Jako malý dárek ke Slunovratu vám představuje ukázku z druhé kapitoly knihy Průvodce lesní terapií, která u nás vyjde začátkem roku 2024. Pokud vás zaujme, zde můžete najít více informací a přidat svůj email, abyste o přesném datu vydání a předprodejové nabídce věděli jako první.
2. kapitola
Léčivá síla lesní terapie
Zatím jsem nepotkal člověka, kterého bych musel dlouze přesvědčovat o tom, že je lesní terapie prospěšná. Většině lidí to prostě dává smysl. Už nyní je k dispozici tak obrovské množství důkazů o její prospěšnosti, že by bylo hrubou nedbalostí je zde nezmínit. Níže se v krátkosti dočtete o několika nejvýznamnějších bodech v této oblasti.
Prostá relaxace
Pro některé lidi je lesní terapie jednoduše příjemným dnem stráveným v přírodě, způsobem odpočinku. Není nutné v tom hledat nic dalšího. Uvolnit se ovšem může být překvapivě těžké.
Vzpomeňme reklamní inzerci cestovních kanceláří s obrázky lidí, kteří tráví dlouhé dny v houpací síti na pláži. Může to vypadat velmi lákavě, ale zdaleka ne každý to vydrží dlouho – nutkání vstát a jít něco dělat nás dříve či později zvedne z houpací sítě a nutí neklidně hledat nějaké nové podněty.
Lesní terapie nás může naučit, jak odpočívat. Paradoxem samozřejmě je, že odpočinek přichází při absenci jakýchkoli cílů, takže jakmile si z odpočinku uděláme cíl, nacházíme se na zrádné půdě. Můžeme uvíznout v pasti vlastního adultismu, který si zakládá na strukturovaném trávení času, jak jsme se naučili jako dospělí, a jež se tolik liší od volné hry u dětí. Děsí nás, že ztrácíme čas.
Lesní terapie skýtá možnost tato naučená schémata opustit. Tím, že je neuplatňujeme u svých dětí ani u sebe, máme možnost nechat přítomný okamžik tím, čím je. Není kam spěchat. Není třeba využít čas produktivně. Nemusíme ničeho dosáhnout. Nechme prostě daný okamžik být tím, čím je. A dávejme pozor, abychom si z „nechat všechno být“ nevytvořili další úkol, další cíl, za kterým se můžeme honit.
Tělesné zdraví a dobrá fyzická pohoda člověka
V obsáhlém přehledu dostupných publikací píše vědecká pracovnice na universitě v Chicagu Ming Kuo: „Rozsah specifických zdravotních dopadů na lidské zdraví ve spojitosti s přírodou je ohromující a zahrnuje například pozitivní vliv v případě deprese, úzkostné poruchy, diabetu druhého typu, poruch pozornosti / hyperaktivity (ADHD), různých infekčních onemocnění, rakoviny, rekonvalescence po operacích, obezity, porodních komplikací, kardiovaskulárních nemocí, problémů se svalově-kosterním systémem, migrén, respiračních onemocnění a dalších.“ Příroda je mocný lékař.
Významným faktem je, že lesní terapie posiluje imunitní systém. Po lesní terapii se zvyšuje počet NK buněk (z anglického natural killer cells) v těle, tedy přírodních zabijáků napadajících rakovinotvorné buňky a škodlivé patogeny, což má velký dopad na celý organismus. Dr. Kuo považuje posílení funkce imunitního systému za klíčové k pochopení nesčetných pozitivních zdravotních výsledků spojených s přírodou: „Zdá se, že přírodní stimuly posilují imunitní funkci prostřednictvím prokazatelného účinku na parasympatickou aktivitu, a následnými účinky této parasympatické aktivity na funkci imunitního systému.“ Pojmy parasympatický a sympatický se týkají částí nervového systému, které jsou pro náš kontext velmi důležité a k nimž se vrátíme později v této kapitole.
Dalším významným pozitivním efektem lesní terapie je prohloubení relaxace a pocit čisté mysli. Po pár hodinách lesní terapie se velmi pravděpodobně budeme cítit odpočatí. Znamená to, že se budeme cítit lépe celkově. Můžeme pociťovat čistou mysl, zvýšenou kreativitu a být více přítomní v kontaktu s našimi blízkými. Pokud nás soužily pocity úzkosti či poruchy koncentrace, uleví se nám.
Existují studie, které zjistily, že některé z výše zmíněných pozitivních účinků přetrvávají alespoň týden, v některých případech až měsíc po lesní terapii. Pravidelné praktikování lesní terapie na týdenní bázi je bude udržovat na určité úrovni a postupem času je zvýší na úroveň optimální – a to bez lékařské intervence, bez léků či jakýchkoli invazivních postupů.
Naše tělo je organismus, který má, je-li v rovnováze, pozoruhodné samoléčivé schopnosti. Stojí za zvážení, zda by les neměl být naším primárním lékařem, s lékaři lidskými v podpůrné roli, která by se využívala pro stále vzácnější případy, kdy by byla lidská intervence zapotřebí.
V obsáhlém přehledu vědeckých studií souvisejících se šinrin-joku konstatovala profesorka Margaret Hansen a její kolegové z univerzity v San Franciscu, že existuje rozsáhlá základna materiálu potvrzující rozličné pozitivní dopady lesní terapie. Tato vědecká skupina souhlasí s tím, že zlepšení funkce imunitního systému organismu je velmi výrazným faktorem. Prokázali také, že lesní terapie snižuje projevy kardiovaskulárních onemocnění, jako je vysoký krevní tlak a ischemická choroba srdeční. To je nesmírně významné zjištění vzhledem k tomu, že tato onemocnění jsou příčinou mnoha předčasných úmrtí.
Dalším pozitivním efektem lesní terapie je, že pomáhá při problémech dýchacího ústrojí, jako jsou nejrůznější alergie. Autoři došli k závěru, že „výzkum prováděný v Japonsku a Číně ukazuje na řadu pozitivních dopadů praktikování šinrin-joku neboli lesní terapie na fyzické i psychické zdraví člověka“. A jediné, co pro toto vše musíte udělat, je jít se projít do lesa.
Vědečtí pracovníci z oboru aktivně zdokonalují své výzkumné metody, jež pak vedou ke stále lépe podlože- ným výsledkům. Zažil jsem to na vlastní kůži při návštěvě Dr. Jošifumi Mijazakiho a jeho vědeckého týmu při Ústavu životního prostředí a zdravotního výzkumu populace na Čibské univerzitě v prefektuře Tokio. Dr. Mijazaki je jedním z předních výzkumných pracovníků v oblasti lesní terapie a jeho práce je široce publikována v kvalitních publikacích. Je jedním z legend v tomto oboru.
Čibská univerzita je vzdálená hodinu jízdy vlakem ze stanice Šindžuku v centru Tokia. Ústav životního prostředí a zdravotního výzkumu populace sestává z několika nízkých budov v blízkosti tomelového sadu. Dorazil jsem na místo jednoho chladného, zamračeného dne, spolu se čtyřmi dalšími americkými členy naší delegace lesní terapie, abych se zde setkal s Dr. Mijazakim a týmem a dozvěděl se více o jejich výzkumu.
Byli jsme přivedeni do malé laboratoře, která mi připomněla nahrávací studia se zvukově izolačními panely na stěnách a počítačovým vybavením zabírajícím asi polovinu místnosti. V druhé polovině stála jedna židle obrácená směrem k velké obrazovce s vysokým rozlišením.
Posadil jsem se na židli a členové týmu mi na hlavu upevnili elastickou pásku se dvěma připevňovacími body po obou stranách. Do každého z bodů vložili malé infračervené senzory, dva pro každou z mozkových hemisfér. Tyto detekují výkyvy v psychické aktivitě a stavy rozrušení, jež jsou zaznamenávány počítači. Osvětlení v místnosti se ztlumilo a přede mnou naskočila šedá obrazovka. Pak se objevil nový obrázek: fotografie mrakodrapů ve městě. Ty zůstaly na obrazovce asi dvě minuty, načež přišla další minuta šedé obrazovky. Poté přišel obrázek lesa, prosté lesní zátiší, v převážně zelených tónech. Pak jsme se všichni shromáždili kolem monitorů, abychom si prohlédli výsledky. Můj mozek skutečně reagoval na různé scenérie odlišně. Shromažďování dat v reálném čase je příkladem toho, jak Dr. Mijazaki a další vědci pracují na zdokonalování metod s využitím nejmodernějších technologií.
Vědci mnoha zemí používají četné nástroje k tomu, abychom lépe porozuměli, co se děje v těle, pokud jsme vy- staveni přirozenému prostředí. Sledují tak, jak se při lesní terapii mění hladina kortizolu a amylázy, což jsou dva ukazatele účinků stresu na endokrinní systém. Zkoumají změny krevního tlaku. Účastníci vyplňují dotazníky, jež indikují vliv lesní terapie na jejich psychické rozpoložení. Probíhají tak nejrůznější meta-experimenty, jež mají ukázat, který typ výzkumu přináší nejspolehlivější data. Nejde jen o to se tázat; neméně důležité je zjistit nejpřesnější druh otázky a nejvhodnější formulaci.
Nově se objevujícím zlatým standardem pro měření účinků lesní terapie je variabilita srdeční frekvence (HRV), která se používá jako obecný ukazatel fungování nervového systému. Nervový systém má pro naše celkové zdraví klíčovou roli, a tak pokud je narušen, prochází naším tělem celá kaskáda škodlivých účinků. Musíme si uvědomit, že 99 % času v naší historii žilo lidstvo v divoké přírodě. Jedním ze způsobů, jak jsme se životu v divočině přizpůsobili, je dvou- dílná struktura našeho nervového systému: parasympatikus a sympatikus.
Představte si, že se nacházíte v příjemném lese, kde se cítíte relativně v bezpečí před dravci a dalším potenciálním nebezpečím. Vaše tělo se v takové situaci nachází ve stavu „odpočinku a zažívání“, kdy dominuje parasympatický nervový systém řídící automatické tělesné procesy, jako je dýchání, krevní oběh a podobně. Pokud jsme v optimálním stavu relaxace, srdce nebije pravidelně jako metronom, ale reaguje velice dobře na jemné, okamžité změny prostředí. Nejdůležitější je pak vědět, že doba mezi údery srdce se liší, což nazýváme variabilitou srdeční frekvence.
A nyní si představte, že na okraji lesa narazíte na lva. Vedení ve vašem těle okamžitě přebírá sympatický nervový systém a dochází k řadě fyziologických jevů, které naše tělo optimalizují tak, aby reagovalo na krátkodobou krizovou situaci. Toto je stav, který známe jako „bojuj, uteč nebo zamrzni“. Jednou z fází této reakce je, že (naše) srdeční frekvence prudce stoupne, aby byla k dispozici okysličená krev pro hlavní svalové skupiny. Srdeční rytmus se stává mnohem pravidelnějším. Jakmile hrozba pomine, rychle se zotavíme a vrátíme se k základnímu fungování. Pokud bychom ve stresové reakci setrvávali po delší dobu, mělo by to negativní vliv na naše zdraví.
Měřením HRV můžeme získat informaci o současném fungování našeho nervového systému. Parasympatický stav charakterizovaný vyšší HRV převládá, když je naše tělo v režimu regenerace. Nižší HRV ukazuje na sympatický stav nervového systému, ve kterém naše tělo setrvává v krizovém režimu.
V dřívějších dobách měly reakce boje či útěku většinou krátké trvání: rychle skončily buď ony, anebo my. Pokud jsme přežili, naše tělo se vrátilo do stavu, ve kterém domi- noval parasympatický systém. Právě v tomto stavu jsou plně mobilizovány jeho samoléčivé schopnosti. V současné prů- myslové éře je stres však endemický. Každý den se plavíme toxickou směsí jedů trávících životní prostředí, čtyřiadva- cetihodinového zpravodajství a uzávěrek do školy a práce, které nás drží pod velkým tlakem. A jak se tělo nachází v chronickém stresu, zhoršuje se nám zdraví a negativně je ovlivněno i naše psychické rozpoložení a mentální kapacita. Je stále obtížnější udržovat vztahy a sociální kontakty, na kterých závisí naše emocionální pohoda.
Daň, kterou si to vše vybírá na našem celkovém zdraví, je obrovská. S tímto tlakem na nervový systém je spojena celá škála nemocí souvisejících se stresem. Vzdálen od lesů, které naše DNA rozpoznává jako domov, odpojen od půdy, se náš lidský druh ocitá v nových podmínkách, s nimiž pomalé hodiny evoluce nejsou schopné udržet krok. Neměli jsme dostatek času se přizpůsobit vystresovanému světu, který jsme si vytvořili v krátkém časovém úseku minulého století.
Ale je tu i dobrá zpráva: lesní terapie má schopnost náš nervový systém resetovat, a to rychle a efektivně. Je to, jako bychom se vraceli domů – tomu tak skutečně je.
Zatím jsme prozkoumávali rozsáhlou otázku výzkumu ohledně vlivu přírody na lidské zdraví. Doplňující otázkou je: „Jak k těmto účinkům dochází?“ Jaké fyzické mechanismy spouštějí prospěšné fyziologické změny vyvolané lesní terapií? Dr. Ming Kuo sestavila v rámci svého výzkumu seznam „aktivních složek“ v přírodě, od obohaceného kyslíku produkovaného stromy přes příjemné audiovizuální vjemy, pobyt v oblasti s vyšší biologickou diverzitou až po sníženou míru násilí, jemuž jsme vystaveni. Tento silný léčivý elixír uklidňuje naše pocuchané nervy.
Jedním z podrobně zkoumaných mechanismů jsou účin- ky fytoncidů, sloučenin přirozeně vylučovaných stromy. Slovo fytoncidy znamená doslova „rostlinní zabijáci“. Pokud strom nebo keř detekuje hrozbu například ve formě houby, jeho imunitní systém zvýší produkci fytoncidů a zamezí tak šíření infekce. Naše tělo reaguje pozitivně na některé druhy fytoncidů, které podle všeho fungují ve shodě s naším vlast- ním imunitním systémem. To dává smysl vzhledem k tomu, že jsme se v průběhu evoluce vyvinuli v blízkosti stromů a právě tyto složky vdechovali. Když fytoncidy přidáme k patogenům kultivovaným v Petriho misce, fytoncidy je zpomalí, zastaví, nebo v některých případech zcela zneškodní. Tento objev má pro nás velký význam.
Fytoncidy a jejich účinky jsou jistě fascinující, mimo ně se ale výzkum zaměřuje i na množství dalších faktorů. Jaká kombinace barev má nejvíce uklidňující účinky? Je to přesně ta, kterou najdete v lese. Jaké zvuky nás nejvíce uklidňují? Známé lesní trio: zpěv ptáků, vítr ve větvích stromů a zurčení vody v přirozených vodních tocích. Tyto poznatky lze aplikovat při navrhování kancelářských budov, kde má bohatá živá rostlinná zeleň zvenku i uvnitř budov pozitivní vliv na zdraví zaměstnanců a jejich spokojenost. Pacienti v poko- jích s výhledem na stromy se rychleji zotavují a mohou se dříve vrátit domů.
A takových příkladů je mnohem více, nelze je ani všechny v této knize uvést. Zvídavý čtenář se může dočíst více podrobností ze zdrojů uvedených na konci knihy. Porozumění mechanismům, jimiž příroda ovlivňuje naše zdraví a pohodu, je předmětem stále relativně mladé vědecké disciplíny. V nadcházejících letech se můžeme těšit na explozivní nárůst poznatků v této oblasti.
Emoční a duševní zdraví
Výzkum výše zmíněné vědecké literatury provedený Margaretou Hansen rovněž zdůrazňuje následující pozitivní dopady, které lidé provozující lesní terapii uvádějí:
- Snížený výskyt či snížená závažnost deprese, úzkosti a poruch duševního rozpoložení
- Hlubší pocit duševní relaxace
- Zesílené pocity vděčnosti, sounáležitosti s celkem a obdivu
Populární studie na Stanfordově univerzitě nyní objas- ňuje jeden z těchto přínosů pro duševní zdraví: hlubší pocit duševní relaxace nebo snížení tendence bez ustání o něčem přemítat. Přemítání je stav mysli, kdy jsme uvízli v nekonečném kole opakujících se, často sebedestruktivních myšlenek. Silné přemítání je jedním z kritérií, jež mohou naznačovat depresi. Stanfordská studie konstatovala, že intenzita přemítání se u pacientů s depresí po chůzi v lese snížila.
Než jsem začal s lesní terapií já, zažíval jsem často značné výkyvy nálad. Z vlastní zkušenosti proto vím, že kdybych tenkrát měl u sebe „náladoměr“, jeho jehla by často fluktuovala od zelené oblasti pocitů radosti a spokojenosti do červené oblasti velké mrzutosti. V současné době, kdy praktikuji lesní terapii jednou týdně nebo i častěji, se jehla mého vnitřního náladoměru ustálila v zóně zelené, a její výkyvy jsou méně dramatické. To má velmi prospěšný vliv na mé osobní vztahy. Pokud se lesní terapii nevěnuji tři týdny v kuse či déle, mé rozpoložení se opět přehoupne do oblasti červené.
Mnoho lidí v pomáhajících profesích trpí různými formami vyhoření, a to včetně aktivistů bojujících za záchranu životního prostředí. Počítám se sám mezi ně. Hluboce zapojeni do pomoci druhým a záchrany světa až příliš často zanedbáváme vlastní potřeby. Praktikování lesní terapie jednou týdně je vynikajícím receptem pro aktivisty a pomáhající profese všech druhů. (…)
