem z pěstování salátové zeleniny pro náročné trhy a restaurace v Aspenu. Ale zásobovat celoročně tento vybíravý trh byla vysilující práce, a asi po deseti letech byl poněkud vyčerpaný Jerome otevřený jiným možnostem. Na mnoha záhonech určených dříve pro saláty teď rostly keře a malé stromky. Na jednom zdobily osluněný okraj pod mladými stromy hlávky salátu a celer.
„Jedlý les byl pro toto místo přirozeným vývojem,“ řekl mi Jerome, když jsme šli ke kamenným terasám, jež zachycují teplo v jeho mladé lesní zahradě. „Po letech pěstování jednoleté zeleniny prosákla spousta živin do hloubky, odkud je krátké kořeny salátů nemohly získat. Tak jsem přešel k ovocným stromům, aby hlubšími kořeny všechny ty živiny načerpaly.“
Zeptal jsem se Jeroma, které druhy vysadil. Mávl rukou směrem ke svahu a řekl: „Začněme se stromy. Máme tu jabloně, jednu z toho s naroubovanými pěti různými odrůdami. Meruňky, švestky, několik původních douglasek a trnovníků novomexických, které poutají dusík. Stromy jsou mladé, ještě moc neplodí. Ale opravdu spoustu potravy teď máme z keřů.“ Ukázal na nižší patro plné černého a bílého rybízu, angreštu, višně plstnaté, brusinek a čimišníků. Bambusy a vrby divoce odnožovaly a několik odrůd vinné révy ovíjelo ostatní vegetaci spolu s fazolem šarlatovým a dýněmi. Kamenné terasy oplývaly jahodníkem a batolkou prorostlou. „Máme tu taky spoustu léčivých bylin,“ pokračoval Jerome. „Jdou dobře na odbyt, pokud je chceme prodávat.“ Obdivovali jsme kaskády svěží zeleně. „Ale hlavní zásluhu na tom, že tohle místo žije, mají compaňeros, všechny ty rostliny, které dotvářejí guildu.“ Ukazoval mi bohatou sbírku druhů vytvářejících půdu a vábících hmyz: rostliny poutající dusík jako čimišník, boby, jetele, pískavici řecké seno a vojtěšku; rostliny pro včely, například brutnák a kostival; další druhy vhodné pro hmyz včetně fenyklu, celeru, kopru a koriandru; rostliny se silným pachem, které matou škůdce, jako křen, aksamitník mexický, česnáček lékařský a cibuli prorůstavou. Tyto multifunkční rostliny zmenšují Jeromovy starosti se škůdci a práci s hnojením a rozšiřují síť ekologických vztahů mezi obyvateli lesní zahrady.
Kamenné terasy jsou nezbytné ke zmírnění drsného horského klimatu. Hmota kamenů pohlcuje teplo, a zmenšuje tak teplotní výkyvy, ohřívá rostliny v noci a bojuje s mrazem. „Kamenné terasy byly důležité, protože pomohly mladým rostlinám přežít,“ řekl mi Jerome. „Teď v létě jsou zastíněné, ale ještě pořád udržují teplo v zimě, a hlavně na jaře, kdy to rostliny nejvíc potřebují.“ V zimě kombinace kamenů, sněhové pokrývky a mulče brání promrznutí půdy, i když teploty klesnou pod -18 oC. To umožňuje přežít studené období hadům, kteří se živí slimáky, a dalším užitečným živočichům.
Zahrada je ohrazená vysokým lesnickým pletivem a celá guilda byla navržena tak, aby ho porůstala. Chmel a hrachor vonný se pnou po drátěném pletivu, zelené keřové patro tvoří hlošina úzkolistá a angrešt. Slunečnice se natahují k obloze. Zemi pokrývají jetel a jahodník, zpestřené místy česnekem. S lesní zahradou nabízí každý pozemek nové příležitosti pro kreativní design.
Ačkoliv jídlo je tu jedním ze zřejmých přínosů, Jerome mi prozradil skutečný význam lesní zahrady. „Když postupně ruším produkci salátových zelenin, mohu mít příjem z tinktur a léčivých bylin, ze školkařských podnoží a z řízků na roubování. Ale zjistil jsem, že to není ta hlavní hodnota. Já se z toho všeho učím. A učí se i moji studenti, kteří sem nahoru přicházejí na výuku do Central Rocky Mountain Permaculture Institute (Permakulturní ústav centrálních Skalistých hor). Skutečně hodnotným produktem lesní zahrady, jak zdůrazňuje Jerome, jsou inspirace, znalosti a obroda, které přicházejí, když se člověk spojí s ostatní přírodou ve zdravém, vitálním a různorodém prostředí.
Sedmipatrová zahrada
Základní lesní zahrada obsahuje tři patra: stromy, keře a rostliny na zemi. Ale pro ty, kdo rádi využijí všechny výhody, které jim výsadby nabízejí, může skutečně luxusní lesní zahrada obsahovat až sedm pater vegetace. Jak vidíte na obrázku, sedm pater lesní zahrady tvoří vysoké stromy, nízké stromy, keře, byliny, půdopokryvné rostliny, pnoucí rostliny a kořenové plodiny.
Tady jsou patra trochu podrobněji. V tabulce 10-1 jsou druhy rostlin doporučené pro každé patro.
- Patro vysokých stromů. Tvoří je nejvyšší patro plně vzrostlých ovocných stromů, ořešáků a jiných užitkových stromů s rozestupy, které propouštějí do nižších vrstev spoustu slunečního světla. Stromy s hustou a do široka rozprostřenou korunou, klasické stromy na stínění, jako je javor, platan nebo buk, se do lesní zahrady moc nehodí, protože vrhají na velkou plochu hluboký stín. Lepší jsou multifunkční ovocné stromy a ořešáky. Patří sem vysokokmeny a polokmeny jabloní a hrušní, švestky na standardních podnožích, jako je myrobalán, a velké třešně. Kaštanovník je sice trochu moc velký, ale hodí se do lesní zahrady také dobře, zvlášť je-li prořezáván do tvaru propouštějícího dost světla. Dobrými kandidáty jsou čínské kaštanovníky (Castanea mollissima), které nebývají tak velké jako americké typy (v tabulce 10-1 jsou latinské názvy všech druhů zde uvedených). Ořešák je výborný, zvlášť přirozeně otevřené široké druhy, jako je ořešák japonský nebo jeho kříženec s ořešákem popelavým. Nezapomeňte na borovici coloradskou s šiškami obsahujícími jedlá semena. Stromy poutající dusík pomohou budovat půdu a květy většiny z nich lákají užitečný hmyz. Sem patří trnovník akát, naditec, olše, a v oblastech s mírnými mrazy kapinice, choulostivější druhy naditce, janovec (Cytisus proliferus) a rohovník obecný.
Protože většina lesních zahrad leží v zónách 1 a 2, nehodí se do nich stromy pěstované kvůli dřevu; kácení v těchto místech by působilo příliš destruktivně. Ale prořezávky a příležitostné olámání větví bouřemi poskytnou palivové dříví i materiál na menší výrobky ze dřeva.
Koruny stromů budou určovat hlavní vzorce lesní zahrady, proto musíme vybírat pečlivě. Při vysazování stromů musíme brát v úvahu jejich konečnou velikost, aby na ostatní rostliny pod nimi dopadal dostatek světla.
- Patro nízkých stromů. Sem patří mnoho stejných druhů ovoce a ořechů jako do vysokého patra, ale na podnožích pro zákrsky a čtvrtkmeny, které je udrží malé. Navíc můžeme vysazovat přirozeně malé stromy jako meruňky, broskve, nektarinky, mandle a moruše. Vhodné jsou i ovocné stromy snášející stín, jako je tomel a muďoul. V menších lesních zahradách mohou sloužit tyto stromy jako vrchní patro. Dají se snadno prořezávat do otevřeného tvaru, což umožní světlu pronikat k rostlinám pod nimi.
Další nízké stromy jsou kvetoucí druhy jako dřín nebo jeřáb a některé druhy poutající dusík, například štědřenec, albízie a ohaňkovník. Vysoké i nízké druhy poutající dusík rychle rostou, a dají se silně seřezávat, aby vytvořily spoustu mulče a kompostu.
- Patro keřů. Toto patro zahrnuje keře kvetoucí, plodící ovoce, vábící živočichy a jinak užitečné. Malý vzorek: borůvky, růže, lísky, komule, bambus, muchovník, dusík poutající hlošiny a čimišník a tucty dalších. Široká paleta dostupných druhů umožňuje zahradníkovi, aby projevil svoje záliby a výběrem keřů položil důraz na potravu, řemeslnou výrobu, okrasnou funkci, vábení hmyzu a ptáků, pěstování původních, nebo naopak exotických druhů, případně prostě na biodiverzitu.
Keře mají nejrůznější velikost, od maličkých borůvek po lísky dosahující téměř výšky stromů, takže se jimi dají vyplňovat okraje, mezery a niky nejrůznějších forem. Druhy tolerantní vůči stínu se mohou ukrývat pod stromy, světlomilné typy mohou růst na osluněných místech mezi nimi.
- Bylinné patro. Slovo „bylina“ je zde použito v širším botanickém smyslu jako nedřevitá vegetace: zelenina, květiny, kořeninové rostliny, krycí plodiny, stejně jako producenti mulče a další rostliny vytvářející půdu. Důraz klademe na trvalky, ale nebudeme vylučovat ani letničky a druhy, které se samy přesévají. Opět mohou stínomilné druhy vykukovat zpod vyšších rostlin, zatímco jiné druhy potřebují slunce na otevřených místech. Na okrajích může lesní zahrada obsahovat i tradičnější záhony rostlin závislých na plném slunci.
- Patro půdopokryvných rostlin. Zde jsou nízké rostliny pokrývající zemi, pokud možno druhy poskytující potravu nebo životní prostor pro živočichy, které vyplňují okraje a mezery mezi keři a bylinami. Vzorek takových druhů obsahuje jahodník, lichořeřišnici, jetel, plazivou mateřídoušku, zběhovec a mnoho plazivých kultivarů květin jako floxy a sporýše. Hrají podstatnou úlohu při prevenci zaplevelení, protože pokrývají půdu, která by jinak podlehla vetřelcům.
- Patro popínavých rostlin. Toto patro patří popínavým rostlinám, které budou porůstat kmeny a větve stromů a vyplňovat všechna nevyužívaná místa tolik důležité třetí dimenze potravou a prostředím pro živočichy. Jsou zde jedlé rostliny jako kiwi, vinná réva, chmel, mučenka a popínavé bobuloviny i popínavky důležité pro živočichy jako zimolez a trubač. Můžeme sem zahrnout i popínavé jednoleté rostliny, jako jsou dýně, okurky a melouny. Některé vytrvalé popínavky mohou být invazivní nebo mohou dusit ostatní vegetaci, proto by se měly používat střídmě a opatrně.
- Patro kořenů. V půdě se nachází ještě jedno patro lesní zahrady – kořenová vrstva; třetí rozměr se rozprostírá nahoru i dolů. Většina rostlin pro patro kořenů by měla být mělko kořenící jako cibule nebo česnek, nebo snadno k vykopání jako brambory nebo topinambury. Hluboko kořenící druhy jako mrkev se sem nehodí, protože kopání nutné k jejich sklizni by narušovalo ostatní rostliny. Já obvykle rozhodím na otevřená místa pár semen daikonu (asijská ředkev), protože jeho kořen se většinou dá vytrhnout jedním škubnutím spíš než kopáním, a pokud je nesklidím, jejich květy přitáhnou užitečný hmyz a tlusté kořeny po shnití přidají do půdy humus.
Projektování lesní zahrady
Postup navrhování lesní zahrady se řídí kroky popsanými v kapitole 3: pozorování, vize, plánování, vývoj a realizace. Pomůže vám také zvlášť se zaměřit na několik důležitých bodů:
* Na nechráněných plochách značně urychlí zakořeňování a růst všech rostlin bariéry zpomalující vítr (živé ploty a větrolamy).
* Stromy a ostatní dřeviny by se měly vysázet jako první, protože jim trvá nejdéle, než dospějí a určí podobu lesní zahrady. Při projektování počítejte s velikostí plně vzrostlých stromů – snadno se stane, že nohaté sazenice umístíte moc blízko sebe, takže až dospějí, bude porost přehuštěný a stín příliš hluboký. Nechte raději místo, kterým bude sluneční světlo pronikat mezi plně vzrostlými stromy, než abyste vytvořili spojité patro vysokých stromů. Čím dál na sever se zahrada nachází, tím slabší bude slunce, a budou tedy mezi stromy potřebné větší rozestupy.
* Včas zařaďte hodně rostlin, které poutají dusík a jinak tvoří půdu. Husté výsadby lesní zahrady budou vyžadovat během růstu spoustu živin, proto musí být půda ve špičkové kondici. Úrodná půda bohatá na organický materiál, jakou vytvoří rostliny hromadící živiny, urychlí růst a současně i sukcesi.
* Nakoupit všechny rostliny pro lesní zahradu najednou může být drahé, takže zahradníci s omezeným rozpočtem by měli uvažovat o vymezení menší plochy na školku, kde budou vysévat semena, zakořeňovat řízky a jinak množit rostliny. Školku je nejlepší umístit do zóny 1, abyste měli stálý dohled nad citlivými sazenicemi. Tady můžete ve velkém vysít trvalky pro patra bylin, kořenů a půdopokryvných rostlin, řízkovat stromy, keře i byliny, narostlé trsy dělit na početné sazenice, a vytvořit bohatou populaci rostlin, které osídlí novou zahradu. Můžete je tu opatrovat rok nebo dva a pak je vysadit na jejich stálé místo. Ti zkušenější mohou také roubovat stromy. Školka je neocenitelná, když potřebujete pořídit ohromné množství rostlin velmi levně.
* Otevřené plochy mezi stromy a keři mohou být zpočátku zaplněny jednoletou zeleninou, květinami, rostlinami poutajícími dusík, například jetelem, a podnožemi. Jak budou horní patra zahrady narůstat a sazenice budou připravené k vysazení, tyto záhony se budou zmenšovat.
Vezměme si typický příklad majitele nemovitosti, který by chtěl zrušit trávník a místo něj založit ekologicky zdravější lesní zahradu. Vybrali jsme design ve tvaru U, který ve svém středu nabízí uzavřený teplý chráněný prostor (viz obrázek). V ideálním případě by U bylo otevřené směrem k jihu, aby dostávalo maximum slunečního světla.
Tento design bude klást důraz na potraviny – třírozměrný prostor plný ovoce, bobulovin, zeleniny a bylin, s menším zastoupením květin. V prvních několika letech chceme v nižších patrech spoustu zeleniny a květin, ale víme, že se postupem času hlavními producenty stanou horní patra. S těmito cíli na mysli můžeme začít projektovat.
Nejdřív vytvořte mapu pozemku určeného pro novou zahradu a načrtněte do ní každou stávající vegetaci, která má být zachována. Potom zakreslete nové výsadby. Slunečné, otevřené místo uprostřed U může být udržováno jako trávník nebo být proměněno v záhony květin a zeleniny. Hodně rodičů se rozhodne zachovat plochu trávníku, aby si na ní mohly hrát děti, ale zaručuji vám, že jakmile les vzroste, děti opustí otevřený trávník a vydají se do mnohem přitažlivějších houštin, ideálního místa pro hry na schovávanou a na pevnost. Trávníku stačí nechat kousek na opalování.
Pro úlohu větrolamu a zástěny zaručující soukromí vytvoříme na jedné straně pozemku živý plot a stěnu z rostlin: ovocné stromy ve tvaru kordonu nebo špalíru, keřové bobuloviny, keřové vrby, růže, dříny, černý bez a užitečné původní keře.
Potom zakreslete tři patra. Vysoké stromy je dobré umístit na severní stranu, aby tolik nestínily ostatním výsadbám, ale i široké rozestupy umožní plnému slunečnímu svitu dopadat mezi stromy. Spon se řídí velikostí dospělých stromů. Zde se jedná o pěkně velký předměstský pozemek, takže máme místo pro některé velké stromy: jabloň, hrušeň, ořešák, švestku a třešeň. Chceme i stromy poutající dusík, proto přidáme trnovník akát a štědřenec. V patře nízkých stromů jsou ovocné zákrsky a čtvrtkmeny, a pod vysokými stromy i přirozeně malé tomely, muďouly a moruše. V tomto příkladu nejsou žádné velké stromy blízko u domu, což umožní plný přístup slunce do přízemního patra zóny 1.
Tabulka 10-1
Rostliny pro lesní zahradu
V této tabulce jsem vynechal bylinné patro, protože vhodných druhů jsou tisíce, a mnohé z nich jsou zmíněny jinde v této knize.
N = rostlina poutající dusík, V = rostlina má význam pro volně žijící živočichy, H = rostlina přitahuje užitečný hmyz, J = jedlá rostlina
latinský název český název N V H J
Patro vysokých stromů
Chamaecytisus palmensis čilimníček *
Pinus cembroides borovice limbovitá *
Pinus pinea borovice pinie *
Prunus persica broskvoň obecná *
Gleditsia triacanthos dřezovec trojtrnný * *
Quercus alba dub bílý *
Quercus macrocarpa dub velkoplodý *
Pyrus communis hrušeň obecná *
Pyrus serotina hrušeň písečná *
Malus sylvestris jabloň lesní * *
Acacia spp. kapinice, akácie * *
Castanea mollissima kaštanovník čínský *
Castanea dentata kaštanovník zubatý *
Prosopis dulcis, P. juliflora naditec *
Carya spp. ořechovec *
Carya illinoinensis ořechovec pekanový *
Juglans x bysbyi ořešák *
Juglans nigra ořešák černý * *
Juglans cinerea ořešák popelavý *
Juglans ailantifolia cordiformis ořešák srdčitoplodý *
Prunus domestica slivoň švestka *
Robinia pseudoacacia trnovník akát * *
Prunus cerasus, P. avium višeň obecná, třešeň ptačí * * *
Patro nízkých stromů
Albizia julibrissin albízie růžová *
Phylostachys spp., Fargesia spp. bambus *
Prunus persica broskvoň obecná, zákrsek, čtvrtkmen *
Ziziphus jujuba cicimek čínský *
Cornus mas dřín obecný * *
Ficus carica fíkovník smokvoň *
Crataegus spp. hloh * *
Crataegus opaca hloh *
Malus spp. jabloň * * *
Malus pumila jabloň domácí, zákrsek, čtvrtkmen *
Sorbus spp. jeřáb * *
Cydonia oblongata kdouloň obecná * *
Corylus spp. líska * *
Eryobotria japonica lokvát japonský (mišpulník) *
Maclura pomifera maklura oranžová *
Prunus amygdalus mandloň obecná *
Punica spp. marhaník *
Prunus armeniaca meruňka obecná *
Mespilus germanica mišpule obecná *
Asimine triloba muďoul trojlaločný *
Morus spp. moruše * *
Carya illinoinensis ořechovec pekanový *
Laburnum spp. štědřenec *
Diospyros spp. tomel *
Patro keřů
Sambucus spp. bez * *
Vaccinium spp. brusnice * *
Celtis spp. břestovec *
Caragana arborescens čimišník stromovitý *
Berberis thunbergii dřišťál Thunbergův *
Feijoa sellowiana fejchoa Sellowova *
Crataegus azarolus hloh středomořský * *
Elaeagnus multiflora hlošina mnohokvětá * * *
Elaeagnus angustifolia hlošina úzkolistá * * *
Indigofera tinctoria indigovník pravý *
Clethra alnifolia jochovec olšolistý *
Ribes x nidigrolaria josta *
Viburnum trilobum kalina klikvová *
Vaccinium macrocarpon klikva velkoplodá * *
Ribes hirtellum meruzalka – angrešt * *
Ribes spp. meruzalka – rybíz * *
Amelanchier alnifolia muchovník olšolistý * *
Amorpha fruticosa netvařec křovitý * *
Rubus spp. ostružiník * *
Rubus idaeus ostružiník maliník * *
Hippophae rhamnoides rakytník řešetlákový * *
Rosa rugosa růže svraskalá * *
Prunus besseyi slivoň Besseyova * * *
Shepherdia argentea šeferdie stříbřitá * * *
Aronia melanocarpa temnoplodec černoplodý * *
Hamamelis virginiana vilín virginský *
Prunus tomentosa višeň plstnatá * * *
Patro popínavých rostlin
Actinidia deliciosa aktinidie lahodná, kiwi *
Phaseolus coccineus fazol šarlatový *
Pisum sativum hrách setý *
Humulus lupulus chmel otáčivý * * *
Jasminum spp. jasmín *
Tropaeolum majus lichořeřišnice větší * *
Cucumis melo meloun cukrový *
Passiflora spp. mučenka * *
Cucumis sativus okurka setá *
Clematis spp. plamének * *
Vitis vinifera réva vinná *
Cucurbita spp. tykev (dýně, patizon, cuketa) *
Lonicera spp. zimolez * *
Patro půdopokryvných rostlin
Vaccinium vitis-idaea brusnice brusinka *
Fragaria spp. jahodník * *
Trifolium spp. jetel * *
Asarum canadense kopytník kanadský *
Thymus praecox mateřídouška časná *
Arctostaphylos uva-ursi medvědice lékařská * *
Rubus nepalensis ostružiník *
Phlox stolonifera plamenka *
Phlox subulata plamenka šídlovitá *
Sedum spp. rozchodník *
Verbena peruviana, V. tenera sporýš *
Thymus vulgaris tymián obecný *
Viola odorata violka vonná *
Ajuga reptans zběhovec plazivý *
Campanula poscharskyana zvonek Poscharkův * *
Patro kořenů
Alium sativa česnek kuchyňský *
Allium ursinum česnek medvědí *
Apios americana hlízola nachová * *
Dioscorea batata jam čínský, sladký brambor *
Camassia quamash kamasie jedlá, ladoník * *
Armoracia rusticana křen selský *
Tropaeolum tuberosum lichořeřišnice hlíznatá * *
Solanum tuberosum lilek brambor *
Alium tuberosum pažitka čínská *
Arachis hypogaea podzemnice olejná *
Helianthus tuberosus slunečnice topinambur * * *
Oxalis tuberosa šťavel hlíznatý, oka *
Zingiber mioga zázvor (japonský) *
Nad keři a nižšími patry se musíme trochu zamyslet, protože potřebujeme stálý přísun potravin, zatímco vyšší patra dospívají. Abychom zajistili majitelům v zónách 1 a 2 spoustu zeleniny a bylin, než začnou rodit stromy, navrhneme poblíž domu několik záhonů typu klíčová dírka; pod nízkými stromy dočasné a v otevřeném středu stálé. Jeden z dočasných záhonů je vyhrazen množení rostlin. Takové uspořádání znamená, že nízké stromy blízko domu nebudou – prozatím – podsazeny trvalkami tak hustě jako stromy vzdálenější.
Design vzdálenějších partií této zahrady je formován vztahem mezi třemi faktory. Jedním je efekt zón: vzdálenější místa, zóny 2 a 3, nebudou navštěvována tak často jako bližší zóna 1, proto nemohou vyžadovat tolik péče. Dalším faktorem je čas: nově vysázené rostliny budou malé a budou potřebovat minimálně rok, aby vyspěly. Třetím faktorem je rozpočet: mnoho zahradníků nebude chtít utratit velkou sumu potřebnou k hustému osázení celé zahrady najednou, a vzdálenější zóny jsou nejlepším místem, které můžeme osázet jen řídce, dokud nebudeme mít větší zásobu peněz nebo vlastních sazenic. Musíme tedy vytvořit postup výsadeb, který zohlední tato omezení. V méně navštěvovaných zónách poroste zpočátku jen několik malých jedinců, takže budou mít sklon k zaplevelení a zanedbanosti, než dřeviny vyspějí a nízká patra se zaplní.
Moje doporučení zní takto: v zóně 2 mezi mladými stromy a keři silně zamulčujte a vysazujte rostliny bylinného, kořenového a půdopokryvného patra podle toho, jak vám dovolí čas a zásoby školkařského materiálu a peněz. Jednou nebo dvakrát do roka mulč obnovujte, aby se rychle vytvářela půda a hubil se plevel. Snažit se obdělat a osázet celou tuto velkou plochu najednou by asi bylo příliš velké sousto. Pamatujte si, že nejrozumnější strategie je založit nejdřív dobře zónu 1, a teprve pak udržovanou plochu rozšiřovat. Při výše popsaném postupu bude půda v zóně 2 připravená, až zóna 1 bude založená a v provozu.
Nejvzdálenější části této zahrady vyžadují ještě jiný přístup. Je otázka, zda bychom dokázali sehnat dostatek mulče na pokrytí celé lesní zahrady, a protože vysokým stromům a velkým keřům zóny 3 bude trvat nejdéle, než dospějí, vytváření půdy tu není tak naléhavý úkol. Jakmile budou stromy a velké keře v nejvzdálenější zóně vysazeny, doporučoval bych vysít směs krycích plodin vytvářejících půdu a poskytujících prostředí pro živočichy. Bude omezovat plevele a zvyšovat úrodnost půdy do doby, než budeme připraveni sázet tu nižší patra. Jednou z možností pro krycí směs je jetel s jednoletou rýží smíchaný s rostlinami vábícími užitečný hmyz, jako je řebříček, kopr a fenykl, možná s malým přídavkem daikonu, který rozrušuje podorniční vrstvu. Tuto bohatou směs stačí posekat jednou nebo dvakrát ročně, takže vyžaduje jen velmi malou údržbu, a zvyšuje úrodnost půdy. Krycí plodiny jsou dobrou strategií pro méně navštěvované partie vaší zahrady.
Vytvořili jsme tedy v této lesní zahradě tři zóny: intenzivně kultivovanou zónu 1, dobře zamulčovanou, ale (prozatím) slabě osázenou zónu 2 a dlouhodobé uspořádání krycích plodin vytvářejících půdu pod mladými stromy a keři v zóně 3. Samozřejmě, že šťastný zahradník s dostatkem peněz, dostupné pracovní síly a materiálu by mohl, pokud dostatečně důvěřuje projektu, vysázet celou lesní zahradu najednou, s hustými výsadbami a mulčem místo krycí plodiny.
Guildy v jedlém lese
Podívejme se, jaké jsou možnosti pro guildy, které spojí prvky našeho designu jedlého lesa. Tvorba guild založených na velkém ovocném stromě je úplně jasná; můžeme použít hodně prvků guildy jabloně popsané v kapitole 9. Znamená to umístit poblíž kmene cibuloviny omezující trávu a odpuzující hlodavce, do bylinného a keřového patra vysadit rostliny pro hmyz a na tvorbu půdy a doplnit hodně rostlin produkujících potravu a jinak užitečných.
Uvědomte si ale, že tato guilda nestojí osaměle – je usazená mezi ostatní stromy a velké keře, takže vzorec výsadeb je ovlivňován a formován sousedící vegetací. Jeden osamělý guildový strom může být obklopen soustřednými kruhy doprovodných rostlin, ale v lesní zahradě s jejími četnými stromy to nejde. Soustředné kruhy mulčovacích a jiných rostlin na okapové linii koruny nejsou tím správným vzorcem, když jsou v blízkosti jiné keře a stromy. Místo toho by měly být mulčovací rostliny, lákadla pro hmyz a jiné prvky guildy vysázeny – podle svých nároků na sluneční světlo – do mezer mezi sousedícími stromy a keři, usazeny do kapes pod větvemi, nebo by mohly lemovat cestičky, které umožňují přístup při prořezávání a při sklizni. Rostliny potlačující plevel, jako jsou cibuloviny a některé mohutné mulčovací rostliny, mohou místo kruhu pod jedním stromem tvořit přirozenou hranici kolem celé skupiny stromů a keřů, nebo mohou vyznačovat obrys palouku či osluněného okraje.
Vedle guild ovocných stromů můžeme pro tuto zahradu navrhnout i guildu ořešáku. Nezapomínejte ale, že ořešák je alelopat, jehož mírně toxické kořenové výměšky mohou potlačit růst mnoha rostlin. Tady je použití nárazníkových rostlin, které jsme popsali dříve, nezbytné. Impozantní ořešák s jeho guildou rybízu, břestovce a jednoletých lilkovitých zelenin, jako jsou rajčata a papriky, přijde na severní okraj zahrady. Potom můžeme mezi ořešák a další ovocné stromy vložit nárazníkové rostliny – akát, moruši a hlošinu úzkolistou.
Také ovocné čtvrtkmeny poblíž domu mohou mít své guildy, ale budeme je podsazovat menšími keři a v menším množství, protože středové stromy nejsou moc velké a my chceme v zóně 1 spoustu slunce pro patra bylin, kořenů a půdopokryvných rostlin. Dobrými kandidáty pro tyto guildy jsou malé keře poutající dusík, jako je šeferdie, latnatec a indigovník, rostliny potlačující plevel a mulčovací včetně kostivalu, brutnáku a lichořeřišnice a kterékoliv z bohatství malých rostlin pro hmyz.
Guilda sousedící s domem bude mít kompozici odlišnou od guild vzdálenějších. Guildy blízko u domu by měly upřednostňovat jedlé plodiny, léčivky a ostatní rostliny užitečné pro člověka a obsahovat méně druhů pro živočichy, na mulč a podobně. Naše práce tu může nahradit přírodní mulčování, prevenci zaplevelení a další funkce guildy, kterých se vzdáváme výměnou za právo na vyšší sklizně hned za dveřmi. Není problém přidat trochu kompostu a zašlápnout pár bázlivců (škodlivých brouků) přímo za prahem, ale byl bych raději, kdyby tyto práce v zóně 3 vzdálené 23 metrů vykonávala příroda.
Při zakládání lesní zahrady nejdřív odstraňte většinu trávy, pokud možno bez použití toxických herbicidů. Znamená to ručně sloupnout drn a zkompostovat ho, nebo drn opakovaně zaorávat, aby se zahubily obrážející zbytky trávy, nebo uspořádat velké vrstvené mulčování – anebo zkombinovat všechny tři metody. V této chvíli je nejlepší příležitost vylepšit půdu vápencem, organickou hmotou a pomalu rozpustnými hnojivy, protože většina zahrady bude brzy pokryta vytrvalými rostlinami, které znesnadňují zapravení hnojiv do půdy. Jak už jsem se zmínil, ve středu tvaru U se může trávník nechat jako plocha určená pro hraní a odpočinek.
Dále vysázejte stromy. Zadní třetina zahrady (zóna 3) by pak měla být oseta krycími plodinami a rostlinami na zelené hnojení, jak jsem popsal výše. Zóna 2 a většina zóny 1 teď dostane silný vrstvený mulč, který tvoří půdu. Domu nejbližší záhony zóny 1 budou pokryty kompostem, aby byly připravené k okamžitému použití. Mulč udržujte dál od kmenů stromků, abyste odradili hlodavce okusující kůru.
Nakonec vysaďte keře a ostatní vytrvalé rostliny, cibuloviny a další členy kořenového patra a půdopokryvné rostliny přímo do vrstveného mulče (založení a osázení vrstveného mulče je popsáno v kapitole 4).
Jak se jedlý les vyvíjí
Kromě toho, že přináší květy a potravu téměř po celý rok, může nás jedlý les fascinovat a inspirovat svými rytmy a cykly. V zahradě plné letniček, a dokonce i v jednovrstevné trvalkové zahradě prochází většina rostlin jednoduchými ročními cykly: na jaře vyrostou, na podzim odumřou a další rok vyrazí znovu, nebo musejí být znovu vysety. Ale v lesní zahradě se délka života mnoha jejích obyvatel neměří na roční období, ale na víc než desítky let. Charakter zahrady se proto bude během celé její existence stále proměňovat. Kromě pravidelných ročních cyklů veškeré vegetace mají stromy, keře a trvalky různou délku života a rychlost růstu a různě reagují na změny ročních období a na sebe navzájem. Složité rytmy přírody se navzájem proplétají, skládají a kontrastují v proměnlivé synkopaci.
Dokonce i sezónní cykly jsou tu složitější než v konvenční zahradě. Každé patro zahrady se dělí s ostatními o světlo a živiny v různém pořadí od povrchu půdy až ke stromové klenbě. Každé jaro nižší patra lesní zahrady olistí jako první a pohlcují sluneční svit stejně jako v přirozeném lese. Další si obléknou zelený plášť keře a za několik týdnů je následují stromy nad našimi hlavami. Rostliny také dosahují maximální velikosti v různých dobách v sezóně a dál se dělí o zdroje. Tento kooperativní aspekt lesní zahrady je ovšem vyvážen trochou konkurenčních vztahů. Rostliny se zejména v nižších patrech trochu vzájemně tísní , rozpínají se a zase ustupují, jak soutěží o světlo, vodu a živiny. Tyto cykly ovlivňuje i zahradník lopatkou, nůžkami a košíkem na sklizeň.
Diverzita a různorodost rytmů se ještě zvýší, když se do zahrady nastěhují divoké rostliny, tak zvané plevele i neobvyklé původní druhy. Zahradník, který si nově příchozích všimne, může rozhodnout, jestli mohou zůstat, nebo mají odejít. Ptáci, hmyz, hadi, ještěrky a malí savci tu také naleznou bezpečný úkryt a přidají zahradě na složitosti a zajímavosti. Pozorování a studium proměnlivých rytmů zahrady je nejlepším možným úvodem do ekologie a do světa přírody. A ještě můžeme při tom provádět drobná chytrá vylepšení, tu dát přednost některému užitečnému nebo atraktivnímu druhu, jinde podpořit vznikající guildu.
Evoluce lesní zahrady v průběhu let, nikoliv jen během střídání ročních dob, má své vlastní výhody. Ačkoliv krása a hodnota dospělé krajiny je nepopiratelná, nemarníme zbytečně čas, dokud ty droboučké sazenice a keříky nevyrostou. Když je zahrada mladá a roztroušené čerstvě vysazené stromy jsou ve stadiu „sadu větviček“, osluněné prostory mezi sazenicemi mohou být plné jednoleté i vytrvalé zeleniny a květin. Za jeden až tři roky začnou keře a bobuloviny ukazovat svoje pravé barvy a plody a dalších pět až deset let, dokud nezačnou rostoucí stromy vrhat moc stínu, budou ve vrcholné formě. Mezitím se budou pomalu zmenšovat otevřené plochy pro jednoleté rostliny, úrodnost půdy se bude zvyšovat díky hojnějšímu opadanému listí a množství nik pro živočichy nepřetržitě poroste.
Po třech nebo čtyřech letech začnou ovocné stromy plodit a kostra zahrady už bude zřetelná. Od pátého roku s tím, jak stromy a keře budou vyplňovat prostor, bude v omezeném světle řídnout přízemní a bylinné patro a byliny, květiny a zelenina se mohou přestěhovat na okraje a do úmyslně vytvořených světlých ploch. Místy kvetoucí a plodící popínavé rostliny svážou dohromady horní patra. Zahradník nebude už muset dovážet moc hnojiva a mulče, protože se zahrada díky stálému přísunu spadaného listí a živin čerpaných z hlubin půdy kořeny stane téměř soběstačnou. Za deset let dosáhnou stromy své plné výšky a klenba jejich korun se začne zavírat. Zahrada dosáhne poklidu a majestátnosti dospělého lesa, ale ještě dalších deset až dvacet let se bude zaplňovat. Tou dobou už bude většina rostlin bylinného patra nahrazena novými výsadbami a některé keře a malé stromy dožijí. Jejich náhradníci budou pokračovat v evoluci zahrady. Dokonce i v dospělosti se zahrada bude půvabně proměňovat. Ve vyvíjející se lesní zahradě probíhají hlavně tyto změny:
* V prvních letech jsou na plném slunci téměř všechny rostliny, později dostávají celodenní sluneční svit jen horní patra, paseky a okraje.
* Zahrada se vyvíjí od prostředí náchylného k vysychání a citlivého na změny počasí i na zanedbání k místu se stálou vlhkostí, samoregulujícímu a plnému vlídných mikroklimat.
* Z místa větrného a otevřeného se stává klidné a chráněné.
* Zpočátku produkují většinu květin, potravin, útočišť pro živočichy, mulče a biomasy nižší patra zahrady, později přejímá tyto úkoly hlavně keřové a stromové patro.
* Počáteční nutný vstup v podobě mulče a hnojiv nahradí vlastní vytváření úrodné půdy v zahradě díky spadanému listí a čerpání živin hlubokými kořeny.
Už dřív jsem opěval výhody rozšíření zahrady vzhůru do třetí dimenze. Lesní zahrada jde ještě dál, do čtvrté dimenze času. Dlouhý vývoj této rostoucí zahrady přivádí na dosah další příležitosti a přínosy.
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.